Living Dead 1. díl

Probudil se v nemočničním pokoji.

Nikdo na něj nečekal nevzdory tomu že měl velkou rodinu.
Neseděl tam ani jeho mladičký přítel.
Růže, modré, byly už dávno uvedlé. Ale přesto věděl kdo mu je přinesl, protože modré růže nosil jen on. Pokusil se posadit. Rána na břiše ho pořád hodně bolela, navdzory dokonalé lékařské péči, ale to teď nevnímal. Jeho první myšlenky byly že musí ven a zjistit co se k čertu stalo.
Jak tak vstával, všiml si na stole svého telefonu. Vzal ho do ruky, baterie ještě nebyla kupodivu úplně vybitá. Měl dva nepřijaté hovory. Ostatně, jak by je mohl v kómatu přijmout?

Pustil si tedy hlasovou schránku. Zachvěl se když zaslechl mladý milovaný hlas. Na prvním vzkazu zněl poměrně klidně.
,,Ahoj Lee tady Nat... Promiň že nemůžu být u Tvého probuzení. Ve zprávách, na internetu, v novinách, všude, nás vyzývají abychom nechodili ven. Ptal jsem se a prý mi Tě přivezou až se probudíš. Miluji Tě."
Druhý vzkaz už Leeho polekal.
,,Lee hrozně se omlouvám, ale už tady nemůžu zůstat! Venku je něco divného, nikdo neví co. Každý večer slyším jak soci obchází kolem domu, už na to nemám! Promiň mi to prosím. Včera něco zabilo tetku Klemenotovou, byla tady kvůli tomu i ta pit* armáda či co." Bylo slyšet že balí, hází do tašky oblečení jak mi přijde pod ruku. ,,Miluji tě jasné? Jsi to nejdražší. Promiň mi to..."
Natův hlas na záznamníku na chvíli ztichl a Lee slyšel jen jeho vyděšený dech. ,,Jen ne tohle proboha..." Slyšel Nata vydechnout, a zaslechl jeho kroky, jak vržou po podlaze a jak otevřel dvířka skříně která za sebou potom zavřel. Protože byl zvuk vzdálený, Lee odhadoval že nechal telefon ležet na posteli společně s ostatními věcmi. Zapomněl hovor položit...
Někdo vylomil dveře, to Lee poznal po zvuku. Zíral na mobilní přístroj ve své ruce a děsil se toho co přijde dál.
A děsil se právem.
Uslyšel jakési divné mručení a skučení, stejně jako vylomení dvířek skříně a Natův křik. A pak slyšel jen zvuk, připomínající rvaní masa. Natův křik postupně utichal, až ho slyšel jenom chroptět... S hrůzou odhodil telefon někam do rohu místnosti.
Co se sakra stalo?
Bez jakéhokoliv pomyšlení vyběhl ven. Nevnímal tu spoušť kolem sebe, cákance krve na zdech, kovem přebité dveře, dokud nenarazil na ošetřovatelku... Tedy, na to co z té ošetřovatelky zbylo.
Na zemi leželo tělo bez života, tvář nemělo, vlasy vytrhané a v břiše velkou díru, ze které se ven dral odporný puch, společně s vnitřnostmi. Zvedl se mu žaludek a kdyby ho měl plný, nejspíš by jeho obsahem ozdobil podlahu. Neměl odvahu proběhnout kolem mrtvé sestry a tak se otočil a utíkal na opačný konec chodby, vyhýbal se popadaným věcem, naprostému chaosu, který musel v okamžik zběsilého úprku vzniknout. Děsily ho stopy krve na zdech a na podlaze, potrhané lůžkoviny a látky, a sem tam kus končetiny nějaké mrtvoly. Proběhl kolem vekých dveřích s nápisem "Neotvírat, nemrtví!"
Konečně našel východ.
Ostré sluneční světlo ho oslepilo.
,,Proboha...," vyrazil ze sebe, když vidět pár hořících aut, a mrtvé venku. Tihle ale byli naštěstí úplně mrtví. Pobodaní nebo zastřelení. Vojáci je zastřelili jen co lidé vyběhli z nemocnice a ty co přežili střelbu zabili jinak.
Proč?
Nedaleko dokonce stálo vojenské auto, tedy, zbytek z něj. Ten pohled vlil Leemu do žil novou energii a on se znovu rozeběhl. Jeho myšlenky bylo doběhnout domů.
Domů!
Naštěstí nebydleli od nemocnice daleko. Sprintoval jak nejrychleji mohl, jak mu to rána i nemocniční oblečení dovolilo. V hlavě měl pořád ten poslední Natův hovor, jeho křik mísící se s prosbami, pláčem a voláním o pomoc... O pomoc která nepřišla. Prudce se zastavil.
Zíral na jejich dům, dveře do kořán spálená tráva... Co se týkalo dveří, byly spíš vylomené než otevřené. Vběhl dovnitř a vyběhl nahoru do pokoje. Dveře pokoje i té skříně byly zničené... A vedle postele ležel Nat.
Prázdné oči mu zíraly do stromu a odrážela se v nich naprostá hrůza a beznaděj. Hrdlo měl prokousané, protrhané a v břiše ránu, která už dávno přestala krvácet, neboť už neměla co. Na stěnách byly stříkance jeho krve.
Dovrávoral k němu a klesl na kolena. Chtěl ho sevřít v náručí, naposledy přivonět k jeho dlouhým vlasům. Zarazil ho pohyb, nepatrý ale přesto pohyb.

Nat lehce pohl prsty na rukou a snad i očima.
Lee zavrtěl hlavou. Taková blbost. Vždyť před ním ten ubožák ležel...Mrtvý...
Ale kdo by mohl udělat něco takového a proč?
Leeho vůbec nenapadlo, že by to mohlo souviset s tím co viděl tam venku. Pohladil Nata po tváři a chtěl ho vzít do náruče. Neměl to dělat.
Zdánilivě mrtvý se zvedl do sedu a natahoval se po Leem. Ten se prudce vymrštil na nohy a odcouval na druhou stranu místnosti. Mrtvý-nemrtvý se za ním plazil, natahoval po něm ruce s růžovými nehty. (On byl Nat vždy trochu jiný.) Nechutně mručel, stejně tak jako ty dva hlasy předtím, než začal Nat křičet. Lee nevěděl co má dělat, co si počít.

To už ho mrtvý chytal za nohu a začal ho k sobě přitahovat.
,,Nech mě! Do h*je pusť!" zařval, když se mrtvému podařilo schodit Leea na zem a sápat se k jeho hrdlu. Muž uchopil vázu, čínskou, odhladem z dinastie Ming, ležící vedle něj a několikrát nemrtvého udeřil do hlavy. Při prvním úderu se mrtvý trochu zapotácel. Přesto se znovu trochu nadzvedl a otevřel ústa plná špičatých zubů, přímo k rvaní masa. Lee se nevzdával a znovu ho udeřil. Byl špinavý od jeho černé krve ale asi po třetím úderu sebou mrtvý naposledy škubnul a pak už se ani nepohnul.
Muž se vyškrábal na kolena a vycouval z místnosti. Nevěřil tomu co se právě stalo, nedokázal tomu věřit. Vyběhnout ven možná nebyl ten nejlepší způsob...
Kolem domu stálo několik mrtvých... Bylo jich celkem asi deset. Všichni se s tupým, hladovým výraz v očích otočili a vrávoravě se rozešli směrem k němu. Z některých vyseli cáry masa, naráželi do sebe, pouštěli se do mini-soubojů a novou a živou, sladce živou potravu. Lee zacouval až k domu, těsně pod okno.
Tabulky skla se rozsypaly a několik nemrtvých prostrčilo ruce oknem a snažili se ho chytit. Lee se už se v duchu začínal modlit a smiřovat se s velmi bolestivou smrtí, když jako blesk mezi mrtvé kdosi vběhl.

Viděl jak mrtví padají konečně k zemi a už se nehýbají, ovšem svého zachránce neviděl. Ten kdosi se prohnal kolem něj a během vteřiny pozabíjel i nemrtvé v domě. Lee stál přitisklý ke zdi a téměř nedýchal.
Z jeho domu vyšel kdosi štíhlý a obličejem spíš velmi mladá a krásná žena, navzdory tomu že se díval na muže s dlouhými, zlatými vlasy. Dívali se na sebe a zlatovlasý otevřel ústa, nejspíš se chtěl na něco zeptat.
Leehovi se najednou zatmělo před očima, neb ho kdosi udeřil do hlavy...