Kruh se uzavírá - kapitola VIII - Démon (Dragon Age - fanfikce)

Teagan si otíral meč do nohavice, Cullen se opíral o štít, Leliana zkoušela ostří svého nože. Toulec na šípy měla prázdný. Všichni oddychovali.

Cesta do hlubin Soloniny duše byla náročnější každou další místností - vrstvou, jak je nazýval mladý templář. Byli svědky výjevů zneklidňujících, příšerných i zcela nesrozumitelných. Některé dokázal vysvětlit Cullen, jiné odmítla komentovat Leliana. Teagan se dávno vzdal snahy cokoliv pochopit. Poznal trpasličí podzemní šachty i hluboké lesy obývané divokými elfy, zvědavě si prohlédl pobřežní město Amaranthine, nebo alespoň to, co z něho zbývalo. Každá vrstva byla jiná, každý konec byl však stejný - většina postav na konci aktu zašla všemi myslitelnými způsoby smrti a zdecimovaný zbytek na ně zaútočil. Ačkoliv to byly jen iluze a tedy nepředstavovaly smrtelnou hrozbu, jejich výpady ale potvrzovaly známé rčení o kapce porážejíc skálu. A pokaždé byli útočníci o něco agresivnější.

Mlha se již definitivně změnila v temné šero. Nezbývalo ale nic, než pokračovat dál.

Po jedenácté otevřeli dveře a opatrně vstoupili dovnitř. Po jedenácté se za nimi vchod s třesknutím uzavřel. Teagan se rozhlédl a téměř se usmál. Konečně něco povědomého. Byli zpátky ve zdech redcliffského hradu. Kolem nich bez povšimnutí kráčelo zdálo by se zmatečné množství postav, všichni ve zbroji, všichni s vážným výrazem. Ovšem ani zdaleka ne tak vážným, jako diskutující skupinka vpředu místnosti, která se ukázala být hlavní síňí.

"Večer před bitvou o Denerim?" tázala se oznamovacím tónem Leliana. Teagan přikývl a sledoval svůj vlastní obraz stojící vedle svého bratra a staršího Šedého strážce, Riordana, jak si matně vzpomínal na jeho jméno. Všichni tři iluze shlíželi na další dvě iluze Solony a Alistaira. Totiž krále Alistaira, čerstvě jmenovaného. Oba vypadali vyčerpaně a z očí se ztratil ten škádlivý svit, který mezi nimi kdysi probleskoval, když se dívali jeden na druhého. Leliana si povzdychla. Chápala, že král Fereldenu se nemůže oženit s dívkou neurozeného původu, zvláště pak, je-li to mágyně. Přesto se stále cítila pohoršena. Alistair se zdál být přesně tím mužem, co se kvůli své lásce vzdá trůnu, nebo se naopak nevzdá jí za žádnou cenu. I přes vědomí, že dva úspěšní absolventi Přijímacího rituálu Šedých strážců mají velmi mizivou šanci na vlastní potomky. Zmateně zamrkala. Jak přišla k téhle myšlence?

Celkem nezajímavý a nijak neodhalující rozhovor skončil a hlavní aktéři odešli. Cullen, Teagan a Leliana se zmateně rozhlíželi. Nikdo na ně neútočil, vlastně je nikdo nebral na vědomí.

"Možná," zkusil velmi opatrně templář svoji myšlenku,"že o nás neví."

"Solona nebo démon?"

Ztuhli, když se postavy kolem nich začaly zastavovat a rozhlížet kolem.

"Myslím, že bychom měli nenápadně odejít, než se situace změní," navrhl Teagan a opatrně zmizeli za dveřmi, kterými před chvílí odešlo trio Šedých strážců.

Cullen je neochotně následoval. Tušil, kde to všechno skončí.

Pokud spolu mágové a templáři právě nebojovali o nadvládu, byl ve Věži povětšinou klid a tudíž spousta času na čtení. Mladý templář miloval čtení a jeho záliba samozřejmě neměla nejmenší spojitost s možností pozorovat mladou a okouzlující studentku přes hřbet svazku.

Cullen znal všechny církevní spisy, knihovna čarodějné školy ale obsahovala i spoustu knih zabývající se historií podloženou i domnělou, dokonce i legendami. Ve většině případů se církevní a "neoficiální" verze lišily až protiřečily, v jednom bodě se ale shodly - staré bohy nelze zabít hrubou silou. Šedí strážci byly vycvičení a připravení speciálně na boj s arcidémonem. Podrobnosti se nikde neuváděly, ale jedno bylo jisté - smrt draka znamenala smrt Strážce. Věděl, že konečného boje na vršku Dračí pevnosti se zúčastnili tři Šedí bojovníci. Z věže sestoupili pouze dva. Solona se tématu té slavné výhry úspěšně vyhýbala a templář již delší dobou tušil proč. Mladá porazitelka acridémona neměla na svůj titul nárok.

Místnost za dveřmi byla temná, jen mírně osvětlena uhasínajícím ohněm z krbu. Plameny s prsknutím dramaticky vyšlehly a ozářily postavu stojící zády k nim. Byla velmi štíhlá, velmi neoblečená a černé vlasy měla pečlivě vyčesané v nedbale vypadající drdol. Mohli jste ji na chvíli zahlédnout nebo s ní několik měsíců putovat po koutech Fereldenu, do paměti se vryla stejně.

"Neboj, to jsem jenom já, Morrigan," oslovila tajemná čarodějka svoji bledou kolegyni a otočila se. Morrigan, mistryně klamu a pokušení, tu stála a klidným hlasem nabízela Soloně obchod. Ne obchod, přátelskou pomoc. Ostatně, co znamenalo početí dítěte za pomoci prastarého rituálu vedle záchrany života milované osoby? A Morrigan se byla ochotna pro rituál obětovat, i když to znamenalo strávit noc s tím pitomcem Alistairem, protože žádný jiný použitelný Strážce nebyl k dispozici.

Sledovali Solonu odcházet. Leliana zapomněla zavřít ústa: "ona to odmítla.."

Než mohl někdo odpovědět, přenesli se z pokušitelčina doupěte do temné chodby.

"Solono?!" ozvalo se z opačného konce a stěny chodby se zachvěly pod úderným zvukem toho zvolání. Byl to opravdu Alistair, kdo mluvil hlasem chladným jak kamenné zdi?

"Budeš velet obrannému oddílu před branami města," rozkázal. Tři neviděné postavy naslouchaly chabým protestům, ale král nepřipouštěl diskusi.

"Alistaire!" zavolala na něho, když bral za kliku svého pokoje. Nejdříve se zdálo, že úmyslně přeslechne, ale zarazil se.

"Co když je jiná cesta?" zeptala se tiše. Na dva údery srdce padlo hrobové ticho.

"Co tím myslíš?" vykopal si mladý muž, který jediný měl v sobě čerstvou esenci z rituálu Strážců, vlastní hrob.

xxx

Tohle vidět nemusím," pronesla Leliana ke všem a k nikomu, "nechci to ani slyšet." Všichni tři zírali na zavřené dveře, za kterými se odehrávalo malé soukromé drama s velkými historickými následky.

Cullen seděl zhroucený s hlavou v dlaních. Další krvavý rituál. Další nešťastná volba. I na Teagana padaly chmury tohoto místa a skutku. Ale bylo to on, kdo se vzchopil jako první.

"Takhle se odtud nedostaneme. Musíme jí pomoci!"

"Jak?" beznadějně se opírala o zeď lučišnice.

Cullen vstal a rozhodným pohybem vytáhl meč: "Tak, jak jsme měli už dávno."

Vtrhli dovnitř. Iluze Morigain a Alistaira vzdorovaly nečekaně mocně, nakonec však padly. Přesněji beze stopy zmizeli. Solona stála uprostřed místnosti s vytřeštěnýma očima a nezdálo se, že vnímá.

"Nezabralo to," oznámil Teagan očividné.

"Vybrali jsme špatný cíl," zavrtěl Cullen hlavou a postoupil stále s mečem v ruce k černovlasé dívce.

"To nemyslíš vážně," lekla se Leliana, "když zabiješ duši, nepřežije ani tělo!"

"To není její duše," napřáhl se a v duchu vyslovil modlitbu ke Stvořiteli. To nemohla být ona. Cullen se napřáhl a ze všech sil sekl.

xxx

Bylo šero a chladno. Ale zrádná mlha zmizela. Stáli v chodbě ostrovní jeskyně. Radost kalil pohled na odpornou bytost s krabatou kůží, ostrými zuby a zlýma očima, v jejíž natažené pravé ruce bezvládně viselo tělo mladé čarodějky.

Tři spolupoutníci si nachystali zbraně.

"Pusť jí," chvěl se lučišnici hlas.

Démon se výsměšně zasmál: "kdo drží koho? To ona na mě visí, jako by ji na tom závisel život," zasmál se hlasitěji, "tolik lhaní a předstírání je tak vyčerpávající!"

"Přestaň ji trápit!" natáhla Leliana tětivu a doufala, že svou třesoucí se rukou trefí správné tělo.

"Pouze říkám nahlas pravdu. Pravdu o jedné slavné bojovnici a jejímu strachu."

"Nebála se o sebe," přibližoval se Cullen pomalu ke stvůře zjevující se malým templářům ve snech.

"Ale samozřejmě, že ano. Bála se, že zůstane sama a odsouzená. To její vlastní strach ji nutil k ukvapeným volbám."

"Nikdo by neměl činit taková rozhodnutí," blížil se Teagan z druhé strany.

Tmavá zlá očka výsměšně zamrkala: "Ale naopak. Někdo takový vždy musí být. Někdo speciální. Dostala moc, dostala sílu. A za to se platí," a volnou rukou zrůda vypustila mocný proud, který odmrštil oba bojovníky ke stěnám jeskyně.

Dívka v sevření zachrčela a otevřela oči.

"Co nám k tomu povíš, zbabělče?" posmíval se démon Strachu, "ty, co obětuješ jen druhé? Nastal čas platit."

"Už zaplatila," zašeptala Leliana a vypustila šíp, "nenávistí k sobě." Zdálo se, že slova zasáhla netvora víc než zbraň, na jeho nestvůrné tváři se poprvé objevil slabý výraz nejistoty.

"Právem!" pokusil se o paskvil úsměvu, "vždyť i vy jí pohrdáte!"

Leliana se zahleděla na Solonu, která neodtrhávala oči od toho, který ji držel za zápěstí jako hadrovou panenku.

"Sol?" Dívka, jako by ji někdo fyzicky bránil, ztěžka otočila hlavu za oslovením. Leliana téměř neustála ten zmučený pohled, přesto se dokázala usmát.

"Přestaň," řekla tiše.

"Strachu se těžko brání," smál se démon, když jediným pohybem ruky vytrhl Lelianě luk z dlaně.

"Nebojím se," zašeptala Solona na pokraji slyšitelnosti, "už ne," zesílil její hlas, když se na ní démon otočil, "a jsem připravena nést oběť."

Vycenil zuby.

"A co ty?" vytrhla se mu a spojenými dlaněmi vrhla kouzlo.

Po obludě zůstala jen krvavá louže. Solona se vyčerpaně opřela o stěnu jeskyně, a pak se pomalu svezla na zem.

"Arle? Mohu tě poprosit?"

Teagan beze slova vzal bezvládné tělo a všichni se vydali za světlem.