Kruh se uzavírá - kapitola X - Kruh se uzavřel (Dragon Age - fanfikce)

Na Cullena osvěžená dvojice narazila asi po sto metrech. Byl sám.

"Našli jsme Jowana," hlásil udýchaně, "nebo přesněji on nás," a ukázal za sebe na jeden z opuštěných domků. Soloně stačil jediný pohled do jeho očí byť schovanými za hledím přilby a rozběhla se ukázaným směrem s naježenou srstí.

 

Nenápadný domek ukrýval, jak už to tak bývá, nenápadné dveře a ty zase rozměrnou čtvercovou místnost bez oken, s velkým dubovým stolem a jedním krvavým mágem. A jednou převlečenou templářkou. Leliana visela ve vzduchu v bolestivém záklonu jakoby byla zavěšena na neviditelných provázcích. Její tělo omotávaly průhledné proudy modrobílého světla.

 

"Tak přeci jenom jsi přišla," pronesl chraplavě Jowan z opačného koutu místnosti.

Solona se snažila potlačit zlost při pohledu na svoji zmučenou přítelkyni:

"Očekával jsi mě?"

"Vždycky přijdeš, když potřebuju .. až se sám sebe se ptám proč?" těkal uprchlý mág očima z jedné dívky na druhou, "věděl jsem, že mě najdeš, i když tvrdili, že ne..."

"Co chceš?" přeťala jeho zmatené drmolení dívka, ačkoliv znala odpověď.

"Lily! Musím ji vidět. Vím, že je tam ve zdech věže. Tak dlouho, takový kousek ode mě ... říkali mi to, vysmívali se mi. Ale nedovolili mi ani jediný pohled...!"

 

Jowan byl vždycky tak trochu teatrální, ale teď z něho čišelo takové zoufalství, že Soloně pukalo srdce. Tedy pukalo by, kdyby nebylo magicky spoutané Leliany.

"Pusť jí a já ti Lily přivedu."

Jowan se s nepřítomným výrazem ušklíbl a mávl rukou. Leliana zaúpěla a ještě o něco více se prohnula. Solona viděla rudě. Vztekle napochodovala ke svému bývalému kolegovi a nejlepšímu příteli: "Řekla jsem, že ti Lily přivedu a já svoje slovo vždycky dodržím. A ty. ji. teď. pustíš!"

 Jowan na ní chvíli mlčky zíral a pak znovu mávl rukou. Leliana se zhroutila k zemi.

 

xxx

 

"Co chceš dělat?"

Leliana se rychle otřepala z nepříjemného zážitku a společně se Solonou - strategicky postavenou mezi krvavého mága a templáře - si důkladně prohlížela pomačkaný a umaštěný plán vězení.

Jeho získání bylo stejně záhadné, jako Jowanův útěk. Krvavý mág nebyl v kondici souvislého vyprávění, avšak o tajemném "Fantomovi Aeonaru" skupina slyšela vyprávět po celém ostrově. Legendy o ochránci lapených čarodějných duší zněl hezky, ovšem jeho poslední známe působení se datovalo téměř před sto lety.

Prozatím mohli posílat svá díky neznámému šílenci.

 

"Teleportuji se," odpověděla čarodějka na Lelianinu otázku klidně.

"Rovnou si tě tam nechají," reagoval dle očekávání Cullen.

"Nevšimnou si mě."

"Věž je protimagicky chráněná, při spuštění kouzla se automaticky aktivuje ochrana!"

"To je přeci absurdní!" okřikla mladého templáře čarodějka zlostně, "takové kouzlo neexistuje! Jinak by jím byl obklíčen celý Ferelden!"

 

"Nějakou ochranu ale jistě mají," váhavě se přidal Teagan.

"Samozřejmě. Tradiční vyhledávací magii. Na všechna známá kouzla."

"Nelíbí se mi to," zamračil se Teagan a Cullen souhlasně zamručel.

"Jestli máte jiný návrh, tak sem s ním - do pár hodin tu budou lovci, po té jeho estrádě!"  mávla Solona rukou po skrčené postavě stojící v rohu místnosti s rukama napřaženýma v obraném gestu.

 

Všichni se znovu naklonili nad mapou a snažili se co nejpřesněji určit celu Jowanovi bývalé tajné milenky. Teleportace bylo náročné kouzlo, proto ho Solona využívala minimálně. Zaklínání vyžadovalo čas a bylo třeba znát místo dopadu. Jinak by přenesení mohlo být tvrdší než by bylo milé. Případně slučitelné se životem.

 

"Nemohu uvěřit, že tohle dělám," vrtěl hlavou Arl Teagan, když se soukal do templářského brnění. Plán byl šílený a každá jeho část jiným způsobem. On s Cullenem měli hlavní branou vstoupit do věže a odvést pozornost od Leliany, jejíž úkolem bylo proklouznout temnými chodbami do nejvyššího patra k cele Lily a vyčkat tam na Solonu. Signálem bylo noční odbíjení místního kostela.

 

Tři postavy odešly a Solona se poprvé pořádně zadívala na tu hromádku neštěstí. Jowan vypadal, jako by zestárl o padesát let. Jeho kdysi černé vlasy byly již téměř šedivé, obličej měl poznamenaný hlubokými vráskami, ruce se mu chvěly a oči nervózně pobíhaly po celé místnosti. Nakonec se vzmohl a podíval se na ní. Solona to málem neustála.

"Takže?" zeptal se nakonec a téměř se mu ani nechvěl hlas. Nadechla se. Něco bylo potřeba vyřešit. Jednou provždy.

"Je to moje vina. Oba to víme. Od samého počátku. Byla jsem pohlcena studiem a neměla na tebe čas..."

Posmutněle se zasmál a tím přerušil její litanii: "S krvavou magií jsem si začal pohrávat dávno před tvými Zkouškami, víš?" a snad nevnímal, jak Solona ztuhla. "Nebylo snadné se ti vyrovnat ... co mě trvalo týden, tys zvládla během pár hodin ... a ještě jsi měla čas mi pomáhat s učením ... byly chvíle, kdy jsem tě nenáviděl stejně silně, jako tě obdivoval. Ale vystoupit z tvého stínu jsem nedokázal."

Solona ho beze slova pozorovala, dokud neodbyla signální druhá hodina. Pak zavřela oči a soustředila se.

 

xxx

 

Že něco nehraje, jí došlo hned v momentě přistání, při kterém si málem rozbila hlavu o nízký cihlový strop, ačkoliv by se měla objevit v jedné z věží hned vedle vitrážového okna, v cele Lily. Solona škrtla křesadlem, další kouzlo neriskovala. Malá chladná komůrka, mříže, žádné okno a na zemi tělo, které nebylo Lilyino. Nemohlo být.

Solona stiskla pěsti a snažila se s bušícím srdcem vymyslet, co dál. Mnoho možností situace nenabízela, rozhodla se tedy risknout další teleportaci. Z druhé strany mříží se v šeru ztrácela úzká chodba, po jejíž okrajích matně tušila několik dalších cel.

Po průchodu dalším teleportem se opřela o chladnou zeď v chodbě a chvíli zápasila s mdloby. Kouzlo bylo stejně vyčerpávající na dálku jako na půl metru.

 

Cely podél chodby vypadaly podobně jako ta předchozí, většina z nich byla prázdná, v některých se bělaly vyschlé kosti. Na jednom konci plamínek malé louče slabě ozářil holou zeď, na druhém silné masivní dveře. Bez kliky a zámku. Čarodějka opatrně a pomalu natáhla dlaň k hladké ploše a ihned ucukla. Vrata slabě vibrovala.

 

Solona se zarazila. Ochranná kouzla kvůli dávno mrtvým? A pak si to uvědomila. Magie z ní ucházela jako z prasklého rybího měchýře. Polilo ji horko. Kdo by dokázal vniknout do nejstřeženějšího vězení s mapou v kapse? A jak to že to nikomu z nich nepřipadlo divné?

Tolik se upnuli ke snadné možnosti pod tlakem nebo za zatemnělý mozek mohla temná magie? A jak daleko by byl Jowan kvůli Lily ochoten zajít?

Dívka násilně potlačila znepokojující myšlenky, vytáhla z boty malý nůž a zhluboka se nadechla. Přerývavě dýchala, když se jí začala zmocňovat nevolnost. Cítila, jak je tělo čím dál slabší a moc nabývá na síle. Když začala spřádat zaklínadlo, zpoza dveří se ozvalo chřestění a po chvíli hlasy. Templáři teleportační kouzlo neznali, ale na krvavou magii měli šestý smysl. Solona potlačila paniku a soustředila se. Kouzlo ji přeneslo o kousek dál, vně falešných cel, stačila akorát zahlédnout dav těl v brnění tlačící se opačným směrem dovnitř.

 

Unikla, ale poplach zastavit nedokázala.

 

Když ji ruka zakryla ústa, Solona málem hrůzou vypustila duši.

"Věděla jsem, že tě najdu v největším chaosu," zasmála se Leliana tiše.

Solona vydechla a snažila se splynout se stíny kamenných zdí.

"Cullen měl pravdu," zašeptala Leliana v temnotě chodby téměř neviditelná, "měla bys zmizet."

Solona umíněně zavrtěla hlavou. Lelianu to ani moc nepřekvapilo.

"Jaký je plán?"

 

Čarodějka se snažila myslet, ale v okolním hluku a zmatku to nebylo snadné, a také ji popouzel přítelčin přístup. V Orlais byla Leliana úspěšnou bardkou, jiným slovy špionkou, ale ve Fereldenu nechávala veškeré plánování na ní. Ostatně jako všichni.

 

Rozčileně otevřela oči a viděla Lelianu klečící na jednom koleni se sepnutýma rukama.

"Teď není čas na modlitbu!" zašeptala zhrozeně.

"Naopak," odpověděla klečící dívka klidně, "teď je ten pravý čas."

"Nemyslím, že zrovna já bych mohla mít u Stvořitele nárok na zázrak," sotva slyšitelně zašeptala čarodějka s krvavými dlaněmi.

"A kdo jiný, než nálezce Andrastina svatého popela," připomněla Leliana stále se zavřenýma očima a lehkým úsměvem. Soloně se podlomila kolena a k vlastnímu překvapení se k dívce ve stínu zdi připojila. Byla to nesmyslná a zbytečná ztráta času, přesto po chvíli cítila, jak se jí dech zpomaluje a tep uklidňuje. Když uslyšela chřestivě se blížící kroky, téměř se ani neušklíbla.

"Někde tady musí být," ozvalo se zpod jedné helmy tlumeně. Solona zavrtěla nevěřícně hlavou. Hlas patřil Cullenovi.

 

xxx

 

Ukryti v jedné z mnoha prázdných cel a snažící se ignorovat okolní lomoz hlasů a dupajících bot, zkoumala čtveřice mapu. Čistou a nepoškozenou, jednoduše a drze vypůjčenou ze stolu velitele stráží.

Automaticky se jali zkoumat část plánku na opačné straně, než kde se právě nalézali.

 

Nejnižší podlaží patřilo sklepům. Zde nebyla zakreslena žádná místa vyhrazena strážím, ani ochranná kouzla, čas od času potřebující "promazat".  Ovšem který šílenec by zavíral vězně mezi prázdné lahve od vína?

 

Solona chytla Lelianu za dlaň a snažila se rychle, co zmatek dovolil, spočítat souřadnice. Při tom si uvědomila, jak moc je vyčerpaná.

"Nezvládnu to," chvěla se jí ruka.

"Musíš," nalil ji Cullen do krku modrý obsah lahvičky s lyriem. Solona sdílela jeho hrůzu. Nejspodnější vrstvy pekelné byly vyhrazené vrahům, krvavým mágům a zrádcům. A peklem bylo možné projít již zaživa.

Čarodějka polkla a mávla rukou.

 

xxx

 

Obě dívky přivítal slabý závan vlhkého vzduchu a pach vinné plísně na stěnách.

Bývalá novicka církevního řádu ležela na zemi temného sklípku, ve stejné poloze, jako její figurantka o mnoho pater výše. Temně měděný odstín vlasů nahradila barva shodná s těmi Jowanovými, její církevní róba - a nebylo pochyb, že je to stále ta samá, ve které byla odvlečena - ji volně visela na kostnatém těle.

Nereagovala na hlas, ani dotek, mírné pohyby propadlého hrudníku dávaly ale najevo stále aktivní dech. Solona pevně chytila ruku vězenkyně a vyslovila zaklínadlo, nechávajíc třetí dívku na stráži.

 

xxx

 

Jowan stál ve stejné pozici a na tom samém místě, kde ho čarodějka zanechala. Zahleděl se na zmučené tělo, Solona odvrátila zrak.

"Děkuji ti," řekl po nekonečném čase odevzdaně a odhodil do kouta prázdný flakon. Solona si beze slova klekla k bezvládnému a pomalu chladnoucímu tělu a teleportovala se zpět. Ve sklepení, které se stalo místem Lilyniho posledního odpočinku, s třesoucí se rukou opisovala naposledy zaklínací gesto, zatímco ji Leliana držela křečovitě kolem pasu.

 

Bezhlesou trojici objevila Rylock o hodinu později, v doprovodu elitního komanda a Cullena s Teaganem, naštěstí již v "civilu".

"Odveďte nás do Kruhu," řekla Solona a více nepromluvila. Argumentaci přenechala zástupci provincie Redcliff.

Vyhaslým zrakem nepřítomně sledovala přípravy k odplutí templářské plachetnice.

Mořskou nemoc vítala s úlevou.

 

xxx

 

Před mohutnými vraty Věže Kruhu mágů postával uvítací výbor s Irvingem a Gregoirem v čele.

"Jsme doma," promluvila Solona po třech dnech ochraptěle.

"Doma," odpověděl stejným tónem Jowan.

Rylock se mocně nadechla. Solona vytáhla svůj krátký meč a přeťala její proslov na samém počátku. Prošedivělá Jowanova hlava s vyhaslýma očima a strnulým úsměvem se templářce skutálela k nohám. Rylock uskočila. Když se podívala vztekle zpět na čarodějku, ta už tam dávno nestála.

 

xxx

 

Teagan, Cullen a Leliana nerozhodně postávali v nyní již tiché chodbě před Irvingovou pracovnou.

"Běž za ní," obrátila se dívka na Teagana.

"Vím, kde ji najdeš," kývl hlavou Cullen.

 

xxx

 

Ložnice studentů se zdála být prázdná. Teagan zlehka zaťukal na dveře dubové šatní skříně, pak ji otevřel.

"Vypadni," uvítal ho zastřený hlas.

Klekl si na zem a zadíval se na schoulenou postavu pod róbami mladých čarodějek.

"Tady nemůžeš zůstat."

"Vzduchu je tu dost."

Teagan si skrytě povzdychl, a pak dívku s trhnutím vytáhl ven a předstíral, že nevidí její oteklý obličej.

"Právě jsi před zraky celé Věže popravila svého nejlepšího přítele," zrekapituloval přísně, "nemůžeš tu zůstat," a nedbaje chabých protestů, násilím vedl utrápenou dívku ze dveří.

 

xxx

 

Odchod z Věže Solona vytěsnila z paměti. Jen mlhavě si vzpomínala na výrazy míjejících studentů na chodbách a pro jednou byla ráda za templářské helmy. Možná se s někým loučila, snad i s někým hovořila, ale postavy se slily do jediné šedé hmoty. Věděla jen, že šla, nenápadně ale důrazně vedena Teaganem jak fyzicky, tak i slovně.

Vrata Kruhu mágů se za ní zabouchly s konečnou platností.