Kruh se uzavírá - kapitola XI - Poslední úkol (Dragon Age - fanfikce)

"Vítej zpět ve zdech Redcliffského hradu, Eamone," pozdravil Teagan s širokým úsměvem svého staršího bratra a okázale ignoroval jeho pátravý pohled do všech koutů hlavní síně, "co tě k nám přivádí?"

"Byl jsem vyslán shromáždit výsledky tvé mise," hořce se pousmál Eamon Guerrin, toho času králův vrchní rádce.

"V tom případě tě jistě potěší zpráva, že tvůj málem-vrah byl chycen a popraven. Vliv Kruhu mágů se neprokázal a templáři nyní prošetřují vlastní řady," podal Teagan vzorné hlášení.

"Máte nějaké podezření?" zadíval se Eamon na svého bratra.

Ten se pousmál: "Paní Solona moudře usoudila, že to již není její starost."

 

Eamon při vyslovení toho jména tázavě nadzvedl obočí: "Byla hrdinka Fereldenu příčinou tvého lehkomyslného dobrodružství?"

"Tou hlavní," přiznal bez rozpaků Teagan.

Eamon si povzdychl: "Teagane, já vím, že je obdivuhodná..."

"Nemáš ponětí..."

"...ale měl bys víc myslet na Redcliff," snažil se starší bratr nenechat se vyvést z klidu.

 

"Myslím na Redcliff neustále," odpověděl Teagan důrazně, "proto jsem Solonu požádal o ruku. Místní jsou ostatně na neobvyklé manželky zvyklí," neodpustil si Teagan při pohledu na bratrův ohromený výraz.

"Redcliff potřebuje nástupce!" nalezl konečně Eamon vlastní hlas.

"A k tomu potřebuje Arlesu!"

"Ale ne z řádu Šedých strážců!"

 

Zavládlo významné ticho, kdy Teaganovi docvakl poslední kus skládačky.

 

Po chvíli se zamyšleně zadíval na svého staršího bratra: "Byl tohle důvod, proč jsi nepovolil jejich sňatek?"

"To bylo královo rozhodnutí," zamračil se Eamon.

"Král nerozhoduje bez nápovědy!"

"Ale uvědomuje si svoje postavení, zodpovědnost a fakt, že dva Strážci mít potomka nemohou!"

 

Nastala další významná odmlka, kdy měl starší bratr chuť překousnout si jazyk.

 

"Myslím," pravil Teagan pomalu, "že v tomto případě nechám vést ruku Stvořitele."

 

Eamon si zhluboka povzdychl a pokrčil rameny: "Budiž. Ale pochybuji, že v tomto případě budeš mít královu dobrou vůli."

"Nabízíš tedy svoji pomoc?"

"Moje rady už nejsou důležité."

Teagan se tiše zasmál: "Proto jsi tady? Chceš ji mít zpět v paláci? Jako podporu tvých rad?"

 

Eamon se otočil a hleděl z okna na nádvoří. "Asi ano," odpověděl po chvíli a kráčel k východu. Ještě před dveřmi se ale zarazil a otočil zpět: "Řekla ano?"

"Neřekla ne."

Zavrtěl hlavou a znovu se pátravě rozhlédl po síni: "Kde vlastně je? Měli bychom domluvit společný postup..."

"Děkuji," uklonil se Teagan zlehka, "ale na to je už pozdě. Pravděpodobně právě v tuto chvíli vede podobný hovor s králem."

Eamon na něho zíral s otevřenými ústy.

 

xxx

 

"Pane! Sire!" udýchaný mladík v brnění se znakem hradní stráže volal již ode dveří. Král Alistair se na něho zamračil a znovu se sklonil nad rozečtenými listinami. Nesnášel tuhle byrokratickou část své pozice a proto se jí snažil zbavit co nejdříve a co nejrychleji. A pokud možno bez vyrušení.

Hoch doběhl ke králi celý zarudlý, kombinací běhu, rozčílení a rozpaků.

"Ano? Hoří snad?" snažil se Alistair mluvit s klidem, který necítil.

"P-pane, stráže hlásí, že do paláce vnikl mág a vypálil celou vstupní halu."

Alistair odhodil nenáviděnou administrativu na zem a rozeběhl se za poslíčkem. Jeho útok kryla cestou posbíraná královská garda.

 

Vstupní hala vskutku trochu připomínala bitevní pole. Asi tucet strážných schovaných za svými štíty stálo podél zdí a mířilo své zbraně na postavu uprostřed, avšak nikdo se neodvažoval překročit plameny, které ji obklopovaly.

Alistair se zadíval do epicentra výbuchu a vrátil svůj meč zpět do pochvy. Tmavovlasá dívka v černém dlouhém plášti ho zaregistrovala a uhasila plameny v dlaních a poté i ty v místnosti. Pak si založila ruce s výrazem, jako by se nic nedělo a lehce se uklonila:

"Omlouvám se, veličenstvo, patrně jsem zapomněla heslo pro vstup do paláce."

 

Alistair na Solonu chvíli zíral; když viděl, jak ji cukají koutky úst, hlasitě se rozesmál. Tak, jak už dlouho ne. Ze zpustošené síně odešli společně v závěsu, ignorujíc blekotavé omluvy strážných.

 

xxx

 

"Doufám, že jsi to nevzala osobně," mávl král rukou k východu, když v rozlehlé a prázdné jídelně sobě i Soloně naléval číši vína, "královna nařídila speciální ochranná opatření."

"To v žádném případě neberu osobně," odpověděla čarodějka, ale k Alistairově překvapení se pobaveně usmívala. Král byl za její dobrou náladu vděčný a rozhodl se situaci dále nerozebírat.

 

"Povečeříš s námi? Královna se včera vrátila z Amaranthine.." dodal trochu nejistě.

"Samozřejmě. Ráda se s Anorou opět setkám," usmála se Solona a Alistair by přísahal, že to myslela upřímně.

 

xxx

 

Královna Anora si bývala málokdy něčím nejistá. Samozřejmě že znala, ostatně tak jako všichni, historky o vzájemné náklonnosti Alistaira a Solony, ačkoliv nikdy nechápala, co král na té věčně posmutnělé mágyni vidí. Ovšem byla praktická a dokázala se pomluv zbavit stejně snadno, jako nepříjemné konkurence. Když ale nyní seděla u večeře a elegantně ujídala vybrané lahůdky, se vzrůstajícím znepokojením sledovala nevázaný rozhovor dvou bývalých společníků a přemýšlela, co se skrývá za veselou a škádlivou maskou mladé čarodějky.

 

Když se Alistair s úklonou omluvil a odešel vyřídit něco "neodkladného" a Solona se na královnu poprvé upřeně zadívala, stáhl se jí žaludek. Společenský úsměv ale zachovala.

"O něco bych vás chtěla požádat, veličenstvo," pronesla Solona tak dlouho, snad roky, očekávanou větu.

Anora kývla hlavou, že poslouchá a dolila oběma poloprázdné sklenice. Obě věděly, díky komu si ponechala trůn. Byl čas zaplatit.

Solona hovořila.

Po několika minutách Anoře vypadla číše z dlaně.

 

xxx

 

"Kdy ses rozhodla mi laskavě něco sdělit?!"

Alistairův hlas zněl mocně v ještě prázdné jídelně Denerimského paláce.

"Dobré ráno, veličenstvo," pozdravila Solona a s poklidem dál ukusovala chléb se slaninou, v duchu se šklebíc, že Anora očividně nemá manžela natolik pod palcem, jak se tváří.

 

"Takže tohle je pravý důvod tvé náhlé návštěvy?" Stoupl si před ní s výhružně založenýma rukama.

"Také jsem tě ráda viděla," opáčila nevzrušeně.

Alistair vztekle máchl rukama.

"Myslel jsem, že jsme ... přátelé," lehce zaváhal.

"Samozřejmě," otočila se na něho, "a proto doufám v přátelský rozhovor."

Alistairovi její klid ubíral jeho vlastní: "O co ti tedy jde? Chceš mít větší dohled nad Věží?"

 

Soloně poprvé blýsklo v očích: "Slyšela jsem zvěsti o tvé paranoie a až do teď jsem jim nevěřila."

"A co si mám tedy myslet?" odsekl, "co si mají všichni ostatní myslet?!"

"Nezajímá mě, co si ostatní myslí!" zvýšila dívka hlas, "poprvé v životě mě to nezajímá! To nemůžu být alespoň pro jednou trochu sobecká?!"

"Ty sama jsi mě učila, že někdo nemůže mít to, co by chtěl!"
"Řídila jsem se tím celou dobu! A jediné, co chci teď na oplátku, je žít alespoň chvíli v klidu a mezi těmi, co mě mají rádi!"

Alistair překvapeně zamrkal: "To máš přeci i tady! Já..my...celý Denerim tě ... obdivuje."

"A buduje speciální ochranná opatření. Proti mágům!"

 

Alistair se vztekle otočil. Když se dostatečně zhluboka vydýchal, s předstíraným klidem se obrátil zpět.

"Miluješ ho?"

Solona si ho pátravě prohlížela a rysy jí změkly.

"Nevím," odpověděla po chvíli tiše, "možná. Vážím si ho, respektuji ho a cítím se s ním bezpečně. Je to málo? Je to moc?"

Alistair posmutněl: "Měli jsme víc...Vzpomínáš?"

Usmála se: "Vzpomínám. Na jednu veselou čarodějku a dychtivého bojovníka... Měli jsme spoustu ideálů a plánů.."

 

Tentokrát se ona otočila zády. Když se obrátila zpět, oči se jí leskly.

"Slyšel jsi někdy o paralelních světech? Morrigan mi o nich vyprávěla.."

"...když už mluvíme o ..."

"...našla jsem jí... A nechala odejít.."

"Z důvodu?" už se zase tvářil jako král.

Pokrčila rameny: "Pořád je co napravovat, pořád jsou úkoly, které potřebují řešit. Rozhodla jsem se, že ty moje už ponechám někomu jinému."

Alistair se díval chvíli nechápavě, pak zatřásl hlavou: "Taaakže ... jak je to s těmi parními.." "paralelními"

"Jo, s těmi. Světy?"

 

Solona se zasněně usmívala.

"Víš, že někteří mágové věří, že každé rozhodnutí, každé důležité rozhodnutí, vytvoří nový svět? Podobný jako ten náš, jenom se vydá po jiné cestě? A tak vznikají světy nové, tisíce, miliony světů, s miliony různých příběhů.... Třeba takových, kde čarodějka neprošla obřadem, kde se poslední Šedý strážce obětoval, nebo kde Splozenci vyhráli..."

"Ty tomu věříš?" neudržel se Alistair.

"Možná ano. Možná jen chci věřit. Tomu, že existuje svět, kde jediný následník trůnu nebyl tolik idealistický. Že čarodějka nebyla tak zodpovědná. A že spolu znovu vybudovali řád Šedých strážců. A všichni žili šťastně až do smrti."

"Na to přeci ještě není pozdě," chytil se Alistair poslední a jedné z mála vět, kterým rozuměl.

 

"Ale ovšem, že je. Oni přeci už dávno odešli, my zůstáváme. A žijeme vlastní příběh."

 

Alistair se rozhlédl po místnosti, ve které sloužící již začali prostírat stoly k oficiální snídani.

"Možná kralování nakonec není tak hrozný příběh," přiznal jakoby váhavě, "až na ty nudné porady."

Solona se od srdce rozesmála: "A teď mi řekni, proč mě nechceš za svoji téměř sestřenici. A z rozumného důvodu."

 

Král Fereldenu se nepřítomně zadíval z okna s výhledem na hlavní náměstí Denerimu. Pak přešel ke stolu, poklepal prsty na dubovou desku a upřel oči na čarodějku:

"Už jsi slyšela, co se děje v Kirkwallu?"

 

xxx

 

Teagana Guerrina se zmocnil zvláštní pocit, když opět sledoval Solonu zavěšenou do rámě sira Pertha a blížící se k němu v hlavní síni Redcliffu. Usmívala se. Ani vyděšeně, koketně, posmutněle, či výhrůžně. Prostě usmívala. Teagan ten úsměv zbožňoval. Vítej zpátky, chystal se říct, když mu skočila do náruče a přivinula se k němu.

"Děje se něco, má paní?" vylekal se toho náhlého záchvatu přítulnosti.

Chvíli mlčela, pak si slastně povzdychla. "Nic," usmála se, "je hezké být doma."

Teagan se s pochopením usmál.

 

"Chceš si mě vzít?" využil situace a zeptal se jí po dvacáté prvé.

"Chci," odpověděla s klidem, "ale nemůžu," doplnila, než se stihl nadechnout k radostnému výkřiku.

Teaganova tvář okamžitě ztuhla.

"Král nesvolil," poprvé promluvil přehlížený Eamon Guerrin.

Solona kývla na souhlas: "Král má pravdu. Mohu zabít deset arcidémonů, pro všechny budu vždy v první řadě mágem."

 

"Ale já si tě chci vzít," pokračoval s dětinskou umíněností Teagan. Solona se rozesmála.

"Já vím. A to mi stačí. Ostatně," rychle přetnula další námitku, "kvůli tomu přeci nemusíme čekat na svatební noc."

Teagan chtěl pokračovat, ale při pohledu do zvětšujících se hnědých očí cítil, že jeho argumenty nenávratně mizí v dáli.

Eamonovo rozpačité odkašlání a vzdalující se kroky ani jeden nevnímal.

 

 

Epilog

 

Slavnost na Redclifském hradě byla velkolepá. Solona v bledě modrých šatech jen zářila a Arl Teagan z ní nespouštěl oči. Přítomen byl arcimág Irving, dokonce i představený templářů Gregoir, z Denerimu dorazil samotný královský manželský pár. Stoly se prohýbaly a víno teklo proudem.

 

Jmenování Solony Amell do čela elitní jednotky hlavní stráže bannoru Redcliff proběhlo ve velkém stylu.

 

Všichni přítomní byli plni dobrého rozmaru, jen král se zdál zasmušilý a brzy s chotí odjel.

 

Když Denerimská věž odbíjela druhou hodinu noční, Alistair se s trhnutím probudil. Zase ten sen. Jeden z těch, co po přijímacím rituálu Šedých strážců přicházejí.

Král si otřel pot z čela, opatrně vstal a potichu odešel do vedlejší místnosti, obsahující šatní skříň, noční stolek a malý soukromý bar. Alistair si s nepřítomným výrazem naléval číši vína a vzpomínal, jak jeden z jeho bývalých kolegů - Gregor.. Grigar? Jak-se-ten-chlap-ksakru-jmenoval - razil svéráznou teorii. Když slyšíte volání zplozenců jen několik nocí v roce, stačí na zapomenutí několik pint piva. Jednou za měsíc, to už si žádalo přechod na víno, nejlépe jedno z těch těžkých, Antivanských. Kdo sní jednou týdně, ať se rovnou utopí v sudu s rumem.

 

Alistair zamyšleně dopil pohár a zamířil zpět do královské ložnice. Znal účinnější způsob, jak zaplašit noční můry. Pohladil hladké světlé vlasy. Královna se pohnula a otevřela modré oči.

 

Poslední králova myšlenka, než padl zpět do hlubokého a klidného spánku bez znepokojivých hlasů, letěla do Redcliffu. Jeho něco-jako-strýce čeká náročný úkol. Solona snila každý den.

 

Konec