Dan a Jakub - osvoboditelé kapitola 2

Oba se na sebe otočili. „Co budeme dělat?“ zeptal se Jakub. „Zdrháme!“ odpověděl mu Dan. Oba utíkali směrem k východu.
Doma se posadili na židle. „My jsme ho zabili!“ řekl Jakub. „Já vím.“ odpověděl Dan. „Co myslíš, že s námi ostatní orkové udělají, až to zjistí?“ zeptal se Jakub. „Nevím.“ řekl Dan. „Třeba to nezjistí, že jsme to udělali my.“ „Prostě se budeme tvářit, jako by nic!“ „Tak jo.“ řekl Jakub.
Povečeřeli bez jediného slůvka. Vyčistili si zuby a šli spát. Jakub okamžitě usnul. Dan ležel a přemýšlel, co by s nimi orkové udělali, jestli na to přijdou. Věděl, že jsou chladnokrevní a neznají slitování! Nakonec přece jenom usnul.
Ráno po snídani oba věděli, že krumpáče nechali v polo zasypané chodbě. Věděli, že kdyby šli do práce a orkové je uvidí, jak nemají u sebe krumpáče, domyslí si, že oni zabili toho orka. Tak se rozhodli zůstat doma.
Odpoledne, uslyšeli, jak někdo klepe na dveře. Dan šel otevřít. Otevřel a ve dveřích stáli orkové a zlověstně se na něj dívali. Jakub je uviděl a vypískl. Dan se na Jakuba otočil. V tu chvíli ucítil, jak ho někdo bouchnul silně do hlavy. Spadl na zem a ztratil vědomí. Orkové vstoupili do domu a to samé udělali Jakubovi.