Headshot

U stolu v bistru seděli dva lidé, chlapec a dívka, ale nevypadali, že se spolu chtějí bavit. Vlastně se vzájemně ignorovali i před fakt, že tohle bylo původně rande. „Proč prostě někdy nemlčíš.“ Zamumlala naštvaně dívka a když jí její kluk neodpověděl, dodala: „Bylo by to lepší.“ Jake věděl, že když tuhle situaci rychle nevyřeší, budou se hádat pokaždé, když se potkají. Jednou takovou chybu udělal a tím se také poučil, jak ji rychle a bezbolestně vyřešit. „Hele Sharon..“ Jemně jmenovanou pohladil po ruce. Neucukla. „Proč na to prostě nezapomeneme?“ navrhl nevinným hlasem a zadíval se do jejích zelených očí. Na chvíli se v nich objevil zasklený, prázdný výraz. Poté zpomaleně přikývla a usmála se na něj. „Už tu byla servírka?“

Jake si na svou schopnost nemohl stěžovat. Byl kvůli ní na sebe pyšný, i když na jejím získání žádný osobní podíl neměl. Ve světě ovládaném člověkem se hodila na každém kroku. Lidé byli jako figurky na šachovém poli, mohl si s nimi dělat co chtěl a přesvědčit je o jakékoli pravdě. Přesto všechno si dával pozor, aby se neprozradil. Byl si celkem jistý, že není jediný, že lidí s podobnými schopnostmi musí být více. Osobně ale nikoho takového neznal.

Gotham mu nepřipadal nebezpečný, spíše mu přišel zábavný. Stejně jako bankovní loupež, které byl svědkem. Maskovaní zloději po sobě začali střílet a nikdo nevěděl proč. Jeden z nich si podřezal zápěstí a tělo dopadlo s zaduněním na mramorovou podlahu banky. Zamířit zbraň, kterou drží někdo jiný, na hlavu třetí osoby nebyla zase taková hračka, ale jemu se to povedlo hned čtyřikrát. Vlastně by se to dalo shrnout jako fajn den.