Dan a Jakub - osvoboditelé kapitola 3

Když se Dan probral, ucítil bolest hlavy. Otevřel oči, do očí ho zasáhly paprsky slunce, a tak je musel zavřít. Poté co si jeho oči zvykli na světlo, se Dan pokusil pohnout. Ale nemohl! Podíval se a zjistil, že má na rukou okovy.
Byl připoutaný okovy ke zdi v cele. Rozhlédl se kolem sebe, ale nikde Jakuba neviděl. „Kde je Jakub? Ve vedlejší cele? Podařilo se mu snad utéct? Nebo je mrtvý?“ přemýšlel.
„Přestaň na to myslet!“ řekl si. „Musím se zkusit nějak dostat z těch okovů!“ Škubl oběma rukama, ale nic, okovy držely. „Sakra, ty okovy jsou pevné!“ Po pár hodinách se cítil hrozně. Potřeboval se napít. Když promluvil, chraptěl. Taky mu kručelo v břiše od hladu. Za pár minut, slyšel zaskřípání.
Podíval se. Ork se k němu blížil. Když došel až k němu, odemkl mu okovy. Dan vstal a zapotácel se. Ork na něj zavrčel a ukázal ke dveřím. Poté co vyšel na chodbu, ork zavřel dveře od cely a zamkl je. Dana napadlo, aby se ho pokusil přemoct a utéct! Ale věděl jaký je srab. Tak to radši neudělal. Poté s ním ork vyšel ven z věznice. Zvedl ho a posadil na vůz a sám do něj naskočil, až to zaskřípalo!
Vůz se rozjel po cestě. Okolo cesty stáli lidé a dívali se na něho. V jejich očích Dan viděl lítost a smutek! Díval se po Jakubovi, ale neviděl ho.
Když už dojeli na konec cesty, Dan zbledl. Před sebou uviděl podium se zavěšeným provazem se smyčkou na konci. Věděl, že bude oběšen! Ork s ním došel až na podium a poručil mu, aby si stoupnul na židli, která tam byla postavena, proto že Dan nebyl moc vysoký.
Stoupnul si na židli a uviděl Jakuba, jak něco křičí na orky. Dan si částečně oddechl, Jakub je v bezpečí! Doufal.
Jeden z orků došel k židli na které stál Dan a upevnil mu smyčku kolem krku. Dan zatím proklínal orky!, v duchu. Pohlédl na Jakuba a uviděl, jak mu začínají téct slzy. Ork pod ním chytil židli a chystal se jí odsunout. Dan věděl, že tohle je jeho konec! Zavřel oči a čekal na smrt.