Dan a Jakub osvoboditelé kapitola 4

Čekal 10 vteřin, potom 20, poté 30, ale stále nic. Pomalu otevřel oči. Před sebou uviděl běžící postavu. Postava něco vytáhla z kapsy. Dan neviděl co to je!
O pár vteřin později to postava hodila. Dan se na chvíli lekl. Ucítil, jak provaz kolem jeho krku povolil. Postava vyskočila vysoko do vzduchu a tvrdě přistála na Orkovy. Ork pod nárazem spadl na zem! Postava znovu vyskočila, udělala přemet a dopadla na zem. Sebrala to, co předtím po Danovi hodila. Dan si všiml, že to je nůž. Postava znova vyskočila a zabodla Orkovy nůž do hrudi.
Dan se podíval po Jakubovi. Jakub na postavu zíral, s vykulenýma, očima a otevřenou pusou. Dan si pomyslel „Kdyby tu byli mouchy, nalítali by Jakubovi do pusy!“ Otočil se a uviděl, jak se postava blíží k němu. Když došla, až k němu řekla „Pojď za mnou.“ „Kdo jste?“ zeptal se Dan.
Postava mu neodpověděla. Dan se už na nic neptal a šel za ní. Seběhli z podia a cestu jim zastoupili další Orkové. Postava schovala nůž do kapsy a vytáhla z pochvy u kalhot meč. Švihla s ním a namířila špičkou meče na nejbližšího Orka. Orkové se na ní vrhli. Postava uskočila dozadu, vyskočila a máchla mečem. Jednomu Orkovi v tu chvíli upadla hlava a skutálela se na zem. Poté vyřídila ostatní zbývající Orky. A pokynula Danovi špičkou meče, aby jí následoval. Chvíli běželi ulicí a nakonec zahnuli do jednoho stanu. Tam si Dan udýchaně sedl na zem a snažil uklidnit bijící srdce. Postava na něj pohlédla a sundala si masku, kterou měla na sobě. Byla to holka.
„Už jsme v bezpečí.“ řekla klidně. „Prosím, mohla by jsi sem přivést Jakuba?“ poprosil jí Dan. „Jakého Jakuba?“ zeptala se holka. „Mého kamaráda, má na sobě zelené tričko a modré kalhoty.“ Odpověděl jí Dan. „Dobře, pokusím se! Ty zůstaň tady.“ poručila mu. Vyběhla ze stanu. Dan pohlédl vzhůru a modlil se, aby holka Jakuba našla a aby byl Jakub v bezpečí!“ Teď mu nezbývalo nic jiného než čekat.