Dan a Jakub - osvoboditelé kapitola 5

Dívka běžela ulicemi, hlasitě oddechovala! Zahnula za roh a uviděla Jakuba. Doběhla k němu.
Jakub se na ní podíval, ale neřekl vůbec nic. „Jsi Jakub?“ zeptala se dívka. „Ano.“ odpověděl Jakub.
„Pojď se mnou!“
„Proč?“
Dívka na něj ukázala špičkou meče. „Dobře už jdu!“ rozmyslel jsi to, Jakub a stále sledoval špičku dívčina meče.
Dívka ho vedla uličkami. Nakonec zastavila u jednoho stanu. „Vlez dovnitř!“ řekla Jakubovi. Jakub vlezl dovnitř a podíval se okolo sebe. Vpravo v rohu stanu seděl na zemi Dan.
„Dane, ty žiješ!“ řekl Jakub a usmál se. „Žiju, díky tady té dívce!“ řekl Dan. Jakub se otočil na dívku. „Děkuji, že jsi Dana zachránila!“ „Není zač.“ odpověděla dívka. Dan se zvedl ze země a podíval se na dívku. „Jak se jmenuješ?“ „Sofie.“ odpověděla dívka a poškrábala se na hlavě. „Děkuji ti Sofie, že jsi mi zachránila život!“ Sofie se jenom usmála. „Tak, co teď?“ zeptal se Dan. „Teď mě následujte, zavedu vás k mému domu.“ pronesla Sofie. Vyšli ze stanu. Sofie první, Dan za ní a za Danem Jakub. Dívka je, vedla nespočet uličkami. Když začalo zapadat slunce, stáli na kopci, před největším domem, jaký Dan a Jakub viděli.
Sofie, šáhla do kapsy a vytáhla odtamtud klíč. Klíčem odemkla dveře. Otevřela je a nechala Jakuba a Dana vstoupit dovnitř. Poté co zavřela a zamkla dveře, řekla „Vítejte u mě doma.“