Surga - kletba moře

Toto je příběh ze starých časů, který vyprávím já, nurna, vědma a sudička ze země dávné Skandinávie, ze země, kde se mísí studené vody severního moře a žár lidských srdcí do jednoho víru slávy, vášně a hrůzy.
Jarl Olaf měl jedinou dceru jménem Surga. Byla tak půvabná, že všichni mladí bojovníci a velmožové jí skládali k nohám vzácné dary - kožešiny, jantarové šperky a nevídané tkaniny z dalekých krajů Východu jen proto, aby na ně zazářil její úsměv a pohled průzračně zelených očí. Avšak její srdce zůstávalo chladné; chtěla být volná jako ptáci, kteří létali nad bouřícími vlnami. Nápadníci žádali knížete o její ruku, ale marně, odmítala všechny. Přesto na sebe nevražili a v zemi hrozily rozkol a vnitřní boje.
Otec se tedy rozhodl, že ji provdá sám a ženich bude určen losem. Od té chvíle ostatní uzavřou mezi sebou příměří a v knížectví opět zavládne mír.
Los padl na syna jednoho váženého rytíře, přítele knížete Olafa. Byl mladý, pohledný a Surgu miloval od dětství, neboť ji často vídal při družných setkáních dětí i dospělých, která byla v oněch drsných krajinách obvyklá a sounáležitost a pohostinství byly nejen ctností, ale i příkazem. Kníže děkoval bohům za tak příznivý projev osudu a chystal slavnou svatbu. Surga vyslechla na shromáždění velmožů a soudců oznámení o svém sňatku s nerušeným klidem, poklonila se otci, ženichovi i sudím s lstivě pokornou tváří a odešla do své komnaty. Zde zapálila oheň z černých dřev a zlomocných bylin a zaklela se strašlivou přísahou, že žádnému člověku nebude patřit. Muže nenáviděla. Chtěla sloužit bohům a stát se valkýrou. V její mysli uzrál zrádný plán.
Ptáte se, zda jsem o něm věděla? Ano, ale ani jako sudička nesmím zasahovat do lidských osudů a zkoušek, které určili bozi. Mohu jen radit a varovat. Surga však ve své zaslepenosti neslyšela můj hlas, když na ni ve spánku volal: nedělej to!
Zanedlouho nastal svatební den a po hostině i svatební noc. Nevěsta již předtím tajně připravila vše tak, aby se svého manžela zbavila dříve, než se jí dotkne. V ložnici přichystala dva poháry medoviny, v jednom plaval bílý luční květ, ve druhém zelená smrková větévka. I celá komnata byla vyzdobena svěží zelení a věnci pestrých polních květin. Do své číše Surga nalila smrtelný jed, a když její manžel vešel, pravila mu se sladkým úsměvem :"Jak víš, je zvykem, aby si novomanželé o svatební noci připili na dlouhý věk z číší, které si vymění. Zde je má a zde tvoje. Napij se zhluboka nápoje, v němž tento bílý květ představuje čistotu mého těla i duše."
Mladý muž, nic netuše, vypil otrávený nápoj a v bolestech upadl na zem, kde zakrátko skonal. Surga na něj chvíli hleděla chladně a bez lítosti, pak vyšla na ochoz hradu na útesu, pod nímž hučelo moře v měsíčním svitu, a hodila pohár daleko do vln. V tom okamžiku moře zrudlo jakoby krví a zahřměl hromový hlas: " Surgo! Surgo vražednice! Myslíš, že skrze zločin lze sloužit bohům? Neobstála jsi ve zkoušce svého osudu! Zabila jsi podlým způsobem nevinného člověka, který tě miloval, a nepočkala jsi ani, abys poznala jeho povahu a lásku. Já, nejvyšší bůh Odin, tě nyní proklínám a trestám tímto trestem: budeš navěky přízrakem, jenž bloudí po vodách, živá a přece mrtvá, věčně osamělá. Kolem tebe vytvořím bouřlivý vír vln - malström, aby se jemu a tobě plavci zdaleka vyhýbali.Otci ve snu vypovím, co jsi spáchala, a prokleje tě i on. Tvé vlasy budou z plamenů a oděv z lidských kostí mužů utonulých v hlubinách. A teprve tehdy, až bude potrestána poslední vražda na Zemi, dojdou moře i ty svého klidu."
A ze dna oceánu se zvedl obrovský zpěněný jazyk vlny a Surgu, stojící strnule na ochozu, smetl do ledového moře.
Od těch dob chodí po vodách severního pobřeží přízrak ženy, která je krásná a strašná zároveň: její dlouhé plavé vlasy jsou protkány ohnivými stuhami, oděna je do pláště svázaného z vybělených lidských kostí a její pláč zní jako skučení vichřice, jež děsí námořníky, rybáře i obyvatele prostých osad v širokém okolí. Je navěky sama, sama. A malström bouří a bude bouřit dál, dokud nebude na Zemi potrestána poslední vražda člověka. Kdy to bude? Ani já, nurna - sudička, to nevím. Ale to vím, že každá vražda je trestána z vůle bohů, a oni jsou spravedliví a nesmrtelní. Pamatujte na to, lidé!