Setkání, 2.díl

„Vstávej, honem, máme návštěvu! Prý neodkladné a důležité!“ slyší Almarin, jak na ni někdo volá. V tom hlase poznává svoji sestru Xenerion. Náhle si uvědomí, co jí sestra říká. Důležitá návštěva. To ji probere. Otevře oči, posadí se. Kdo to může být? A co je vůbec tak neodkladné, že to nepočká na odpoledne?
V pokoji je tma, ještě je hluboká noc.
„Co je tak neodkladné?“ zeptá se, ale nečeká na odpověď, rychle se postaví, obleče se do prostých šatů a vyjde z pokoje.
Projde potemnělou chodbou, nepotřebuje světlo, vždyť je ve vlastním domě a tuto cestu zná velmi dobře. Na jejím konci zahne doleva, až se dostane k točitému schodišti.
Pomalu a neslyšně schází schod po schodu.
Stojí již na posledním schodu. Do teď se dívala na zem, na cestu, teď však vzhlédne.
To, co spatří, jí vyrazí dech. Že by přeci ještě byla ponořena do pavučiny snů?!
Ve dveřích stojí nějaký muž. Světlo z jeho hůlky slabě osvětluje mužovu tvář, může mu být něco málo přes dvacet let. Ale to nebyl on, kdo ji tak překvapil. Vedle něj stál přenádherný Fénix, který si vše kolem zvědavě prohlížel. Když ucítil na sobě čísi pohled, vzhlédl.
Nyní se díval do tváře starší ženě v prostých šatech, na ni. Za ní stála ještě jedna žena, mladší, ale též v prostých šatech, na Xenerion. Nastalo ticho, kdy se navzájem prohlíželi.
Toto ticho jako první prolomil mladík: „Dobrý den, mé jméno jest Albus Brumbál. Omlouvám se vám, že vás budím v tuto dobu, ale neměl jsem na výběr, každá vteřina je drahá. Jdeme za vámi, protože jste proslulé svými boji proti zlým démonům,“ během dalších pěti minut jim dovyprávěl, co se stalo na hoře.
„Takže vy chcete, abychom se sestrou osvobodily Louvena od zlého ducha a tím zachránily ostatní fénixe?“
„Ano, přesně tak. Budu vám velice vděčen a jistě nebudu jediný,“ odpověděl Brumbál a při tom se mírně uklonil na znamení úcty.
„Dobrá tedy, pomůžeme vám velmi rády. Musíme se připravit. Musíme si s sebou vzít několik věcí. Zatím se usaďte, za chvíli jsme zpět.“
Obě sestry odešly opět po schodech nahoru. Brumbál a Fawkes osaměli. Alespoň se mohli rozhlédnout po prostorné hale. Brumbála velmi zaujaly krásné obrazy, které visely na zdi. Přistoupil k jednomu blíže, to, co spatřil, mu téměř vyrazilo dech. Na obrazu byl on, jako asi desetiletý chlapec. Nemohl tomu uvěřit. Za chvíli se však obraz změnil. Tentokrát viděl sebe, jak dostal odznak Primuse. Opravdu vůbec nechápal, co to je za obraz. Chvíli o tom přemýšlel, když ho vyrušil hlas starší sestry.
„Toto je obraz Ellämer, málo známý, ale přece tak mocný. Škoda, že naň svět už téměř zapomněl. Tento obraz dokáže zobrazit nejtajnější pocity osob, podobně jako ono známé zrcadlo z Erissedy. Ovšem moc tohoto obrazu spočívá v tom, že díky němu můžeme dotyčného ovládat,“ Brumbál rychle odtrhl pohled od zrcadla, „ale Nebojte, toho se u nás obávat nemusíte. Obraz zatím čeká na správnou příležitost.“ Xenerion se pousmála. „Měli bychom tedy už vyrazit, čím dříve s tím skoncujeme, tím lépe.“
Brumbál souhlasně přikývl. Nyní měl příležitost si prohlédnout jejich vyzbroj proti démonům. Moc toho však nespatřil. Každá ze sester měla pouze malou brašnu a v ruce hůlku.
„Jistě si říkáš, že máme malou výzbroj. Velikostně možná, ale co se týče moci, jen tak něco se jim nevyrovná.“ Almarin pootevřela svoji brašnu. Brumbálovi se naskytl pohled na tři malé zvonečky, nic víc. Nechápavě na ni pohlédl. I druhá sestra mu ukázala obsah svojí brašny, byl stejný. Byl celý zmaten.
Xenerion mu ihned odpověděla: „Důvěřuj nám. Jak jsme již řekly. Sice malé velikostí, ale mocí se jim máloco vyrovná. Tak jdeme tedy? Brzy začne svítat…“
„Jistě.“
Fawkes, který dosud stál tiše v rohu, nyní roztáhl křídla a opět spustil ten úchvatný zpěv Fénixů. Znělo to radostně, plné naděje. Tento nádherný zpěv poslouchali sice jen chvíli, ale i tak je naplnil pocit ještě většího odhodlání a důvěry.
Když Fawkes přestal zpívat, všichni mlčky vyšli před dům.
„Přemístíme se přímo do jejich hnízda.“
„Dobrá.“
Poté se ozvalo sborové hlasité PRÁSK! I Fawkes se pomocí Brumbála přemístil. Všechny zaplavil ten známý pocit, jako když vás vtlačí do hadice, ale brzy se tohoto pocitu zbavili, protože se už ocitli ve hnízdě Fénixů…