Obléhání 7

Vešla jsem do velké, kruhové místnosti. Naproti mně byly půlkruhové lavice na způsob tribun.
Na nich sedělo na sedmdesát lidí a všichni upřeně zíraly přímo na mojí maličkost.
Ti všichni jsou tu jen kvůli mně? Začínala jsem mít trochu strach, ale ovládla jsem se a vyrovnaně vykročila směrem k vyvýšenému stupínku naproti tribuně.
Z pravé strany tribuny se zvedla nějaká postava a zamířila ke mně. Tomas. Ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Ze středu tribuny se zvedl další muž ve tmavě fialovém plášti a promluvil.
„Dámy a pánové, rád bych vás přivítal na mimořádném setkání rady a objasnil vám její důvod. Ti z vás, kteří byly přítomni při vstupním testu už o ní ví, ale pro ty, co se nedostavily.Rád bych vám představil Triss, runového mága čtvrtého výkonnostního stupně.“
Z řad mágů se ozvalo překvapené nadechnutí a o mysl se mi začali třít desítky různých proudů snažící se do ní proniknout. Obrnila jsem se a čekala.
„Jak jistě všichni víte, něco takového se nestalo od dob Olafa ničitele a všichni víte, co provedl!“ Pokračoval v proslovu muž v plášti. „Proto navrhuji, není moc nebezpečné nechat někoho takového ve svatyni, nebude lepší se jí zbavit teď, dokud svou moc neovládá?“
V publiku to zapůsobilo. Najednou začali všichni překotně mluvit a překřikovat se, jedni chtěly mou okamžitou smrt jiní chtěli smrt těch, co chtěj mojí smrt a někteří se tvářily jako kdyby dostaly ránu kladivem.
Ovšem těch, co chtěli mou smrt bylo mnohonásobně víc. Pohlédla jsem na Tomase, ale stál mlčky s pohledem upřeným na zem.
„Tak dost!“ zazněl Connorův hlas jako prásknutí bičem a zčistajasna se zjevil za mnou.
„Copak to nechápete?“ promluvil k nyní už tichému davu „Je jediná, kdo dokáže otevřít Brány a zbavit mágy tyranie ze stran vládnoucích rodů!“
„Je nebezpečná víte, jak to dopadlo s poslední mágem čtvrtého stupně.“ Oponoval mu muž v kápi.
Connor ho okamžitě umlčel. „Cením si vaší snahy o její smrt arcimágu Vorone, ale i přes to. Krev mágu pomalu vymírá nebo se ředí krví smrtelníku, bude-li to takhle pokračovat do dvou století tu nezbude nikdo, schopen toho co nejslabší z nás a do jednoho tisíciletí krev mágu zcela vymře.“
„Proto navrhuji následující, přijmeme jí do výcviku a připravíme na to, co jí čeká.“ Oznámil Connor.
„Pokud rada odmítne, nebo bude usilovat o předčasnou smrt Triss, osobně se postarám o její rychlé rozpuštění a smrt zrádců.“
S tím mě popadl za paži a společně s Tomasem a další ženu mě vedl pryč z místnosti.
Šly jsme dlouhou chodbou v útvaru, Connor první, Tomas po mé pravici, neznámá žena vlevo.
Měla černé, nakrátko zastřižené vlasy a od ucha po čelisti k bradě se jí táhla tenká jizva.
„Kam jdeme?“ zeptala jsem se.
„Uvidíš.“ Odpověděli všichni tři naráz.
Zastavili jsem se, až před velkými kovovými dveřmi…
(Pokračování příště)
ps. jako vždy se za pravopisné chyby omlouvám :)