Dan a Jakub - osvoboditelé kapitola 8

V dalších dnech trénink pokračoval. Za týden, už kluci uměli vytasit meč, zaujmout bojový postoj a základní útoky mečem. Jednoho dne, k nim přišla Sofie se slovy: Dostala jsem úkol, chcete jít se mnou? “Ano!” odpověděl hned Jakub. “Co je to za úkol?” zeptal se Dan. “Jeden z našich špionů, objevil sklad zbraní, jídla atd…” “Mám ho za úkol zničit! Jdete se mnou?” řekla Sofie. “Dobře, jdeme do toho s tebou!” odpověděl Dan. “Výborně, musíme si zabalit, zbraně, jídlo atd... “ pronesla šeptem Sofie.
Za pár minut, stáli Dan, Jakub a Sofie před jejím domem. “Tak jdeme.” řekla Sofie a vyrazila. Za pár minut, procházeli cestičkou, všude okolo bylo jenom pole a pár zemědělců kteří na něm pracovali. “Co si myslela tím jeden z NAŠICH špionů?” zeptal se Dan Sofie. “No, jsem v řádu, který má za úkol, zbavit tuhle planetu nadvlády orků!” řekla Sofie a usmála se. Šli ještě tak pár desítek minut, když dorazili do města. Procházeli poloprázdným městem. V ulicích byla jenom hrstka obyvatel. Najednou Sofie zabočila doleva. Kluci jí následovali. Sofie se zastavila. Před ní stála budova, na štítku nade dveřmi bylo napsáno: HOSTINEC . Všichni tři vešli dovnitř. Zamířili si to rovnou k pultu, za kterým stál starý, muž, kterému chybělo pár vlasů na hlavě. “Co si přejete?” zeptal se jich. “Dva pokoje.” odvětila Sofie. Muž se sklonil a chvíli něco hledal v pultě. Nakonec vytáhl dva staré klíče. “Bude to dělat dva stříbrný na jednu noc za oba pokoje!” Sofie mu podala mince. Muž jí podal klíče. Kluci společně se Sofii se vydali nahoru po schodech, ke svým pokojům. Sofie jim dala jeden klíč. Kluci odemkli dveře a vešli do pokoje. Pokoj byl malý. U stěny stáli kousek od sebe dvě postele. Naproti nim stálo umyvadlo s věšákem na ručníky, ale ručníky na něm nebyly!
Dan vyšel z pokoje, sešel dolů ze schodů a vyšel z hostince ven. Na ulici zahlédl dva orky, jak drží za nohy nějakého obyvatele. Chvíli je pozoroval a zamračil se! Za chvíli za ním přišel Jakub, podíval se stejným směrem jako Dan a také se zamračil. Po chvíli odběhl zpátky do hostince a za 2 minuty vyšel ven, se Sofii v patách. Sofie se postavila vedle Dana a pozorovala orky. Po pár minutách, orkové pustili toho člověka na zem, zasmáli se a odešli. Sofie jemně položila ruku na Danovo rameno. “Klid, brzy za všechno zaplatí!” uklidňovala ho.
“Pojďme se najíst, mam hlad.” Kluci jí následovali zpátky do hostince. Vyšli po schodech nahoru a do jejího pokoje. Sofiin pokoj vypadal o něco lépe než pokoj kluků. Měla tam i dva ručníky. Sofie přišla ke svému batohu, chvíli v něm hrabala a nakonec vytáhla, pár chlebů, namazaných maslem, se šunkou a sýrem. Každému podala dva chleby. “Dobrou chuť.” “Tobě taky.” odpověděli kluci.
Po večeři se Dan Sofie zeptal, jestli by jim nedala jeden ze svých ručníků, protože oni v pokoji žádné nemají. Sofie přikývla a podala jim jeden ručník. Poté jim popřála dobrou noc a šla spát. Kluci došli do svého pokoje, také ulehli na postele a usnuli.