Počítač a já

            Před dávnými  časy, no dobrá, tak dávno to zase nebylo, takže vás žádný vznešený příběh nečeká. Stalo se to před pár desítky lety, kdy ještě většina lidí nevěděla, co slovo počítač znamená. Byl jsem jedním z průkopníků prvních počítačů. Za těch několik let se toho událo mnoho a my nakonec došli až do zdárného konce, avšak předcházela tomu opravdu strastiplná cesta.
            Psal se rok 1943, v té době jsem nebyl jediný, kdo se pokoušel dát slovu počítač hmotnou podobu. Se svým týmem, jsem už delší dobu pracoval na plánech, jak by měl náš počítač fungovat a vypadat. Po dlouhém dohadování a spoustě neshod, jsme se rozhodli začít ho sestrojovat. Toho večera už bylo příliš pozdě. Doma na nás čekaly manželky s večeří, naše děti už se těšily na své otce, a tak  jsme se rozloučili a rozhodli se pokračovat druhý den ráno. Jeden z pomocníků se nabídl, že se ještě zdrží a připraví vše potřebné pro zítřejší den. To se často nestávalo. Byl jsem opravdu mile překvapen. Pochválil jsem ho a odešel jsem domů. Celou noc jsem pak ale přemítal. Co když se nenabídl jen z nesobeckých důvodů? Mohlo by za tím něco vězet? Další den jsem nalezl svého kolegu, jak zoufale prohledává zásuvky ve své pracovně. ,,Plány jsou pryč!“ vykřikl zděšeně a svezl se vyčerpaně na židli. Začal jsem se shánět po pomocníkovi, který se nabídl, že vše připraví, ale nikdo ho od včerejšího večera neviděl.
            O pár dní později, když už jsme se všichni vzdali naděje, jsem četl u snídaně noviny a málem jsem se zadusil kávou. V novinách byl inzerát na prodej našich plánů! Ihned jsem zašel za svými kolegy, abychom se poradili, co si s tím počít. Rozhodli jsme se s dotyčným sejít  v přestrojení. Chtěli jsme si sjednat schůzku, ale někdo nás předběhl. Náš plán zkrachoval . Seděli  a postávali jsme v  místnosti a jen na sebe bezradně hleděli, ztraceni ve vlastních myšlenkách. Jeden z kolegů se zvedl a prohlásil: ,,Pánové, myslím, že jsme skončili.“ A odešel. Ostatní ho začali následovat, až jsem zbyl v místnosti jen já.  Asi jsme vážně skončili, řekl jsem si pro sebe. Pozhasínal jsem světla v celých prostorách a s těžkou hlavou jsem se rozhodl odejít také domů.
            Odpoledne někdo zazvonil u našich dveří. Vstal jsem tedy od rozečtených novin a šel jsem otevřít. Ve dveřích stál naprosto neznámý postarší muž. Pod paží nesl srolované stohy papírů. Pozval jsem ho tedy dál na šálek kávy. Když jsme usedli ke stolu řekl mi: ,,Dnes jsem si sjednal schůzku na inzerát, který jsem nalezl ve včerejších novinách. Když jsem se s tím mužem sešel, byl jsem velice překvapen tím, co mi nabídl. Koupil jsem od něho vaše plány na takzvaný počítač.“ Jen jsem strnule seděl, neschopen slova. Muž pokračoval: ,,Měl jsem tu možnost si vaše plány podrobně prostudovat a rád bych do nich investoval svůj kapitál, protože si myslím, že váš přístroj má veliký potenciál. Pokud by vám to vyhovovalo, najměte si lidi, pořiďte stroje a materiál a můžete začít s výrobou.“
            Hned další den jsem udělal vše, co mi náš nový sponzor řekl a vše se dalo opět rychle do pohybu. Výroba byla s novou pracovní silou a novými stroji mnohem rychlejší, než jsme původně očekávali. Nakonec, když byl stroj hotov, přišel se na něj podívat i náš sponzor. ,,Pánové, toto je krok vstříc budoucnu,“ představil jsme náš výtvor. Všichni byli nadmíru spokojeni a noviny zprávu o této události hned otiskly. Obrovský zájem veřejnosti na sebe nenechal dlouho čekat. Náš stroj, tedy počítač, se zavedl do průmyslové výroby a najednou bylo toto slovo tak rozšířené, že byste těžko hledali člověka, který by neznal jeho význam. A tak jsem po strastiplné cestě došel k cíli a vytvořil základ pro budoucí generace. Počítač.