Příběhy andělů

Běžela jsem po ulici a v duchu si nadávala. Zaspala jsem do práce a teď tu běžím jak káča, v podpatcích a s papíry v rukách. Jestli to nestihnu šéf mě seřve nebo vyhodí. To se mi honilo hlavou.

Když jsem běžela narazila jsem do nějaké ženy ale co je horší, ty papíry se mi rozletěly po celém chodníku. Ta žena mi je pomohla posbírat, a když mi je předávala, řekla mi:,, Slečno, jestli tak moc spěcháte, proběhněte touto ulicí a pak zahněte do prava a pak pořád rovně.“

Vzala jsem si ty papíry a dívala se, jestli jsou všechny, přitom jsem se té dámy chtěla zeptat:,, Jak víte kam spěchám?“ podívala jsem se směrem na ni, ale ona tam nebyla, podívala jsem se na všechny strany ale žena nikde. Podívala jsem se na hodinky, a když jsem zjistila kolik je hodin rozhodla jsem dát na její radu a jít cestou, kterou mi poradila.

Bohužel jsem v tom zmatku zahnula do leva místo do prava. Běžela jsem a uviděla tu ženu, do které jsem vrazila, jak na mě na konci uličky křičí:,,Ne!!! Zpátky a do prava! Rychle máte už jen deset minut!!!“

Lekla jsem se, když jsem ji uviděla a když na mě zakřičela, ale už jsem neměla čas a určitě ne čas nad tím přemýšlet. Udělala jsem, co mi řekla a do firmy jsem přiběhla právě v čas.

Díky té ženě jsem stihla svou prezentaci a nepřišla o místo.