Příběhy andělů

Jeli jsme s klukama stanovat. Na místě, kde jsme chtěli stanovat bylo i jezero, kam jsme často chodívali plavat.

Když jsme přijeli a postavili stany, byla už tma. Rozhodli jsme se že uděláme noční koupání v jezeře. Převlékli jsme se do plavek a šli k jezeru. Když jsme přišli k jezeru zahládli jsme starého rybáře. Přišel jsem k němu a zeptal se ho, jestli mu nebude vadit, když si v jezeře zaplaveme.

Řekl, že vůbec ne ale poradil nám, abychom neplavali na jižní části jezera. Zeptal jsem se ho proč, řekl mi, že je tam moc řas a že by se nám mohlo něco stát, kdybychom se do nich zamotali.

Mysleli jsme si, že jen přehání a tak jsme mu jakože slíbili že tam nepůjdeme, jenže jižní část jezera byla ta nejlepší. Když jsme tam došli a vlezli do vody, začali jsme se zaplétat do těch řas. V té tmě jsme nic neviděli a neměli jsme šanci se z toho dostat. Chtěli jsme křičet o pomoc, ale voda byla moc studená, brzy nám začali docházet síly.

V tom přijel ten rybář na loďce a začal nám pomáhat k němu do loďky. Když jsme se vydýchali, poděkovali jsme mu a slíbili mu, že mu na druhý den přineseme pivo jako výraz našeho díku.

Na druhý den jsme vzali lahváče a šli jsme zpátky k jezeru. Čekali jsme na něj do noci, jenže toho rybáře jsme už nikdy neviděli, dokonce ani ta loďka tam nebyla.