Praha

Je kápo. Ví to a ví to všichni kolem něj. Nemusí to dávat najevo. Prostě to tak je.

Jde to cítit z každého pohybu, který udělá. Ze způsobu jakým mluví. Z toho, jak jedná s partnery. Z postoje který zaujme, když konfrontuje sv3ho soka.

Je to prostě velký šéf.

Dlouhá hříva kudrnatých bílých loken mu padá do očí. Na sobě má cerný overal. To aby se neušpinil při práci. Obepíná ho od krku až k nohám.

Jeho rajón jsou Stodůlky. Dlouho o tohle území bojoval, ale to už je dávno. Teď by si nikdo nedovolil ani stěknout bez jeho svolení.
Má to tu rád, proto se tak snažil aby se stal šéfem.

A že je to dobrý šéf.

Ale nebylo tomu vždy tak. Dlouhá léta bloudil ulicemi Prahy. Dlouhá léta si hledal to speciální místo, kde se usadí. Kde si vybuduje rodinu.
Takovou, které se pak bude celá Praha bát. Takovou, aby se každý snažil s ní vycházet. Aby si ji každý předbíhal.
Bloumaval uličkami stověžatého bludišté a snažil se navazovat důležite obchodní partnerství. Za svitu lamp narážel do japonců, číňanů, korejců.. Jen do rusů ne. Do rusů se nenaráží.

Vyhazovali ho, nadávali mu, dokonce na něj párkrát vzali i hůl. Ale on se nezvdaval. Máma mu vždy říkala aby se nevzdal.
Zapamatoval si každého kdo ho zprvu vyhodil. Každého kdo se na něj jen škaredé podíval. Každou ránu přes záda. Každý kopanec.

Až to nakonec muselo přijít.
Je to přece rozený šéf.

Tehdy se potuloval kolem sídliště Luka, když to uviděl. Park tak velký, že se v něm může usadit a pomalu začít budovat svou rodinu. Velký rybník a stromy kam až oko dohlédlo. Označil to za své. Stalo se to jeho teritoriem a dostal se do přízně místního Dona.

Máma by na něj byla hrdá. Bylo to sice jen taková obyčejná pouliční žena, ale všech svých 7 synů vychovala výborně. Určitě by byla hrdá.

Ale to už je dávno. Teď už je hlavou své rodiny on a Stodůlky mu říkají pane.
Nikdo si nedovolí se tu jen tak potulovat.
Všichni jeho nepřátelé se mu teď plazí u nohou. Škemrají o jeho přízeň.

Prostě ví jak na to.
Je to šéf. Mafián.

A tak to mezi mafiány chodí. Když se vám někdo vetře do rodiny, zbavíte se ho. Nebo ho necháte alespoň vykastrovat. Co je pro chlapa horší než kastrace? A přesně to udělal s tím posledním. Snažil se převzít moc v jeho rodině. Myslel si, že může být šéfem on. Nakonec zkrotnul. Každý nakonec zkrotne, když si zahrává s šéfem.

Felix se jmenoval. Teď už panáčkuje jak šéf píská. Na Zličíně, tam ať si líže koule komu chce, ale ve Stodůlkách ne. Tu je šéfem on.

Dneska měl šéf dobrou náladu. Vzal na procházku jen dva členy své ochranky. Richarda a Tondu. Dobří chlapi, ale trochu jednoduchší. Pujdou obhlídnout park. Vždy chodí obhlídnout park.

Šéf měl dneska dobrou náladu. Usmíval se.

….


"Hele Tondo, co to je s tím Šimkovičovič čoklem? Tak nějak divně se ksichtí." řekl Richard, když byly zase s Tondou venčit pudlíka starého pana Šimkoviče. Vždy ho berou do parku. Richard ho neměl rád, ale pořád lepší starat se o tohohle psa, než utírat zadek starého Šimkoviče.

Někdy to má pečovatelská služba hold těžké.