Pomsta

Za svůj ochranný element si vybral oheň. Bylo to proto, že měl v srdci zapálen oheň odvážného bojovníka. Pod černou koženou rukavicí a rukávem košile se mu od malíčku až po rameno obtáčel kolem paže jako had, drak. Bylo to umné tetování, avšak bojovník ho příliš neukazoval. Od mládí se živil jako nájemný bijec. Nebyl to lehký život, ale on již jiný neznal a ani znát nechtěl. Kazajka vyztužená ocelovými pruty mu byla v horkém odpoledni nepříjemná, ale nesundal si ji. Až moc dobře věděl, kolikrát mu už zachránila život, a nehodlal se bez ní ani hnout, i kdyby se měl zaživa upéct. A co víc, dnes měl svést největší boj svého dosavadního života. Měl se tu utkat s mužem, který mu před mnoha lety zničil rodinu. Znásilnil jeho sestru a ta podle mínění všech zešílela a později utekla z domova a nikdo ji tam již nespatřil. Nemohl se na její šílenství dívat, a tak raději odešel. V hrudi mu hořel mocný plamen nenávisti, který ho od té doby doslova sžíral za živa. Proto si nechal vytetovat draka na celou paži. Tetování mu připomínalo přísahu krevní msty vůči tomu zmetkovi, kterou složil při objevení své malé sestřičky. Bylo jí 13 let!
Tak, zmetku, dneska tě zabiju, pomyslel si nájemný vrah. Ten samozvaný anděl pomsty.
V pozdním odpoledni, kdy už země začínala vychládat, se na návrší za městem Lohanion střetli dva muži v boji na život a na smrt. Boj to byl krutý a dlouhý. Oba protivníci byli skvělými šermíři.
Jediné, co bylo jejich chybou, byla jejich nepozornost vůči okolí. Z dálky dvaceti metrů je pozoroval jezdec na koni s nataženou kuší volně opřenou o stehno.
Muži si měřili jeden druhého přes hroty svých mečů, až moc dobře věděli, že ten boj je více než vyrovnaný.
Jezdec už to nehodlal déle sledovat a vyslal první šipku z kuše na toho o trochu staršího. Neomylně si našla svůj cíl a muži přerazila páteř. Bojovník padl, aniž by něco věděl. Po druhé zamířil jezdec na muže, který k němu stál obličejem a hleděl na něj bez jediného pohybu, jako by se stal sochou. Šipka ho zasáhla do krku, prošla jím skrz a přerazila muži krční páteř. I tento bojovník padl stejně jako jeho protivník - bez jediného slova.
Jezdec na ty dvě mrtvoly hleděl z koňského hřbetu. Nakonec sesedl a vyhrnul tomu s prostřeleným hrdlem košili a sundal rukavici na pravé ruce. Jezdec spatřil draka a pokřižoval se, při čemž mu spadla kápě a na světlo boží se prodraly dívčí obličej lemující krátké vlasy. „Odpusť, bratře, ale nebyl jsi o moc lepší než to prase tamhle!“ odplivla si směrem k mrtvému tělu druhého muže a ještě jednou se přežehnala.
Dívka, kterou všichni považovali za blázna, nasedla na svoji plavou klisničku a zcela racionálně zamířila směrem pryč od města.