Orchidej stínů

Z dáli se blíží temná mračna, jež svou temnotou pokrývají vše živé a brání slunci skrze ně proniknout. Všichni vědí, kdo za tím vším stojí - temný mág Eori. Již celé staletí se snaží ovládnout celou zemi a přivést sem stvoření z jiných světů, která by byla pod jeho vládou.
Kvůli tomu se v Ahatě, největším a nejvyspělejším městě, sejde skupinka dobrodruhů, jenž sčítá čtyři členy. Jsou zkušenými mistři téměř v jakékoli oblasti boje či výroby zbraní, alchymie a plížení. Jsou si vědomi toho, že to je velmi nebezpečná výprava a že se nemusí ani vrátit zpět. Avšak pokud se o to nepokusí, zemřou stejně.
Usayu, vznešená a mladá dívka, jenž je nejlepší střelkyní z luku široko daleko, je zde pro své zkušenosti z lovů, plížení a infiltrování nepřátelských nájezdníků. Její mladý vzhled ji pomáhá snadno ošálit nepřátele.
Ekela je moudrá alchymistka, která dokáže smíchat téměř jakékoliv přísady v lektvary různých účinků. Již od mala se učila jen a pouze alchymii, neboť pochází z klanu alchymistů a zdědila veškerý talent, jenž se předával po generace. Specializuje se hlavně na paralyzující a trávicí lektvary.
Nejsilnějším a nejhouževnatějším členem skupiny je Neer. Někteří lidi mu přezdívají "Malý obr", jelikož svou váhou, výškou i silou nemá mezi lidmi sobě rovného. Nejraději má souboj zblízka se svým kladivem, ale v případě potřeby dokáže střílet i z luku.
Aety byl jeho přesný opak. Malý, téměř nevýrazný a slabý člověk malého vzrůstu. Téměř snadno byste jej zaměnili za dítě, ale jakmile dojde na otvírání zámků nebo vymýšlení strategie, nemá konkurenci. Dostane se kamkoli, včetně královské pokladnice. Díky tomu se stal nejznámějším zlodějem všech dob a král osobně si jej drží pod svým velením, než aby jej dal do vězení, ze kterého by utekl.
Zatímco mlčky stojí na jednom místě a navzájem se probodávají pohledem, dojde k nim král Wian a pár kroků za ním Nalsh, nejvyšší a nejsilnější z mágů a králův osobní rádce. Povídá se o něm, že pamatuje několik předchozích generací.
"Děkuji vám, chrabří bojovníci a hrdinové." započne svou řeč král, "Nelze slovy popsat, jak moc jsem šťasten, že jste se rozhodli podstoupit tento těžký úkol. Neslibuji vám bohatství a ani život, ale pokud zvítězíte, můžete si být jisti, že se splní jakékoliv vaše přání a vaše jména se budou předávat z generace na generaci po celá tisíciletí." Nalsh předá Wianovi malý svitek. "Vaším hlavním úkolem je získat tyto ingredience, díky kterým bude moct Nalsh a ostatní nejvyšší mágové uskutečnit svůj rituál na přivolání padlého anděla, který zapečetí Eoriho duši." předá jej Ekele. "Spoléháme na vás." pokloní se a skupinka zůstane stát v úžasu. Král se nikdy nepoklonil, takže to byla neuvěřitelná pocta. Dokonce i jeho rádce je zaskočen tímto činem.
Neer vezme pevně do ruky své kladivo a též se chopí slova: "Tak jdeme na to, než bude pozdě." otočí se k Ekele: "Kam máme namířeno jako první?"
„Myslím, že nejlepší by bylo nasbírat nejdříve ty méně vzácné bylinky, díky kterým bych mohla připravit i lektvary, které by nám pomohly v naší výpravě. Takže nejdříve bych šla na sever do hor.“ odpoví pohotově Ekele a Aety jí dá za pravdu.
“Nejlepší bude, když se sami připravíme na to nejhorší a budeme mít dostatek zásob.”
“Pak nevím, na co ještě čekáme.” řekne Usayu plná energie. V jejích očích plane energie a nedočkavost. “Vykecáváním se nikam nedostaneme.” sotva to dořekne, otočí se na místě pomalým krokem se vydá na svou cestu. “Čas na otroky nečeká.”
Po těch slovech se k ní přidali i ostatní členové a vydali se na svou výpravu, ze které se již nikdy nemusí vrátit. I když všichni cítili strach, který v nich každou minutou sílil, nedali jej znát, aby si nesnižovali morálku a bojového ducha.
Sotva vyšli z města, tak se dostali na kraj lesa, skrze který vedla jejich cesta k hoře, kde rostla první vzácná rostlina, jenž potřebovali – Vograta. Ta rostla jen na pár místech a ještě nepravidelně, takže její nález by se dal přiřadit souhře štěstí a náhody, ale pro Ekelu to bylo snazší, neboť téměř s jistotou věděla, kdy a kde vyroste. Mezi její hlavní účinky patří zesílení efektu jakéhokoliv lektvaru, pokud jsou použity její rudé okvětní lístky. Ale též může lektvar zcela neutralizovat, je-li použit stonek nebo kořeny.
Po několika hodinách napříč lesem, kdy se pomalu začalo stmívat, se rozhodli přenocovat. Nebylo to z důvodu únavy, ale aby se lépe poznali a v případném boji věděli, jak se kdo má zachovat tak, aby nepřekážel tomu druhému. Konverzace, která začala představením a ukázkou schopností, se protáhla dlouho do noci a všichni členové se tak sblížili dostatečně na tolik, aby si věřili a bránili záda.
Náhle za sebou uslyší zapraskání větviček na zemi a Usayu se ihned ohlédne. Mezi stíny se blýskají malé oči, které se opatrně přibližují. Ekela k němu natáhne ruku a snaží se zavolat zvíře k sobě, i když si Aety nemyslí, že to je dobrý nápad.
"Pojď sem a neboj se nás.“ mluví tichým a klidným hlasem, aby zvíře nezastrašila. Když se přiblíží ke světlu ohně, tak se ukáže jeho hnědá srst a Usayu si tak všimne, že to je pes a někomu patří. Potichu se zvedne a pár kroky se skryje za stromy, odkud vše sleduje.
"Neboj se a pojď blíž.“ pokračuje Ekela a pes jde pomalu k ní, přičemž si získává pozornost i Aety a Neera. "No vidíš to, jak jsi hodný.“ začne ho jemně hladit na zádech a pes se k ní přitulí.
Usayu vše sleduje z úkrytu a je jen ráda, že si nevšimli jejího zmizení, protože by to upoutalo další zbytečnou pozornost a případného nepřítele by upozornili na to, že se skrývá. Pečlivě poslouchá každý zvuk a v ruce drží svou dýku připravená jak na útok, tak obranu a protiútok.
"Pěkný pokus.“ uslyší zašeptání a na krku chladnou čepel. "Nečekal jsem, že zde potkám někoho, kdo by se mi mohl vyrovnat. Takhle těžké plížení jsem dlouho neměl.“ mužský hlas se odmlčí, ale Usayu zní stále v hlavě. Nemůže uvěřit tomu, že jej neslyšela, i když byl tak blízko. Dokonce ani neslyší jeho dech.
"Co tu chceš?“ zeptá se, protože ví, že křik by jí nepomohl a dostal ostatní do zbytečných potíží. Dokud jsou poblíž ohně, tak mají větší šanci jej zahlídnout, než kdyby šli za nimi do stínů stromů.
Muž se škodolibě pousměje: "Copak to není jasné? Jsem potulný zloděj a ten pes je můj věrný společník, který odvedl svou práci více než skvěle.“ volnou rukou ji začne jezdit po těle a hledat různé cennosti či zbraně, které by se mu mohly hodit.
"Jsi blázen.“ využije chvíli, kdy se věnuje hledání věcí a rychlým pohybem levé ruky ho chytne za zápěstí s dýkou, odsune ji a po otočení k němu mu dýkou v pravé ruce prořízne část oblečení. "Jak se jmenuješ?“
Muž se jen usměje: "Co bych to byl za správného zloděje, kdybych říkal své jméno na potkání?“ prudce vystřelí rukou a bodne ji do ramene.
Usayu vydá tichý výkřik bolestí, který Aety zaslechne a rukou zastaví Ekelu v hraní si se psem: "Slyšeli jste to taky?“ podívá se směrem, kde byla Usayu. "A kde vlastně je Usayu?“
"Já něco slyšel.“ rozhlédne se Neer. "A když o tom tak mluvíš, tak máš pravdu. Kam odešla?“ postaví se, ale pes ho hryzne do nohy.
"Byla to past.“ řekne Aety a silně psa odhodí od Ekely. "Neere, běž se tam podívat.“ ukáže rukou k místu, odkud přišel výkřik. "Ty, Ekelo, připrav pro jistotu lektvar na uzdravení.“ dodá a začne se věnovat odehnání psa dřív, než způsobí více problémů. "Opravdu jsme ta nejlepší volba na tento úkol?“ začne si říkat v hlavě, zatímco bere větev ze země, kterou zapaluje. "Pokud nás porazí na začátku, tak nemáme šanci. Ale stále se můžeme pokusit o to, abychom si ho získali na svou stranu. Pokud tedy není již na straně nepřítele.“ mává okolo sebe se zapálenou větví a pes se dá na ústup. Jde za ním několik metrů, aby měl jistotu, že se nevrátí.
Ve stejnou dobu se Neer ocitl před Usayu a připravil si kladivo: "Se tu bavíte a mě nepozvete? To není od vás hezké." rozeběhne se proti nim a švihne po zloději.
Ten s ladností uskočí a hraje si s dýkou: "Na to, jak vypadáš, tak jsi rychlý. Bohužel ne dost." přeřízne provaz natažený podél stromu, který nebyl ve stínech vidět a na Neera i Usayu spadne velká těžká síť.
"Koukám, že jdu pozdě." poznamená Aety, když je uvidí ležet pod sítí a cizince na stromě. "Co od nás chceš? Klidně ses k nám mohl přidat a tohle nebylo potřeba."
"Mýlíš se." zloděj seskočí a dojde k němu. "Pochybuji, že byste mi vydali své věci dobrovolně."
"To pochybuješ správně. Ale vzhledem k tvým schopnostem by ses nám jistě hodil na naší výpravě." zamyslí se, co by ho mohlo zajímat a pokračuje: "Můžeš získat slávu i bohatství, pokud se k nám přidáš. Budeš mít jistě i plno žen."
"Ts." odplivne si muž, "Nechci ani jedno z toho. Jde mi jen o pomstu."
"Pomsta není nejlepší cestou. Komu se mstíš, že musíš krást?"
"Lidem. Společnosti. Všem." odpovídá útržkovitě s nechutí.
Aety přemýšlí, jak pokračovat, ale je mu jasné, že z cizince víc nedostane. "Pak mi tedy řekni, co požaduješ od nás? Nemáme zlato, šperky a ani jiné cennosti, protože by nám jen překáželi."
Muž přivře oči: "Tyhle slova slýchávám často, ale i přesto se vždy něco najde." dojde pomalu k Usayu, která se snaží dostat ze sítě. "Vidíš? Třeba její dýka se mi velmi líbí." natáhne se pro ní a i když chce protestovat, Aety kývne hlavou, aby ho nechala. "Všichni u sebe máte něco, co má nějakou hodnotu i pro mě."
V tuto chvíli doufá, že se Ekele ukryla a nebo že ji neuvědomí, protože ona má u sebe většinu potřebných věcí: "Dobře tedy, vem si vše, co chceš a v klidu opět odejdi."
"Konečně někdo, kdo má rozum." usměje se a zatímco si bere Usayiny dýky a prohledává Neera, podívá se zpět na Aetyho: "Za tvou ochotu vám poradím, abyste šli do nedalekého města, kde si budete moct své věci sehnat zpátky. Pokud to tedy stihnete." vysměje se a jakmile sebere věci i Aetymu, zapíská na svého psa a zmizí v temnotě lesa.
Aety si oddychne, protože si na Ekele nevzpomněl a tak jí nic nesebral. Nadzvedl síť, aby se Neer mohl dostat ven a poté vysvobodili i zraněnou Usayu.
"Navrhuji zde přečkat noc." řekne Aety, zatímco Ekele ošetřuje Usayino zranění. "Nedávali jsme pozor a přišli jsme o většinu zbraní. A ještě máme zranění." rozhlédne se. "Pochybuji, že se sem znovu vrátí, ale radši zůstanu já a Neer vzhůru na hlídce. Usayu se musí zotavit a ty, Ekele, musíš zůstat v pozoru, protože jsi naše záloha. Já jsem zvyklý a dokážu nespat i několik nocí za sebou a Neera potřebuji, kdyby nás někdo přepadl." vše vysvětlí dřív, než Usayu bude proti.
"To bude v tuto chvíli nejspíš nejlepší řešení." dá mu za pravdu Ekele a podá Usayu lektvar se slovy: "Utlumí bolest a urychlý regeneraci. Ale také tě omámí, takže usneš."
Usayu se to sice moc nelíbí, ale i přesto jej vypije a lehne si na záda. Po chvíli usne a Ekele ji následuje.
Když obě dvě usnou, tak se Aety otočí k Neerovi zády, aby měli přehled ze všech stran. Oba dva mlčí, aby slyšeli sebemenší zvuk a krom praskání zhasínajícího ohně a větru v korunách stromů není slyšet nic jiného.
Jakmile noc proříznou první paprsky slunce se Neer postaví a protáhne záda: "Měli bychom vyrazit co nejdříve a najít tu květinu, abychom se brzy dostali do města a nakoupili zásoby a sehnali zpět naše zbraně. Pak nás bude čekat delší a nebezpečnější cesta, než tohle."
Aety přikývne: "Máš pravdu, ale pokud bude Usayu stále zraněná, mohlo by nám to přidělat jen další problémy." podívá se na stále spící dívky. "Hlavně si musíme dávat už pozor a nenechat se ošálit, jinak naše cesta skončí dřív, než vůbec začne."
V tom se Ekele začne probouzet a v polospánku mu odpoví: "Příště se nenecháme obelstít hezkou tvářičkou." pomalu se posadí a promne si oči.
"Nesmíme nikomu věřit." řekne Aety podívá se na Usayu. "Pomalu ji vzbuďte, abychom zjistili její stav a mohli se vydat na cestu."
Ekele ji začne pomalu budit a i když se Usayu nechce vstávat, tak hned po otevření očí se posadí a podívá se na rameno. Díky lektvaru se jí rána hojí rychleji, tak to nyní vypadá jako škrábnutí, které ani nebolí: "Jsi dobrá alchymistka." poznamená, když to vidí a postaví se na nohy, aby se protáhla.
"Proto jsem zde." pousměje se Ekele a též se postaví.
"Tak můžeme vyrazit?" zeptá se Aety a projede všechny pohledem. Všichni přikývnou a vydají se k hoře, od které je dělí ještě několikahodinová cesta.
Když mají slunce přímo nad hlavou, jsou jen několik kilometrů od hory a tak se rozdělí: "Já a Usayu půjdeme touto stranou a Neer s Ekele na druhou." řekne Aety a rukama ukazuje směr cesty. "Sejdeme se zde asi tak za tři hodiny, to by mělo stačit."
"Pokud najdete Vogratu, tak ji nevytrhávejte ze země, ale radši na mě počkejte." dodá ještě Ekele.
Jen to dořekne, tak se vydají každý na jednu stranu hory a začnou pročesávat okolí. Usayu se po pár kilometrech oddělí od Aetyho, aby prohledali větší oblast.
Mezitím se Neer a Ekele blíží přímo k hoře. Sice ani jeden neví, kde přesně roste, ale díky znalostem Ekele mají nejvyšší šance na nalezení květiny v co nejkratším čase.
"Není to rostlina, kterou hledáme?" zeptá se Neer, když zahlédne zvláštní okvětní lístky.
"Ano, to je ona." plácne ho po rameně. "Máš dobré oči." dojde ke květině a pomalu začne odtrhávat okvětní lístky. "Jsem ráda, že jsme ji našli my, protože by byla škoda ji vytrhávat ze země." vloží lístky do malé kapsičky a začne odtrhávat jednotlivé listy ze stonku: "Většinou se používají okvětní lístky a stonek či kořen, ale to zničí celou květinu, přičemž stačí i listy. Sice je jejich účinek menší, ale dá se to dohnat množství." když jich má dostatek, vloží je k okvětním lístkům, narovná se a očistí nohy. "Myslím, že můžeme jít zpět a počkat na ty dva." podívá se na Neera.
"Tak na co ještě čekáme?" na místě se otočí a jde zpátky.
Ve stejnou chvíli, kdy se Neer s Ekele vrací na místo srazu, má Usayu divný pocit, že je někdo sleduje, ale Aetymu nic neřekne, protože si myslí, že to je vedlejší efekt lektvaru a nechce mu přidávat zbytečné myšlenky.
"Konečně se vrací." řekne znuděně Neer po hodině čekání, když uvidí přicházet Usayu s Aetym. "Kde jste byli takovou dobu?"
"Šli jsme horší cestou, než vy, tak si nestěžuj." řekne Usayu a podívá se na Ekele: "Našli jste tu květinu nebo jste měli taky smůlu?"
"Našli jsme ji." uklidní ji. "Nyní bychom měli vyrazit do města, protože další ingrediencí je popel fénixe, což bude velmi obtížné." řekne nejistě se strachem v hlase.
"Tím se teď nebudeme zabývat. Hlavní je, že máme Vogratu." řekne Aety a pokračuje: "Nyní je naší prioritou město, kde seženeme zpět naše zbraně." zamyslí se: "Ví někdo z vás, jak bojovat s fénixem?"
"Vím jen, že se po smrti znovu zrodí z popela a že proti němu většinou bojují aspoň desítky mužů." řekne Usayu, ale Neer ji přeruší.
"Slyšel jsem spoustu příběhů ze soubojů s fénixem a dokonce to viděl i na vlastní oči. Zabít ho je snazší, než si myslíte, protože jeho hlavní síla spočívá ve znovuzrození. Jakmile je zpopelněn, je jedno, kolik nebo kde se popel nachází. Povstane z něj vždy. A pokud je popel rozprášen či rozdělen, zrodí se jich více. Musí být zabit chvíli po zrození, aby zůstal jen popel." vysvětlí všem situaci.
Aety kývá hlavou a podívá se do země: "Dobře tedy. Plány jsou jasné."
Usayu se rozhlédne a natáhne ruku před sebe: "Tam je nejbližší město." s těmi slovy se vydá na cestu a ostatní ji následují, přičemž se nemůže zbavit pocitu, že je někdo sleduje.
Když dojdou do města, tak se slunce pomalu sklání k obzoru, ale to není pro ně překážkou. Usayu se s Neerem ihned vydají ke zbrojíři, zatímco Ekele hledá alchymistu a Aety sbírá informace od občanů města.
"Co si myslíš o tomhle luku?" zeptá se Usayu a natáhne tětivu co nejvíce, až se luk prohne.
"Nevypadá špatně, ale moc se v tom nevyznám." odpoví nejistě Neer a radši si prohlíží velké meče a válečná kladiva. Nemůže se rozhodnout, ale nakonec si vybere kladivo kovové barvy s dlouhou pevnou rukojetí a zaostřeným koncem.
V podvečer se všichni sejdou připraveni u brány města a vydají se k hnízdu fénixe, které se nachází desítky hodin od města poblíž vyhaslé sopky. Naštěstí to Aety zjistil včas a stihl najmout koně ze stájí, takže z několika desítek hodin se staly jen hodiny a krátce po půlnoci mohli vidět oheň z jeho křídel.
"Usayu, ty budeš střílet z dálky. Tvé šípy mu možná moc neublíží, ale aspoň trochu odvedou jeho pozornost." řekne Aety, když ho záhledne. "Ty, Ekele, máš nějaké lektvary, které by ho dokázaly oslabit?"
"Pár jich mám, ale nevím, jak budou účinné." odpoví.
"Vše se hodí. Dej mi nějaké." natáhne k ní ruku a mezitím řekne Neerovi: "Tvým úkolem bude ho porazit. Nalákám ho na sebe a ty jej mezitím zasáhneš kladivem do hlavy, což by ho mělo snad zabít nebo aspoň omráčit a poté ho zabiješ znova, jakmile znovu ožije." Vezme si od Ekele pár lektvarů a vyjede kupředu, následován Ekele a Neerem. Usayu jede kousek za nimi a zastaví, jakmile je fénix v dostřelu.
Seskočí z koně, natáhne tětivu a zamíří na fénixe. Poté vyčkává na chvíli, kdy budou poblíž něho ostatní.
"Ty zůstaň zde jako naše záloha." řekne Aety směrem k Ekele a ta jej poslechne.
"Měl bys zde zůstat s ní." řekne Neer Aetymu, ale ten ho hned uzemní.
"Jsem možná slabý, ale i tak bude lepší, když budeme proti němu dva." zastaví koně a sleze.
Neer udělá to samé: "Snad budeš mít pravdu." připraví si kladivo a uchytí jej pevně oběma rukama. "Musíme si pospíšit, než bude rozbřesk, jinak nás může vycházející slunce oslnit."
Aety jen tiše kývá a po chvíli zvedne ruku jako znamení Usayu. Ta ji uvidí díky tomu, že zakryje oheň z fénixe a vystřelí několik rychlých šípů. "Tak jdeme na to." řekne a zatímco k nim letí šípy, hodí po fénixovi jeden z lektvarů, čímž ho probudí.
Fénix vydá skřehotavý zvuk, mávne křídli a spálí zem pod sebou. Ve stejnou chvíli přiletí první ze šípů a některé ho zasáhnou do křídel i hrudi, ale téměř nic mu nezpůsobí.
"Sem pojď!" zakřičí Aety a hodí po něm další z lektvarů, aby odlákal jeho pozornost a Neer ho mohl zasáhnout mezi jeho křídla, čímž by ho dostal k zemi. "Na co čekáš? Tady sem!" běhá před ním sem a tam.
Jeden ze šípů zasáhne fénixe do oka, což způsobí další hlasitý skřek a fénix trochu vzlétne. V tom mu však zabrání Neer zásahem do boku a fénix dopadne na pravé křídlo. Toho využije Aety a hodí mu poslední lektvar do zobáku. "Teď ho doraz." křikne na Neera a ten se rozeběhne, napřáhne se kladivem a mohutným úderem rozdrtí fénixovi hlavu, který se během pár vteřin změní v hromádku prachu. Okolo nich se rozhostí tma a Usayu přestane střílet, aby je nezasáhla.
"Teď musíme počkat, než se znovuzrodí." řekne Neer a opře se o kladivo poblíž popela.
"Nějakou chvíli to potrvá a neměl by to být už problém, ale i tak zavolám pro jistotu Ekele." odpoví Aety a pomalým krokem začne scházet za Ekele.
Než se však stihnou vrátit, fénix povstane z popela a odhodí Neera o několik metrů křídlem, čímž jej i popálí skrze zbroj. Ten se však snaží ignorovat bolest, sebere všechnu svou zbývající sílu a jde pomalu k v tuhle chvíli slabému fénixovi.
"Neere, počkej chvíli." zakřičí Ekele a rozeběhne se k němu, aby jej zastavila před jistou smrtí a ošetřila vážná zranění. Aety běží pár kroků za ní.
"Na to není čas." odpoví Neer a tvář se mu zkřiví bolestí. "Nejvíc mi pomůžete tak, že odlákáte jeho pozornost nebo nějak zabavíte aspoň na pár sekund."
Aety zastaví Ekelu: "Má pravdu. V tuhle chvíli nemáme na výběr, než ho nechat se obětovat. Dej mi ještě jeden lektvar. Hodím jej po něm zezadu a ty z boku. Snad tím získáme dost času pro Neera." rychle si jej vezme a běží za záda fénixe. Hodí po něm lektvar a fénix se k němu otočí.
Zatímco se dívá na Aetyho, tak se Neer začne napřahovat, ale kvůli zranění mu to jde pomalu a bolest mu brání v pořádném nápřahu. V tu chvíli se připojí Ekele a hodí po fénixovi vlastní ledový lektvar, kterým ho zasáhne do oka. Díky speciálním přísadám mu způsobí silnou bolest a ten poté skloní hlavu k zemi, což je dokonalé pro zraněného Neera. Tomu nyní stačí jen máchnout kladivem po fénixovo hlavě a je po souboji. Neer poté dopadne hned vedle popela. Ekela k němu ihned běží, otočí ho na záda a začne ošetřovat.
"Děkuju, ale je to zbytečné." chytne jí ruce a dá na stranu. "Tohle zranění nevyléčíš včas a i kdyby, tak bych vám jen překážel." zkřiví obličej bolestí a vykašle krev.
"To nemyslíš vážně." nenechá se Ekele odradit a polije mu ránu léčivým lektvarem, který ji vyčistí a otře krev z obličeje. "Potřebujeme tě, protože jsi z nás nejsilnější."
Aety mlčí a sbírá popel do brašny. I když přemýšlí nad výhodami a nevýhodami Neera, je mu jasné, že by byl jen zátěží pro výpravu: "Ekele..." řekne, ale jakmile se na něho podívá s odhodlaným výrazem ve tváři, těžko nachází slova, které by jí řekl: "...má pravdu." dodá jen a podívá se do země.
"To ho tu chceš nechat umřít? Je pravda, že nás bude jen zpomalovat, ale stále je důležitým členem výpravy!" nevědomky zvýší hlas.
"On to nechce, já to chci..." řekne tichým hlasem Neer a pomalu zavře oči. "Prosím, nechte mě tu a splňte vaše poslání. Počítal jsem s tím, že na této výpravě umřu." pousměje se se slovy: "Jen jsem nečekal, že to bude tak brzy."
Aety dojde k němu: "Ještě se setkáme, příteli." poklekne a stiskne mu ruku.
"Ale nejdříve splňte úkol, jinak se mi neopovažujte kouknout do očí." vydechne naposled a povolená ruka dopadne na zem.
Ekele jen mlčí a Aety se postaví: "Rychle ho pohřbíme, abychom neztráceli čas, kterého už tak moc nezbývá." Po chvíli ho přikryl svým pláštěm a položil vedle něho jeho kladivo: "Tohle bude muset stačit." Po tomto činu se ani neopovažoval kouknout Ekele do tváře, protože věděl, že nebude skrývat své rozhořčení nad tímto jeho chováním. "Sám řekl, že s tím počítal." řekne ještě na svou obhajobu a když uslyší, jak Ekele polkla svou poznámku, zavolá zpět koně, nasedne na něj a společně vyjedou za Usayu, které řeknou špatnou zprávu o smrti Neera.
Když to uslyší, tak sice zůstane v šoku, ale nic víc to s ní nedělá. Již před jejíma očima zemřela spousta přátel i nepřátel, takže jen řekla: "Splníme náš úkol na jeho počest." podívá se na Ekele a zeptá se, co je další ingrediencí.
"Další ingrediencí je..." koukne se na seznam: "...lebka prvního krále."
"Lebka prvního krále?" zopakuje nechápavě Usayu.
"Ví to jen hrstka lidí, ale první král nebyl tak úplně člověk." začne vysvětlovat Ekele. "Byl to spíše experiment několika mocných alchymistů a mágů, během kterého se snažili vytvořit bytost, jenž by ve všechn směrech překonala člověka, ale zároveň poslouchala příkazy. Výsledkem byl muž, jenž je znám jako "První král". Jeho ostatky jsou naplněné magií, což z nich dělá opravdu jedinečnou přísadu. Ale díky jejich vzácnosti je nemožné se k nim dostat."
"Nemožné?" přeruší je zloděj z dřívějška. "Říkáš nemožné?" zopakuje výsměšně svou otázku.
Usayu si připraví luk se slovy: "Zase nás chceš okrást?" namíří na něj a natáhne tětivu, ale Aety ji uklidní.
"Kdyby chtěl, tak by měl přichystanou nějakou lest." podívá se mu do očí: "Co máš v plánu, že jsi sem přišel jen tak?"
"Vedli jste zajímavý rozhovor a..." na chvíli se odmlčí: "...a jistě bych se vám mohl hodit."
"Proč myslíš, že bys nám mohl být k pomoci?" zeptá se Aety. "Otevřu jakýkoli zámek, takže nepotřebujeme zloděje."
"Ale já nejsem jen zloděj." přivře oči a zavolá si svého věrného psa. "Já jsem Aryno, bývalí vůdce Cersu, nejznámějšího a nejlepšího cechu zlodějů."
"A proč se k nám chceš přidat?" Aety zkříží ruce na hrudi.
"Pokud se nepletu, tak hrobka prvního krále je plná vzácných předmětů a pokladů. Sláva mě nezajímá, jen se budu držet svého řemesla." odpoví v klidu a pohladí psa.
Aety se podívá na Ekele a Usayu: "Co si myslíte vy? Podle mě by se nám hodil už dříve a nyní po ztrátě Neera ještě víc."
"Můžeme mu věřit?" zeptá se nejistě Ekele a těká pohledem mezi všemi, včetně Aryna.
"Mě se ten nápad moc nelíbí, ale souhlasím s tím, že pokud nás bude víc, bude to lepší." odpoví Usayu a Ekele lehce kývne hlavou.
"Můžeš jít s námi, ale za tvou bezpečnost a život neručíme." řekne Aety směrem k Arynovi.
"S tím počítám." odpoví sebejistě. "Nakonec nezapomínejte, že jsem vás nedávno okradl a celou dobu i sledoval, aniž byste si toho všimli."
Usayu to vezme jako výsměch jejím smyslům a schopnostem, ale nedává to znát a jen stiskne pěsti: "Kudy se dostaneme k té hrobce?"
"Musíme jet několik dní na západ." řekne Ekele a podívá se na Arynova psa. "Ale nyní se nám to prodlouží o několik dní, takže budou menší přestávky a méně času na spaní." nasedne na koně.
"To si jenom myslíš." sundá si plášť a udělá si z něj provizorní vak, do kterého mu vleze pes a v klidu nasedne na svého koně i se psem.
"Řekl bych, že tě dostal." ušklíbne se Aety a zároveň s Usayu vyskočí na své koně a vydají se na cestu pro lebku prvního krále.
Jedou téměř celé dny v kuse a zastavují jen na noc, aby si koně odpočinuli a mohli nabrat zpět všechnu sílu.
"Jak se vůbec jmenuje ten pes?" zeptá se podezřívavě Usayu Aryna.
"Nemá jméno, říkám mu Přítel." odpoví a pohladí spícího psa.
"Proč zrovna takhle?" zeptá se Aety v domnění, že tak z něho dostane více informací o jeho minulosti.
"Je to dlouhý příběh, který začíná v době, kdy jsem byl ještě dítě ulice." podívá se na Aetyho a pokračuje: "Živořil jsem a jediný způsob, jak jsem se mohl najíst, bylo kradení kolemjdoucích nebo prodávajících. Samozřejmě mě taky několikrát chytili a byl jsem na pokraji smrti, ale nevzdával jsem se. Pak jsem jednoho dne uviděl na zemi ležet ztýraného psa, který už téměř nedýchal." chytne jeho packu, "Zvedl jsem ho a rozhodl se mu pomoct, protože jsem věděl, jaké to je utrpení. Sice to znamenalo méně jídla a vody pro mě, ale stálo to za to, protože ani ne po měsíci byl zcela zdravý a byl mi věrným společníkem a přítelem, kterého jsem kdy měl a věřil. Naučil jsem ho spolupracovat a stala se z nás skvělá zlodějská dvojice, která se dostala až k zlodějskému cechu Cers a ten po několika letech vedli."
Aety ho stále sleduje: "Ale podle toho, co říkáš, by tomu psovi muselo být nejméně kolem dvaceti let."
Aryn se zasměje: "Máš pravdu. Je starší, než jakýkoliv jiný pes. V cechu jsme měli různé cennosti, lektvary, meče a další věci. Prostě cokoliv, co by tě jen napadlo a mezi nimi i lektvar na dlouhověkost, který tady můj společník dobrovolně vypil." pohladí psa po hrudi. "Asi mi chce splatit to, že jsem mu zachránil život tím, že zachrání ten můj."
Aety si ho sice ještě stále nedůvěřivě prohlíží, ale už se na nic dalšího nevyptává.
Po dalších třech dnech se konečně dostanou k hrobce prvního krále. Vede k ní alej stromů a dlážděná cesta drahých kamenů, které jsou posvátné a očarované, takže je nelze ukrást. U vchodu stojí dvě sochy, které symbolizují strážné alchymie a magie.
"Tohle bude práce pro mě a Aryna." řekne Aety, když zastaví. "Vy dvě zde počkáte. Měli bychom se vrátit během krátké doby, protože pasti za ty roky budou z většiny nefunkční."
"Ale i tak se mějte radši na pozoru. Přeci jen je to posvátné a očarované místo." řekne Ekele a uváže jejich koně ke stromu.
Aryn dojde ke dveřím a hned se dá do práce. Aety si mezitím prohlíží zdi, aby zjistil více informací o hrobce jako takové. Poklepáním zjistí, že duté nejsou, takže by v nich neměly být ani pasti.
"Hotovo, můžeme jít dovnitř." řekne Aryn po pár minutách a zatlačí na mohutné kamenné dveře. Do kobky vnikne světlo a přes padající prach a pavučiny jdou rozpoznat kresby na stěnách a různé sochy a poháry postavené všude okolo. Místnost sama o sobě není příliš velká, je zde v podstatě jen rakev a relikvie.
Aety se opatrně vydá k rakvi a sfoukne z ní prach, zatímco Aryn se už věnuje soškám a relikviím, mezi kterýma hledá vzácné a cenné kusy: "Podívej. Není ten přívěšek nějaký zvláštní?" zeptá se, když najde hvězdicový přívěšek s ostny, připomínající sluneční paprsky.
"Možná může být použit jako klíč." otočí se. "A nebo to je jen obyčejný šperk." přejede rukou po víku rakve a pod prsty ucítí několik dírek. "Zkus tam strčit ty ostny."
Aryn ho poslechne a strčí osten do jedné z dírek: "Nemůžu je tam dát najednou, když jsou od sebe v tomhle úhlu." zatlačí na přívěšek a osten se nalomí.
"Neznič to." okřikne ho Aety a jeho hlas se odráží od stěn.
"Neboj." Aryn si všimne, že i když je nalomený, tak stále pevně drží a zasune tak druhý osten. "Co bys použil na místě, které je vytvořené pro alchymistu a chráněné magií?" zeptá se Aetyho.
"Sílu." podívá se Arynovi do očí.
"Přesně tak, použil bys sílu." opět silně zatlačí, nalomí osten a tímto způsobem zaplní i ostatní dírky. "Z kulatého přívěšku je nyní rovný klíč." řekne a společnými silami odsunou víko rakve.
Aety rychle vyjme lebku se slovy: "Omlouvám se, ale je to pro záchranu všech.", vrátí víko na původní místo a vyjdou z hrobky ven, kde na ně čeká pes.
"Bylo to snazší, než jsem čekal." řekne Aety po návratu k Usayu a Ekele, které předá lebku.
"Ale teď nás čeká nejtěžší úkol ze všech." řekne Ekele, zatímco ji dává opatrně do brašny. "Musíme dojít pro orchidej stínů, která se nachází v říši Smrti."
"Říše Smrti?" zeptá se se zájmem Aryn. "Jak se tam chcete dostat?"
"Nechtěl jsi náhodou jen vykrást hrobku prního krále a odejít?" probodne ho pohledem Usayu.
"To sice ano, ale takováhle šance se nabídne jednou za několik životů a nebo na jeho konci." odpoví Aryn.
"Jak se dostaneš do říše Smrti? Jednoduše, umřeš." odpoví Ekele a začne prohrabovat svou brašnu. "Tam je to lehké, ale zpátky už těžší."
"A vůbec, co bys tam asi dělal? Smrti nic ukrást nemůžeš." dodá ještě Aety nakonec.
"To možná ne, ale už jenom to, že navštívím samotnou Smrt v její říši je něco tak úžasného, že to nemůžu odmítnout." Arynovi se zablýskne v očích.
"Jak myslíš." řekne Aety a podívá se na Ekele. "Budeš mít dost lektvarů?"
"Mám náhradní, takže ano. Ještě i zbyde." zavře brašnu a podívá se do dáli. "Vrátíme se do města a najmeme si pokoj, aby byla naše těla v bezpečí, zatímco budeme v říši Smrti."
Všichni přikývnou nasednou na koně a vyrazí zpět do města.
Bohužel jim štěstí nepřálo a zhruba v polovině cesty se jim do cesty postavil malý houf mužů s krátkými meči a dýkami. Aryn hned poznal, že patří k cechu Cers a tak hned vytušil, o co jim jde: "Kdo vás sem poslal?"
"Se zrádci se nebavíme." řekne jeden z mužů vepředu a zaútočí.
Usayu ho pohotově zasáhne šípem do hrudi a tak padne k zemi mrtvý: "Co se tu děje, Aryne? Co jsi nám neřekl?"
"Řekl jsem vám vše. Jsem zloděj a dělám své řemeslo." sleze z koně, pustí psa a připraví si své dvě dýky. "Takže jsem je tak trochu okradl."
"V tom případě jsi nás jen využil?" řekne naštvaným hlasem Usayu a po seskočení na zem si připraví krátký meč.
"Nechte si to na potom." řekne Aety a prohlíží si dav mužů. "Je jich něco kolem dvaceti, můžeš je omámit, Ekele?" otočí se k ní a ta se hned podívá do své brašny.
"Mám tu pár lektvarů na omámení, ale musíme si dávat, aby výpary nezasáhly i nás." varuje je a zkontroluje směr větru. Poté hodí dvě lahvičky mezi muže a ti začnou po chvíli padat k zemi, protože nejsou schopni udržet rovnováhu.
"Podlý styl boje." řekne Usayu a rozeběhne se proti třem nejbližším útočníkům a pár mrštnými pohyby jim usekne hlavy.
"Od tebe to sedí, když zabíjíš z dálky." řekne Aety a i když má připravenou zbraň, drží se radši poblíž Ekely, která hazí další lahvičky.
"Pojď, Příteli, jako dříve." řekne Aryn a zatímco jeho pes hryzne jednoho ze zlodějů do nohy, probodne ho mečem naskrz. "Tak se mi to líbí." zasměje se a pes radostně vyštěkne.
Během pár minut všichni útočníci leží na zemi mrtví nebo omráčení a Ekele se ujišťuje, že jsou všichni v pořádku. V tom se ale jeden z mužů narovná a nejistým krokem se k nim vydá.
"Pozor, ještě jeden." řekne Usayu a když chce střelit šíp, tak si uvědomí, že už žádný nemá. Muž poté z posledních sil hodí dýku po Arynovi.
Během zlomku vteřiny je slyšet zakňučení a Arynovi se nahrnou slzy do očí. Jeho pes skočil do výšky před něj tak, aby ho dýka zasáhla a jemu tak zachránil život: "Příteli, co to děláš?" zeptá se po skrčení k němu. Pes jen kňučí a zlehka dýchá. "Proč?" pohladí ho po srsti a všude cítí krev. Když naposledy vydechne, zavře mu oči a z mrtvého těla vytáhne dýku. Poté se bezeslov zvedne a rozeběhne se proti vrahovi jeho psa. Prudkými pohyby mu několikrát rozřízne břicho i hruď a jeho mrtvolu po dopadu na zem ještě několikrát probodne. Když se vrátí zpět k Příteli a poklekne k němu, naznačí Aety ostatním, aby ho nechali o samotě.
"Zachránil jsi mi život, Příteli. Splatil jsi mi dluh." pousměje se a slzy začnou dopadat na chladnou němou tvář. "Byl jsi věrným společníkem a mým jediným přítelem." stáhne si plášť a zabalí ho do něj. "Brzy se opět uvidíme, Příteli." nedaleko od toho místa začne kopat hrob.
"Máme na něho čekat nebo ne?" zeptá se Usayu. "Nemáme moc času a ani jeden nevíme, co se bude dít v říši Smrti."
"Ještě chvíli počkáme a poté půjdeme do města." odpoví ji Aety a jen to dořekne, dojde k nim Aryn. Aniž by cokoliv řekl, tak sedne na koně a rozjede se do města. "Zde máš svou odpověď." řekne Aety směrem k Usayu a vydají se za ním.
"Nezapomínejte, že říše Smrti není určena pro živé." varuje je Ekele a všem dává jed. "Ničeho se radši nedotýkejte a ani neoddělujte. Nevíme, co tam na nás čeká."
"Jak se vrátíme?" zeptá se Usayu a prohlíží si jed.
"Je v tom přimíchaný protijed s opožděným účinkem, takže nebudeme tak docela mrtví, jen na pokraji mezi životem a smrtí." ujistí ji Ekele a vypije jed. "Sejdeme se na druhé straně." lehne si na zem a zavře oči.
Aryn ani nezaváhá a vypije všechen jed do poslední kapky a Aety ho pomalu následuje. Jen Usayu se to moc nelíbí, tak chvíli váhá, ale během pár vteřin leží její tělo bezvládně na zemi.
"Vypadáme... téměř jako živí." řekne Usayu, když jsou v říši Smrti a vidí svá éterická těla.
"Tohle jsou naše duše, které mají podobu našich těl." odpoví Aety a prohlédne se. "Sice máme svá oblečení, ale zčásti jsme průhlední a nemáme žádné zbraně, lektvary či tašky a jiné doplňky."
"Ale za to máme štěstí." řekne Ekele. "Je tu jen jedna cesta, která nás zavede k samotné Smrti." natáhne ruku a ukáže na cestu, kterou lemují hnijící a umírající stromy na suchem popraskané zemi. I když je zde mrtvé a hnilobné, není cítit žádný zápach.
"Slyšíte to taky?" zeptá se Usayu, když uslyší podivné zvuky ve větru.
"To jsou duše mrtvých. Ví, že sem nepatříme a tak nás lákají k sobě, aby nás tu uvěznili." podívá se na ni Aety. "A nebo je dostali odtud."
Usayu přeběhne mráz po zádech: "Nyní se poprvé bojím smrti."
Sídlo Smrti je obrovská temná věž, kolem které krouží tvorové připomínající supy, ale několikanásobně větší a hrozivější. Dovnitř vede pouze jedna brána, která je otevřená a nikým nehlídaná. Čím jsou blíže, tím lépe poznávají, z čeho je postavená - z kostí a lebek lidí, ale i zvířat, která kdy umřela.
Vevnitř to ale již vypadá jako v normální věži a krom černé je zde i krvavě rudá látka, jenž vzdáleně připomíná koberec a vede je přímo ke Smrti.
"Tak takhle vypadá skutečná Smrt." poznamená Aety, když uvidí bledou a vychrtlou dívku stojící u trůnu v černém hábitu. Oči má temné a zapadlé, havraní vlasy ji vlají ve větru a v kostnaté ruce drží velkou knihu, kde jsou zapsána jména mrtvých.
"Co zde děláte? Tato říše je určena pro mrtvé a váš čas ještě nepřišel." řekne klidným, ale zároveň zlověstným hlasem, který se jim v mysli opakuje jako ozvěna.
"Přišli jsme Vás požádat, zda byste nám nedala orchidej stínů." zkusí vyjednávat Aety, ale odpovědí mu je jen výsměch.
"To si opravdu troufáte sem přijít a říct mi tohle?"
"Potřebujeme ji pro záchranu světa." pokračuje Aety. "Nebo nám řekněte, co za ní chcete?"
"Záchranu světa?" jde k nim blíže a odhaluje tak bosé nohy. "Mě ale svět živých nezajímá a orchidej vám nevydám." přejede chladným prstem po Aetyho tváři a ten ucítí silný chlad, který mu bere energii. "Já jsem Smrt a tohle je má říše. Čím více mrtvých, tím více poddaných." vysměje se mu.
"Tak co udělat dohodu, že tu jeden z nás zůstane jako tvůj věrný poskok na celou věčnost?" navrhne Aety.
Smrt se opět začne smát: "To přijímám, ale řekni mi - kdo z vás by zde zůstal a obětoval se pro ostatní? Kdo z vás má takovou odvahu? Kdo z vás zahodí svůj vlastní život dobrovolně?!" rozplyne se a Aety se zamyslí. Uvědomuje si, že měla pravdu a že nikdo z nich nechce umřít.
"Já to udělám." řekne Usayu po chvíli. "Stejně jsem zde byla zbytečně a nic jsem neudělala, tak aspoň tohle mě nechce udělat."
"To nemůžeš." řekne Aety tiše a stále se dívá před sebe. "Ekele musí přežít kvůli rituálu a následnému zakončení. K tomu bude potřebovat nějakého bojovníka a to jsi ty, Usayu." podívá se k nim. "Takže půjdu já. Jsem tou nejlepší a nejspíš i jedinou možností." zhluboka se nadechne: "Nakonec nemám ani co ztratit, takže půjdu dobrovolně a ne z povinnosti."
Když se chystá přivolat Smrt, tak si Ekele všimne, že Aryn chybí: "Kam odešel?"
"Tady jsem..." řekne tichý hlas, který mizí. "Zde máte tu orchidej." před Ekele se zformuje Arynovo trup a podává ji květinu.
"Proč jsi to udělal? Nepatříš k naší..." Ekele nestihne doříct větu, protože ji Aryn přeruší.
"Nechci nechat Přítele dlouho čekat, tak jsem vás teď trochu využil." odpoví a ještě dodá: "Stihněte to včas, hodně štěstí." Ekele vezme květinu a Aryn hned zmizí.
Chvíli poté se probudí zpět v pokoji, kde nechají mrtvého Aryna s úsměvem na tváři ležet a rychle vyběhnou ven, aby stihli započít rituál.
"Zde jsou ingredience." řekne Ekele a předá vše Nalshovi.
Ten se ukloní, převezme přísady a zavře se do místnosti s ostatními mágy, kde začnou s rituálem.
Nejdřív položí lebku čelistmi nahoru, vloží do ní listy a okvětní lístky Vograty, čímž ucpou oční důlky a nosní dírky. Poté do ní vsypou fénixův popel smíchaný s rozdrcenou orchidejí stínů. Nalsh začne zaříkávat v mrtvém jazyce a lít tam roztok, do kterého přidá i vlastní krev.
Lebce se rozzáří oči a začne z ní stoupat bílí dým. Přísady se sloučí dohromady a vytvoří tak magický elixír, který po dokončení předá Ekele.
"Musíte jím polít Eoriho, abyste ho uvěznili v říši Smrti navždy." řekne ještě Nalsh a Ekele, Aety i Usayu ihned vyjedou z města na koních.
Sice neví, kam přesně mají jet, ale temná mračna na obloze jim udávají směr. Nutí koně běžet ze všech sil a co nejrychleji, aby to stihli, když v tom se Usayin kůň vzepře a jen taktak se na něm udrží: "Co se děje?"
Aety i Ekele jsou nuceni zastavit a když se podívají před sebe, Aety jen šeptne: "To ne. Tohle není možné..."
Nalsh, který to vše sleduje z města z nejvyšší věže, jde informovat krále: "Můj králi, selhali ve svém úkolu a nepodařilo se jim Eoriho zastavit." zakroutí hlavou a král si jen povzdechne. "Všechny jejich snahy byly zbytečné."