T. R. N.
Nejsou nesmrtelní, avšak po Zemi chodí lidé dlouhého věku, někdy tak moc,
že se probouzejí se vzpomínkami, jen na posledních sto let. Jsou mladí s moudrostí stáří. Nemáme stroje času, za to zde jsou portálkyně. Ženy, které se ve snu díky určité informaci a pomocí své mysli natahují na místo, do prostoru a času. Kouzelné věci neexistují, je jeden předmět z dob minulých, o kterém se mlčí. Superhrdinové jsou v pohádkách nebo v každém z nás a pak je zde nositel, který tento předmět doprovází.
Z horního pokoje se ozývalo velké finále. Osoba se pomalu vynořovala ze stínu. Jim Mrak viděl, že k němu kdosi přichází z levé strany a usmívá se. Teď na světle byl muž vidět zřetelně. Mrakovi trochu připomínal Clinta Eastwooda za mlada, akorát bez koltů, klobouku. Dotyčný měl na sobě džíny, kovbojské boty (tzv. koně),
rozepnutou košili, na hrudi se leskl křížek zavěšený na koženém provázku, vše doplňoval až na zem dlouhý černý kožený kabát. Než tenhle dlouhán došel až k pelesti postele, Jim si stačil všimnout dlouhé pochvy na dýku z které koukala
černá rukojeť.
˛˛Omlouvám se, že jsem vás tak přepadl,´´ řekl a do široka se usmál a šibalsky mrkl na Mraka. ˛˛Jmenuji se Thomas Renee Nyah,´´ dodal a posadil se na kraj levé strany postele. ˛˛Můžete mi říkat TRN, nositel nebo jak chcete.´´
Zpoza kabátu vytáhl černou složku, na které stálo Jim Mrak. Jim se nezmohl na slovo, byl v křeči, potil se a slabé drátky se opět zařízly více do masa zápěstí.
TRN si něco prohlížel ve složce s jeho jménem. Ticho bylo přerušeno novým tichem. Nahoře naposledy zavrzala postel a bouchly dveře. TRN najednou promluvil.
˛˛Neumím si představit lepší úvod pro naši věc.´´
˛˛Tady čtu, že máte rád své rodiče, že jste na škole sportoval, promoval s vyznamenáním, jste týmový hráč, také dochvilný, spolehlivý, máte nakročeno k povýšení, zajímáte se o charitu
a sousedé o vás mluví hezky pane Mraku nebo Vám mohu říkat Jimbo?´´ řekl TRN a podíval se ležícímu do očí.
Jimbo hleděl přímo do mrtvolně klidné záplavy šedomodré zasazené v bledém obličeji.
˛˛Prosím, pusťte mě,´´ hlesl.
TRN odvrátil pohled od upoceného obličeje zpět ke složce a otočil list.
˛˛Víš Jimbo, máš velmi zajímavý životopis, tady čtu, že sbíráš odpad na plážích,´´
řekl TRN a ušklíbl se. ˛˛My oba, ale víme, že to není jediné co sbíráš,´´ dodal TRN.
Ze složky vytáhl kupičku polaroidových fotografií a rozprostřel je před Jimbem, aby na ně viděl. Bylo jich padesát.
˛˛Jimbo v tom životopise Ti chybí, že jsi sociopat, násilník, pedofil, vrah a že máš na svědomí padesát dívek, ze čtyř velkých měst,´´ dodal TRN a více rozprostřel fotografie. ˛˛Podle toho, co jsem viděl v tvém autě, jsi se chystal oslavit kulaté číslo další akcičkou, že?´´ šeptl TRN jakoby sám sobě.
TRN sáhl na rukojeť dýky a rychle ji vytáhl.
Když Jim Mrak viděl, že je dýka venku, došlo mu, že je konec a začal sebou na posteli házet, křičet a volat o pomoc. Fotografie popadaly na špinavou podlahu pokoje, TRN tam upustil i složku a dál seděl na kraji postele, čekal než se spoutaný uklidní a prohlížel si dýku. Zbraň se podobala římskému gladiusu, byla o něco menší.
Najednou TRN vrazil Jimbovi volnou rukou pěstí do obličeje. Jimbo se uklidnil.
˛˛Klidně řvi o tomhle motelu se ví, že si zde chlapi navzájem dělaj dost ujetý věci a občas se to pěkně zvrtne, rád bych Ti někoho představil,´´ řekl TRN a poklepal na čepel dýky.
Jimbo se podíval na dýku. Rukojeť byla tmavě fialová s pásky žluté barvy, které se pohybovaly. Nejvíce Jimbův zrak poutala stříbrná čepel, která pulzovala jasným světlem, ale neoslepovala. Byla v tom určitá krása. Zvrácený půvab.
˛˛Dovol, abych Ti někoho představil, toto je Stříbřenka,´´ řekl TRN. ˛˛Dnes taky slaví kulaté číslo, je jí šest set let,´´ zašeptal směrem k Jimbovi TRN a pohladil rukojeť.....