Fortreska

Přichází večer. V Sanctumu se stmívá. V zapadajícím slunci vypadají budovy honosněji a vznešeněji. Na bílém kameni , ze kterého je většina budov postavena, se odráží červánky a vykreslují na zdech bizardní obrazy. V úzkých uličkách a zákoutích se již zabydluje tma, která za chvíli zaplní celé město. Ulice hlavního města Elysie se vylidňují. Lidé spěchají do svých domovů. Někteří jedou do Dyonízovy taverny , kde to žije nočním životem a kde se elyosané rádi baví. Dostane se tu výborné jídlo i pití, a ani blízkost pirátské lodi na tom nic nezmění. Vždyť je dobře střežena. V ulicích teď potkáme hlavně městské stráže ve zlatém brnění, které pravidelně procházejí městem a hlídají noční klid elyosanů. Ale ne všichni se schovali do svých domovů. V parku u hlavního náměstí se na trávníku baví skupina mladých lidí. Debatují, vypráví si zážitky ze dne, probírají situaci na bojištích, kde se dnes střetli s asmodiany. Hrají na kytary a zpívají, tančí. Okolo pobíhají a hrají si jejich ochočení mazlíčci.
Je tu pohoda, o kterou je nouze ve vzdálených částech Elysie, kde právě útočí nepřítel.
Opodál za rohem stojí Alatrist, mládež o něm neví, nechce být zpozorován. Chce být sám. Pozoruje skupinku na trávníku a hlavou se mu honí myšlenky. Zasní se. Jeho oči přitahuje krása zapadajícího slunce. Je tu takový klid a mír. Tak na něj vždy působí Sanctum, když se sem vrací z ruchu bojišť. Velmi by si přál, aby tak bylo všude,kam se vydá po Elysii, nejen v Sanctumu, za to by byl ochoten položit i svůj život.

Celý týden jezdí z místa na místo a hledá suroviny. Chce sobě, Ameli a Artinovi vyrobit nové , lepší šperky. A tak ve volných chvílích mezi boji kutá nerosty a vyrábí polotovary.
Ještě chvilku pozoruje dění v parku, ale pak se probudí ze zadumání a jde do dílny. Cestou si ještě vzpomene na to, jak jej nedávno rozčilila Ameli. Vydala se sama do Eltnenu k observatoři na byliny a málem na to doplatila svým životem. Ještě, že ji včas našel a zachránil. Proto také chce, aby měla kvalitní , silné, ochranné šperky. Chtěli by se také vypravit na Balaurova služebníka – mocného Storma. A to chce také dobrou výbavu.
Připravuje si zlaté plátky, mirthil a drahokamy. Chystá se do práce, dnes vyrobí náušnice. Je tu teď v dílně ticho a klid, večer se mu tady dobře pracuje.
Najednou se do ticha dílny rozezní hlasitý tón. Volá jej přítel z legie.
„Alle, potřebujeme tě. Čekáme tě v Reshantě.“
„ Co je , co potřebuješ?“
„Rozhodli jsme se obsadit asmodianskou pevnost v Reshantě, je teď na to ten pravý čas, vše je připraveno, čekáme jen na tebe."
„Dobře, hned tam budu, jen si musím skočit pro zbraň, nejsem doma, ale v dílně.“
„Dobře, Čekáme na tebe na základně."

Alatrist zanechal práce, seběhl přes most dolů ke svému domu. Ameli právě vaří večeři. Nebude ji znepokojovat, určitě by chtěla jít s ním. Jen ať je doma. Po tom, co se stalo, nemá chuť ji s sebou brát. Potichu, aby jej nezpozorovala, se natáhl pro svou bojovou hůl, popadl kabát a vyběhl před dům. V běhu si zapíná svůj červený kabát a nasazuje si rukavice. Snaží se běžet k teleportu co nejrychleji, nechce, aby na něj dlouho čekali. Teleportuje se do nejbližšího Verteronu. Potom roztáhne své perutě a vletí do verteronské abyss brány.
Na základně stojí čtveřice přátel ze Zlaté armády. Upravují si brnění, kontrolují zbraně. Templář Torr stojí uprostřed a všechny převyšuje svou mohutnou silnou postavou, zvětšenou ještě mohutným zlatým brněním. Mává svým mečem a ukazuje, jak zatočí s asmodianskou stráží. Vedle něj stojí klerik Minotaur, vždy klidný a nad věcí. Klerička Eliska pozoruje svůj vzor a poslouchá, co ji Minotaur radí pro nastávající boj. Poslední je maličká assassinka. Je v legii nová a na takové akci je poprvé. Obsadit asmodianskou pevnost nebude nic lehkého. Pevnost je dobře hlídána, střežena guardy, kteří okamžitě útočí a střílí ihned na cokoli, co je z Elysie.
Poslední kontrola zbraní, lektvarů. Alatrist všem přítomným dává silná ochranná kouzla, která zná jen on a nahazuje také své mantry, které jim mohou pomoci v boji.
„Připraveni ?“ ptá se Minotaur.
„Ano.“
,,Tak vpřed.“
Teleportují se do elyoské pevnosti Asteria, která je nejblíže té asmodianské Miren. Vzlétají do prostoru. Pod sebou vidí žhavou kouli core. Na jejich bělostných křídlech se odráží rudá atmosféra Reshanty. Snad to není předzvěst něčeho horšího.
Minotaur je neomylně vede před asmodianskou pevnost. Obhlíží situaci. Nyní je čeká nejtěžší úkol – proběhnout pevností k hlavnímu strážci. Toho musí porazit, aby byla pevnost jejich.
A tak ,, go,, - běží jak jen nejrychleji mohou, nebudou se zdržovat bojem se strážemi na hradbách a v bráně, chodbách pevnosti. Musí to zvládnout proběhnout, je to nejrozumnější řešení. Klerici , jak to jen jde, doléčují utržené rány, které jim způsobují asmodianské střely. Ale jde to dobře. Stále dolů, hlouběji se noří do pevnosti, až doběhnou úplně na dno do největší místnosti – zde stojí mohutný asmodianský strážce pevnosti. Toho musí porazit. Tyčí se nad nimi, je několikrát vyšší než oni, mohutný, silný s roztaženými křídly a velikým mečem. Je možné jej porazit?
Torr na něj koukne a už si připravuje svůj štít – on bude první , kdo schytá rány. On jej bude na sebe lákat a udržovat jeho pozornost . Je jedním z nejsilnějších a nejlepších bojovníků legie. Jeho zlaté brnění se zatřpytí, jak Torr vybíhá na strážce :
,, Taak mě pusteeee na něj!“
Zahuláká a už běží a sráží se se strážcem. V tom okamžiku vybíhá také Alatrist – dnes nemusí léčit, jsou tu dva klerici. A tak se může věnovat boji. Sesílá na strážce své první kouzlo a na chvíli jej omračuje. Oba klerici stojí opodál a starají se o zdraví obou bojovníků, kteří už utržili první rány. Torr se ohání štítem a mečem Alatrist svou holí a kouzly, také jim pomáhá mladá assasinka, co jí síly stačí. Pokud to jde i klerici přiloží ruku k dílu. Nejdůležitější je ale udržet spolubojovníky zdravé. Některé rány guarda jsou opravdu drtivé.
Začíná se jim dařit. Jsou dokonale sehraní. Pomalu skupinka 5 elyosanů ukrajuje ze života obrovského strážce. A on pomalu, ale s jistotou, ztrácí své síly. Nakonec se hřmotem padá k zemi a rozpadá se na kousky.
,, Pevnost je naše “, zahřmí Torr. ,, Pro slávu Elyosu!“ dodávají ostatní.
Všichni si oddechnou, sednou si a nabírají síly na cestu zpět. Jsou na sebe hrdí.
Unavení, vyčerpaní, ale šťastní, odlétají domů do Sanctumu.
Ráno je volá k sobě Fasimedes.
Pětice bojovníků Zlaté armády dostává od velitele pochvalu a zlaté medaile.