SVS: Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil 02

Henlin se zasmál: ,,Ani ne, ale jen málo lidí vůbec ví, že Nareath má bratra. Když o tom víš, téměř určitě ses s ním setkal, takže jdeš z Mořskýho slunce.“

Drawk přikývl: ,,Můžu ho teda někde najít?“

Henlin si lehce odfrkl: ,,Naposledy jsem ho zahlíd včera, takže v Soranu by bejt měl. Uvidíme, až dorazíme. Buď tam bude, nebo nebude problém ho sehnat. Co mu vlastně chceš?“

„No Daregan mi říkal, že moje schopnosti se uplatní u královské tajné služby, a že Nareath mi v tom může pomoct. Mám sebou i průvodní dopis.“

Henlin pokýval hlavou: „Jo, takhle to někdy bejvá. Pokud tam bude přímo Derakin, tak to bude o to jednodušší.“

„Kdo?“

,,Derakin Černá pěst, velitel soranskýho výzvědnýho syndikátu, nebo taky SVS. Hezkej název, ale občas je to pěkná sebranka. No ale do toho tě už zasvětěj sami, já většinou jen vyřizuju vzkazy. A sme tady.“

Zastavili se před lehce ožehlými dveřmi, nad nimiž visela podivná ozdoba tvořená několika vrhacími noži a hvězdicemi, které cinkaly ve větru a asi daly lokálu jméno.

Henlin strčil do dveří a zmizel v šeru, Drawk ho následoval, ale hostinský mu okamžitě zmizel ze zorného pole a on viděl jen clonu kouře a slyšel tlumený hovor. Jako kdyby zíral do zdi.

,,Udělej pár kroků dopředu,“ zaslechl Henlina a podle hlasu od něj byl jen kousek. Poslechl ho, kouř zmizel a až na přítmí způsobené částečně zakrytými okny stál Drawk v celkem čisté hospodě. Když se otočil, jasně viděl vstupní dveře.

,,Tenhle fígl tu vytvořil Černý klíč, taková spřátelená organizace mystiků. Kohokoli příchozího jasně vidíme, zatímco on sám je chvilku zmatenej přesně jako ty.“ Henlin mu kývnutím naznačil, aby ho následoval.

Drawk za ním vykročil a rozhlédl se přitom po lokále. Veškeré dojmy, které by jinak mohl v klidu postupně načerpat, byly v příštím momentu přerušeny scénou nanejvýš zajímavou.

Za barem se otevřely dveře splývající se zdí a stíny a vyšel z nich muž středního věku v perfektně padnoucí bojové tunice. Jiný termín Drawka nenapadal. Kombinovala námořnickou modrou a černou, přes prsa se táhl pás ocelových destiček s drobnými mezerami a na ramenou byly cvočky. Člověk, který něco takového nosil, mohl klidně přijít z bitevní vřavy rovnou do trůnního sálu a dát si pohár vína s králem, aniž by svou přítomností urazil kterékoli z obou prostředí. Tohle byl oděv někoho, kdo má přístup kamkoli a nebude se zdržovat převlékáním, maximálně si připne plášť. Krátké černé vlasy doplňovaly zastřižený vous rámující celý obličej. Dotyčný asi hledal něco, co má trochu styl a úroveň, ale zároveň není náročné na údržbu. Přes meč u pasu byly nejostřejší tmavě zelené oči, které si měřily prostor s výrazem naprosté kontroly nad situací a během několika vteřin musely přistát i na Drawkovi.

Tohle všechno by bylo celkem normální, nebýt toho druhého muže. Ten v bojové tunice totiž držel ve zvednuté ruce za ucho někoho dalšího, očividně o dost staršího, ale držel ho stejně jako dopálený učitel neposlušného žáka, který dostane výprask před celou třídou.

„Vy ste tu voba, no to je dobrý. Co zase proved?“ zachechtal se Henlin, v klidu obešel výčepní pult a kývl na šlachovitého mladíka, který zrovna míchal jakýsi jiskřící nápoj. Ten mu pozdrav oplatil, dokončil svoje dílo a donesl ho hostu v rytířské zbroji, který se opíral o sloup opodál. Pak si přehodil přes ruku utěrku a zmizel kdesi vzadu.

Drawk teprve teď postřehl několik postav v pláštích a róbách a několik v brnění. Zaslechl také pár šustivých zvuků a odtušil, že dýky, vrhací nože a další zbraně, které měli hosté vždy po ruce, se tiše vrací na svá místa. Šepot čepelí. Také si všiml, že host rytířského typu odložil sklenku na stůl, sundala si přilbu a uhlazovala si nakrátko střižené modré vlasy. Na dvojici v jednostranném držení nikdo výrazně nereagoval a všichni se věnovali se vlastním hovorům nebo dalším činnostem. Drawkovi došlo, že musí jít částečně o nějakou vnitřní ochranku a více méně stálé osazenstvo lokálu, které dohlíží na hladký provoz.

„Tenhle hajzlík si zase neudržel zapnutý kalhoty a já teďka musim zase žehlit ty jeho dojebaný avantýry,“ prohlásil muž svírající ucho. Pak mu padl zrak na Drawka.

„A ty seš kterej?“

„To je Drawk nra Tar - Enor, posílá ho sem Daregan z Mořskýho slunce,“ vysvětlil Henlin.

„Ha… výborně, kamaráde, jdeš mi rovnou do rány.“ Pak dotáhl svého vězně za ucho k baru a posadil ho na stoličku: „Ty se teď ani nehni, za minutku se k tobě vrátim.“

Došel k Drawkovi a zkoumavě si ho prohlížel. Ten pozvedl obočí (malíková hrana na krk) a když muž v bojové zbroji kmitl rukou, vykryl jeho ránu v půlce pohybu. Tohle se opakovalo ještě několikrát, přičemž padly různé údery na různé části těla, ale jeho reakce byla vždy stejně blesková jako poprvé.

„Fajn, Daregan nekecal. Rozhodně se pro tebe něco najde. Já jsem Derakin Černá pěst a v tomhle království velím tajný službě. A mám pro tebe rovnou na dnešek speciální prácičku,“ řekl a do jeho hlasu jasně pronikla škodolibost.

Pak se podíval na Nareatha a pokračoval: „Drawku nra…,“ otočil se zaraženě zpátky na Zashioňana, „co je hergot to nra?“

„To znamená ,pocházející z´ a na Zashionu je to běžná součást jména,“ vysvětlil automaticky Drawk, a tušil, že to není naposled.

„Zashion? O tom jsem v životě neslyšel. Ale to je fuk,“ uzavřel Derakin napůl pro sebe.

 „Dobře, Drawku, seznam se s Nareathem, Dareganovým ztřeštěným bratrem. Dělá nám poradce, ale bohužel je to taky těžkej kurevník, co pravidelně obšťastňuje mnoha způsoby něžné polovičky zdejší šlechty. A protože dneska fakt nemám čas řešit jeho problémy, uděláš mu na pár hodin dozor.“

„Cože?!“ křikl udiveně Nareath a shodil na zem panáka, kterého mu k ruce mezitím stihl přistavit Henlin a jehož okraj dosud zamyšleně hladil prstem.

„No je to naprosto jednoduchý, příteli,“ navázal Derakin a ani Nareath, ani Drawk si nebyli zcela jisti, komu je promluva určena, jen kmitali zrakem z toho druhého na Černou pěst a zpátky.

„Drawk se potřebuje trochu seznámit s městem a ty potřebuješ dozor, aby ses zase nezaplet do nějakejch sraček, respektive do sraček větších, než v jakejch už seš. Takže ho provedeš po městě, můžete nakoupit pár věcí, a on tě bude držet na uzdě.“

„Ale…“ začal postarší šlechtic.

„A tentokrát opravdu nechci nic slyšet. Ty tvoje blbiny budu řešit až potom, teďka mám na pořadu něco akutnějšího.“

Otočil se zpátky k Drawkovi: „Ničeho se neboj, autoritativně jenom vypadá. Kdybys měl potíže, poradí ti Henlin, protože ho zná jak ty sklenice za sebou.“

Nato Černá pěst beze slova opustil lokál a zanechal za sebou Henlina umývajícího sklenice, jednoho mladého zabijáka a jednoho starého šlechtice, oba s otevřenou pusou a neschopné slova.

Ticho přerušil Henlin: „No pánové, nechci vám do toho kecat, ale řekl bych, že minimálně s jedním z vás Derakin pěkně vyběh.“ Uchechtl se: „Ne, že by to bylo poprvý.“ Postavil sklenici velmi pečlivě do police k ostatním a upřel na oba pohled plný očekávání.

Drawk došel k baru a teprve teď si Nareatha pořádně prohlédl. Z tváře pokryté vrásky a orámované odrostlými stříbrnými vlasy na něj se zájmem hleděly purpurové oči prozrazující stále přítomný životní elán. Jako u Daregana, napadlo ho. Na nose měl drobné brýle na obloučkové obroučce a působil dojmem akademika či bankéře, což jen doplňovaly vousy zastřižené podobně jako u Derakina. Brát to čistě podle vzhledu, mohla to být starší verze Černé pěsti. Měl na sobě kabátec s několika ozdobnými sponkami, ke kterému chyběla už jen vycházková hůl.

„Takže ty jsi Drawk,“ konstatoval Nareath a přerušil tak jeho další úvahy.

Ten přikývl: „Jo, Daregan mě za tebou poslal. Takže jak to tak vypadá, budeme se mít na chvíli na starosti navzájem.“

Upřel na Nareatha zamyšlený úsměv člověka, který byl možná postaven do nezáviděníhodné pozice, ale není vůbec vyloučeno, že má dostatek způsobů, jak z ní různými oklikami vytěžit co nejvíc.

Šlechtic si ho prohlédl od hlavy k patě: „No tak se trochu najíme a pak si uděláme okružní jízdu po městě.“ konstatoval a zamnul si spokojeně dlaněmi s myšlenkou, že by to hlídání nemuselo být zase tak marné.

 

Posilněni pečínkou a trochou lehkého piva zamířili někam do labyrintu uliček, jejichž logika Drawkovi zatím unikala. Nareath šel ale očividně konkrétním směrem, jen nepovažoval za nutné sdílet tento záměr se svým nedobrovolným průvodcem.

„Kam že to jdeme?“ zeptal se Drawk po několika minutách, když míjeli už čtvrtou křižovatku a on si konečně trochu více prohlížel místní obyvatelstvo.

„Trochu se projdem po městě a možná ti opatříme nějaký věci, který se ti při pozdější práci budou hodit.“

„Hele proč je tebe vlastně Derakin tak nasranej?“

Nareath si povzdechl tím způsobem, kterým si povzdechnou lidé, kteří se o něčem neradi baví, ale je jim jasné, že okolí bude vyzvídat. Pak jen odevzdaně pokrčil rameny: „Nic moc, jen na mě má pifku ženuška šéfa bankovní rady a šla po mě tak trochu i bankovní ochranka.“

„Takže jsi s ní spal nebo co?“

Hrabě si zase povzdechl: „Hele já mám prostě ty ženský rád, protože maj obvykle vkus, umí se chovat a jsou rády za trochu konverzace a společnosti. Ale když se z nich vyklubou totální slepice, což se projeví až po nějaký době, tak neodolám a občas si z nich trochu vystřelím. No a to je samozřejmě nakrkne, protože nemaj rády, když je někdo nachytá a ukáže jim, že s ním nemůžou zametat a neskočí na sladký přísliby. A Derakina samozřejmě sere, když tohle musí uklízet. Ono mu ani tak nevadí to vyřizovat, ale problém je, že tyhle guvernéři, makléři a další éři na to jdou přes politickej tlak a Černá pěst tuhle oblast hrozně nemá rád. Umí se v tom velmi dobře orientovat, což o to, ale je to pro něj hrozně únavný prostředí.“

Drawk si nebyl jist, jestli se od něj očekává nějaká reakce, takže radši mlčel. Z ticha byl zachráněn absencí jakýchkoli dalších zvuků, což nikdy nebylo dobré znamení, a vědomím, že kolem nich není ani noha civilisty.

„Ale do háje, Pětihlaví, já jsem taky blbec,“ oznámil hrabě tónem člověka, kterému došla naprostá samozřejmost, na kterou měl myslet dávno předem.

Stáli na náměstí, ze kterého vybíhalo pět ulic. Kolem nich stály čtyři postavy, každá s nějakou zbraní a ve zbroji sestavené z různých kousků různých brnění. Skřípnutí po dlaždicích za nimi dávalo najevo, že i ulička, kterou přišli, byla právě zablokována.

 „Takže pánové, postup znáte, nemusíme to protahovat ne?“ usmál se lupič před nimi a mazlivě hladil hlavici sekerky. Na Drawka vystartoval (úder na hlavu) zprava lupič s palcátem. Ten uhnul a sjel mu předloktím po ruce. Chytil ho za zápěstí a přitáhl k sobě. Otočil se zády, zapřel si jeho ruku o rameno a zlomil ji v lokti. Lupič zavřískal, palcát mu vypadl z prstů.

Po Nareathovi mezitím skočil se dvěma dýkami v rukách ten, který jim zablokoval únikovou cestu. Hrabě se otočil a chytil padající tupou zbraň. Na svůj věk se překvapivě svižně ohnal a vzal lupiče po hlavě. Dýky zacinkaly na dláždění, lupič začvachtal za zvuku praskotu kostí a lebky. Na Nareathově kabátci se objevila mapka krve. Pustil zbraň a otočil se zpátky k mluvčímu skupiny. Ten už držel sekeru ztuhle, nikoli mazlivě.

Ztuhle, protože zjistil, že je na náměstí jediný a proti němu stojí dvojice, která právě odpravila dva jeho kumpány rychleji, než si to stačil plně uvědomit. Ten vlevo už se ztratil a původní majitel palcátu nevypadal, že by se chystal vstávat.

Následovalo několik vteřin ticha, během kterých obě strany vyčkávaly, jestli se bude dít něco dalšího. Když se nic nestalo, vykročil Nareath uličkou dále a Drawk ho po pár jeho krocích následoval.

 

„Musels ho zabíjet?“ zeptal se s lehkým dotčením Drawk, když se opět ubírali Soranskou spletí.

Nareath pokrčil rameny: „O co jde? Stejně se reinkarnujou, tak nechápu, proč tě to tak dráždí.“

„Rein...co?“

Nareath se zarazil v půlce kroku a podíval se na Drawka naprosto zaskočeně: „No… reinkarnujou. Duše mrtvejch se tady přece vrací po určitým čase zpátky, pokud nezůstanou v daonaru.“

„Cože? To jako lidi neumíraj? V čem?“ divil se Zashioňan.

Naraeth pokrčil rameny: „Pokud vím, tak jo, ale definitivní smrt jim trvá mnohem dýl. Prostě duše se vracej zpátky do hmotnýho světa, jen nikdy nevíš, jestli to bude trvat hodinu, týden, měsíc nebo deset let. Ale to prober s Rentgolem nebo s někým dalším ze syndikátu, kdo se vyzná v magii. Ale buď ujištěnej, že ten chlápek, kterýho jsem rozcák, tady bude zase za nějakej čas křepčit. Jen si nás snad zapamatuje a příště dá pokoj.“ Pak pokračoval v chůzi.

 

„Tohle město má asi trochu zvláštní strukturu, co?“ nadhodil Drawk zamyšleně poté, co šli nějakou dobu zcela mlčky.

Nareath se zamyslel a potom pokýval váhavě hlavou. ,,Máš i nemáš pravdu. Na každej pád kdokoli tu hledá něco speciálního, ten to najde, pokud ví, jak se k tomu dostat. Kolikrát sem lidi jezdí přes půlku dimenze, jen aby tady něco našli nebo si nechali vyrobit. Ale o tom ti víc řekne Henlin. Za prvý ty lidi zná, za druhý je tady pořád a má rozhodně větší přehled. Vlastně se dá říct, že v Soranu máš takový tři vrstvy života.“

Drawk mlčel v napjatém očekávání, co se zase dozví.

,,První je běžný obyvatelstvo a královský aparát, kterej ho udržuje v bezpečí, aspoň proti obvyklým hrozbám. Pak jsou tu velmi talentované osoby, které pracují pro nás i pro běžné civilisty, kteří si je mohou dovolit. No a potom velmi talentované osoby s úmyslem likvidovat civilní obyvatelstvo, které lidi jako já a SVS držíme dál od ulic, protože normální člověk se jim moc neubrání. Takže spolupracujeme s těma talentovanýma osobama a chráníme království před jakoukoli zásadnější hrozbou. Královská Rada rozhoduje o městě, ale není nic zvláštního, když je potřeba ji obejít.“

,,Myslíš jako vydírání a zastrašování?“

,,To ne, ale její členové často nevidí dopředu nebo nechtějí vidět. Takže tak jako tak musí nakonec hodně věcí vyřešit Derakin, kterej je tady takovou šedou eminencí. Což neznamená, že by po tom nějak významně prahnul, ale stejně to většinou skončí u něj. Proto bývá tak podrážděnej, když mu něco omezuje možnosti.“

,,Takže vlastně celej Soran i to království…“ Drawk nechal větu vyznít do ztracena a očekával, že se jí Nareath chytne. Ten přikývl.

,,Celej Soran je vlastně jedna velká výzvědná služba s vynikajícím zázemím. Respektive není to jen výzvědná služba, ale díky dostatku kvalitních informací přežívá a přežíval vždycky. Všem jde o to, aby to tady fungovalo a nikdo se nám do toho nesral. Takže královský majestát se stará o reprezentaci, civilisti stavěj domy, obchodujou a pěstujou všechno, co jim podnebí dovoluje, a staraj se o rodiny. A my se staráme o to, aby se naše sorta držela na svých cestičkách, a současně s tím dbáme, aby se ty tři vrstvy nepletly vzájemně pod nohy, každá dělala to, co umí nejlíp, a aby se civilisti ráno probudili pokud možno do stejného města, v jakém šli předtím spát.“

,,Existuje v tomhle rozložení nějaký ideální stav, kterýmu se chceme přiblížit?“

Nareath se zastavil a opřel o zábradlí kamenného mostu, po kterém zrovna přecházeli. Podíval se dolů na křišťálově čistou hladinu řeky, která Soranem protékala.

,,Ideálním stavem je ten, kdy naše vrstva nebude potřeba. Jenže takový stav nemá lidstvo v povaze, takže myslim, že tu ještě nějakej čas vydržíme. Ale teďka máme volno a ty jsi ze Soranu ještě nic neviděl, což musíme aspoň trochu napravit.“

Když opět vykročili, několik metrů nad ulicí se zablesklo a na dlažbu dopadla v podřepu zcela nahá blondýnka. V klidu vstala, zkontrolovala si pohledem i rukama celé tělo a v pohodě vykročila ulicí proti nim. Když je míjela, jen se usmála, bez slova jim kývla na pozdrav a pokračovala v chůzi.

„Tak to by byla jedna reinkarnace v praxi, nebo jen šikovná teleportace,“ podotkl Nareath sledující ženu oceňujícím pohledem a dál to nekomentoval.

 

Jak Drawk v Nareathově společnosti velmi rychle zjistil, hranici mezi zábavou a smrtelným nebezpečím mohl v Soranu představovat pouhý práh domu nebo zatočení z ulice do ulice.

Nejdříve se trochu nepohodli s vedoucím jednoho malého pohostinství u řeky. Vedoucí byl totiž skálopevně přesvědčen, že mu hrabě několikrát poměrně nevybíravě obtěžoval velmi vnadnou dceru a Drawk upřímně nevěděl, na kterou stranu sporu se má přiklonit. Skončilo to svižným opuštěním lokálu a vyražením opět někam do uliček.

Soran toho vůbec nabízel hodně, jak na zábavu, tak na koupení nebo naučení. O bordelech a hospodách se snad nemá cenu zmiňovat, ty jsou všude skoro stejné. I když je fakt, že tady Drawk poprvé narazil na nabídku soulože během levitace.

Nakonec zakotvili v příjemné vinárně, kde se k Drawkovi poprvé dostalo i černé dacholorské víno, které i ve slunečním svitu osvěžilo vůní a vnitřním chladem starých jeskyní a dávno zapomenutých krypt. Mělo tu studenost přímo v sobě, a když zavřel oči, měl člověk pocit, že pije z podzemního jezírka někde, kam se slunce nikdy nedostalo. Pozvedl sklenku proti slunci.

,,Odkud to vlastně je?“

,,Z Dacholoru,“ odvětil Nareath a opět se zájmem přičichl, ,,a tohle vypadá na prosvit, protisvitový nejsou tak výrazný.“

,,A čím je ten svět tak zvláštní, že to chutná jak pobyt v kryptě?“

Nareath si pomalu povzdechl: ,,Je to svět, který nabízí strašně moc možností, obrovské množství znalostí, technologií a je strašně bizarní, ale skoro nikdo tam nechodí, protože cokoli tam získáš, tě vždycky stojí něco z tvé vlastní osobnosti a obvykle víc, než dostaneš.“

,,Proč?“ nechápal Drawk.

,,Protože pokud vím, tak je domovem naefarských upírů a vampýrů.“

Ačkoli byl Drawk zvyklý na hodně věcí a i tady už si pomalu zvykal, teď se otřásl.

Nareath ale pokračoval: ,,Byl jsem tam jednou a pokud nebudu muset, tak tam znova nechci. Je to svět téměř věčné noci, černé vody a bílých skal. Neuvěřitelně precisní architektury, prapodivných bytostí a ještě podivnějších kouzel zahrnujících čas, prostor, život i smrt. To, co se jinde snaží desítky i stovky let ovládnout a podrobit, na Dacholoru ovládají od počátku své existence.“

,,Zároveň mě to láká i děsí.“

,,Tyhle pocity má každej, když o tom světě slyší prvně,“ usmál se hrabě. ,,Nebudu ti jeho návštěvu vymlouvat, jen si pamatuj radu starého muže.“

,,Poslouchám.“

,,Každá návštěva tě nějak změní a při každé jak něco získáš, tak něco ztratíš a nemůžeš tomu nikdy zabránit. Můžeš tam získat obrovskou moc i osobní sílu, ale cenou je postavení se tvým vlastním nejhorším nočním můrám, ještě posílených prostředím. Ten svět v každém a ve všem probouzí temnou stránku. A té se kolikrát nezbavíš ani po přechodu do jiné dimenze. Navštiv ho jednou a zůstane v tobě tak či onak navždy.“ Pak si hrabě položil prsty na spánek a zavřel oči. „Můžeme vyrazit zpátky k Čepeli, Henlin pro nás má večeři.“

„Jak to víš?“ zarazil se Drawk, který mu zrovna se sklenkou u úst nevěnoval pozornost.