SVS: Do Soranu dorazil, jednu ruku přerazil 03

„Ozval se přes… ksakru, ty asi nevíš ani o daonaru, co?“ Povzdechl si a Drawk zavrtěl hlavou.

„No celý Namid, teda tenhle svět,“ mávl neurčitě rukou kolem, „pokrývá síť miliard tenkých magických vláken, který dovolujou celkem jednoduše myslím inteligentních tvorů mluvit mezi sebou. Tu síť nikdo neudržuje ani ji nevytvořil, je to prostě součást reality samotný a my ji jen využíváme. Nedá to moc práce ji používat a doporučuju ti naučit se to hodně rychle, protože syndikát se tím běžně domlouvá i během akcí.“

 

Drawk v lokále počkal, až Henlin odbaví někoho v šedém plášti s kápí, kdo si nechal na tácek naskládat obložené chleby, konvici čaje a několik sušenek. Pak už se u baru usadil sám a převzal talíř s masem a pečenými bramborami. Henlin hrábl neomylně do armády sklenic za sebou a do jedné nalil trochu červeného vína s vodou.

„Kdo to byl?“ otázal se Drawk po prvním soustu.

„Rentgol Půlnoční šepot, Derakinova pravá ruka a syndikátový mystik. Jeden z nejlepších lidí na myšlenkový operace, jaký v Soranu existujou a po právu hlava bratrstva Černýho klíče. Už jsem ti o nich říkal, udělali tu krycí kouřovou clonu u dveří. Celkem pravidelně nám pomáhaj hlavně se sledováním.“

„Hele jak je vlastně možný, že Nareath skončil tady jako pověstnej místní děvkař a potížista, a Daregan se přesunul do ústraní?“ zeptal se Drawk Henlina chvíli poté, co až na stále přítomnou hostující ochranku, která jen snížila počet a změnila složení, zůstali v lokále sami.

„No oba pocházej ze starýho, vlivnýho a hodně bohatýho šlechtickýho rodu a oba byli nějakou dobu v užším kontaktu s SVS, hlavně v době jejího vzniku. Oba maj pohnutější minulost, ale Daregan se uklidil k druidství, svýmu dlouholetýmu zaměření, zatímco Nareath zůstal v centru dění a taky s přístupem k rodinnýmu majetku. Abys to nechápal špatně, není blbej, hospodařit umí a majetek s pomocí několika bankéřů spravuje velmi dobře. Možná v tom je ten problém, protože má rád život a od toho je jen krůček k tý jeho zálibě v avantýrách. O finance se musí starat jen jednou za čas, a mezitím si může užívat všeho, co Soran nabízí. A toho je požehnaně. Na jeho obranu je nutný dodat, že zatim neudělal žádnej fakt průser. Drží se ve svejch vodách. Ale roky předtím dost cestoval, byl na moři, prošel několik horstev a tak vůbec, takže tady si dává něco jako penzi, ale nebrání se ani tomu se někam vypravit. Derakin ho občas používá jako spojku v dalších státech, protože šlechta si mezi sebou vždycky trochu víc rozumí.“

,,Takže u obou je to trochu nesoulad v tom, co je zajímalo a šlo jim, a co po nich tehdy situace vyžadovala?“

Henlin zamyšleně pokýval hlavou: ,,Jo, dá se to tak říct. Nareath měl kliku, že se měl vždycky na koho obrátit. Poznal spoustu velice kvalitních obchodníků a podobných živlů a několik jich dorazilo právě v tu dobu na Althorik, protože jim vo svý domovině samozřejmě říkal. Měli tu i jinak co dělat, a nevadilo jim mít u toho ještě dobrej flek, kterej se dal dělat v suchu, teple a s plným žaludkem. Některý tu byli jen krátce a pak je zase vodnesly toulavý nohy, ale několik jich tu zůstalo, založily tu rodiny a tak vůbec.“

,,A Daregan neměl nikdy potřebu vrátit se do města?“

„Hmm…“ protáhl hostinský a dolil mu pití, ,,podle mýho postupně ubývaly věci, který by ho sem táhly, a velice rychle si zvykl na život stranou lidskýho cvrkotu. On se tu občas objeví, ale vždycky jen na pár dní. I když jsou to bratři, každej je uplně jinej a v podstatě si nemaj moc co říct. To ale neznamená, že by proti sobě něco měli. Prostě vzájemně respektujou svoje pozice a už roky jim to takhle vyhovuje.“

Drawk pomalu ujídal pečené plátky: ,,Řekni mi něco o lidech ze syndikátu,“ navázal na předchozí výklad o dvou bratrech.

,,Na Rentgola ses už ptal...,“ uvažoval Henlin nahlas, „Pak určitě potkáš Doktora Medúzu.“

,,Hm… ?“ Drawk se pustil do dalšího plátku.

,,Tenhle chlápek je v kontaktu s mnoha organizacemi a udržuje kolem sebe pověst osoby, která zná každýho, ale nikde není příliš vázaná. Pokud chceš klidnou schůzku dvou hlav církví, který se nemůžou vystát, nech ho to zařídit a nezabijou se navzájem. O jedech a rafinovaný smrti ví možná víc než polovina kontinentu, vždy velmi elegantní a přítulnej jako jezírko piraní.“

,,Je nepříjemnej?“

Henlin se uchechtl: ,,To ne, je moc milej a je s nim sranda. Ale má trochu zakřivený uvažování a nesmíš u něj brát všechno doslova.“

,,Vymejšlí si?“

,,Ne,“ řekl Henlin skoro dotčeně. ,,Vzhledem ke svejm schopnostem nemá důvod si něco vymejšlet nebo přibarvovat. Ale většinu problémů nebo zvláštních situací řeší odzadu.“

,,Můžeš to trochu rozvést?“

,,No pro něj sou denní rutinou neuvěřitelně komplikovaný postupy, ale jen občas se uchýlí k tomu někoho jednoduše probodnout. Když chce někoho během večeře otrávit, myslí na jedovatý víno až jako na poslední možný řešení a radši si vymyslí něco, co má aspoň pět složek a servíruje se odděleně. Jasně, že je schopnej během vteřiny podříznout na ulici nějaký rváče, co ho budou prudit, ale udělá to jen proto, že mu nestojej za námahu a je unavenej. Je to u něj všechno o úrovni, a když zabíjí složitě, svým způsobem vyjadřuje obětem obdiv a respekt.“

Drawk kývl hlavou: ,,Na koho narazím dál?“

,,Na Weasta.“

,,Co je zač?“

,,Muž mnoha talentů a mnoha profesí, ale to je tady skoro každej. Má výbornej čuch na lidi, a snad nikdy ho nezaskočíš do tý míry, že by na tebe koukal s otevřenou pusou neschopen slova nebo pohybu. To je jeden z důvodů, proč pořád žije, protože ho nic nepřekvapí. Zabiják, vyjednavač, experimentátor a člověk, kterej s runovejma hůlkama dělá věci, o kterých ostatní tvrdí, že nejdou provést. Na hůlky se mě neptej, tomu nerozumim, to ti vysvětlí sám.“

,,Ale přece ho musí zaskočit třeba zrada někoho, nebo tak něco, ne? Tohle nepřijmeš jen tak.“

,,No ten chlap má takovej čuch na lidi a odhad na jejich chování, že podle toho, jak se člověk zachová, stanoví, co bude následovat. Hodně lidí si nepřipustí, že někdo je ve skutečnosti hajzl a prase a pak je to paralyzuje. Weasta ne. Ten vidí svět a lidi prostě jako šachovnici zájmů, strachu a eorví čeho ještě. To všechno bez obalu a bez přetvářky.“ Henlin se poškrábal ve fousech na bradě. „Navíc nemá problém na rovinu říct, jak se věci mají. Ne ze zášti nebo posměšně, ale prostě ti shrne situaci. Co s tím ty provedeš, je na tobě.“

„To musí hodně lidí dost nasrat, ne?“

„Cheche…to určitě ano. Několik mu jich už zkoušelo dát přes hubu, ale moc se jim to nedařilo. Zatímco ostatní by zkoprněli, když jim jejich expřítelkyně položí kudlu na krk, on jí vrazil rovnou vidličku do oka. Trochu ho škrábla, ale přežil to.“

„Ale to potom všichni spoléhaj na to, že právě on je nepodrazí, ne?“

Henlin si dolil: „Tak za prvý, Weast už tady toho udělal dost na to, aby mu syndikát věřil. Za druhý k tomu nemá žádnej motiv, protože tahle práce ho baví. A za třetí, i kdyby nakrásně k něčemu takovýmu došlo, máme tu dost lidí, a nikdo z nich není neschopnej. Vnímej to jako takovej sebeopravovací mechanismus syndikátu, protože pokud jsi na jeho území, vždycky se ti vyplatí být na jeho straně, než proti němu. Touhle zásadou se tu řídí hodně lidí, protože už si ověřili, že to funguje.“

„Takže výkvět talentů…“

Henlin jen pokrčil rameny: „Tady moc nudnejch lidí nepotkáš. Nakonec, Soran má ve štítu něco jako schopní vždy vítáni. A ten zbytek? Buď vzali roha, nebo je někdo zabil, nebo vzali roha potom, co je někdo zabil, což je asi nejčastější,“ konstatoval.

,,Tohle město asi blbcům fakt nepřeje,“ řekl si Drawk spíš pro sebe a upil vína. „Koho tam máme dál?“

,,Ardwen, Vidto Plamenné prsty a Wyhar Čirý zrak.“

,,Dámy maj přednost.“

,,Ardwen je taky žena mnoha profesí. Pracuje jako bojomágyně, kromě toho používá taky runy, a má úchylku na krátký zbraně. Mívá období silné promiskuity, a je to čestná členka několika klubů a organizací velmi pochybné pověsti. Svůdná, přítulná, ale přímo úměrně nebezpečná. Prostě holka, která nejde pro ránu daleko.“

,,To tady asi nikdo, jak to tak poslouchám,“ poznamenal Drawk a ucítil ono klasické šimravé zamrazení, které cítí muž vždycky, když zjistí existenci sebevědomé a pravděpodobně velmi sexy dámy. „A chlapy střídá jako ponožky?“

„Ehhh…ber to tak, že je to i v oblasti sexu profesionálka, která si ale nikdy nenechá platit přímo. Nedělá jí ovšem problémy využívat svoje přednosti všemožnými způsoby na obě pohlaví, pokud má aspoň trochu naději, že se u toho dobře pobaví a k něčemu jí to pomůže,“ osvěžil si douškem ústa a pokračoval.

,,Vidto Plamenné prsty je asi největší milovník ohně, co znám. Sežene nebo vyrobí většinu známých zbraní nebo jejich variace, stejně je to s vybavením nebo výbušninama. V akcích jako takovejch ho moc neuvidíš, spíš se stará o zadní krytí. A Wyhar Čirý zrak je právník takovýho kalibru, že tě zbaví obvinění z vlastizrady přes zákon o silniční dopravě. Kromě toho hraje skvěle karty a perfektně padělá.“

,,A tyhle všichni dělaj pro Černou pěst?“ zeptal se Drawk s neskrývaným údivem. Jestli tohle komando přijalo Derakinovo velení, jaké kvality musí mít on sám?

Henlin se na chvíli zamyslel a napil se z vlastní sklenice.

,,Ono je tu hodně zavádějící říkat, že někdo dělá pro někoho.“

Drawk čekal na pokračování.

,,Každej, kdo tu zabíjí, krade, padělá… prostě pohybuje se mimo běžnou sféru, dělá nějakým způsobem pro syndikát, protože odevšad se na něj dají vysledovat nějaký vazby.“

,,Takže se vlastně nedá pracovat proti němu?“

,,Dalo by se, ale provedení něčeho takovýho by tě stálo víc prostředků a úsilí než to, co z toho budeš nakonec mít. Každej z těch, co jsem o nich mluvil, je stálym členem syndikátu a placenej z královský pokladny. Kromě toho maj ale celkem volnou ruku v tom nechat se najmout i mimo státní službu. Mám pocit, že už se ti o tom Derakin zmiňoval. On sám je za prvý výbornej bojovník a taktik a umí i trochu čarovat, za druhý je dost možná jedinej člověk, kterej ví o skoro všem, co se v Soranu děje. Soranskej výzvědnej syndikát vybudoval na troskách původní tajný služby, ale udělal z něho mnohem silnější nástroj. Navíc udržuje i velmi dobrý vztahy s Coralusem čtvrtým, naším mladym králem, kterej mu tak nějak nechává celkem volnou ruku, protože věci v tomhle stavu prostě fungujou. A všichni ví, že Derakinovým cílem je hlavně ochrana království.“

Drawk dojedl a chvíli se díval do plamenů nad svou hlavou. Pak si všiml, že nad barem nevisí svíčky, ale cosi skleněného. Henlin sledoval jeho pohled a řekl: ,,Světelná esence. Laciný světlo, který vydrží dlouho a je silnější než klasickej lustr se svíčkama. Krom toho se dá jednoduše kontrolovat.“

,,Nech mě hádat,“ nadhodil Drawk, ,,silou vůle.“

Henlin s úsměvem přikývl: ,,Chytáš se. Silou vůle se tu dá dělat asi cokoli. Schválně s nima něco zkus,“ nadhodil.

Drawk se pohodlně opřel a zavřel oči. Uklidnil se jako při meditaci a vnímal jen svoje okolí. Cítil v něm neznámou energii, ale připadalo mu, že si na ni vzpomíná. Jako by byla zakódována někde hluboko v jeho nitru, což bylo ale spíš způsobeno tím, jak se do něj stále otiskovala samotná dimenze.

Bylo to jako cítit vodu, ale jinou vodu. V dosud neznámém skupenství. Představil si, že se jí dotýká a noří do ní prsty. Vycházela mu vstříc. Nejdřív zdráhavě, jako při snaze chytit holou rukou kousek kluzkého ledu. Píchnul do ní svým vědomím. Projelo jim lehké zamrazení, ale pak ucítil spojení. Jako kdyby strčil prst do tlamy neznámého zvířete, které nejdříve stisklo zuby, ale když zjistilo, že majitel ruky není nepřítel, začalo mu kůži olizovat drsným jazykem. Obtočil tu sílu kolem svého těla a zkusil do ní poslat několik mentálních impulsů.

Zaslechl Henlina: „Dóóbrýý…“

Otevřel oči a rychle je přivřel. Lokál naplňovalo jasné bílé světlo a několik osob u stolů se otočilo a clonilo si obličeje.

,,Teď to zkus bez toho divadla kolem, jen jednou myšlenkou.“

Drawk si v duchu zopakoval všechny kroky a zkusil je provést jako jediný duševní akt.

Lokál se ponořil do předešlého šera.

,,Jde ti to. Možná to bude tou tvojí telepatií, nebo co že to je. Ale spíš se do tebe začíná promítat Namid. Až budeš mít možnost, prober to s Rentgolem, nebo s někým, kdo vidí víc do magie. Určitě se ti otevřou nový obzory a bude se ti to hodit.“

,,To mi připomíná poslední otázku stran syndikátu.“

,,Hmm?“

,,On se někdo v tomhle bordelu vyzná?“

Henlin chvíli dumal: ,,Myslim, že Černá pěst se tomu blíží, protože ten bordel vytvářel a nějakým způsobem ho udržuje v pohybu. Všechny vazby nelze zmapovat, protože polovina teď uzavíranejch spojenectví nebude zítra existovat, nebo, a to bývá ještě častější, se ukážou jako totální habaďůra od začátku. Ale má to jednu obrovskou výhodu.“

,,Jakou?“

,,Pokud se v tom my vyznáme jen trochu, tak komukoli zvenku z toho začne spolehlivě hrabat.“

Několik vteřin bylo hrobové ticho.

Pak oba vybuchli smíchem, až se Drawk neuhlídal a zase rozsvítil. Nato si promnul oči a lehce zívl. Henlin ho s pochopením pozoroval: ,,Běž si lehnout, kamaráde. Jestli se pro tebe Derakin nebo někdo jinej zastaví nad ránem, tak by nebylo dobrý, abys šel na první akci unavenej.“

„Ne tak zhurta, pánové, ještě musíme něco vyřídit,“ přerušil chvályhodné úmysly Henlinovy Černá pěst, který rozrazil dveře hostince a štrádoval si to rovnou k baru. U něj se ještě několikrát zhluboka nadechl a vydechl, než spustil.

„Tak už máme potvrzený přesnější informace, ale potřebuju si tě trochu víc otestovat, příteli.“

Pak poslal Drawka na druhou stranu lokálu (vytahuje z tuniky nože) a jen se otočil, švihl rukou a poslal proti němu vzduchem dvě krátké čepele, takže rozmezí mezi nimi byl jen zlomek vteřiny.

Jeho ruce se vzdálily od těla už během otáčení kolem vlastní osy a setkaly se na ploché straně jedné z čepelí v jednoduchém tlesknutí. Zastavil jeden a poslal ho do dráhy druhému.

Drawk cítil napětí svalů už při odchodu a stačilo mu, když zaslechl cinknutí kovu o kov. To provází čepele vždycky, a jakmile se ho jednou naučíte zaslechnout, zachytíte ho i u mořského břehu nebo ve větru. Je to stejné, jako když slyšíte deset hovorů, ale nikdy vám neunikne vyslovení vašeho jména nebo zmínka o sexu.

Derakin zvedl zaujatě obočí a Henlinovi vypadlo z úst párátko, které už nějakou dobu při mytí sklenic ocucával.

,,Teda srážení čepele čepelí jsem už viděl, ale málokdy takhle nemagicky. Paráda, lepší než jsem čekal. Jdi si lehnout, nad ránem pro tebe pošlu.“

Drawk lehce přikývl a Derakin bez dalšího vysvětlování opustil lokál.

Na Henlinovi bylo také vidět, že na něj situace, která se tu právě odehrála, udělala silný dojem, ale asi už byl na podobné excesy zvyklý.

Položil na bar klíč a řekl Drawkovi: ,,Jedenáctka první patro.“

Ten mu kývnutím hlavy poděkoval a vydal se po schodech nahoru.

Našel dveře s odpovídajícím číslem a po krátkém souboji se zámkem vešel do útulného a čistého pokoje. Pak už jen zíral do stropu a jeho mysl se snažila najít v událostech posledních hodin nějaký řád a vzor.

Vzpomínal na domov. To, že se mu vrátila paměť, bylo příjemné a skličující zároveň.

Viděl sloupy chrámů, mosty desítky metrů nad ulicemi vybudovanými do soustředných kruhů a obrazy Tar-Enoru, takzvaného Skalního srdce, zalitého stříbřitým světlem hvězd mu vháněly slzy do očí.

Pomalu se propadal do závojů spánku s myšlenkou, jestli se bude ještě někdy prohánět po střechách toho pouštního světa. Pamatoval si roucha kněží živlů, kimona Měsíčních draků, ke kterým sám patřil a Sluneční tygry, jejich odvěký opak. Bojovali bok po boku a vzájemně tvořili jednotu tak, jak je den obklopen z obou stran nocí a naopak.

 

Ještě ze spánku kmitl rukou a zachytil prsty, které se ho dotkly. Aniž by ztratil koordinaci a plynulost pohybu, přesunul se do sedu a přitáhl si cizí hlavu, které přimáčkl prst na krk, a přitiskl ji na postel v místě, kde ještě před vteřinou sám ležel.

,,Už vim, co Derakina tak okouzlilo,“ ozval se přiškrcený, ale jinak naprosto klidný hlas. ,,Co mě takhle pustit?“ nadhodil host po pár chvilce ticha.

Drawk uvolnil sevření a neznámý vstal. Provedl nějaký pohyb, Drawk ucítil závan energie, a pokoj zalilo jasné bílé světlo.

,,S kým mám tu čest?“ zeptal se Drawk.

Pohlédly na něj tmavé oči neurčitého odstínu v obličeji připomínajícím nehybnou masku. Tenhle člověk vám mohl vyznávat lásku i vyhrožovat nejhorším možným zabitím, a jeho tvář byla stále stejně neproniknutelná a bez mimiky, jako by cokoli z vnějšího světa byla jen rutina, která už ho nemůže překvapit. Ulíznuté černé vlasy jen doplňovaly výraz, který jako by se stále trochu nudil.

,,Mám několik jmen, ale většinou mi říkají Weast. Ty budeš Drawk.“ Bylo to něco mezi konstatováním, otázkou a úlevou.

Drawk přikývl a vstal. Weast ustoupil a mávl rukou. Svíčka na stole tiše vzplála a Drawk si teď všiml, že Weast drží v ruce hůlku se svítícím koncem, který ještě před momentem osvětloval většinu pokoje, a jehož záře teď rychle slábla.

,,Pěkná věcička,“ řekl a kývl směrem k hůlce, zatímco kompletoval své skromné vybavení.

,,Rubium s platanovou jehlicí,“ odvětil Weast nevzrušeně.

Drawk si srovnal několik řemínků na těle a navlékl plášť: ,,Co je to rubium?“

,,Směs oceli, rubínovýho prachu a tušim cínu nebo něčeho podobnýho. Je to slitina podporující většinu útočných kouzel a stejně tak oheň v jakýkoli podobě. Akorát se ta potvora docela rychle zahřívá.“

Drawk uznale pokýval hlavou. Pak se zarazil.

,,Kolik je hodin?“

,,Nad ránem,“ konstatoval Weast. ,,Setkání, který bylo původně avizovaný na dnešní odpoledne, nastane dřív a za jinech okolností, a celkem by se nám hodilo u toho bejt. Takže by nebylo od věci vyrazit, protože jdeme pěšky. Počkám venku,“ uzavřel a rovnou vyrazil.

Drawk se rychle upravil a vyrazil skrze tichý hostinec vstříc dalším nástrahám.

 

Nebe nad Soranem se pomalu probouzelo.

Naproti Letící čepeli visel z okna ve druhém patře napnutý provaz a v oku na jeho konci začínala noha nešťastníka, jehož tělo se tak nacházelo zhruba půl metru nad zemí. Nehýbal se.

,,Někdo si hrál,“ řekl Weast napůl pro sebe a ledabyle se ohnal rubiovou hůlkou. Její konec oranžově zablikal a jedno místo na provaze na moment zajiskřilo a povolilo. Nešťastník lehce žuchl na dláždění, zatímco Weast už byl zase v pohybu. Drawk chtěl něco namítnout, ale uvědomil si, že tohle bude součástí běžného provozu.