SVS: Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře 02

„Cos to tam sakra vyváděl?!“ houkl naštvaně Derakin.

Rentgol zvedl ruce v obranném gestu. „Hele, k něčemu to bylo. Vytáhli jsme informace strážnýmu přímo z hlavy, takže víme valnou většinu dnešních pohybů a rozpisů. Dostat se tam s tímhle by už rozhodně neměl být problém.“

Přidal informace do obrazu, který pro skupinu opět vyvolal. Ovšem ani po deseti minutách pečlivého zkoumání nebyli řešení akce blíže.

„Ať to beru jakkoli, nedostaneme se tam tak tiše, jak bysme potřebovali,“ shrnul Černá pěst.

„Hele a fakt potřebujeme klidnou akci?“ zeptala se  Ardwen.

„Kočko, já chápu, že už si dlouho nikoho nezmlátila a že jediný tvoje vyžití v posledním týdnu bylo v klubu U Svedené sukkuby, ale nech si pro dnešek zajít chuť. Pokud nás s tím někdo spojí, tak se v tom začnou vrtat místní autority a za chvilku někomu docvakne zapátrat, jak jsme se o tomhle všem mohli dozvědět. Takže není tak těžký vydedukovat, že nemáme důvod tady bejt a někdo nám musel dát echo. A jedna z mých zásad je neprozrazovat zdroje. Nota bene když bysme vlastně měli dohlížet na bezpečnost paláce, protože je v něm ta dojebaná delegace.“

Kavir Lesní čepel si decentně odkašlal.

,,No jo, no jo. Víš, že mám rád elfy, ale ne jejich styl politiky, aspoň ne Čirých. Kdykoli vytáhnou mimo Atur, chovaj se všude, jako by jim to tam patřilo a do i v království, který považuju částečně za svoje. Ano, ve svý době na to měli plnej nárok, protože pomáhali půlce dimenze, ale jejich rozsah už dávno není, co býval. Kromě toho na Tamaralu mají taky slušné zastoupení, takže by mohli provalení týhle operace chápat jako politickou provokaci a já nechci oslabovat Coralovu pozici.“

„Takže co navrhuješ?“ zeptal se poprvé mystik.

„Jak jsi na tom s manou?“

Rentgol se zasmušil a několik vteřin jen tak pozoroval iluzi věznice vznášející se ve vzduchu.

„Nijak valně. Dneska mě považuj spíš za radar a informační centrálu. Ten voják nebyl problém, protože to byl fyzickej kontakt. Ale na dálkový čtení a další věci to nevidim. Bejt tu Weast, tak je to něco jinýho, ale dneska jsem jen prodloužený smysly a čtení šumu, víc po mě nechtěj, potřebuju tak třicet hodin spánku s přestávkami po deseti.“

Derakin kývl na důkaz, že informace akceptuje. Celkem to tušil, protože Rentgol se poslední týden skoro vůbec nezastavil. Jeho mysl zpracovávala denně obrovské množství informací, ze kterého by se běžný smrtelník zbláznil během dvou hodin. Soranský mystik patřil ale k tvrdému jádru syndikátu a bylo nutné respektovat jeho potřeby.

„Musíme odlákat pozornost,“ poznamenal Drawk, „potřebujeme nějakou blbost, která je na chvilku zaměstná. Jak dlouho může trvat dojít do tý cely a dostat odtamtud jednu osobu?“

„Víme, kde je a dostat se dovnitř nebude problém, mám tu několik výbušnejch krystalů,“ řekl Derakin a vyňal odněkud hrst skleněných tyčinek zbroušených tak, aby nevypadávaly, pokud je člověk někam nebo do někoho zabodl.

,,Jak je to silný?“

,,Na mříže to tak či onak stačit bude, myslim, že tady je maj spíš symbolicky.“

,,Ten člověk… jak moc bude chtít vypadnout? Já jen jestli to nebude takovej ten případ, kdy je radši pod zámkem a v teplíčku,“ zeptal se Kavir.

,,Podle toho, co vim, tohohle chlápka odklidil Ostvir, protože se neshodl se směrováním politiky a asi se pohádal přímo s Chiprunevem. Což je podle mě blbost, protože ten holohlavej hajzl nezavírá, ale rovnou odpravuje. Obecně si myslím, že si tady nestěžuje, ale nepohrdne lepšíma podmínkama a šancí bývalým přátelům trochu zatopit.“

,,Takže ale nevíme, jestli se nebude bránit, jestli nás tam něco netrefí mezi voči nebo jestli na nás sám nečeká s kudlou v ruce?“

,,Kavire, kdy jsme naposled šli do něčeho, kde jsme věděli, co přesně očekávat?“

,,Minulý úterý a stejně to byla jen banda šlapek, co rády házely hvězdice,“ odvětila Ardwen.

,,Já bych možná návrh měl,“ ozval se hlásek, při kterém ale všichni ztuhli.

Vidto Plamenné prsty byl tak nenápadný, že všem okolo skoro uniklo, že je vlastně s nimi. Nebyli si jisti, proč ho vlastně vzali, ale když už byl na wyvernovi, nikdo nic nenamítal. Tenhle postarší trpaslík, kromě skutečnosti, že dovedl k virtuozitě umění poznamenat i klíčovou informaci naprosto mimoděk, se stále těšil velmi dobré kondici a přežil toho možná víc než celá soranská služba dohromady. Plynulo to z prosté skutečnosti, že byl vynikajícím odborníkem na oheň. Oheň ve všech podobách. Byl to pyroman, občas pyrokinetik, pyrofor a bůhvíco pyro ještě. Ten chlap žil ohněm.

Důvod, proč se všem okolo zatajil dech, byl zpravidla destruktivní způsob řešení situací, který si ovšem jeho specializace vyžadovala. Ačkoli to vypadalo, že s sebou téměř nic nenese, všichni věděli, že je schopen zapálit kus skály i v momentě, kdy mokrý a bez šatů vyleze z horké lázně.

,,Neurazíš se, když se budu bát zeptat, co máš v plánu?“

Trpaslík pokrčil rameny a sáhl si pro něco k opasku. Všichni instinktivně uskočili.

,,Jasně, vy volové, budu práskat něco tady, když jste všichni v dosahu. Jsem možná cvok, ale nejsem tupej,“ pak se opět podíval na Derakina, ,,Nic moc, jen taková drobnost pro odvedení pozornosti, která spustí tak za hodinku, když se do ní pustim hnedka.“

Derakin se rozhlédl po ostatních a částečně u nich hledal aspoň argumentační pomoc. Všichni věděli, že Vidto by uměl vypálit polovinu ostrova a pravděpodobně právě tu, na které se budou nacházet, pokud by to považoval za potřebné pro úspěch mise. Na druhou stranu ten trpaslík dokázal s minimem námahy neskutečné věci, nad kterými měl vždycky a za všech okolností perfektní kontrolu. Pokud by vycházel z hořícího zámku a řekl vám, že hlavní věž se zhroutí přesně ráno v půl osmé, Derakin byl ochoten na to vsadit svůj roční příjem a oficiální uniformu včetně spodků.

,,Dělej, co uznáš za vhodné, ale bez mrtvých.“

Vidto přikývl a zmizel ve tmě.

,,Fajn, začínám být oficiálně zvědavá,“ podotkla Ardwen a sledovala místo, kde zmizela Vidtova hbitá postava.

,,Já jen doufám, že neudělá nějakou prasárnu,“ ozval se Rentgol.

 

Východní grenodijský přístav byl celkem půvabný místem kousek od věznice. Sloužil hlavně lokálnímu rybolovu a jinak v něm kotvily lodě zásobující místní posádku tím, co nebylo na Grenodii tolik k dispozici, nebo bylo jednoduše moc daleko. Lodní doprava Namidu nebyla závislá jen na počasí a notně si pomáhala živelnou magií, takže lodě se mohly pohybovat i nad hladinou.

Za běžných okolností se hodil k procházkám při měsíčku, nočnímu meditování a všem dalším činnostem, které chtěl člověk provádět obvykle ve dvou, přinejhorším o samotě a v těch zajímavějších případech ve více...osobách. Tak jako tak si tyto situace žádaly určité soustředění.

Teď ho začaly pomalu ale jistě pohlcovat plameny. V modrém, zeleném a klasickém oranžovém provedení.

,,Fajn, takže můžeš mi prosimtě vysvětlit, co tě vedlo zrovna k tomuhle?“ zeptal se Derakin ležící na břiše s hlavou opřenou o dlaně a žužlající v puse zbytek doutníku.

Vidto Plamenné prsty seděl na balvanu kousek od něj a spokojeně pohupoval nohama.

,,Celkem jednoduchá analýza povrchu, rozestavení sloupů a znalost lokálních podmínek. A abych tě trochu vyvedl z omylu, Derakine, tak to nejsou skutečné plameny.“

Černá pěst se otočil k trpaslíkovi a pozvedl zvědavě obočí. V duchu si kladl otázku, jestli si z něj starý trpaslík nedělá legraci. Ale znal Vidta natolik dobře, aby věděl, že přes svoje přízvisko nikdy nepracuje s horkou hlavou. V duchu zaklel, protože mu bylo jasné, že Plamenné prsty bude mít konstruktivní argument na všechno, na co se ho Derakin bude chtít zeptat.

,,Spusť.“

,,Na tenhle ostrov se před časem uklidilo několik zbojnických skupin složených z tamaralských zběhů. Jedna by asi neupoutala pozornost, ale bylo toho trochu víc najednou, takže si toho armáda stejně všimla. Protože tady nedělaj bordel, tak je místní autority nechávaj zatim bejt. Jak se zásobujou, to čertví, ale zdejší lesy i vody jsou dost bohatý na to, aby tu pár vojclů vydrželo hodně dlouho.“

,,Co to má společnýho s přístavem?“ zeptal se Kavir, ale Derakinovi bylo jasné, že i k téhle části se trpaslík bezpochyby dostane.

,,A protože těm maníkům může občas rupnout v bedně, budou chtít udělat nějakou provokativní kravinu, aby na sebe upozornili a žádali splnění svejch podmínek, nebo budou v těch kravinách pokračovat. Těma podmínkama může být beztrestnost, to, že po nich nikdo z oficiálů nepůjde, nebo si jich mezitim všimne někdo další a nabídne jim fleka.“

,,Takže jsme zapálili přístav a hodíme to na ně, chápu to dobře?“ zeptal se Lesní čepel.

Trpaslík pozvedl varovně prst: „Za prvé jsme ho zapálili jen jako. Tahle potvůrka je můj vlastní patent. Funguje jen na některý druhy dřeva a materiálů obecně. Je to vlastně roztok, kterej zapálíš, a on se pak šíří dál. Nikdy neprohoří dál než asi pět milimetrů do dřeva, protože vytváří efekt dýmky. Tu musíš taky zakouřit, aby z ní mohl spokojeně bafat, ne?“

Derakin přikývl a zvedl se do dřepu. Výklad Plamenných prstů ho nezaujal poprvé.

,,No a v momentě, kdy takovou vrstvu vytvoří, tak se na ní drží díky jednomu mýmu zlepšováku, kterej opravdu nebudu prozrazovat. Ale zkrátka a dobře, ten přístav budou hasit nějakou dobu, ale ty plameny nic skutečně nepoškodí.“

Trpaslík komíhající na kameni nohama vítězoslavně přikývl. „Uznávám, že jsme mohli asi udělat originálnější věci, ale za danejch podmínek mi tohle připadá v klidu. Než dožužláš ten špagát, tak se sem stáhne i část posádky věznice, aby jim pomohli.“

,,Rentgole, jak jsou na tom dnešní hlídky?“ otočil se Černá pěst k mystikovi.

„Ve spodní věži je trochu zesílená ochrana, ale tak, aby to nebylo nápadný. Jen netušim, jak se tam fyzicky dostat zvenku, takže budeme muset vnitřkem.“

..Nějaké problémy s tím spojené?“

,,Pfff...,“ zaznělo z úst Půlnočního šepotu, ,,jak potichu to chceš vyřešit?“

Derakin neodpovídal a pozoroval přístav: ,,No pokud už jsme se namáhali s tím odlákat jejich pozornost, tak nemusíme zbytečně způsobovat rozruch tím, že omráčíme půlku pevnosti.“

,,V tom případě si s sebou vezmu Drawka a pokryju nás polem nevidění. Bude mi říkat, kdo jde proti nám a můžeme se polovině osob vyhnout.“

Protože se tím začala organizace akce přesouvat mezi Derakina jako zvykovou hlavu syndikátu a Rentgola jako asi dnes nejdůležitější osobu, zaznělo od Kavira: ,,Co chceš po nás?“

Mystik se po nich rozhlédl a hlavou mu projelo několik možných scénářů.

„Ideální by bylo je v tom přístavu zdržovat. Hele jaká je šance, že poznaj někoho z vás tří?“ ukázal na Ardwen, Kavira a Vidta.

„Tipuju že prakticky nulová, navíc je tma,“ odtušil Lesní čepel.

„Zdržující pomocníčci?“ zeptal se Derakin s úšklebkem a Rentgol přikývl.

„Přesně tak. Kavir, Adwen a Vidto naběhnou do přístavu jako pomoc, ale budou to tam udržovat ve zmatku, zatímco my tři vyřídíme tu pevnost.“

„Můžu flirtovat s místní posádkou?“ zeptala se bojomágyně s nadějí v hlase.

„Co hrdlo a jiné otvory ráčí,“ odvětil jí potěšeně Derakin a blondýnka si spokojeně zamnula ruce.

„Informujte přes daonar, potřebujeme mít čas se případně zdekovat,“ uzavřel Půlnoční šepot.

„Pánové, jdeme dělat zmatek nad zmatek,“ zvolala Ardwen a vyrazila k přístavu. Kavir ji svižně následoval. Plamenné prsty si ještě chvíli lebedil na kameni a pak se vydal k přístavu vycházkovým krokem zasloužilého agenta, který si jen chce užít trochu svěžího mořského povětří.  

Rentgol vyrazil k věznici, Drawk ho následoval a Černá pěst se po chvíli vydal v jejich stopách stejným tempem, jako Vidto.

 

Zashioňana vždycky fascinovala rychlost a hbitost, s jakou se mystik SVS dokázal pohybovat, ačkoli jeho tělo stále vypadalo, že se musí každou chvilku rozpadnout. Střetl se už s mnoha úklady tohoto světa i několika dalších a podobně jako ostatní osoby z výzvědné branže měl za sebou dost smrtí. A podobně jako ostatní ho to jen zocelilo.

Procházeli nepozorováni mlázím a křovím a nezadržitelně se blížili k budově věznice. Vzpínala se nad nimi jako tichý monument, jen lehce osvětlený pochodněmi a stříbrnými žilkami na obloze, která v noci vždycky trochu připomínala velmi luxusní spodní prádlo.

Když se přiblížili na dohled patrolujícím vojákům, Rentgol položil agentovi ruku na rameno a Drawk ucítil lehké lupnutí ve vzduchu. Od toho momentu je provázelo tichounké syčení. Drawk věděl, že se jedná o iluzorní štít a že jsou pro běžného pozorovatele neviditelní.

Stále si ale při pohybu museli a budou muset dávat na svoje hmotné tělo. Že nebyli vidět, neznamenalo, že nemůžou do někoho vrazit a upoutat tak pozornost. Obvyklým řešením bylo vrazit do někoho hodně silně.

 

Jako párek milenců na noční procházce došli k bráně věznice. Protože znali dnešní rutinu, věděli, že venkovní a vnitřní patrola se za chvilku budou střídat a je jen potřeba mezi nimi proklouznout otevřenou branou na dvůr věznice. Kdyby se jim nedostávalo času, může Rentgol vždycky na chvilku pozdržet pohyby okolních strážných. Nebylo to v zastavování času, ale v tom, že je prostě donutil se na pár vteřin zarazit uprostřed pohybu, jako by se náhle nad něčím zamysleli. Byla to metoda jednoduchá a i po letech praktikování po celém Namidu stále velmi účinná, pokud jste se mohli cíle dotknout.

Za dvě minuty byli za zdí a mohli si konečně prohlédnout budovu pořádně zblízka. Předtím viděli spíše různě rozesetá světla pochodní a občas zahlédli osvícenou zeď, ale to o ničem nevypovídalo. Podle všeho byla pevnost původně vojenskou budovou, která ve válečných dobách trvale dohlížela na přístav a pobřeží ostrova. Ale dnes, v dobách relativního míru, kdy se navíc bitvy vedly jinde a jinými nástroji, spousta těchto budov ztratila původní smysl. Ale protože se nikomu nechtělo bourat to, co samo o sobě vytrvá a navíc se to dá pořád využít, staly se tyhle drobné pevnosti po celé dimenzi sídlem tajných služeb, věznicemi nebo operačními štáby ve státních službách. Koneckonců i Soranský výzvědný syndikát používal k nejrůznějším účelům několik zřícenin na území Machaje. I jinde.

Drawk s Rentgolem procházeli věznicí a zatím je díky Drawkově telepatii nic nepřekvapilo. Zashioňan sice cítil na několik metrů jen okamžité popudy a neuměl číst konkrétní myšlenky. Ale nemusel se na tuto schopnost soustředit a běžně uměl předvídat tahy protivníků i během soubojů.

-Tady po schodech nahoru a chodbou na západ,  informoval ho Rentgol skrze daonar.

Vystoupali do druhého patra a několika střílnami je ovanul svěží mořský vzduch. 

Drawk neodolal a vyklonil se z jedné z nich ven. Pod nimi byla jen uzounká pěšinka těsně u zdi pevnosti a pak skalnatý sráz. Skákat by tudy nechtěl. Ukročil zpět na chodbu a oba pokračovali chodbou k cele, ve které měl být jejich cíl.

Ta se ničím neodlišovala od ostatních. Na nebi nad mořem se teď ustálily čtyři jasnější body bílého světla a v kombinaci s loučemi tu bylo krásně vidět. Zevnitř z cely se nikdo neozýval. Protože na dohled nebyly žádné stráže a Drawk ani necítil, že by se někdo blížil, pustil se Rentgola a bez okolků se postavil před mříž.

Na prohlídku měl méně než minutu.

Viděl slamník, keramický pohár a dřevěný talíř se zbytky jídla. Na slamníku byla natažená postava v šedém vězeňském stejnokroji, který vypadal jako uniforma a byl překvapivě čistý. Vězeň tu nebyl dlouho.

Uprostřed cely se mlel jakýsi stín. Vypadalo to jako koule černého dýmu, ve kterém občas problesklo bílé světlo a oslnilo ho. Musel se na ni dívat a doslova se do ní vpíjel očima.

,,Omlouvám se za to,“ pronesla postava na slamníku a její oči se na moment střetly s Drawkovými.

Rentgol a Zashioňan pak spatřili trochu odlišné věci.

Drawk zahlédl cosi svítícího, co se k němu blížilo, jako když k němu vzduchem běží nadpřirozeně rychle zvíře. Ztratil půdu pod nohama, slyšel svištění vzduchu a pak náraz na něco, co nebyla země. Pak ztratil vědomí. 

Rentgol v chodbě spatřil proud světla, který vyrazil skrze mříže z cely a trefil Drawka po celé ploše jeho postavy. Štíhlý Zashioňan ani nenarazil na protilehlou zeď. Světlo jej obklopilo, pohltilo, prorazilo zeď věznice a obloukem vyrazil nad moře jako střela z katapultu.  

Když podobno kometě padalo směrem k hladině několik set metrů od pobřeží Grenodie, vysílal už Rentgol obrazy a myšlenky Derakinovi a ostatním. Sám se přinutil k lehkému poklusu, jak mu to jen jeho tělesná kondice dovolovala a sbíhal po schodech dolů, zatímco mu šedé roucho pleskalo kolem těla.

O patro níž byl elegantně omráčen halapartnou naplocho. Dodnes není jasné, jestli úmyslně.

 

Ardwen procházela svižně mezi stromy a dumala, jestli by se ten zmatek v přístavu nedal nějak usnadnit. Rukou v kapse hladila měděný odznak SVS, zatímco Vidto a Kavir šli kousek za ní a něco spolu probírali.

Pak se v náhlém popudu inspirace a konspirace spojila s Derakinem.

-No, co je?-

-Prosimtě jak se jmenuje nějakej nejznámější místní bezpečnostní sbor nebo složka?-

-GBS, Grenodijská bezpečnostní stráž, jestli si to pamatuju dobře. Děje se něco? Jste už v tom přístavu?-

-Za minutku tam budem, ale napadlo mě něco, co to celý možná usnadní.-

-Nezapomínej, že jsme tu inkognito.-

-O to mi právě jde...- usmála se bojomágyně v duchu a utnula myšlenkový kanál.

Vyšli ze stromů a spatřili to v plné plamenné kráse. Na molech jen svištěly kbelíky s vodou, ale plameny na trámech a stěnách si vždycky našly cestičku.

„Tohle je něco magickýho, doprdele, to maj na svědomí určitě ty uprchlý parchanti z Tamaralu!!“ zaslechli vousatého seržanta, který organizoval hašení.

Ardwen se otočila k Vidtovi a Kavirovi: „Dejte mi na chvilku svoje placky.“

„Co chceš dělat?“ nakrčil Vidto obočí. Ne, že by kolegyni nevěřil, ale jeho placka byla jedna z nejstarších v syndikátu a počítala se už mezi historické kousky, takže by o ni nerad přišel.

„Klídek, jen drobná dočasná kosmetická úprava,“ ubezpečila trpaslíka a natáhla ruku.

Když jí oba svěřili měděné destičky, Ardwen se chvíli soustředila a vyvolala na rytině drobnou hmatovou iluzi. Snad nebude potřeba dlouho a světelné podmínky byly výjimečně mizerné.

„Tak, to je všechno a nedivte se ničemu, co budu říkat,“ ukončila možné námitky a obdařila oba svým odzbrojujícím úsměvem. Tím, který nutil rytíře v plné zbroji nechávat v hradní kuchyni halapartny, hrudní pláty a přilbice.

„Co vy tady okouníte, haste!“ křikl za nimi ten samý seržant, který předtím tak krásně vydedukoval viníka celé situace.

Ardwen bez hnutí brvou sáhla do kapsy a zamávala mu před obličejem odznakem.

„Jsme z GBS a máte naprostou pravdu, tenhle oheň má na svědomí jistá skupinka zběhů, kterou jsme zachytili, jak se pohybuje jihozápadně odsud. Je to pár minut, když si pospíšíte, můžete je chytit sami. Za prvé si uděláte oko, za druhé budou mít u sebe určitě něco, čím se tohle,“ mávla rukou k té spoustě hořícího dřeva, „bude dát zastavit.“

Chňapl jí za ruku a přejel odznak nedůvěřivě palcem. Přitáhl si ho k očím, ale v šeru byl odkázán opravdu jen na hmat. Chvilku si ji měřil pohledem: „Proč byste mi servírovali ty zmetky utečený přímo pod nos?“