SVS: Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře 03

Vidto si zapálil dýmku: „Protože na ně máte větší pifku než my a mně osobně se nechce nikde pobíhat. Máme kousek odsud vlastní agendu a momentálně nemůžeme tříštit vlastní síly.“

„A samozřejmě potvrdíme, že jsme vám informaci předali a dál se do toho nepletli.“ přizvukoval Lesní čepel.

„Ehm, čím víc to budete pitvat, tím budou ty hajzlíci dál…,“ varovala spiklenecky bojomágyně a mrkla na seržanta jedním okem.

 

Bylo zvláštní blížit se k přístavu, který se s vaším příchodem vyprazdňuje. Netrvalo dlouho a byli tam ve třech téměř sami.

„Hmm… to to můžu za chvilku stáhnout,“ prohlásil Vidto.

„Dá se to zlikvidovat nebo to musí nějak vyhořet?“ zeptal se Lesní čepel.

Trpaslík opatrně pokrčil rameny: „Hele tohle se časově nastavuje hrozně blbě a na takhle starým dřevě jsem to zatim moc nezkoušel.“

„Takže ty vlastně nevíš, jestli se to dá skutečně zlikvidovat?“ dotázala se Ardwen.

„Nóóó...,“ protáhl Plamenné prsty, „určitě to tu nezačne hořet doopravdy, furt to má efekt dýmky.“ Podrbal se za uchem: „Pravdou ale je, že už mi ta doba taky přijde trochu podezřelá. Co budeme dělat?“

Ardwen beze slova vykročila k molu.

„Co jdeš dělat?!“ houkl za ní Kavir.

„Někde tu musí bejt použitelnej prut. Nerybařila jsem ani nepamatuju a začínám mít hlad.“

 

Rodák z Machaje a elitní mystik se probral ve chvíli, kdy mu chrstli do obličeje vědro studené vody. Zaprskal jak naštvaná kočka, otřel si oči a rozhlédl se zmateně po okolí. Podle všeho byl někde v útrobách věznice a proti němu stáli tři uniformovaní pánové.

Jeden držel v ruce vědro, další stál vedle něj a držel halapartnu. Trochu spíše jako štít, aby stálo něco mezi ním a mystikem samotným. Mystiky neměl nikdo příliš v lásce, všichni je přitom potřebovali a navíc šli velmi snadno poznat.

Třetí neměl přilbu, jeho stejnokroj se lišil a u pasu měl meč. Měřil si Rentgola zkoumavým pohledem a snažil se vypadat zamyšleně.

Rentgol si zběžně ohmatal jejich myšlenky a usmál se. Za prvé nad tím, že si toho nevšimli, za druhé nad obsahem. Ticho přerušil ten s mečem.

,,Takže to máme neoprávněné vniknutí na půdu věznice se záškodnickým úmyslem a poškození chodby ve druhém patře. Co nám k tomu řeknete?“

Rentgol několik vteřin dumal nad tím, co stojí za zmínku a co ne. Nakonec to vzhledem k svému fyzickému stavu vzdal a prohlásil: „Že jste právě narušili tajnou operaci a máte mizerně hlídanou pevnost.“

Ten, který se škrábal celou dobu ve vousech, jako když čistí smirkový papír, se zarazil. Tohle nebylo přesně to, co čekal: „Tohle by moh říct každej.“

„K tomu vám víc řekne můj velitel, který se tu někde kolem musí vyskytovat. Já bych vám to taky rád osvětlil, ale vzhledem k tomu, že jste mě přetáhli halapartnou a ani předtím mi nebylo moc dobře, tak se s váma nebudu dál bavit.“

„No to teda budete. Jsem velitel věznice a jste zcela v mé pravomoci.“

Ozvalo se zabušení na dveře.

Tři hlavy se k nim otočily a zvenku bylo slyšet jakési mumlání a několik nadávek.

„Jo, to bude on, poznávám jeho slovník,“ usmál se Půlnoční šepot a opřel se pohodlněji o zeď, i když během procesu několikrát zasykl bolestí. Hlava se hlásila a mařila jeho snahu najít snesitelnou pozici.

Dveře se otevřely a na prahu stál Černá pěst s dalším strážným za zády.

„Kdo jste a co chcete?“ bafl bachař s knírkem a snažil se sledovat současně Derakina i Rentgola, i když přitom musel škubat hlavou jako slepice.

„Kdo jsem, je v tuto chvíli nepodstatné a nebudu vám to říkat, pokud skutečně nebudu muset,“ odvětil Derakin netrpělivým a unaveným hlasem člověka, který podobná prohlášení opakuje příliš často a někdy i stejným lidem za sebou, „ale vzhledem k tomu, že máte na krku dva problémy, které se mě týkají, nabízím vám svou neocenitelnou pomoc.“ Kývl na pozdrav Půlnočnímu šepotu a pak se zašklebil tak, jak to uměl jen on. Byl to výraz člověka, který má kontrolu nad situací, ví, že tomu tak je, ví, že jeho oponent je v koncích, ví proč a oponent si tohoto stavu zatím není vědom.

 

Vidto si přiložil ruku na spánek.

-No, co je?-

-Co přístav?-

-Ech, to se těžko popisuje, ale posádka je fuč, furt to hoří a Ardwen už našla použitelnej prut.-

-Cože?-

-No prut, takový to dlouhý, co se na to chytaj rybičky.-

-Můžeš mi prosimtě vysvětlit, jak jste se dostali od dělání zmatku k rybolovu?-

-Hele, na to se zeptej tý naší kurtizány. Ale asi nevoláš jen kvůli tomu.-

Vidto luskl na Kavira a posunkem mu naznačil, aby se zapojil do konverzace.

-Co se děje?- zeptal se stopař Derakina.

-To je složitější, ale Drawka nám něco vystřelilo nad moře, ve věznici je díra a Rentgola omráčili halapartnou.-

-Sakra, je ten chudák v pořádku?-

-Jo, ale má náladu pod ležící štěně a po Drawkovi ani stopa. Nechte Ardwen rybařit a naklusejte sem, potřebuju prohledat okolí a Rentgolovi by neuškodila trocha léčení.-

 

„O čem to sakra mluvíte, chlape. Vyklopte okamžitě, co jste zač, nebo zavolám stráže.“

„Vaši muži jsou celkem schopní. Dokonce schopnější, než jsem v této oblasti čekal.“ Nato přistoupil k veliteli pevnosti a téměř otcovsky mu položil ruku na rameno, ačkoli byl podle všeho mladší než on, „To nemění nic na tom, že tento křehce vypadající muž patří do mého týmu a že se nahoře v pevnosti stalo něco, co si zasluhuje vaši pozornost. Navíc, kdybyste se mého kolegy normálně zeptal, myslím, že vám mohl celou situaci vylíčit, protože podle všeho u té události osobně byl.“

Velitel kmital pohledem na všechny strany. Pak se podíval Derakinovi do očí a viděl v nich shovívavost a pochopení náročného života velitele nápravného zařízení.

„Dobře, tak co se tedy stalo?“ povzdechl si bachař.

Protože Rentgol se skutečně cítil pod psa hodně malého, nechali ho dole v cele prospat. Derakin si vzal na starost seznámení velitele Jemifa s nečekanou událostí.

Zatímco se vrchní bachař zabýval zdí, Derakin poslal zbytku týmu daonarem několik příkazů. Potřeboval hlavně prohledat břeh, jestli náhodu neobjeví něco z Drawka. Ideálně celého Drawka. Odhadoval ale, že to stejně nemá smysl a že odpovědi se mu zatím nedostane.

Jak se tak opíral o mříž, něco nebo někdo mu zaklepal zezadu na rameno.

Velitele SVS reflexy nezklamaly a okamžitě klepající prst zachytil. V duchu si vynadal sám sobě, že se zabývá pitomou zdí a přitom má za zády cíl celé výprava. Bylo ale potřeba, aby to s posádkou šlo hladce.

„Když mě pustíte, tak vám i něco řeknu,“ ozval se mu vedle ucha vyrovnaný hlas.

Derakin prst nepustil, ale otočil se a pohlédl do tváře severského elfa ve vězeňském stejnokroji. Protože nebyl ozbrojený a navíc byl za mříží, Černá pěst ho pustil.

„Tak spusťte.“

 

Vidto stál na kraji srázu a z jeho ruky se linuly prameny bílého svitu, kterým osvětloval zákruty a zakrslé křoviny pod sebou. Kavir uvnitř v cele projížděl Rentgolovu hlavu zeleným regeneračním kouzlem, zatímco mystik udržoval všechny tři přes daonar ve spojení.

-Nezapomněl jsi na nic?- zeptal se Vidto Půlnočního šepotu a kmital pohledem mezi hladinou moře a dírou v patře.

-Hele tam není nic, co bych mohl zapomenout. Pustil se mě, aby nakouk do tý cely, pak vidim jen proud světla, jak s ním prolítnul stěnou a zapadl někam do moře.-

-A viděls opravdu, jak dopadl na hladinu?- zeptal se trpaslík.

-No, to přímo ne,- přiznal se Půlnoční šepot, -,ale trajektorie odpovídala tomu, jako by ho něco vystřelilo, protože ta kometa letěla normálním obloukem. Nevylítnul někam do nebe, tohle se chovalo, jako když vystřelíš člověka z katapultu.-

 

,,Takže kdo jste a o co se tu sakra jedná. Víte něco o tom, co se stalo mému kolegovi? Předpokládám, že ano, když máte na tu krásnou díru ještě krásnější výhled.“

,,Váš kolega je na trochu zvláštním místě, ale myslím, že bude zpátky dříve, než domluvíme a v naprostém pořádku. Jistá…velmi mocná entita mne požádala, jestli mi nebude vadit, když se přesun samotný odehraje v mé cele a já celkem neměl námitky poté, co mě ubezpečili, že mně osobně žádné nebezpečí nehrozí.“

Derakin byl totálně zmaten a to se rozhodně nestávalo často. Otočil se a pohlédl na Jemifa, ale ten se stále zabýval dírou a dokonce si k tomu pozval dalšího strážného. Podle všeho začínal být rád, že otěže incidentu převzal někdo jiný a on toho nemusí dělat tolik. Černá pěst ho dál nebral na vědomí.

,,O čem to sakra mluvíte?! A pořád nevím vaše jméno.“

,,Moje jméno vám celkem k ničemu nebude, ale když po tom tak toužíte, jmenuju se Srich. Jsem střelec, chvilku jsem pracoval pro Ostvir, než z toho Chiprunev udělal tu dobytkárnu, jakou je to teď. Protože se ten zmetek ale nenamáhal nějakou úpravou stávajícího systému, tak toho o triádách pořád vím docela dost.“

,,Dobře, ale co to má dělat s dírou ve zdi?“

Srich si povzdechl, jako by nevěděl, odkud začít.

,,Víte, tady se asi střetlo několik operací dohromady. Já jsem sice nevěděl přesně, kdo pro mne přijde a kdy, ale tušil jsem, že se někdo objeví. Bylo to jednak tím, co vím, a za druhé, když vás uklidí zrovna sem, dříve nebo později se toho někdo dohmátne. Kdybych byl v Sharduraku, tak je to jiná. Ale uklidit schopného střelce na Grenodii, to je jako vystavit ho ve vitríně a dát na něj cenovku.“ Srich se natáhl pro pohár vedle lůžka a osvěžil si ústa.

„Ale abych to nezamluvil. Nevím jak, ale o vaší operaci se nějak dověděly jisté podsféry. Oba víme, že spousta bytostí, démonů a nevim, jakého ještě tvorstva nebo netvorstva to tady stále sleduje. Ale někdo asi potřebuje vyřídit nějakou delikátní prácičku, protože šli přímo po vašem kolegovi.“

Derakin zkoprněl: ,,Podsféry si najaly Drawka?!“ Tohle měnilo situaci. A Černá pěst si nebyl jist, jestli se má radovat, bát nebo naštvat. Jeho myšlenky byly přerušeny známým tlakem v hlavě. Než přijal cizí myšlenky, zvedl ruku v univerzálním gestu a zastavil střelcův monolog.

-Kde jste všichni?- ptala se zmateně Ardwen -Posádce přístavu za chvilku dojde, že pátraj v prázdnu,zbytek posádky se vrací a já tu mám dva pořádný kousky.-

-Tak je vem sebou, gáblík se bude hodit, nech tam fidlátka a doraž zpátky. Kavir a Vidto tě zasvětej, aktuálně zkoumaj místo činu.-

-Dobře šéfe...-

Srich pokýval hlavou a sedl si: „V podstatě máte pravdu. Ale protože tyhle oblasti nikdy nemohou pracovat přímočaře, protože by je jiné sféry obvinily ze zapojování smrtelníků, musí asi používat křivolakých cestiček, které mohou vždy prohlásit za shodu okolností. Normálně by mohly vašeho kolegu někde prostě potkat a nabídnout mu kontrakt. Ale takhle se nemusely moc namáhat ani s fyzickým přesunem a nemusí řešit to, že Drawk chvilku někde chybí. Ostatně si myslím, že mu nic vážného nehrozí. Mnoho bytostí na něj bude dávat pozor a on se o sebe umí postarat.“

Derakin ještě chvíli koukal do svitu měsíce a jeho rty se nehlučně pohybovaly. Pak potřásl hlavou a vrátil se do přítomnosti.

,,Dobře, s tímhle se asi nějak srovnám. Teďka co s váma…“

,,Za prvé vám rád nabídnu svoje služby, ale staví nás to před pár problémů. Nevím, jestli se odsud teďka nějak dostaneme, aniž by to vzbudilo pozornost. Asi mě nemůžete jen tak drapnout a odtáhnout, co?“

,,Uvidím, co se dá dělat. Spíše jsme měli obavu z toho, jestli s námi budete chtít jít o vlastní vůli, ale tenhle problém se vyřešil sám. Vydržte, zkusim jim nabídnout obchod.“ Pak se mu ztratil z dohledu, jen plášť za nim zašustil.

 Jemif na něj pohlédl s výrazem očekávání rozuzlení podivností dnešní noci.

,,Tak co jste zjistil?“

Derakin se pomalu nadechl a zkusil si srovnat myšlenky. ,,Mám nějakou představu o tom, co se tady stalo a o co vlastně jde, musím se vás zeptat na něco zcela jiného.“

Jemif pozvedl obočí a vyčkával.

,,Takhle, tu díru ve zdi, kolem které se to začalo točit, tu asi budete muset někomu vysvětlit, ne?“

Jemif si povzdechl. ,,No tak sice se tu neobjevujou moc často, ale kontroluje nás samozřejmě místní samospráva a občas někdo z Grenodijského sboru.“

,,Mám pro vás nabídku,“ pokračoval Černá pěst a v jeho očích se objevovaly spiklenecké jiskřičky, ,,ale nejdříve se musím zeptat, kdo ví co o tom vězni?“ Ukázal palcem za sebe směrem ke Srichově cele.

,,Vy ho chcete, co?“ odtušil Jemif.

,,Co kdyby se dneska neznámým způsobem ztratil, ale nikdo se nikdy nedověděl o celém incidentu?“

,,A ta zeď?“

Derakin mávl rukou: ,,Nechte to opravit a vymyslete si důvod, proč k tomu došlo. Pak mi pošlete účet."

Jemif o nabídce dumal, a vypadalo to, že se mu líbí možnost delegovat svoje starosti na někoho dalšího.

,,Dobře, my se budeme chvilku koukat jinam a zítra pošleme někoho do města. Nakonec, ten chlap může bejt utajenej mág, pro kterýho tohle vězení nepředstavuje překážku, ne?“ Nečekal na reakci a už se měl k odchodu, když ho Černá pěst zarazil: „Poslouchejte, příteli, co se děje, že mi jdete tak rychle na ruku? Něco v nepořádku?“

Jemif se na něj podíval unavenýma očima. „Víte, já nevim, co je ten chlap zač. Přes časem ho sem dotáhla eskorta s plackou, jakou jsem v životě neviděl, a pověřující listinou od knížete z bregotska. Nic nám neřekli. Měli jsme ho prostě brát jako další kousek na seznamu a na nic se neptat. Takže jestli si z něj chce udělat položku na seznamu někdo jinej, já vůbec nejsem proti. Vypadáte jako člověk z nějaký tajný služby nebo bratrstva, takže si určitě budete vědět rady líp než já. Na tyhle šarády už nemám věk ani náladu. Ať se vám daří.“

Derakin si s ním vřele potřásl rukou a šel vyzvednout Sricha. Pak mu došla naprosto základní věc a zavolal znova na odcházejícího Jemifa: „Můžete mu odemknout celu?“

 

,,Jak se ti to podařilo?“ zeptal se Srich, když si to oba rázovali cestou.

Velitel SVS musel jen pokrčit rameny: ,,Já jim řekl, že se nikdo nemusí dovědět o tomhle incidentu, který svědčí o mizerném rozložení jejich hlídek, a nabídl jsem jim, že účet za zednickou práci můžou pak poslat do Soranu.“

,,Jenom tohle?“ podle hlasu byl elf lehce zklamán, asi čekal něco zajímavějšího.

,,Hele, kde není moc co zakrývat, tam se nedaj dělat originální nabídky. Oni sami jsou rádi, že se tě zbaví.“

Vyšli z pevnosti a Derakin zamířil k moři. Snažil se v temnotě zachytit Vidta nebo Kavira, ale asi pořád pátrali na pobřeží po případných Drawkových stopách.

Když vyšli do lehce osvětleného prostoru pod vězením, spatřil opodál ohníček a u něj čtyři postavy. Jakmile dorazili blíž, zachytil vůni pečené ryby a spatřil dva pořádné kousky zavěšené nad ohněm. Vidto k němu natáhl ruku s lahví, kterou opatřil neznámo kde. Byla příjemně těžká.

Naproti němu přes plameny dřepěl Drawk a šířil kolem sebe pach spáleniny.

,,Kdes byl, skunku?“ otázal se Černá pěst.

Zashionský agent se protáhl a v kostech mu zřetelně zapraskalo.

,,Popravil jsem jednoho démona a podsféry jsou mi asi dlužny službičku, podej mi tu flašku.“

,,Ještě před chvílí bych řekl, že jsi nalitej, ale teďka ti to asi i věřim.“ Pak se otočil na ostatní a ukázal na svého společníka. ,,Mimochodem, přátelé, tohle je Srich a možná se s ním budeme v Soranu potkávat.“ Poplácal severského elfa po rameni a pokynul Drawkovi, ať pošle pití dál.

Pak ucítil v hlavě tlak tak decentní, že mohl patřit jen totálnímu profesionálovi.

-Prověřit i barvu spodků a příbuzenstvo do třetího kolene?-

-Tak tak.-

Ve tmě se ozvalo klapnutí kamenů o sebe. Tým soranských agentů tasil zbraně jako jedna osoba, ale to se jen vrátili wyverni, které přilákala vůně pečeného masa.

„Já jsem vůl,“ plácl se Derakin do čela.

„Jo, pravda, chybí nám jeden pro Sricha,“ přitakal Kavir při pohledu na okřídlené tvory.

„Hele tak leťte napřed a vytvořte mi tunel nebo pro mě pošlete Tharana,“ navrhla Ardwen.

„To by šlo,“ přisvědčil Černá pěst a olízl si mastné prsty.

Rentgol si povzdechl: „Vydrž holka minutku,“ a zavřel oči.

Nějakou dobu nikdo nepromluvil.

„Dobrý, je na cestě. Mimochodem zavadil jsem o vlákno místního bezpečnostního sboru. Vypadá to, že jihozápadně od přístavu čapla skupina místní posádky nějaký vojenský zběhy, nevíš o tom něco?“ podíval se mystik tázavě na bojomágyni okusující rybí páteř.

 

Drawk se probudil a bolelo ho celé tělo. Seděl na kamenném křesle a kolem cítil oheň. Ne ten čadící oheň, jako když se něco pomalu pálí. Tohle byla čistá esence ohně, oheň, který kolikrát hořel beze zdroje, bez příčiny a bez časového omezení. Skutečný Oheň.

,,Jsem rád, že vnímáte. Nebyl jsem si chvilku jist, jestli jsme nepoužili moc silný kalibr střely.“

Hlas přicházel jakoby z dálky, ale to jen Drawkovi strašně hučelo v uších.

,,Co… co se stalo?“ zeptal se. Hlava mu lehce třeštila, ale křeslo ho hřálo. Vůbec tady bylo docela teplo. Snad příliš.

,,Odkud začít,“ řekl hlas, ,,řekněme, že potřebujeme na chvilku vaše schopnosti, a protože situace na povrchu nám přihrála do cesty vaši přítomnost, rozhodli jsme se toho využít a dostat vás na krátký čas sem. Jen takový čas, jaký bude potřeba k vykonání toho, co po vás bude naše společnost chtít.“

Teprve teď se pořádně rozhlédl po okolí a pár věcí mu docvaklo.

Za prvé, rozhodně nebyl na Namidu a jestli ano, tak sakra hluboko pod povrchem. Kolem něj občas vybuchly mraky jisker a vyšlehly plameny z čisté skály. Nikde ani kapka vody, maximálně jezírka něčeho, co občas chytlo, aby to vzápětí zase zhaslo a jen tlumeně bublalo.

,,Fajn, zabít mě asi nechcete, to bych neměl volný ruce a neseděl v křesle. Takže, kdo jste, co chcete a kde to jsem?“

Pak se podíval po hlasu a spatřil proti sobě jiné křeslo a na něm postavu v kápi.

,,A vy jste kterej?“

Postava si odkašlala, stáhla si kápi a Drawk se díval do modré tváře poseté ostny.