SVS: Přes hory a přes moře, snad to nikdo nezvoře 04

,,Takže postupně.“ rozhlédla se kolem a opsala zrakem celý prostor. ,,Nacházíme se v podsférách Namidu a hluboko pod námi je jen Vnější temnota. Pokud bych měl pro lepší představu použít pojmy některých náboženství tam nahoře, tak jste v říši démonů, v pekle, pojmenujte si to, jak chcete. Jsme prostě bytosti sídlící mimo běžný svět.“

,Hmm…“ zareagoval Drawk.

,,No já jsem jedna z vyšších bytostí, která obývá tuto sféru existence. A tím pádem tu mám jisté zájmy“

,,Fajn, zatim se držim.“

,,To je od vás milé,“ pousmál se démon. Drawk si stále nebyl zcela jist jeho pohlavím. Možná tady mají i něco mezi nebo tři další navíc.

,,Pravdou ovšem je, že některé věci máme s lidským druhem tak nějak společné. Jednou z nich je snaha uchovat si vlastní prostor a v případě možností jej rozšířit. Ovšem protože je nás tu víc, můžeme někdy, nebo spíše často, rozšiřovat vlastní sféru zájmu pouze tím, že eliminujeme toho, kdo je někde jinde.“

Drawk se hlasitě rozesmál a už mu bylo jasné, proč je tady.

,,Takže peklo chce normální nájemnou vraždu. To jste mohl říct hned.“

Démon si mlčky měřil Zashionce pohledem, ale pak to vzdal. ,,No dobře. Prostě se potřebuju zbavit jednoho idiota odvedle a nemůžu to provést sám. Jste ochoten mi vyjít vstříc?“

,,Co z toho budu mít?“

,,Jste mimo fyzický svět, který jste schopen obývat, váš život velmi pravděpodobně závisí hodně na mých rozhodnutích, trochu na vašich schopnostech a nemáte se šanci dostat odtud ven svépomocí. A stále se ptáte, co z toho budete mít?“

,,Ano.“

,,Volnou cestu na povrch a některé velmi mocné bytosti vám budou dlužit službičku.“

Drawk odevzdaně přikývl. ,,S tím už se dá něco dělat. Tak co mám vyvádět?“

Démon vstal, opět si navlékl kápi a vykročil kamsi ke skalám. ,,Projdeme se.“

Agent vstal a následoval ho.

 

Prostředí bylo sice jednoduché, ale zároveň velmi barvité a různorodé. Kráčeli jeskyní nejrůznějšími zatáčkami, přes můstky a kolem jezírek s nejrůznějším obsahem. Barvy byly rozdílné, osvětlení také, ale valná většina materiálu mohla chytnout plamenem, ačkoli na povrchu by je nedokázal zapálit možná ani Vidto.

,,Protože je možné s vámi asi skutečně jednat na rovinu, přeskočím laciné efekty a půjdu rovnou k věci.“

,,Oceňuji. Takže koho mám sejmout a jaké jsou podmínky a nároky?“

,,Možná se ptáte, proč jsem si vyhlédl zrovna vás,“ nadhodil démon.

Drawk jen pokrčil rameny: ,,Spousta lidí ani bytostí o mně ještě neví, ale něco zaslechla, poslední dobou jsem byl velmi úspěšný v tom, co dělám a nikdo pořádně neví, čím to je. Krom toho na mne byla vykonána spousta útoků, ale polovině jsem utekl a zatím jsem na Namidu zemřel jen osmkrát. To mě na druhou stranu trochu mrzí, protože kvůli svým kvalitám nemám příliš šancí vytrénovat některé schopnosti, které by se mi mohly hodit.“

,,Uvědomujete si, že zníte velmi sebevědomě.“

,,Pane démone, vy jste si mě vybral z nějakého důvodu. Protože oba víme, jaké vlastnosti jsou pro tento typ práce podstatné, vybral jste mě kvůli těmto vlastnostem, které se snažím zhodnocovat celý život. Pokud si člověka bojujícího fyzickými prostředky s vrozenou telepatií, kterého je velmi těžké nachytat na holičkách, vybralo pro práci samo peklo, pak mám velmi silný důvod k tomu soudit o sobě, že patřím ke špičce v oboru.“ Následovalo bleskově zašklebení, po kterém se Drawkova tvář opět stáhla do formálního bezvýrazu.

Ostnatá hlava ho chvilku studovala a pak přikývla.

,,Váš přístup je dalším faktorem, který mou volbu ovlivnil a jsem rád, se zkazky příliš nezavádějí. Za chvilku budeme na terase, ze které bude vidět náš problém. Výhodou je, že jde o obrovské uskupení všeho možného v otevřeném prostoru. Díky tomu jsem to schopen pokrýt spoustou vlastního vlivu a nechat na vás jen finální, ale o to složitější úder.“

,,Takže když se do toho dáme, vyběhne proti mně spousta malejch potvor, která by mě udolala, protože je nemám nejmenší šanci všechny vykrýt.“

Démon přikývl a podrbal se za jedním ze čtyř uší, která byla v zákrytu, takže si jich Drawk dosud nevšiml. ,,Přesně tak. Tohle jsem schopen sejmout během chvilky. Problém je, že mozek tohohle sídlí ve věži a jedním vchodem, na který upírá stálou pozornost. A už jsme tady.“

Vyšli na kamennou terasu a naskytl se jim pohled, který Drawkovi vyrazil dech. A to bylo co říct.

Prostor před nimi byl jedním slovem obrovský. Jestli tohle mělo nějaký strop, tak nebyl zdaleka v dohledu. Řádila tu stálá bouře, ale žádné mraky nebylo vidět. Jako hora před nimi vybíhal napůl palác, napůl město. Jestli to někdo postavil, nebo to spíš vyrostlo ze země a někdo se tu jen usadil, nebylo možné odhadnout.

,,Tohle místo je vlastně jedním velkým organismem, který reaguje na vnější ohrožení. V momentě, kdy se vydáme na tu spojnicovou planinu pod námi s úmyslem je zničit, vrhne se proti nám ihned hejno všeho možného i nemožného. To jsem schopen celkem efektivně zlikvidovat a poskytnout vám i ochranu při průchodu. Mohu tak ovšem učinit jen uvnitř svojí sluje. Čím jsem dále, tím jsem osobně slabší. Vaším úkolem je dostat se skrze tohle město k věži a tam zlikvidovat jeho hlavu. Pravděpodobně doslova.“

,,Jak to bude vypadat?“

,,Vždycky jsem s ním byl v kontaktu jen na myšlenkové a pocitové úrovni, ale bude to něco ve stylu brouka s abnormálním mozkem. Kontroluje v reálném čase celou tuhle soustavu.“

,,A vy jste schopen s ním soupeřit jenom odsud, takže potřebujete mě, abych zacílil přímo na něho jako mozek.“

Démon přikývl. ,,Přesně tak. Jsme vlastně v patové situaci. Na druhou stranu on se nemůže fyzicky hnout ze své věže. Bude tam připojený na nějaký systém podpory a myslím, že by ani neprošel ven. Tak jako tak se hrozně bojí čehokoli venku, takže jakmile se k němu něco přiblíží, zahajuje okamžitě útok.“

,,Co mi hrozí, když se k němu přiblížím?“ zajímal se dál Drawk, opřel se o kraj balkonu a pozoroval město, jestli se tomu tak dalo říkat. Najednou si uvědomil, že je beze zbraní.

,,Omlouvám se, vaše meče zůstaly někde na půl cesty, ale najdeme je na vaší zpáteční cestě.“

Drawk se na něj podíval s výrazem silného dotčení. ,,To bych prosil. Co mi můžete nabídnout mezitím?“

,,Následujte mne do zbrojnice, nepochybuji, že vám něco padne do rukou.“

Jak byla řeč o zbraních, byl Zashioňan ve svém živlu.

Vešli do místnosti, jejíž stěny byly obsypány vším možným, co obsahovalo kov a ostré hrany.

,,Kdo tohle navrhuje?“

Démon se zasmál. ,,Všechny možné bytosti plus několik astrálních poutníků, kteří tudy prošli a byli zvyklí bojovat vlastními, velmi zvláštními zbraněmi. Naštěstí v podmínkách mého sídla je tvarování některých materiálů velmi jednoduché. Takovou dýku tu můžete vytvořit v podstatě na koleně.“

,,Můžu se k vám dostat i v budoucnu?“

,,Asi to nebude úplně jednoduché, ale něco možná vymyslíme. Technicky to není problém, ale přítomnost smrtelníků z běžného světa tady nedělá moc dobrotu.“

,,Jakto?“

,,Víte, démoni těchto sfér se živí energií. Ostatně tím se neliší od smrtelníků. Problém je, že nejvýživnější jsou lidské duše a všechno, co lidé a jiné živé bytosti vyzařují. Takže klidně se tu můžete v budoucnu stavit, ale neručím za to, co po vás po nějaké době půjde. Jste prostě lákavá kořist.“

,,A démoni na zemi...“

,,Stejný princip, ale opačně. My jsme doma tady, vy tam nahoře.“

Drawk to považoval za uzavřené téma a dále věnoval pozornost stěnám, které se jen leskly kovem. Nakonec si vybral dvě čepele, délkou a váhou někde na úrovni tesáků. Se zoubky a výstupky. Jílce měly zvláštní propletení, podobné košíku u kordu. Dovolovaly tak velmi pohodlné protočení v ruce do reversního úchopu zbraně a stále celkem spolehlivě chránily ruku, pokud člověk věděl, jak se postavit.

Několikrát s nimi zkusmo zamával a chvilku se vrtěl kolem dokola.

Pak se podíval na modrého démona a jen přikývl.

,,Jo, tohle by šlo. Kdy začneme?“

,,Pokud se na to cítíte, tak asi během dvou hodin. Nějakou dobu mi zabere příprava obrany i útoku a navíc bych vám rád nabídl něco lehkého k jídlu, než vyrazíte.“

,,Jak pozorné,“ poznamenal Drawk, našel adekvátní pochvy na čepele a skryl je pod svým pláštěm.

 

Zlaté maso Drawk ještě nejedl, ale chutnalo velmi dobře a bylo pružné jako kvalitní vepřové. Modrohlavý démon seděl se zavřenýma očima na svém trůnu, nebo co to vlastně bylo, a jen občas upil ze sklenice, kterou měl u ruky ve stojanu na opěradle.

Bylo slyšet šustění, sykot a další zvuky, které Drawk nedokázal zařadit. Občas spatřil prapodivné obrysy, které se míhaly spoře osvětleným prostorem nebo se prohnaly tiše po podlaze, takže člověk viděl jen siluetu na skále.

V jeden moment pak kolem trůnu modrého démona povstal jakýsi vír všeho možného, provázený pleskáním křídel, syčením a občasným klepnutím drápu o kámen nebo dřevo.

Démon otevřel oči. ,,Je čas,“ řekl jednoduše. Otočil se k Drawkovi a jeho zorničky zářily. Když promluvil, bylo znát, že je v transu a může smrtelníkovi věnovat jen část duševní kapacity. Asi i proto se nezdržoval formalitami.

,,Projdi přes pláň, ničemu se nediv a ničeho se neboj. Na pláni tě ochráním spolehlivě. S každým metrem za zdí druhého města můj vliv slábne. Navlékni si na sebe řetězy z tohoto trůnu a cestou najdeš na balkoně rukavice, sponu pláště a šerpu. Vezmi si je s sebou. Utlumí některé další vlivy, které na tebe mohou čekat, ale vyžadují tvou spolupráci. Dokud se budeš pohybovat, budou ti vycházet vstříc. Ovšem ve věži už to bude jen na tobě, takže je potřeba, abys tam dorazil ještě s nějakými silami. Průchod městem nebude tak strašný, pokud se budeš soustředit na to, co máš udělat a nebudeš se zabývat tím, co tě nebude přímo ohrožovat. Teď už jdi a zkus se vrátit ve stejném stavu, v jakém opustíš moje panství.“

Jeho oči se pak potáhly šedou clonou a zorničky zmizely.

Drawk na nic nečekal a protože si cestu ven vyzkoušel už několikrát, vyrazil. Předtím ale ještě sňal z opěradla kamenného trůnu pět řetězů, na kterých se střídala oka ve zlatě a stříbře. Dva si omotal kolem rukou, jeden kolem pasu a dva si spustil do bot.

Na balkoně našel přiléhavé černé rukavice s pevné kůže protkané bílými žilkami. Jestli se vrátí, požádá démona ještě o jeden pár, protože vypadaly sakra dobře. Už předtím měl pocit, že se dva krátké meče, které si předtím vybral ze zbrojnice, staly spíše prodloužením jeho rukou, než samostatnými zbraněmi. V těchto rukavicích tohle spojení ještě zesílilo, protože k němu jílce ještě více přilnuly.

Navlékl na sebe i další propriety a sestoupil po schodech dolů na pláň. Měl před sebou asi tři sta metrů holé kamenité země, na které se momentálně vůbec nic nedělo.

Ale stačilo ujít asi dvacet metrů a zvedl se lehký vítr. Horký vítr, který za chvilku začal provázet kouř. Ten s sebou nesl pach spáleného masa a Drawk byl rád, že měl čas po jídle trochu vytrávit.

Pak se jeho boty začaly zaplétat do kořenů, které tam předtím rozhodně nerostly. Co krok, to další potíže. Těm ale záhy začaly vycházet naproti obranné síly modrého démona.

Zavanul studený osvěžující vzduch v krátkých, intenzivních poryvech a Drawk se opět mohl pořádně nedechnout. Po zemi začala rejdit hejna jakýchsi třpytivých kobylek a bleskurychle okusovat kořeny, takže se už tolik nezaplétal do jejich úponků a celkem nerušen mohl pokračovat v cestě. Před sebou už rozeznával hradby. Vypadaly, jako by se začaly rozpouštět na sluníčku a pak najednou ztuhly v mrazu. Nebylo poznat, kde jsou ještě podkladem a kde už stavbou.

Pak identifikoval něco, co vypadalo jako brána a stočil k tomu své kroky.

Země před ním začala vybuchovat a sypat mu do očí prach a písek, takže ztrácel chvilkami orientaci. Exploze nebyly nijak masivní, ale kolikrát zakrývaly i na desítky vteřin výhled na město, takže jak se Drawk instinktivně odvracel, aby si chránil zrak, měl sklony stáčet svou chůzi bokem a několikrát udělal čelem vzad.

Jdeš na to chytře, brouku, blesklo mu hlavou.

S těmito a podobnými efekty jako společností prošel do města.

Vypadalo zcela pustě a jakoby odlité z vosku. Veškeré tvary, veškeré budovy od malých domečků po pitomé pouliční osvětlení se tvarem táhly směrem k věci, jejíž obrysy už viděl v dálce.

Pokud by měl odhadnout velikost této zástavby, bylo to spíš takové větší podhradí než přímo město.

Jakmile vykročil, zaplavili ho brouci.

 

Celá hejna se jich vyrojila z každého otvoru každé nerovnosti ve stěnách domů a záhybů terénu. Za deset vteřin pokryli Drawka od hlavy k patě. Zalapal po dechu a málem se udusil, protože se mu jich pár dostalo do pusy. Z posledního vzduchu, který v něm zůstal, je vyplivl a začal se prudce otáčet dokola, aby je setřásl. Hradby byly stále těsně za ním, takže orientaci neztratí.

Přitáhl si kápi vlastního pláště k ústům a udělal z ní za pomoci skrytého řemínku a sponky pláště roušku. Vypadal teď jako pouštní bandita, který přišel ukrást celé město. Vlastně je to asi pravda, usmál se pro sebe.

Dalších pár kroků a objevily se můry. Ale ne ty malé můry, které po nocích lítají kolem pouličních svítilen a lampionů, které nosí po městech milenecké dvojice.

Ne, tyhle můry měly dobrého půl metru a stále kolem sebe trousily oblaka pylu, který se lepil na všechno v dosahu.

Drawka napadlo, že je čas na čepele a vzduch v jeho těsném okolí naplnilo čvachtání rozseknutých šupinatých těl. Můr ale přibývalo a Drawka začalo zajímat, kdy se projeví ta slavná bižuterie, kterou na sebe navlékl v naději, že se bude k něčemu hodit.

Jako tichá odpověď na jeho přání a postesknutí se jedna z můr zkusila zakousnout do jeho ruky a vstříc jí přišla vlna purpurového ohně. Asi ji vyvolal řetěz, kterým byla omotána, ale vypadalo to, jako by vyšla z celého povrchu jeho těla. Plameny sahaly jen několik centimetrů od těla, ale z každého motýlka dělaly bleskově škvarek.

Využil uvolněného prostoru, a skrze koberec tělíček vykročil na další cestu k věži.

Ušel slušný kus cesty, když si uvědomil, že nešlape po pevném povrchu.

Jeho boty byly zaražené v jakémsi světlém slizu. Jak v něm postupoval, tmavl a tuhnul. Když už vypadal jako smrkové jehličí, objevila se v něm očka a tykadla.

Co je to zase za ksindl?

Pak se vedle něj zvedlo chapadlo a švihlo ho přes hrudník. V jeho tunice zůstaly zaražené jakési trny.

A další chapadlo. Zkusil uskočit, ale ztratil rovnováhu a musel se opřít o jednu z čepelí, aby neupadl docela. Vzepřel se, jak jen dokázal a vyškubl ze slizu jednu nohu se stejným ,,plop“, jako když otvíráte láhev červeného.

Když opět šlápl na sliz, zjistil, že se do něj bota tolik neboří. Jestli to byla nějaká vlastnost jeho obuvi, nevěděl, ale když s mnohem větší námahou vyškubl z lepivého sevření také druhou nohu a opět se postavil, opravdu to jen hodně pružilo.

Uhýbal chapadlům, která si dělala zálusk na jeho končetiny i zbytek těla. Trny zaražené různě po těle nevnímal, nějaká chapadla usekl, ale s každým takovým úponem se to evidentně živé cosi, na čem stál, ještě více rozčílilo a šlo po něm agresivněji.

Pak ztratil na chvilku balanc, a když uhýbal čemusi dalšímu s ostny, vypadl mu z ruky jeden z mečů. Natáhl po něm ruku v rukavici, ale narazil jen na sliz.

Pak si ale uvědomil, že jeho ruka spočívá na pevném povrchu. Vrhl na své prsty rychlý zvědavý pohled a zjistil, že se od nich šíří chlad.

Ty zatracené rukavice mrazily. Naprosto zřetelně mrazily to, čeho se dotýkaly, a slizu se to moc nelíbilo. Když se po něm ohnal dalším chapadlem, zavadily jeho kaktusové výrostky za ochranný košík Drawkova meče, který byl zaražen čepelí dolů ve slizu kousek od něj, a paradoxně mu jej přihrály do ruky.

Otočil si zbraň do reversního úchopu a dopadl na všechny čtyři.

Jeho rukavice vytvářely celkem svižně políčka zmrazeného slizu, po kterých mohl postupovat, takže se jakýmsi napůl psím, napůl broučím cupotem znatelně posunul blíže k věži.

Ta už byla nedaleko a vypadala jako kořen stromu kombinovaný s drápem. No prostě vůbec nevypadala hezky a Drawka moc nelákala.

Jak se tak motal na zeleném slizu, najednou padly obě jeho boty na tvrdý povrch. Když našel ztracenou rovnováhu, zjistil, že je na dlažbě a už ho čeká jen spousta stupňovitých panelů přímo k stromu/drápu.

 

Okolí věže bylo tak čisté, až ho to překvapilo. Vypadalo to tu naprosto opuštěně v kontrastu k tomu, že zbytek města nebo jak to vlastně nazvat byl v jednom chumlu. Ale nebyl tu kvůli lekci architektury.

Věž samotná vypadala jako ruka z kořenů tyčících se k nebi. Bylo kolem ní nádvoří ve tvaru elipsy a až podezřelé ticho.

Několikrát ji obešel a narazil na tři velké brány bez dveří, které vedly přímo dovnitř. Když ji obešel podruhé, trochu se zarazil. Brány totiž vedly do dlouhých chodeb osvětlených jakýmisi krystaly v držácích na zdech. Rozměr chodeb neodpovídal tomu, jak velká byla věž zvenku. Ale už dávno věděl, že v těchto končinách by ho nemělo nic překvapit a vydal se dovnitř. Jeho kroky se rozléhaly po dlaždicích. Pak před sebou spatřil další portál a už to asi viděl.

Brouka s tělem mozku. Nebo mozek s broučími končetinami. Vypadalo to jako mozek, ale mělo to trochu šupin, nějaké krovky a stálo to na článkovitých nohách. Zvětšovalo se to a zase zmenšovalo, jak tvor dýchal. V momentě, kdy vstoupil do sálu, se od těla oddělilo hejno něčeho drobného. Kroužilo to ve vzduchu ve spirálách a blížilo se to k Drawkovi.

Jen tam tak stál u zdi a broučci létali kolem něho. Prozkoumaly ho všude po těle a pak se vrátili k pánovi.

-Co tu pohledáváš, cizí tvore?- uslyšel hlas ve své hlavě.

-No, jak bych ti to řekl, poslali mě sem tě zabít.-

-Ten věčný lhář s modrou hlavou, že?-

-To je bohužel důvěrná informace.-

-Věci nejsou takové, jak na první pohled vypadají, smrtelníku. V mnoha věcech ti lhal a pravda o našem soupeření je trochu jiná.-

Zashioňan v duchu zaúpěl nad tím, proč a jak se démoni musej hádat pořád mezi sebou.

-Hele mě je to celkem jedno, já se chci hlavně dostat odsud zase na povrch a on mi to slíbil, takže je mi celkem jedno, kdo z vás má většího pindíka.-

-Co je to pindík?- zeptal se brouk.

Kde udělal tvůrce vesmíru chybu, že bytostem žijícím stovky let chybí základní vzdělání? zeptal se Drawk sám sebe.

-Pak tedy zhyň, když odmítáš naslouchat.-

,,Neodmítám, démone, ale nemám na to čas ani sílu.“