Agentura pro mytologické záskoky 1/2

„V těchto temných končinách loď postupně projede dvanácti branami noci.“

 Mýty a Legendy: Egypt, Řecko, Galie

V kanceláři koordinátora pro starověk planety Země se rozdrnčel telefon s takovou silou, až otřásl i skleněnou tabulkou s jeho jménem, která tvořila výplň dveří.

Aniž by přerušil svou činnost, chňapl po sluchátku a utrousil do něj něco mezi pozdravem a nadávkou. Ani ne minutu naslouchal hlásku na druhém konci, zatímco se jeho tvář plnila zděšením. Ne strachem, ale zděšením nad nutností náhlé organizace, která ho čeká a asi nemine.

„Apopise? Toho Apopise? Egyptskýho hada noci? S velkou tlamou a spoustou vostrejch zubů? Za pár hodin? Prakticky bez přípravy? To bude hroznej průšvih, Marcusi, víš, jak jsou na to Egypťani háklivý? Stačí jeden krok vedle a máme na svědomí celou civilizaci. Vůbec se mi to nelíbí, ale uvidim, co se dá dělat. Je to hrozně narychlo, ani nevim, jestli máme k dispozici někoho dostatečně kvalitního. Dám ti vědět. Jasně, ahoj.“

Muž s modrou kůží v úřednickém saku položil sluchátko a promnul si zelené oči.

Pak vyšel na chodbu. Uklízečka zametala pozůstatky jakýchsi ztuhlých nachových plamenů, které se válely na podlaze. Prkna pod její vahou lehce vrzala.

„Neviděla jste Viga, paní Kropenatá?“

Pohyb koštěte ustal a jeho držitelka zvedla zamyšleně hlavu. „O patro níž, ale to už je dobrá půlhodina. Říkal něco o tom, že dneska jde dřív.“ Druhou větu už zavolala na záda modrého muže, který mezitím vyrazil chodbou ke vzdálenému schodišti.

Jakmile ho seběhl, zahlédl na rohu další chodby kus mizejícího šedého cestovního pláště.

„Vigoóóó!!!“ houkl v naději, že dotyčný démon nemá na uších sluchátka nebo telefon. Pro jistotu pokračoval v poklusu, až se s ním srazil ve dveřích.

„Co se děje, Scorpie?“ zeptal se jeho kolega uhlazeným tónem osoby, která si za všech okolností zachovává patřičnou úroveň.

Scorpius Brahim se několikrát zhluboka nadechl. Rychlý pohyb nebyl jeho parketa. „Teď mi volal Marcus. Dneska v noci je potřeba zastoupit egyptského Apopise. Potřebujeme někoho, kdo se umí trochu pohybovat a poradí si s vybavením na metamorfózu.“

„To si dělá srandu, ne?! Za normálních okolností by to vyžadovalo aspoň týden pečlivé přípravy. To není jen o tom utkat se s Reem, to je o celém rituálu noci. Zatraceně, tam nemůžem poslat nějakýho brigádníka. Je volná zasedačka? Že se ptám, už tady skoro nikdo není, ne?“

Vigo nečekal na odpověď a vydal se chodbou opačným směrem, než ze kterého ho dostihl Scorpius. Minul několik dveří, za chůze si sundal plášť a mezi rty vložil dlouhou dýmku. Vypadal jako vysoký bankovní úředník z viktoriánské Anglie, což byla ostatně jeho obvyklá role, protože v té době se vyznal nejlépe ze všech Konzultantů.

Oba démoni vstoupili do prázdné místnosti s elipsovitým stolem, na který odpolední slunce vrhalo několik obdélníků světla přes zavřené okenice. Scorpiovi bylo jasné, že Vigo si zabafá, takže jich rovnou pár otevřel.

Vigo si sedl, pohodlně se opřel a začal ze svého obleku vytahovat paklík tabáku, zápalky a dýmkařský nůž. Během toho se občas ozvalo „Hmmmhhhh,“ jak uvažoval o možnostech, ve kterých se mohlo skrývat řešení nečekaného problému.

Nakonec vytáhli oba chytré telefony a začali probírat momentální databázi kandidátů s potřebnými schopnostmi.

Jejich hbité prsty se zastavily skoro současně a oba organizátoři na sebe pohlédli.

„Napadlo tě to samý?“ zeptal se Vigo.

„Myslíš Francise?“

Vigo přikývl. „Je to sice trochu magor, ale asi jedinej člověk schopnej přizpůsobit se takhle rychle. Když o tom teď tak uvažuju, mohl by stačit jen ten souboj. Apopis je až za dvanácti branami noci a to už má Slunce všechny proměny za sebou.“

Ještě několikrát pohladil jemným prstem displej, ale nakonec s lehkým povzdechem naťukal stručnou zprávu a kliknul na panel s nápisem odeslat.

Někde jinde zavibroval telefon a z lůžka vedle něj se ozvalo nevrlé zamručení.

Zpod peřiny vyjela ruka. Působila jako had, který ví, že musí na kořist zaútočit, ale vůbec se mu do toho nechce. Prsty zvedly přístroj a mezi přikrývkami se objevilo oko, které se zamračeně podívalo na displej. Pak se z těch samých přikrývek vymotala hlava, protože tohle vyžadovalo bohužel více pozornosti.

„To si dělaj kozy, ne?“ ozvalo se do ticha místnosti. Francis částečně očekával, že po tomhle zaúpění se vedle něj objeví naštvaná ženská hlava, kterou probudil. Když ale prohrábl…lože, zjistil, že tentokrát spal sám. Bohužel i bohudík.

Byl v pokušení okamžitě zavolat Vigovi, co je to zase za kravinu, ale ovládl se a šel si nejdříve udělat kávu. Noční akce ho vyčerpala, a ačkoli za okny stále kralovalo odpolední slunce, Francis teprve přicházel k plnému vědomí a jeho hlava začínala normálně fungovat. Příprava černého nápoje byla tou správnou výzvou a rituálem, během kterého by se mohlo jeho vnímání reality trochu srovnat. Pak se konečně chopil telefonu a jedním kliknutím vytočil Viga.

„To jsem rád, že tě slyším,“ ozval se hlas uhlazený jako čerstvě vyžehlené kalhoty.

„Vigo, co je to za blbost s tim Apopisem?!“

„Francisi, uklidni se, volal nám to přímo Marcus a po zvážení dostupných a dostatečně schopných lidí jsme se Scorpiem došli k závěru, že ty jsi momentálně jediný, kdo si s tímhle může poradit.“

„No jo, ale tohle není jen o nějakým podělaným souboji mezi bohem Slunce a hadem temnoty. Tohle je o celým procesu během noci a krom toho, že ten mýtus existuje, o něm vím naprosto kulový.“

„Hele, on to takovej problém nebude, protože upřímně, bude stačit jen ten souboj. Prostě se tam budete pošťuchovat, ale jen jako exhibice, protože ani jeden nemáte druhýho reálně zasáhnout. S Raem a jeho proměnama si nemusíš dělat hlavu, tohle je až na konci. Krom toho jsem měl za to, že se o egyptskou mytologii zajímáš, ne?“

„Jo, ale to mi bylo třináct a četl jsem o tom pár knih, protože v nich byly pěkný obrázky. Ano, nepopírám, že mám Egypt rád, ale prostě si někdy zajdu na výstavu nebo se kouknu na dokument. Tím to hasne. Ale jestli potřebuješ jen někoho pohyblivýho, tak to by snad šlo.“

„Takže se tebou můžeme večer počítat?“ zeptal se démon vážným tónem.

„Dobře, ale za nic neručim, a jestli se něco podělá, vyřiďte vedení, že jsou banda kreténů. No to jim řekněte stejně, protože takhle debilní tok informací jsem viděl naposled, když jsme simulovali Evropu konce dvacátýho století. Takže chci dvojitou taxu, poslat všechny materiály a dávám jasně najevo, že jestli Egypťani poznaj, že je něco blbě, a ovlivní to historii, tak mám čistý svědomí, že jsem odvedl tu nejlepší práci, jakou sem moh.“

„Za mě dobrý a i Scorpius vypadá potěšeně. Spíš teda vypadá na totální úlevu, ale to mu nemůže nikdo vyčítat. Dobře, všechno připravíme a ty se stav na ústředí, jakmile budeš použitelnej, okey?“

„Fajn, dorazim,“ odvětil Francis, ukončil hovor a hodil mobil na kuchyňskou linku, kde popojel několik desítek centimetrů a shodil do dřezu volně loženou sektovou flétnu.

„Takže von na sobě bude mít jen bederní roušku, beraní hlavu a v ruce ankh, chápu to správně?“

„A ještě bude na kanoi s veslařema a v ruce oštěp, kterým tě bude otravovat,“ doplnil Vigo.

„A já tam budu ve vodě, dorážet na něj zubama a syčet jak pominutej.“

„Fór je v tom,“ vložil se do výkladu Scorpius, „že ani jeden nesmíte toho druhýho opravdu zranit nebo sejmout, i když pravděpodobně reálně budete mít tu možnost i sílu.“

Francis zkoumal na tabletu záběry z jeskyně, ve které se bude pohybovat. „Dobře, tohle bych ještě pochopil, ale jak se stanu sakra hadem a jak se dostanu do tý zatracený jeskyně?“

Vigo se vítězně zasmál a otevřel kovový kufřík, který až doteď ležel nehnutě na elipsovitém stolu zasedačky Agentury. Ve spoře osvětlené místnosti se skoro ztrácel. Zatímco Scorpius rozsvítil, Vigo položil na stůl jakýsi opasek, malou hadí hlavu a modrou tubu.

„Tohle doufám není lubrikační gel?“ zeptal se Francis a prohlédl si tubu zblízka. Nebyl na ní žádný nápis, ani logo výrobce.

„Ne ne, buď v klidu. To je proti zápachu,“ řekl Vigo, zaklapl kufřík a odsunul ho stranou. „Ta jeskyně je totiž plná nějaký podivný vody, která pravým mytologickým bytostem výrazně nevadí, ale ty bys tam asi za chvilku omdlel. Bohužel vzhledem k časové tísni nemáme nic lepšího než tuhle břečku, která tě uchrání před nejhorším. A pokud budeš trochu prskat, výsledný dojem to může dokonce vylepšit.“

„A tipuju, že tyhle dvě blbiny jsou kvůli proměně,“ položil Francis prsty na opasek a hadí hlavu. Když ji vzal do ruky, zjistil, že je z několika částí a dá se s ní hýbat.

„Ano. Ten opasek si vezmeš na sebe, tu hlavu trochu zvětšíme a nasadíme ti ji. Nebudeš na sobě mít nic jinýho, Francisi.“

„Ani spodky?“ zeptal se agent.

Vigo zavrtěl hlavou. „Ani spodky. Klidně si je vzít můžeš, ale stejně nepřežijou transport, takže proč se s tím namáhat. Bohužel vzhledem k povaze našeho rozměru a dimenze, do který se přesuneš, nebudou ty předměty až do transportu plně aktivní. Takže ať tady budem dělat cokoli, hada z tebe neuděláme. Zkrátka a dobře naplno se proměníš až v momentě, kdy se dostaneš do tý noční jeskyně.“

„Co se vlastně stalo tomu Apopisovi?“ napadla teprve teď Francise zřejmá otázka.

„To nám nikdo neřekl a Marcus ani nikdo jinej z první linie velení mi nezvedá telefony ani nereaguje na zprávy. Takže momentálně víme jen to, že je mimo hru a je potřeba ho nahradit.“

Vigo si sáhl do vesty obleku a vytáhl klasické hodinky na řetízku. „No máme asi hodinku, než to vypukne. Napadá vás dva ještě něco, co musíme vyřídit, než se budeš muset převlíknout, respektive odložit si?“

„Jo,“ nadhodil Francis. „Kde si mám odložit?“

„Jestli chceš, klidně tady. Přes noc tu nikdo není, s úsvitem se zase objevíš, a jakmile si na sebe nasadíš ty serepetičky, tak už jen počkáš na přesun. Do něj nemůžeme zasahovat, víme jen hrubý čas.“

Francis už se nadechoval k dalším reakcím, ale Vigo ho uklidnil rukama zvednutýma v obranném gestu. „Ano, chápu, že je to hodně neznámých a proměnných najednou, ale ani jeden z nás si to nevymyslel. Až to skončí, rád s tebou a Scorpiem půjdu nahoru a udělám tam managementu paseku s využitím svých nejsilnějších kouzel, protože tohle je prostě bordel a neprofesionalita, o tom žádná.“

Francis mlčel. Bylo mu jasné, že oba jeho kolegové nemají na událostech žádnou vinu, a že mlčení vedení společnosti jen značí, že vedoucím je jasné, že jakákoli chyba půjde přímo za nimi a nikdo je nebude bránit.

Francis si sedl do křesla. Pak se podíval na oba démony. „Nedáme si něco na zub? Docela mi slehlo.“

Dojedli několik kuřecích stehen a oba démoni si dali sklenici jemného piva. Francis si dal jen doušek na správné trávení a pak se držel vody. Pokud se má někde pohybovat jako had a má bojovat s bohem, bude potřebovat veškerou koncentraci a střízlivost, kterou může sám sobě poskytnout.

Načasování bylo příhodné, protože jen několik minut poté, co agent dojedl a odříhl si, začaly jeho opasek i přilba světélkovat. Seděl v křesle jen v trenýrkách, s opaskem zapnutým a již zvětšenou přilbou hada na stole.

Vtom začaly slabě vibrovat dílky na opasku, který vypadal, jako kdybyste na řetízek pověsili kostičky domina. Francis se natáhl po přilbě a nasadil si ji na hlavu. Očními škvírami ještě zahlédl své kolegy, kteří mu ukazovali zdvižený palec. Byla na nich jasně vidět úleva z toho, že se tenhle šílený podnik možná podaří dovést k úspěšnému konci.

Pak přišla vlna světla, jako když začnete v pokoji za letního odpoledne břitvou krájet záclony. A jemné zadunění, které ale patrně slyšel jen Francis…