Bajka s dobrým koncem

Bajka s dobrým koncem

Z vrat Státního statku Kosmonosy vybral zatáčku gazík naložený pytli betelu. Divočák hodně riskuje. Betel vypěstovali výhradně pro vnitřní potřebu. Ale on je hrdina. V náprsní kapce ukrývá šifrovaný příkaz k tajnému dodání betelu Nejvyššímu. A ještě něco.

Míjí nočně osvětlenou Kapli a ujíždí dál po tmavé silnici. Prostředkem se loudá Kráva Milka. Málem ji porazil. Brzdy zaskřípěly. Milce se leknutím roztřáslo mohutné vemeno.

„Zas ten tvůj marný boj za přirozený sex,“ běsní Divočák. „Nemůžeš se na něj vydat za světla?“

„Jsem na útěku a dopustila jsem se zločinu“, vzdychá Kráva.

„Nasedni,“ zavelel Divočák. „Co máš na prodej?“
„Otočila jsem v Kapli svíce a svatý obraz. Teď mě to tíží.“
„Tak se s tím zastavíme ve Spásné záchraně. Některé pracují non stop.“

Zabrzdil před Jezevčí charitou. Troubí. Z okna vyhlédl špičatý čumáček. „Copak to bude dnes?“ větří Jezevec.

Milka zarmouceně vešla a položila oba předměty na pult.

„Jak račte sama uznat,“ zkoumá Jezevec zarámovaný barvotisk a pokroucený svícen, „to zboží není nic moc.“

Jezevec váhavě vysázel na pult několik mincí.
„Příště doneste nějakou ikonu… Mají je v sakristii,“ dodává.

„Kde najdem Nejvyššího?“ křičí Divočák z auta.
„Pořád za nosem,“ polekal se Jezevec. Zabouchl dveře a zamknul.

Ze tmy se vynořilo protáhlé stavení. Nese název Nejvyšší likvidovna. V průjezdu zahlédli zadní část přívěsu, naloženého konopím.

Divočák couvl a zařadil se za přívěs. Vtom strašný jekot. Prase v četnické uniformě jim vychází vstříc. Žádá dokumenty. Divočák se vykáže cestovním příkazem.

„Co je to za řev?“ bučí Milka. „Poprava za nedovolené přechovávání konopí,“ informuje Prase Kontrolor, „hned přijdete na řadu. Odchází s papíry do dveří s nápisem Prase Kat.

Divočák bleskově zařadil zpátečku. Rána. Narazili do rohu průjezdu.

Milka seskočila z auta a dává se na úprk. Divočák pádí Krávě za oháňkou. Střelba.
Seběhli ze silnice, utíkají po kamenité stezce k přístavu. „Nejlíp skočit do vody a plavat,“ míní udýchaně Divočák. „Aby ztratili stopu.“

Dole se málem sami ztratili v bažině. Proti nim vyrazil Pes Baskervil. Chrčel, že je předsunutá hlídka.
Milka ho nabrala na rohy a málem dorazila kopytem. Baskervil se vrávoravě zvedl. Loví na hrudi odznak a servilně kňučí: „Račte na molo!“

Na jezeře se objevil motorový člun, řízený hrozivě štěkajícím Vlčákem Cerbym. Přísně mlčenlivých Bullty Charon jako socha stojí na přídi.

Divočák s Milkou se přikrčili za obrovitý balvan vedle mola. Baskervil tam ve zmatku skočil za nimi.

Člun přistál u mola. Cerby a Charon vystupují a rozhlížejí se, mávajíce prapory.
„To je vítací delegace,“ upozorňuje Baskervil.
„Jdu vás ohlásit.“

Divočák i Kráva vylézají, otřepávají se, uhlazují narychlo srst.

Baskervil je pobízí: Nastupte, prosím, odplouváme směr Hrad!

Hosté procházejí kolem uctivě skloněných ušatých hlav. Za malou chvilku loď odráží od mola.

„Betel zůstal v Likvidovně!“ trne Milka.
„Klid,“ nazvedne Divočák kly a vytáhne zpoza vesty dlouhou tyč. „Uran 238,“ oznamuje slavnostně. „Pro další si dojedeme na farmu tankem.“

Na Hradě, který se tyčí vysoko nad Jezerem, planou slavnostní pochodně. Vítají státní návštěvu.