SVOBODNÝ JAK PTÁK

Mužem svobodným jsem
U dvora chána přebývám
Radou ku prospěchu jeho

Ač ztepilý, moudrý, málomluvný
Ke svým lidem krutý
Srdce oddané vyžaduje
Povinnost nadevše

Po stepi s větrem soupeřím
Skvělé muže u stáda koní nalézám

Tento muž nejkrásnější koně vybral
A k císaři je hnal, aby toho nejkrásnějšího mu dal
Ostatními pochlubil, svou povinnost splnil

Před městem honosným však na stráž chána narazil
Střetly se jejich touhy
Chránit a milovat a milovat a sloužit
Nepochopení ve spor dospělo

I předvedeni před chána byli
Rada moje pochopena byla
Chánovi líbila se

„potrestej mě i správce koní svého za krásného koně
Trest do ruky, kdo povinnost svoji chránit Tebe dej
Nejprve však koně svého projeď, ať dvůr Tvůj hold Ti dá“

Vraník černý svého nového pána přijal, tryskem své vlastnosti předvádí
Jiskra v oku, dech zvýšený, živočišná síla
Vojáci jeho bušením kopím do štítů hold svému císaři dávají

„krásného koně jsi mi připravil, ty strážce svoji oddanost jsi císaři dal
Trestat nebudu, však odměna oba nemine
Oba do družiny mé patříte, znakem hodnosti značte
Zlatem dle práva odměňte“
Oštěpy opět pochvalně na štítech duní

Pak obrátil se ke mně
„Dobrou řeč i dary jsi mi dal, i tebe odměna nemine
V rozhovor započatý pojďme pokračovat“


Ze snu svého probírám se
Skvělí muži zmizeli v dějinách
Stáda koní ještě jsou, mužové silní, kde jsou?