Bohatýrská čest

Kráčíme pomalu dál. Našlapujeme opatrně vlhkou jeskyní, pouze za svitu praskajících pochodní. Otočím se za sebe abych pohlédnul na vchod, než se nám zcela ztratí z očí. Jakmile sestoupíme hlouběji do jeskynního labyrintu chodeb. Uslyším ještě vzdálené zaržání našich věrných ořů, které jsme nechali uvázané u vysokého stromu, rostoucího hned vedle široké skalní průrvy která tento vchod tvořila. Plamen pochodně kterou nesu se zachvěl v průvanu studeného vzduchu. Vanoucího z jeskyně. Mlčky pokračuje naše bohatýrská družina do útrob podzemí, tam kde údajně sídlí bestie. Proto nás sem car vyslal. Máme tento kraj bestie zbavit. Je to čestný úkol, hodný naší bohatýrské cti. Všichni tři jsme složili slavnostně přísahu že buď bestii porazíme, nebo padneme při bojí s ní. V čele šel Yury. V pravé ruce třímal dlouhý oštěp, v levé pochodeň. Přes záda měl přehozený zdobený kulatý štít. Yury se přihlásil jako první a stal se tedy naším velitelem. Již prokázal statečnost v boji s přesilou nepřátel při ochraně hranic, teď si přál změřit síly i s bestií. Já, Alexei jsme šel druhý, odměnou mi mělo být povolení k sňatku s carovou sestřenicí které jsem se již léta dvořil. Byla to krásná dvacetiletá panna s velkým věnem jménem Polina. Naši trojici uzavíral Gleb. Zchudlý bohatýr. Jeho předci se zadlužili a o většinu majetku přišli. Spíš než s vidinou na bohatýrskou slávu, získanou za poražení bestie doufal v tučnou část peněz a navrácení zabavených pozemků. Což mu náš vznešený car přislíbil. Na rozdíl od mé a Yuryho, blýštivé kroužkové košile a přilby, byla jeho výbava prošlá rzí. Na místo meče nesl stejně zašlou obouruční bojovou sekeru.

Kráčeli jsme temnotou snad celou věčnost. Naštěstí nám cestu za bestií ukazovali zbytky její potravy. Ohlodané kosti, zaschlé krvavé šmouhy na kamenech, kusy roztrhaného šatstva nebohých sedláků a kupců které bestie uchvátila. Málo z těch co bestii spatřili o ní mohlo vyprávět. O té hrůze která se na ně snesla plachtíc na blanitých netopýřích křídlech. Většinu svých obětí rozsápala, jiné zasáhla jedovatými slinami které je oslepili. Ti jež oslepli, poté bestie snadno ulovila a odtáhla do svého doupěte. Nikdo nevěděl přesně kde se sluj nachází. Věděli pouze směr, kterým bestie se svojí kořistí, ať už zvířecí nebo lidskou odlétá. Naštěstí se nám dostalo pomoci od samotných bohů. Sám Bělbog vnuknul starému knězi Timofeii vidinu úkrytu toho splozence samotného boha tmy Černoboga . " Hledejte nejvyšší strom, na vrcholku nejvyššího zalesněného kopce, na kterém se nachází les v němž řádí bestie." Zněla rada od Timofeie. Sám dobrý bůh Bělbog tedy chtěl aby jsme porazili bestii jeho temného bratra. " Cítíte ten odporný puch ?" zeptal se z nenadání Yury. Ucítil jsem jej taktéž štiplaví, odporný puch nám zcela naplnil chřípí. " To určitě páchne bestie. Je cítit jako staré zkažené ryby spolu z pukavci" ozval se ze zadu Gleb. Opatrně jsme pokračovali dál , chodbou a odporný puch byl stále silnější. Pochvíli naše družina vešla do prostorného jeskynního sálu. Byl osvětlen drobným paprskem slunečního světla, které sem prosvítalo skulinou ve stropě. Šlo slyšet tiché kapání kapek, které dopadali na kamennou podlahu sálu. " Tady je určitě úkryt bestie" pravil jsem šeptem. Napětí se v naší družině dalo krájet. Byli jsme jako na jehlách. Moji společníci, společně se mnou začali pozorně prozkoumávat jeskynní sál. V jednom rohu Yury objevil hnijící, odporně páchnoucí hromadu kostí a mršin . Byla obrovská .Lidské zbytky se na ní mísili se zbytky koní, ovcí a jiných zvířat které bestie spořádala. "Zlato!" uslyšeli jsme křičet Gleba. "Ohromná hromada zlata!" Křičel z druhého rohu. " Buď tiše nebo o nás bestie zjistí" okřikl sem jej. Gleb stál u neskutečného množství zlatých mincí, pohárů řetězů a mnoha dalších cenných předmětů, která tu bestie střežila. "Není odtud žádná jiná cesta než kudy jsme přišli. Bestie musí být tedy na lovu" sdělil jsem svým společníkům po důkladné obhlídce sálu. " Musíme tu na ní tedy počkat, budeme připravení a zaskočíme ji tu, neměla by nás ucítit přes pach mršin které tu zanechala" plánoval Yury. Gleb pohlédl na zlato. " Nemohli by jsme si vzít část pokladu a prostě odejít, za jeden z těch poháru nebo pár mincí by jsme si mohli koupit .... " Ne ! Složili jsme bohatýrskou přísahu a tu splníme" utnul ho rázně Yury. " Yury. Co naši koně ? " zeptal jsem se s lítostí. A vidinou našich věrných ořu, kteří jsou venku, bezmocně uvázaní před slují. " Je mi líto, nesmíme riskovat že by nás bestie překvapila někde v chodbách. Tady můžeme překvapit mi ji." rozhodnul Yury. Nic jsem nenamítal. Yury se přihlásil jako první, on byl tedy velitel. Tak platilo nepsané pravidlo, které každý bohatýr musí ctít.

Čekali jsme tedy připraveni. Yury stal za stěnou po jedné straně vchodu do síně, s připraveným oštěpem v ruce. Gleb přikrčený čekal na vzdáleném konci, ukrytý za hromadou zlata. Já sám jsem byl připraven za vysokým balvanem po druhé straně vchodu než stál Yury. Čas plynul. Pochodně již dávno dohořeli. Jeskyně zůstala skromně osvětlená paprskem slábnoucího světla. Venku se zřejmě začínalo smrákat. " Nemůžeme bojovat s bestií potmě" zašeptal Gleb. Nikdo z nás mu ale neodpověděl, jelikož v ten moment se ozvaly zvuky z chodby. Tlapání těžkých chodidel , přerušované pravidelným šoupáním něčeho těžkého po zemi. Pohlédnul jsem na Gleba v jeho očích šel vidět strach. Ještě více se přikrčil za hromadu zlata. Otočil jsem se na Yuryho. Z jeho očí které šli vidět spod jeho bohatýrské hojně zdobené přilby, šlo vidět odhodlání. Povzbudivě na mne kývnul. Zvuky sílili. Bylo mi na zvracení. To napětí bylo nesnesitelné. V ten moment se z chodby asi metr a půl nad zemí vynořila hlava a krk bestie . V tlamě držela tělo jednoho z našich ořů. Část těla toho nebohého zvířete bylo tažená po chladné podlaze. Odporná placatá hlava připomínala mloka. Tlama plná jehličkovitých zubů. Žlutě žhnoucí oči. Vše na bestii, co šlo doposud spatřit bylo pokryto šedou, rohovinovou kůží. " Teď !" křiknul na nás Yury a bodnul bestii do krku kousek za hlavu. Bestie upustila mrtvolu koně a strašlivě zařvala. Skřek bestie zastavil Gleba, který s křikem vyběhl přes sál k bestii. Vyskočil jsem ze svého úkrytu a seknul překvapenou bestii do čumáku. Můj meč však sklouznul po rohovitém výrůstku který na něm bestie měla. Netvor se však otočila a zakousl se do ramene Yuryho, který se snažil vyprostit dlouhý oštěp z jejího těla, aby jej mohl znovu použít. Yury strašlivě zařval. Když jeho tělo letělo vzduchem na skalní stěnu jako z hadrová panenka. Bestie vtrhla dovnitř celá a my ji teď uviděli celou. Její tělo připomínalo červa . dlouhé přední nohy měli tři prsty zakončené dlouhými spáry.Kousek nad nimi měla bestie složená blanitá křídla která zakrývala tlusté tělo. Zadní nohy byli kratší než přední a její dlouhý ocas byl zakončen ostny tak hustě že připomínal jehelníček. Gleb se vzpamatoval a vyrazil proti bestii která se teď otáčela ke mě. Jedním rychlím mrsknutím ocasem zahnala Gleba na ústup. Pozvednul jsem štít právě včas, neboť bestie vyplivla s tlamy tekutinu která na něj s plesknutím dopadla. Uskočil jsem rychle za balvan. Bestie nečekala že bych se jejímu útoku jedem vyhnul a instinktivně chňapla zubatou tlamou tam kde jsem před malým okamžikem stál. V ten moment ji Gleb neohroženě tnul sekerou do ocasu. Jakmile to však bestie ucítila ohnala se ocasem a odhodila Gleba na zem. Opět se otočila a připravovala se ho udeřit spárem přední tlapy. Když v tom jsem však vyskočil já a bodnul jí jako šídlem do boku pod blanité křídlo, načež jsem meč zase vytáhnul. Gleb se odkutálel z dosahu bestie která se teď opět začala soustředit na mne. Bleskově vyplivla s tlamy tekutinu. Tentokrát neminula a zasáhla mne do levého oka. Rychle jsem se opět ukryl za kámen. Serval z hlavypřilbu a otřel si koženou rukavicí oko. Přestával jsem na něj vidět. Kdykoli jsem jej otevřel pálilo mne a viděljsme na něj hůře. Každým okamžikem jsem očekával další útok bestie. " Tady jsem ty tlustej červe! " Ozval se Yuryho křik. Zřejmě opět přišel k sobě. Vykouknul jsem spoza svého úkrytu. Spatřil jsem Yuryho jak v pravé ruce třímá meč a v levé štít. Levou ruku však držel nízko zřejmě zraněnou od kousnutí nebo úderu o skalní stěnu. Naproti němu se tyčila bestie. Postavila se na zadní roztáhla obrovská křídla a s řevem sekla po Yurym svým spárem. Ten však uskočil stranou. Vyběhnul jsem ze svého úkrytu a snažil se dostat k boku bestie. Abych mohl opět zaútočit na její trup. Ocas tvora, nebezpečně mával ze strany na stranu a já se tedy musel držet blízko u stěny aby mne nezasáhnul. Gleb taktéž vyběhnul ze své skrýše. Pravou ruku měl zkrvavenou. Očekával jsem že spolu vyrazíme proti bestii která se snažila dostat Yuryho. Namísto toho však upustil z levé ruky sekeru a vyběhnul ke zlatu. Uchopil do zdravé ruky hrst zlatých klenotů, do podpaždí zlatý pohár a rychle vyrazil směrem k východu. "Glebe ty zbabělče!" zakřičel jsem na něj. Pln nevíry a vzteku. Gleb se však nezastavil a běžel podél opačné stěny , než kde zápasil Yury z bestií a i z dostatečným odstupem ode mě abych jej nemohl zastavit. Už to vypadalo že se mu podaří uniknout. V okamžik kdy však vbíhal do otvoru chodby ven se bestie otočila. Chňapla po něm a celí jeho trup i z hlavou zmizel v její tlamě. Bestie sevřela své čelisti. Šlo slyšet nechutné křupání Glebovy rezavé, drátěné košile a kostí. Toho okamžiku využil Yury který zabodnul svůj meč do nechráněného boku bestie, V ten samí moment jsem se chystal udělat totéž na opačné straně i já. Bestie mi však podrazila ocasem nohy. A já se s heknutím svalil na zem. Meč mi vypadnul z ruky. Snažil jsem se ho rychle zase uchopit. Ale nenahmatal jsem jej. Rychle jsem se tedy postavil a ucítil ochromující bolest v pravé noze. Bestie mezitím vyplivnula Glebovo bezvládné tělo a útočila na Yuryho. Ten bezhlavě sekal po její hlavě. "No tak pojď ty mrcho! Vezmi si mě!" řval na ni vztekle se zaťatými zuby. Odbelhal jsem se podél stěny. A uviděl že nestvůře z boku stále trčí Yuryho oštěp. Vrhnul jsem se rychle k němu a zabodnul jej hlouběji do kru bestie. Ta zakvílela podivným přidušeným skřekem a sklonila hlavu. Yury nečekal a bodnul ji přesnou ránou do žlutého oka. Zrůda se vzepjala na zadní a zaúpěla ohlušujícím skřekem. Vyrvala mi oštěp z rukou a taktéž Yuryho meč zůstal v její m oku. Yury se rychle rozeběhnul směrem k východu. Už jsem si myslel že se snaží utéct, ale pak jsem spatřil jak zvednul můj meč a znovu se vrhnul na bestii. Já však zůstal bez jakékoli zbraně. Marně jsme se koukal po zemi jestli někde nespatřím Glebovu sekeru. Yury opět vyrazil do útoku . Bestie však pootevřela tlamu chystajíc se vyplivnout jed. " Pozor Yury ! " Křiknul jsem ale pozdě. I s jedním okem ho dokázala trefit. Zasáhla Yuryho přímo do obličeje a jed se mu dostal do očí. Nestihnul pozvednout svůj štít, nebo mu v tom zabránila zraněná ruka. " Uteč, zachraň se !" křiknul na mě a dál poslepu sekal tam kde naposledy viděl hlavu která jej oslepila. " Nenechám tě tady. " odpověděl jsem " Je to rozkaz! Na tu nestačíme! rozumíš! " křiknul na mě. A dál sekal kolem sebe. Vyrazil jsem tedy co mi zraněná noha dovolila směrem k chodbě. Bestie si mě nevšímala, byla plná nenávisti k tomu kdo jí připravil o oko. A také si dávala pozor aby jí bohatýr sekající kolem sebe nezranil to druhé. Obešel jsem mršinu koně, která ležela napůl v chodbě a vyrazil dál směrem ven.

Byl jsem plný výčitek že jsem mého společníka nechal bezmocného na pospas bestii. Ale on to tak chtěl, chtěl abych se zachránil, dal mi rozkaz. Po chvilce šel slyšet Yuryho křik. Byl určitě mrtev. Tápal jsem tmou po chladných stěnách chodby. Míjel sem zákruty a odbočky chodeb. Zakopával jsem o kameny na zemi a dával si přitom pozor abych nikde neodbočil, protože cesta kterou jsme přišli byla přímá. Nemohl jsem ohnout koleno ,ale snažil jsem se i tak belhat co nejrychleji. Bestie určitě vyrazí zamnou aby dokončila své řádění. Jak bláhový jsme byli. Na tuhle zrůdnost by musela být nejméně celá armáda. A my jsme věřili že se vrátíme jako slavní rekové. Že nám na ni bude stačit naše odvaha a zbraně. Po chvíli začala podlaha chodby stoupat a já uviděl v dálce světlo. Východ. Bez rozmyslu jsem pokračoval směrem k němu. Venku byla další zkrvavená mršina jednoho z našich koní. Obsipaná mouchami, roztrhaná na kousky a vnitřnostmi povalujícími se kolem, páchla na slábnoucím slunci. Pohled na ni a vypětí spolu z bolestí udělali své.Z heknutím jsem dopadl na všechny čtyři, zvedl se mi žaludek a vyzvracel jsme se na zem vedle těla nebohého zvířete. Když jsem si utřel ústa, neuviděl jsem nikde další mrtvé tělo. Třetí kůň se zřejmě utrhnul a utekl. Aspoň někdo se zachrání pomyslel jsem si. Ani nevím co se dělo potom. Pamatuji si že jsem se jen snažil dostat co nejrychleji pryč od jeskyně. Pryč z lesa. Pořád mě pronásledovala vidina bestie která je mi v patách.

Dokázal jsem to. Kousek za hranicí smrkových stromů mě našli polomrtvého rolníci. Ti mě léčili jak nejlépe mohly, oko a nohu mi však nedokázali zachránit.Na jedno oko jsme zůstal slepí a nohu jsem již nedokázal ohnout v kolenu. Poslali správu k caru a ten pro mě poslal své muže. Vydal jsem se tedy za svým vznešeným vládcem a sdělil mu jak probíhal náš souboj s bestií. Ten byl ke mě však nemilosrdný. Naše přísaha zněla tak že buď bestii zabijeme nebo zemřeme a já přežil. Kdežto bestie zůstala naživu. Nebral ohledy ani na mé tvrzení že mi Yury dal rozkaz, abych se zachránil. Ztratil jsem tím prý svou čest. Byl jsem tedy zbaven svého titulu a majetku. A po celou tu dobu, kdy car sděloval můj ortel, se na mne má zaslíbená panna ani nepodívala. Ani se nepokusila nikterak vládce obměkčit. Car by na ni dal a určitě by mne nepotrestal tak tvrdě, kdyby to udělala. A já bláhový ji miloval pomyslel jsem si. Vyhnali mě od dvora a ze země. Nikdo se mne nezastal. Nikdo z mých přátel mi nepodal pomocnou ruku. Protože když by pomohli někomu kdo ztratil svou čest. Přišli by i oni o tu svou v očích druhých.

Zbaven svého majetku, cti a lásky. Toulal jsme se tedy jako žebrák. Po čase jsem se doslechl že bestii jsme sice nezastavili ale přestala útočit na větší skupiny lidí a dávala přednost pojídání a slabých kusů dobytka. Zřejmě za to mohla zranění která od nás utrpěla. Nakonec jí místní vesničané přiotrávili mrtvou krávou naplněnou vápnem. Bestie poté co se v křečích svíjela u řeky když se napila, byla ubita rozlíceným davem. Jak nečestné, ale vychytralé. Ten kdo vymyslel tento plán nechtěl bestii porazit čestně jako hrdina, ale vychytrale a zákeřně. Vesničané se poté vydali hledat poklad. Našli sluj ve které bestie sídlila. Jakmile ji však začali plundrovat a odnášet cennosti ze sluje, vjeli do nich carovy vojáci. Některé pro výstrahu pobili a zbytku pohrozili, že jestli u některého z nich najdou byť jen jedinou minci z pokladu skončí celá jejich rodina na popravišti. Všechno zlato připadlo caru. Má vysněná láska se provdala za jiného bohatého nápadníka. A já teď můžu jako mrzák slepý na jedno oko, a s chromou nohou dál putovat o berli po žebrotě s tímto příběhem. A doufat že se nade mnou někdo smiluje a daruje mi za jeho vypravování aspoň skývu suchého chleba. Protože mi kromě něj nezůstal nic. Ani mé zdraví, nic z mého bohatství, lásky ba ani mé cti.