Karavana

„Já jsem vůdce karavany,“ zakřičel černooký vousáč. „Jsem vládcem nad životem a smrtí každého, koho vedu. Poušť je totiž jako rozmarná žena a muži z ní mohou zešílet.“ Karavana čítala asi dvě stě osob a dvojnásob zvířat. Byly v ní i ženy a děti a větší počet mužů ozbrojených meči a puškami.

„Nebuď debil Ragone! Naposled, co jsi změnil směr karavany třetina vozů skončila v tekutých píscích a 20 lidí bylo zabito Přízraky, jestli pojedeme přes Železné písky tak skončíme špatně, pod tvým vedením zemřely již stovky lidí, máš sakra štěstí, že ty sám sis pokaždé odnesl maximálně pár škrábanců, pokaždé se schováváš ve svém obrněném vozu poháněném Parokoni, zatímco lidé, kteří na tebe spoléhají umírají. Až se to dnes zase posere, tak doufám, že ty budeš ležet v kaluži krve jako první.” Rozzuřeně zařval starý žoldácký ochránce karavan jménem Haroga, 2 metrový muž ozbrojený dvěma meči, jedním mohutným boji ztupeným sečným mečem a menším zářivě lesklým bodným Guntem.

„Já tě platím! Já jsem si tě najal! Tvým úkolem je ochrana karavany v případě napadení ať už to jsou Přízraky, Stříbřani, nebo prachsprostí banditi, ty nemáš právo kecat mi do změn kurzu! Navíc Strogurijská zem nyní válčí na severní hranici, nemají čas hlídat si jižní teritoria, jako jsou Železné písky.

Zatímco se vůdce karavany Ragon dohadoval s žoldákem Harogem v pozadí bylo slyšet šuškání ozbrojených mužů ...„Je to pravda? Jsme v bezpečí?” „Stříbřani nejsou vázáni vojenskou povinností, takže je hloupé myslet si, že všichni silní válečníci se nachází na severu.” „No… ale, přece jen, Stříbřani jsou bojechtiví a krutí, co by dělali tady, když můžou na severu usekávat hlavy obrům?”...

Najednou se z písku vynořil 2,5 metrový muž v roztrhaném oblečení a s mečem tak mohutným, že by ho ani ten nejsilnější muž z karavany neuzvedl a jedním sekem přesekl 2 muže vedví. „Co děláte na území Strogurijské země?!” Zařval mohutným hlasem. „Každý kdo vkročí do Železných písků je odsouzen k smrti! Železné písky jsou má zem! Má a jen má!”