Regresní terapie

"Regresní terapie, kurňa! Regresní terapie - já se na to můžu vysrat!"

Seděl jsem v malém baru na předměstí. Chtěl jsem si někam v klidu zajít na jedno pivo a nebyl jsem nějak zvlášť zvědavý na nějaké opilce - bylo teprve půl šesté a ten chlap už toho měl hodně v sobě.

"Nemůžete se uklidnit, pane?" oslovil jsem ho.

"Uklidnit se? Po tom, co jsem se dneska, sakra, dověděl? Hele, člověče, že život není úplně ou kej, že?"

Nebyl jsem zase tak necitelný, abych tomu chlapovi nadával za "rušení klidu" - třeba se mu opravdu stalo něco, kvůli čemu "stojí za to" se takhle zřídit. Popovídám si s ním a když bude moc otravný, pošlu ho někam: "Život - oukej... no - většinu si děláme sami, ne? každý svého štěstí strůjcem."

"Blbost, pane. Jste strůjcem toho, jaké bude ráno počasí? Jste strůjcem toho, kdo bude váš šéf v práci a koho budete mít za kolegy? Jste strůjcem vaší DNA a dědičných chorob v ní obsažených? Vlastně je tu jen jediný Strůjce, když se to tak vezme... a vyznat se pořádně v tom celým kódu..."

"V jakém kódu? Myslíte v DNA?"

" 'Na počátku bylo Slovo' - tento kód myslím. Sám jsem kus psal - tam nahoře. Jsem anděl, víte?"

Takže cvok. Jasňačka. Ale kolikrát máte tu šanci pokecat si s pořádným hard-core, 100% certified cvokem? Pokračoval jsem: "Anděl, říkáte? Křídla, róba, plamenný meč..."

"Plamenný meče - to jsou správci. Admini - chápete? Ti jsou tady dole vidět - dohlížejí , aby se nikdo nelámal do systému a tak. My, andělé-programátoři, vidět nejsme. Potichu, ve skrytu, se pipláme s fyzikálníma zákonama, generátorama pseudo-náhod a tak..."

"No jo, " usmál jsem se, "vám hráblo z informatiky. Taky jsem z oboru, ale takhle jsem to nikdy nebral... Tvrdíte, že máte problémy, protože realita je špatně naprogramovaná..."

"Ale pane, to jsou tyhle beta-testovací vesmíry všechny... tady tohle je experimentální release, chápete? Hledáme nový možnosti designu světů! Každej, kdo chce vydělat trochu karmy..."

"Vydělat trochu karmy?"

"Platidlo tam nahoře, chápete? Nebylo vám divný že každej, kdo je tady na týto hroudě má karmický dluhy? Něco jako vězení pro dlužníky: pokud se někdo příliš zadluží, pošlou ho vtělit se do nějakýho nedodělanýho světa jako beta-testera. Že já sem lezl..."

"Proč jste sem tedy lezl?" začal jsem přistupovat na jeho hru.

"No - byl jsem tak trochu vychcanej, chápete? Řek jsem si že si udělám backdoor - zadní vrátka, víte? - že se jako vtělím, nechám nějaký zákony děravý a budu se tady dole mít jako prase v žitě díky vlastnímu opetčovanýmu kódu... ale šup - narodím se a všechno zapomenu, i když jsem mazání paměti nahóře vypnul..."

"Hmm,..." přestával jsem se v tom chytat.

"Přišli mi na to, chápete? Odrolovali zpátky všechny moje změny a nechali mě se narodit jen tak, sem, do nehotový beta verze, chápete? A já dneska podstoupil regresi a dozvěděl se to... jakej jsem byl malej hajzlík, jak jsem si myslel, že si napíšu vlastní zákony, jiný než pro ostatní..."

"Je víc takových, jako vy? Kteří si dělají zadní vrátka v kódu?"

"Aby ne - proto je tady taky takovej bordel. Ach jo, regresní terapie..."

Kývnul jsem hlavou a náhle jsem zažil divný pocit - bylo to něco jako deja-vu, ale silnější. Náhle se mi začala situace projasňovat, blokovaná paměť uvolňovat... no jasně! no jasně!

až mi všechno došlo a byl jsem si jistý, usmál jsem se: "Špatně nakódovaný přístupový práva - pamatuješ? V modulu malých zázraků: přehlídl jsem jednu podmínku a tím jsem vám crackerům umožnil chodit sem dolů s neporušenou pamětí a větší dávkou štěstí."

"Ty seš..." řekl zděšeně.

"Jak se na to přišlo, uzavřel jsem kód a šel sem dolů, abych si to odpracoval," vzpomínal jsem si dál, "máme další úkoly: zdola odstraňovat chyby a zadní vrátka - abychom zabránili tobě podobným dělat si z toho kůlničku na dřiví..."

To, že jsme si oba vzpomněli byl pouze začátek. Zbývá nám ještě hodně práce.