Minulý život

Další den v kobce. Potácel jsem se od jedné nestvůry k druhé a doufal, že v truhle na konci této pouti bude aspoň nějakých pár zlaťáků, díky kterým bych mohl přežít o něco déle. Čím jsem si zasloužil takový život? Přespávat v chodbách a plísně a havěť z podzemních prostor mít za jedinou společnost, stále se bát o život, stále bojovat dál a dál... Ovázal jsem si krvácející rány a nakonec skutečně našel truhlu, cíl mé cesty.

***

Kromě zlaťáků byl v truhle pergamen: naštěstí umím trochu číst a tak se mi z něj podařilo vyrozumět, že v klášteře T'Seng žije mnich, který dokáže vidět minulé životy - a za ne úplně malý obnos člověku o jeho předchozích inkarnacích řekne: konečně se dozvím, jakému osudu vděčím za tuto mizérii!

***

"Podívejte se, pane," usmál se mnich, "sice nemáte potřebný obnos, ale jižní provincii naší církve sužuje hadovité monstrum - a vy se svými bojovými schopnosti byste nám mohl vypomoct: zdá se, že bojování s těmito běsy je součástí vaší karmy, takže vám to poté pomůže dostat se blíže k pravdě: k oné informaci, po níž tak bažíte."

***

Tyto bitvy byly opravdu nelítostné. Zvlášť když jsem věděl, že mě na konci, po jejich absolvování, nečeká obživa, ale "pouze" informace: ale již jsem byl natolik zkušený, že jsem věděl, že některé informace mohou být cennější než váček zlata.

***

Seděl jsem, celý potlučený z bojů, a poslouchal, jak mnich hovoří: "Naše duše si bere tvar podle toho, na co myslí, čím se zaobírá: a to poté určuje, do jakého světa a situace se nadále zrodí: pohleďte, hrdino, váš minulý život:"

***

Krásné nedělní odpoledne, blahobytný svět, v komůrce dobře zařízeného bytu sedí tlustý mladík u monitoru a kliká myší: na obrazovce jsou vidět chodby a v nich nestvůry: "Chcípni, potvoro, chcípni!"