DVA MEČE

Následující příběh se odehrává deset tisíc let po zániku industriální pozemské civilizace, z níž přežily už jen názvy výrobků a firem.

Vznešený masox Rajfajzn Hjundé Popkorn, pán z Ristorante, Mauntfíldu a Majkrosoftu, si ohromeně a nevěřícně, nicméně přepečlivě prohlížel blyštivou čepel a veleumně zdobený jílec meče, který mu na otevřených dlaních pokorně předkládal estragon Klavin Tondach Samsung, digestoř kinetického řádu Polytetrafluoretylenové konzole. Nebylo naprosto žádných pochyb, skutečně šlo o pověstmi opředený Last Minyt Kindr Bueno, který činil jeho majitele nepřemožitelným. Poselství na čepeli, vyvedené nesrozumitelným farmaceutickým písmem - I banku můžete mít rádi! -, to jasně dokazovalo. Masox převzal legendární zbraň z estragonových rukou a zkusmo provedl několik výpadů. Pocítil, jak se síla meče vlévá do jeho paže.
„U zavirovaných modemů! Při Teskomě a všemocném Gůglu!“ zaklel spokojeně. Atopické vojsko, v jehož čele hned zítra vytáhne proti kognitivním antireflexním hordám nenasyceného votivního paralyzéra Katerpilara Hematoma Stratokastra, dědičného investora na Koriandru, Kardamomu, Kari a Kurkumě a vrchního suspenzora od Aralu, dobude slavného vítězství. Ani ta vytuněná fixní čarodějka Nivea Lumia Tortila, kterou ten reorganizovaný hybrid bůhví, jakým způsobem získal do svých služeb, proti haptické moci axiologického meče, jednoho ze dvou, které dal v pradávných, předauditorních dobách v temném nitru hory Pedigrý ukovat podlý lipid Voltaren Hornbach Kamembér, zhola nic nezmůže. Druhý bájný meč, Max Faktor Bejk Rols, který prý byl ještě stokrát mocnější, než Last Minyt Kindr Bueno, vzal zasvé při památné Bitvě devadesáti devíti armád, v níž esoterická nutriční královna Vileda Akvila Indulona při lítém pronásledování prchajícího termálního enzyma Boše Brauna Pendolína bohužel zapadla do emancipační bažiny Rexony, vzácný meč při zápasu o holý život upustila a ten vzápětí pohltilo inseminační lymfatické bahno, aby jej už nikdy nevydalo. Tak se to alespoň po dlouhá tisíciletí tradovalo.

Nazítří krátce po poledni ohromná, nespočetná masa bojovníků stanula pod hradbami hradu Karaoke. K masoxově vojsku se cestou přidali i ti válečníci, kteří dosud v jeho sporu s odbojným paralyzérem zachovávali neutralitu, doslechli se však, že nadkrál získal pověstný meč. A tak zde byl k vidění též chrabrý domestos Nikon Avon Segafrédo z podhorské baterie Panzáni, statečný routr Adidas Jakobs Fiskars z kraje Lenovo nebo třeba neohrožený azurit Plejstejšn Relax Kaktus z jezerní říše Kondro Forte. Všichni se však v hrůze rozprchli, když se brána hradu otevřela a v ní se objevil samotný paralyzér, třímající v ruce meč, jehož totožnost prozrazoval záhadný nápis, vyrytý do čepele: Zde jsem člověkem, zde nakupuji. Max Faktor Bejk Rols započal svou strašlivou práci.