Legendy Elifantery

Nečekaný doprovod
_________________________
Denl se následujícího dne probudil velmi brzy. Chvíli přemýšlel co bude dnes dělat. Už se rozhodl, že půjde do hospody u helmy a sekyry, když si najednou vzpoměl na výpravu. Rychle skočil k batohu a nacpal do něj nějaké jídlo, peníze a nejake oblečeni. Oblečení už sbale né měl. Musel si sbalit ještě jídlo. Toho si moc nevzal, protože věděl, že jednou z jejich naplánovaných zastávek je hlavní město Mornanu Tara- zlaté město.
Vzal si všechny své peníze a vyrazil. Město bylo ještě tiché. Do východu slunce zbývalo pouhych pár minut. U brány už čekal Vaulin.
,,Zdárek“pozdravil vesele Denla Vaulin.
,,Nazdar, kdes včera zmizel“ zeptal se Denl
,,No, šel jsem se balit, už jsem se nemohl dočkat“.
,,Ale vždyťs nevěděl co si vzít“ řekl Denl.
,,Ja si to domyslel“.
,,Tak co sis vzal“
,,Flašku piva, pytel tabáku, nejake jiné věci“řekl Vaulin.
,,To si děláš srandu“vyděsil se Denl.
,,Dělám“odpověděl Vaulin.
,,Lejargon mi seznam přines“.
,,To je dobře“ulevil si Denl.
Zanedlouho dorazil Lejargon.
,,Kde je ten Suel“podivil se.
„Asi zaspal“řekl Vaulin.
Čekali asi pět minut než se objevil Suel.
„Musíme rychle jít jdou sem stráže“oznámil jim Suel.
Vtom uslišeli výkřik.
„Stát“
Otočili se a uviděli stráže. Byli oděni v modrých pláštích a pod nimi se jim blýskalo stříbrné brnění. Na hlavách měli helmice ze střibra. V rukou třímali děsivě vyhlížející sekery.
„Kam chcete jít“zeptal se strážce.
„Do toho vam nic není“zvolal Vaulin.
„My vás nesmíme pustit na to je zákon“odpověděl strážce.
„Jo to je nejaká novinka, že“?zeptal se zuřivě Suel.
„Jestli je novinka pětset let stary zákon tak jo“zařval strážce.
„Pojďte nebudeme se s nima bavit“řekl Vaulin.
Otočili se a kolem hlavy jim prosvištěla sekera.
„Ještě krok a trefím se“vyštěkl strážce.
„Tak pojdte dáme jim co proto“řekl Suel a vytasil sekyru.
Vaulin a Lejargon ho následovali jen Denl nic neudělal.
„No tak Denle pojď s námi porazime je, jsme čtyři a jich je šestmáme naději“přemlouval Denla Lejargon.
„Pojdte s nima možna dostaneme povolení k odchodu“rozhodl Denl.
Suel, Lejargon a Vaulin se na sebe nechápavě podívali, ale rozhodli se, že půjdou s Denlem. Procházeli tichým městem až vešli do skalní části města. Ve skálni části bydleli jenom bohatí trpaslíci. Čim víc se přibližovali k Síni králů tím bohatší trpaslíci zde bydleli. Dveře do síně králů byly zavřené. Strážce zabušil a zevnitř se ozval pokyn ke vstupu. Na královském trůnu seděl král Hutren. Nebyl to skvělý král, ale vynikal svým vtipem a taky tím, že byl velký strašpitel.
„Ahojiček“pozdravil je král.
„Králi tito muži chtějí požádat vaši milost o propustku“řekl stražce.
Král se zamračil, ale tak že by to každému přišlo legrační. Jeho neobvykle dlouhý nos se pokrčil tak že vypadal jako nepovedená bambule. Očí se mu stáhly k sobě jako by je někdo sešil a bryda místo toho aby se skrčila se natáhla. Vaulin už už vyprskl smíchy když král promluvil hlasem tak vysokým jakoby ho škrtily slipy.
„A jakýpak je to důvod panáčci, něco ste ukradli nebo rozbili“zeptal se jich král.
„Víte snad jaký je za to trest, na provinilce se budu mračit až ho klepne škytvka od smíchu“řekl král se smíchem.
„Ne, nic takového jsme neudělali“řekl Suel.
„Prostě máme své důvody“přidal se Vaulin.
„No jo ale já vás nemohu propustiti bez důvodně“opáčil král.
„Obyvatelé by mi pak začali hromadně utíkat a já bych vládl jenom sochám a to přece nechcete“pověděl král a podival se na ně jako když pes loudí maso.
„Tak my vám ten důvod řekneme, ale nesmite to nikomu řict“řekl Denl.
„Máte moje krásné slono“řekl král.
„Ale my chceme královské slovo“zvolal Vaulin.
„No tak máte moje kralovské slovo“řekl smutně král.
„A teď pošlete pryč straže“řekl Denl.
„No jo, ale já se budu bát“řekl král přehnaně pištivím hlasem.
„No tak králi nezdržujte“řekl Denl vyčítavě.
„Tak jděte pryč“nařidil strážcům.
Když zavřeli dveře, začal se král klepat jako osika.
„No tak už mi to řekněte“nařidil král.
„Našel jsem mapu k bájnému pokladu Zelnu“řekl Denl.
Král na něho vyvalil oči a a otevřel do šíroka pusu tak, že by se do ni vešel holub.
„To není možné“vypravil ze sebe.
„Ale je mám tady mapu“řekl Denal a vytáhl svitek pergamenu.
Král se na mapu zadíval a pak se rozesmál.
„Jak to chcete najít“zeptal se jich.
„To je právě ten problém“řekl Denl.
„Ale my už si nějak poradíme“odpověděl Suel.
„Tak dáte nám to potvrzení“?zeptal se Vaulin.
„No tak jo, ale musíte se vrátit“řekl král.
„A kam bychom asi šli“řekl.Vaulin.
„Tak huš a ať se vratíte co nejdřív s pokladem“vyhnal je král.
Jen co vyšli se stráže vrátili do síně. Teď už précházeli městem plným mluvících trpaslíků a trpaslic. Hrajících si dětí a posedávajících trpasličích dědečků a babiček. Už měli konečně bránu na dohled, když tu na ně někdo zavolal.
„Denle, ahoj“byl to Fárek byl nejmladší z Denlova oddílu v armádě. Byl středně velké postavy na trpaslíka byl hubený. Vousy mu sahaly sotva na hrudnik. Byl oděn v lehké kroužkové vestě na hlavě mel stříbrnou helmici a na nohou kalhoty z pevné kančí kůže. Za opaskem měl zastrčenou sekyru a vedle ní se houpal měšec. Velmi Denla obdivoval.
„Čau Fárku, promiň ale teď nemám čas musím si něco zařidit“řekl výmluvně Denl.
„A můžu jít s váma můžu se něco přiučit a tak“prosil ho Fárek.
„Ne, opravdu to nejde, je to hodně nebezpečné a….“
To už Fárek neposlouchal a běžel si domů pro věci.
„On s náma jít nemůže“řekl Vaulin.
„Tak se zkusíme rychle vypaříme tak nás nenajde“všichni souhlasně zabručeli a už už šli když se objevil Fárek s batohem na zádech. Nemohou mu již uniknout.
„No tak pojď s náma“zabručel Lejargon.
„Díky“řekl Fárek který byl zjevně v sedmém nebi.
Mlčky došli k bráně. Jen co vyšli z města dali se do hovoru. Na jejich cestu svítilo krásně slunce všude kolem byl nekonečné louky a oni už se nemohli dočkat dobrodružství které na této je na tété cestě čeká. A že ho bude hodně.