Dobrodružství železné sekyry 1

Do toho kraje přišel jen se sekyrou. Kraj to byl krásný ale divoký. A také málo osídlený. Usadil se u jednoho malého kmene, který žil u lesa nedaleko řeky. Vesnička sestávala jen z několika chatrčí a obdělaných políček s obilím. Našlo se tu i pár koz, ale jinak žili domorodci primitivně. Dokonce používali stále kamenné nástroje.

Když k nim zavítal, upoutala je hned jeho zbraň. Předvedl jim tedy co dokáže a stal se středem jejich zájmu. Muži se ale zajímali více o zbraň než o něho samotného a ženy přebíraly chování mužů. Jediný kdo v něm budil důvěru byl náčelník kmene. To on mu nabídl střechu nad hlavou a místo u ohniště.

První noc se k němu do chatrče přikradli dva muži a chtěli mu sekyru vzít. On ale něco takového očekával a byl na to připraven. Z předstíraného spánku na vetřelce udeřil. Prvnímu hlavou sekyry vyrazil zuby a druhého zneškodnil pomocí svých mocných paží. Celý incident se neobešel bez hluku, takže za chvíli bylo před jeho chatrčí plno zvědavců. Zanedlouho dorazil i náčelník. Muž ho přivítal se zbraní v ruce, kterou si chránil holý život, před dotírajícím kmenem. Oba útočníci dosud leželi na zemi a jen pomalu se z ní sbírali. Krev na jejich tvářích naznačovala, že nešlo o přátelskou noční sešlost. Muž teď byl odkázán na rozhodnutí náčelníka. Měl sice smrtící zbraň, se kterou by se s největší pravděpodobností prosekal na svobodu, ale do toho se mu ani za mák nechtělo. Nebylo totiž vyloučené, že by ho nějaký šikovně mířený kámen poslal k zemi, což by jistojistě znamenalo jeho konec.

Náčelník nejprve uklidnil dav, který se přemístil za jeho záda. Potom si svým zkušeným okem měřil situaci, načež se obrátil na oba zraněné a tázal se jich, jak se věc seběhla. Ti mu samozřejmě vyložili vše po svém. Když je oba vyslechl, obrátil se na muže se sekyrou a vyslechl i jeho verzi. Potom náčelník rozprávěl znovu s oběma útočníky a z tónu jeho hlasu bylo patrné, že mluví nanjvýš vážně. Došlo k ostré výměně názorů, až se muž se sekyrou obával že bude náčelník napaden. Ale to se nestalo. Náčelník byl chytrý a mocný muž. Když celou situaci posoudil, dal za pravdu muži se sekyrou a rozhodl takto:

"Za úsvitu bude mladší útočník popraven a starší přijde o veškerý majetek, který odevzdá své oběti a navíc se jí ve všem podvolí, dokud si zpět nevykoupí svou svobodu a čest, nebo ho sama nepropustí. V opačném případě bude vyobcován z kmene."

Když byl vynesen rozsudek, chvilku se nic nedělo, lidé zaraženě stáli a k ničemu se neměli. Náčelník proto zařval dechberoucím hlasem, a kmen se chopil útočníků. Ti byli spoutáni a odvlečeni k nedalekému stromu, tam přivázáni a střeženi až do rána.

Druhého dne za úsvitu se konala poprava. Místní duchovní pomazal obviněnému obličej popelem, a pak ho při odříkávání nějaké formule probodl dlouhým kamenným nožem. Mladík zakvílel, chvilku chroptěl a pak mu klesla hlava a bylo po všem. Okolostojící kmen nehnul ani brvou. Nikde ve tvářích nebyl čitelný náznak smutku, nebo zloby, nebo čehokoli jiného. Lidé stáli s kamenými tvářemi a jen tiše sledovali proces. Následně přivedli staršího z útočníků a náčelník chtěl znát jeho rozhodnutí. Odsouzený sklonil pokorně hlavu a podvolil se pod jho muže se sekyrou. Tomu tedy připadl veškerý útočníkův majetek, včetně jeho příbytku a ženy, která žila po jeho boku.

Tak tedy přišel muž se sekyrou do toho kraje a usadil se tam. A lidé ho začali respektovat.