Podmořská douře

Podmořská bouře
Tento příběh se odehrává na jihu Atlansého oceánu.
Jednoho dne si tak v podmořském království hráli syn krabího krále Klepík, dcera vážené kosatky Ploutvička, syn želvího zvěda Koldík a syn rádce krále mořský koník Jinámek.
Byli to nejlepší kamarádi. Toho dne dylo neobyčejně krásně. Sluneční světlo se tříštilo o hladinu oceánu na miliony částeček a ve měste bylo živo. Ale naši malí kamarádi si hráli za městskými hradbami na schovávanou. Hledal Klepík a ostatní se schovali. Jinámek plaval docela daleko až narazil na propast věděl, že nad ni vplavat nemůže tak se otočil a chtěl plavat zpět když tu něco upoutalo jeho pozornost. Připlaval k tomu blíž a uviděl, že to jsou dvě perly. Jedna byla červená a druhá byla černá. Jinámek věděl to to znamená. V podmořském světě byly totiž perly považovány za věštecký předmět. Červená znamenala utrpení a černá pro všechny. A to znamenalo pro celý podmořský svět velké utrpení. Vzal perly s sebou a plaval smutně zpátky. Klepetka to překvapilo a zároveň potešilo, že nemusí příští kolo pykat, ale když mu Jinámek ukázal perly tak se zděsil. Zavolali kamarády a vydali se zpátky do města.
Ve měste mezitím vládl klid, když tu se najednou objevil strážce se správou že se na město blíží vír. Všichni si mylseli, že si dělá srandu neboť byl 1.Duben. Strárce byl vykázán z města, ale obyvatelé města se přesvědší, že měl pravdu. Bylo právě po obědě když se vír celé město rozmetal na kusy a naše čtyři kamárády vzal s sebou. Koldík skolčil v Tichém oceánu. Ploutvička byla zanesena do Severniho ledového oceánu. Klepík se s virem dostal až do Indického oceánu a Jinámek na tom nebyl o moc líp skolčil na severu Atlanského oceánu.
Ve městě se zatím vzpamatovávali ze z víru, že ani nepostřehli, že jim chybí čtyři děti. Dětem trvalo téměř pět dni než se shledali a dalšich pět dní než se vrátili domů. A tak končí náš příběh.