Obléhání Amornu

Den patnáctý

Již mnoho zásahů dostal kamenný plášť hradní pevnosti Amorn. Dvě desítky obránců jsou těžce raněny, dalších patnáct je mrtvých. Zbývá nás padesátka bojeschopných. Národ Nejstů už patnáct dní obléhá hradní pevnost, skoro jakoby jich neubývalo. Kdežto zásoby jídla a vody obránců se tenčí. Lidé z podhradí nám už odmítají pomoct, vlastně se jim nedivím, sám bych nespočetl, kolikrát již byl Amorn obléhán a kolikrát nás lid z podhradí zachránil.

Den šestnáctý

Nejsté zbortili moždířem zásobovací sklad jídla. Stále se nám jídla ani pití nedostává.
Také se dnes dostali do hradního příkopu, neboť explodovala vnější hradba, která Kryla jihozápadní stranu Amornu. Hrozí, že otráví cisterny s vodou. Situace je velice nepříjemná.
Dnešním dnem stoupl počet mrtvých na čtyřicet pět, těžce raněných ubylo po zásahu do nemocničního křídla, proto takový nárůst, ale o dalších pět jsme přišli v příkopu.

Den sedmnáctý

V noci Nejsté učinili mohutný přepad Amornu. Něco tak strašného jsem ještě nezažil. Mušketýři nestihli ani nabít a Nejsté bez obtíží a bez reakce obrany vyhodili do povětří dva z našich pěti bastionů! Jihozápadní strana se již nemá jak bránit, zbývají pouze vojáci a hradebnicemi a pár mušketýrů. Při překvapivém nočním útoku jsme přišli o deset mužů, z čehož nám vyjde děsivý výsledek, že k obraně Amornu zbývá pouze 35 dalších mužů a já.

Den osmnáctý

Ze místodržitelství v Utěšeni přišel zdrcující rozkaz. Jeho přepis přikládám k naší kronice:
Je třeba zdržet Nejsty ještě co nejdéle, budete bojovat do posledního muže. Dojde-li munice, rozeberete zbořené budovy a zdivo z nich využijete jako střelivo do balist, které máte k dispozici. Za žádných okolností nevydávejte hrad nepříteli. Váš Místodržící Tadeáš Štefan ze Strašnodní.
Nejsté zasáhli kasárna s vojáky. Dvanáct jich padlo, dva další přes noc, jeden je nezvěstný.

Den devatenáctý

Nemáme dostatek mužů k obraně celého hradního komplexu. Je otrávena první cisterna a došly potraviny. Začínáme zabíjet koně na maso. Myslím, že jakožto rytmistr už brzy budu muset vyrazit do bojů proti Nejstům a padnu za našeho císaře a za jeho místodržícího.
Celá situace má nespornou výhodu v tom, že dvacet jedna mužů sní méně potravin než padesát nebo sto. Aspoň trochu se tedy najíme...

Den dvacátý

Stahujeme zbraně za vnitřní hradby, zbylí vojáci utíkají do paláce, kde sídlím, neboť kasárna na prvním nádvoří jsou zcela zdemolovaná. První nádvoří držíme pouze kvůli cisterně na vodu a dvěma bastionům, které ho kryjí a dají se použít k obraně.
Dnes v pravé poledne zasáhli Nejsté mlýn na střelný prach. Ve skladech munice sice zatím máme prachu dost, ale situace začíná býti konečnou.

Den dvacátý první

Po ranním výbuchu severozápadního bastionu jsme přišli o pět mužů, kteří ho bránili. O pár hodin později už Nejsté vnikají do hradby a pustoší první nádvoří. Zevnitř zničí severní bastion, při akci umírají další tři obránci, dva pak při prvním pokusu o proražení první brány na druhé nádvoří.
Zbývá nás deset a já. Vycházím do boje proti tomuto zvláštnímu, latinsky hovořícímu národu. Všechny muže stahujeme do vnitřního hradu, na obranu druhého nádvoří.
Hrad pravděpodobně ztratíme.

Den dvacátý třetí

Zbyli jsme dva, jsme ve věži. Tohle je konec. Moc po nás střílí a jsem těžce zraněný do nohy, mám silné krvácení břicha a otravu. Umírám, to vím, ale umřu v boji a se ctí.

Má drahá, děkuji za léta, která jsem s Tebou strávil, žij v pokoji a mysli na to, že Tvůj muž, rytmistr Jakub Jonáš z Hrubého, padl při hrdinné obraně hradu Amornu.

Omnia vincit amor, non Amorn...
Rex obiit. Vivat rex.