Návrat aneb Od čeho máš přítele

Jilm seděl v houští a pozoroval ty dva. Břízka byla oblečena do svých nejparádnějších šatů: což se samozřejmě dalo očekávat - a Smrk vedle ní se tetelil blahem, při hlubokých polibcích, které Jilm tak nerad viděl.
Už to nemohl vydržet. Vyskočil ze svého úkrytu a udeřil Smrka, který zrovna stál zády k němu, rovnou zezadu do hlavy.
"To si říkáš kamarád?" křiknul Jilm "Přebrat mi lásku mého života?"
Smrk se stěží postavil zase na nohy: "A to si ty říkáš kamarád, když na svého přítele nastoupíš zezadu a bouchneš ho?"
"Pánové, uklidněte se," ozval se jako zvoneček cinkavý hlas Břízky, "Jilme, promiň, je to moje chyba, že jsem ti ještě dneska odpoledne neřekla, že jsem zamilovaná do Smrka. Tys měl dneska dělat tu zkoušku v hrnčířské dílně, tak jsem ti to chtěla říct až zítra, až to budeš mít za sebou: netušila jsem, že nás budeš sledovat."
"Tak vidíš, kámo," usmál se Smrk, "násilí vůbec nebylo nutné, dáma si vybrala sama."
"Takže promiň, že jsem tě uhodil," začervenal se Jilm.
"Ále, vždyť se nic nestalo, jsem celej", usmál se Smrk a podal Jilmovi ruku. "Napijem se na to. Starý Dub má teď doma kořalku, viděl jsem ji cestou sem."
"Napijeme se na to, že si jakožto nejlepší přátelé už nikdy neublížíme," přisadil Jilm.
"Tak na to se napiju rád," usmál se Smrk, "Břízko, pojď si s námi taky dát trochu šnapsu."

* * *

Arcimág Arx seděl na trůně. Odkašlal si a řekl: "Tak jak se jmenuje to rebelské území, které odmítlo platit daně, rádče?"
"Pane, je to Lesní výběžek," odpověděl rádce. "Zatkli jsme hejtmana celého kraje: ale prý chce mluvit přímo s vámi, taková drzost..."
"Drzost nedrzost," uchechtl se arcimág Arx, "dnes se trochu nudím a třeba by mě mohl rozptýlit. Přiveďte ho sem. Ještě než celé to území zapálíme."

* * *

"Zeptám se na jednu věc, jenom na jednu," vzdychnul hejtman Lesního výběžku, "plní Velký Arcimág Arx sliby?"
"Vždyť jsem říkal, že bude drzý," podotknul rádce.
"Rádče, ticho," přerušil ho Arx, "začíná mě to zajímat. A jsi mi nějaký povědomý, hejtmane. Jak se jmenuješ?"
"Smrk. Jmenuju se Smrk, Jilme... jestli už jsi nezapomněl, že v naší vesnici jsme všichni dostali jména podle našeho totemového stromu. A teď k tomu slibu: slíbili jsme si, Jilme, že si jakožto nejlepší přátelé nikdy neublížíme, pamatuješ?"

* * *

Arx zrudl. "Všechno... všechno se mi to vrací. Poté, co nájezdníci vypálili hrnčířskou dílnu... jsem se dostal do otroctví. Tam mě spoluvězeň zasvětil do tajů magie a já jsem dostal magické jméno Arx a tím pádem přestal používat své totemové jméno stromu. Pak... pak jsem se vypracoval."
"Pokud tomu říkáš vypracovat se, Jilme: víš, stará parta pořád ještě existuje. Já, Břízka, Jinan, Jíva... když ses chopil moci, nikoho nenapadlo, že arcimág Arx, který pouští hrůzovládu na celou zem, je náš starý dobrý Jilm, jehož pohltil dobrodružný život natolik, že se tou mocí až opil. Tak co, Jilme, Arxi, nebo jak si chceš říkat: plníš opravdu slovo? Neublížíš mi?"

* * *

Arcimágovi vyhrkly slzy. "Rádče... jděte pryč. Nechte mě tu se Smrkem o samotě. Kamaráde, příteli můj nejlepší, díky žes mi připomněl důležitost přátelství, lásky a obyčejných věcí. Všichni přijďte sem na hrad a uspořádáme hostinu. Už nebude žádné vypalování vesnic, které neplatí daně. To slibuju."

* * *

Toho dne hrůzovláda skončila a osvícené panství arcimága Jilma začalo postupně být bráno za příklad spravedlivé společnosti pro okolní národy.