Krevní msta I

I  

 

Ben nervózně seděl na posteli. Jeho pravá noha poklepávala na podlaze. Přemýšlel, jestli se má svléknout teď hned nebo počkat až se Trudy vrátí z koupelny. Nikdy si “společnici” neplatil a nevěděl, jak to chodí.  

Voda v koupelně ustala a nastalo ticho. Ben si oddychl a rozhodl se raději se svléknout již nyní. Nechtěl vypadat jako nováček. I když tím samozřejmě byl.  

Opatrně položil své oblečení na židli u okna a dychtivě pohlédl na dveře koupelny. Čekal až Trudy vyjde. Těšil se, až uvidí její zlaté vlasy rozpuštěné a dopadající na její dokonalé tělo. Jen ta myšlenka jej rozpálila ještě více. Nervozitu vystřídal chtíč a měl co dělat, aby nevrazil do dveří koupelny a nezmocnil se ji přímo tam. Pak se z koupelny ozvala rána. 

“Ehm... Trudy? Si v pořádku?” Ben se pomalými krůčky přiblížil ke koupelně. Uslyšel podivné sténání následované vrčením. Poté se dveře koupelny rozletěly dokořán a místo pohledu na dlouhé zlaté vlasy dopadající na hebké tělo, Ben uviděl jen zlatavou srst a zuřivé oči. 

 

Odbyla půlnoc, když Thomas uslyšel zaklepání na dveře. Zrovna si pročítal jednu z knih ze své obrovské zásoby, zabírající celou polovinu jeho příbytku. 

Tichými kroky prošel temným pokojem ke dveřím. Za dveřmi slyšel rychle bijící srdce. Krev kolovala jeho návštěvníkovi rychle a nervozita nešla přehlédnout. Ale cítil i druhou osobu. Té srdce nebilo. Thomas se usmál. To musel být Fred. 

Když otevřel dveře pohlédl na své dva návštěvníky. První byl člověk s rezavými vlasy. Thomas chvíli přemýšlel kdo to je. Během chvíle to věděl. 

“Co pro tebe můžu udělat, Huberte? Zase nějaká krádež či rasové nepokoje?” Zeptal se klidně a kývl hlavou na různě pošitou postavu vedle Huberta.  

“Ehm... Něco horšího Thomasi... Vražda.” Hubert nervózně polkl. 

Fred byl také nervózní... Tedy nikdy byste to z něj nepoznali díky jeho tváři poskládané z několika různých těl, pro které bylo vážně obtížné nějaké emoce vyvolávat. 

“Vražda? To je nečekané...” Thomas chvíli čekal na nějakou reakci svých společníků, ale žádné by se asi nedočkal. Na chvíli zmizel v temnotě svého obydlí a poté se objevil znovu ve svém černém kabátě. “Tak jdeme.” 

 

Na ulicích byl celkem klid. Naši tři kolegové jeli v kočáře a Thomas poslouchal líčení všeho co zatím věděli. 

“Oběť je Ben Swimp. Obyčejný chlapík, minulý týden oslavil osmnáct let. Podle všeho se rozhodl stát se mužem... Jestli víš, jak to myslím. Zaplatil si jednu z prostitutek a společně šli do hotelového pokoje, ale ještě před tím, než se cokoliv událo tak...” Hubert se odmlčel a nabral dech. 

“Našli jsme ho rozcupovaného v pokoji. Žena zmizela. Předpokládáme, že útočníkem byla ona. Ale obyčejná teda nebyla... Spíš to vypadá na útok zvířete...” 

Thomas odtrhl pohled od okýnka. “Takže jedna z Měnavců? Vlkodlak?” 

“To si nemyslím...” Ozval se Fred, který byl zatím celou dobu tiše. Šteloval si svou paži skoro celou jízdu. “Kdyby to byl vlkodlak tak bychom dostali poplach na Centrále. Víš, že mají zákaz proměn kromě úplňků.” 

“A to ji nikdo neviděl odcházet? Kdo to vůbec nahlásil?” Zeptal se Thomas, a ještě si prohlédl pořádně Freda. Měl mnoho nových částí. Některé i v celku v dobrém stavu, pokud vezmeme v potaz, že mluvíme o částech mrtvol. 

“Majitel hotelu. Slyšel křik a zvířecí skřeky. Okamžitě zavolal hlídku a ti pak dali vědět nám. Nikdo z pokoje neodešel, pokud víme.” 

Thomas pokýval hlavou a zavřel oči. Vražda se ve městě nestala již několik let. Byl zde klid. Většina věcí, o které se starali byli jen krádeže nebo rvačky. Byla pravda, že v poslední době se objevili i rasové nepokoje, ale ani ty nikdy neskončili krvavě.  

“Ještě jedna věc Thomasi... Vydržíš na místě činu? To víš, všechna ta... No...” Hubert znervózněl ještě více.  

“Žádné strachy, Huberte. Mé sebeovládání jsem piloval mnoho let.” Thomas se usmál a ukázal dva špičáky trčící z jeho úst. Vzpomněl si na dlouhá léta v Kryptě, kde se svíjel bolestí a zlobou. Když padlo Císařství a on se musel naučit žít bez lidské krve. Bez své moci. 

“Jsme tady.” Zachraptěl Fred a šáhl na kliku. Místo otevření dvířek však jeho ruka upadla na podlahu s dutým žuchnutím. “Sakra! Zrovna včera jsem si ji tam namontoval.” 

Thomasovy ihned došlo proč má Fred tolik nových částí. “Ach, všechno nejlepší k Zmrtvýchvstání, Frede. Ten čas opravdu letí.” 

 

U dveří je přivítala městská hlídka. Přátelsky pozdravili Huberta s Fredem zatím co na Thomase hodili jen znechucené pohledy. Někteří si dokonce odplivli. Thomas, jenž byl zvyklý na toto chování, to přešel beze slova. Vykolejený majitel hotelu se třepal s hrníčkem kávy a nevěřícně pohlédl na upíra v kabátu. Nyní se třepal ještě více. 

“Myslím, že výslech necháme na později...” Zašeptal Fred svému příteli. Thomas jen přikývl a společně s Hubertem vyrazili do pokoje který se nyní stal místem činu. 

Když vstoupili dovnitř tak se zbytek městské hlídky rychle vyklidil. Nikdo nechtěl být v místnosti plné krve společně s upírem.  

“Tak a jsme tady... Vážně to zvládneš, Thomasi?” Hubert měl náznak strachu v očích. I když svého kolegu znal již delší dobu, tohle bylo poprvé co jsou na místě kde se udála vražda. Což znamenalo hodně krve. 

Thomas pohlédl do místnosti a bez emocí přikývl. Pomalými kroky vstoupil a prohlížel si zvěrstvo spácháno na nevinném muži. Jeho části byli rozházeny všude kolem. Hlava se zakutálela k oknu na druhé straně místnosti. Na její tváři byl čirý strach. 

“Ehm... Rád bych to tady prohlédl o samotě.” Řekl chladně Thomas. Oba kolegové si vyměnili pohledy a souhlasili. Thomas byl nyní sám.  

 

Ta krev je tak lákavá. Klidně bych ji slízal z podlahy... ale první bych se vrhnul na ten trup. Pár kapek v něm zůstalo a já chci konečně do něčeho zakousnout... 

Soustřeď se!  

Rozhodně to udělalo něco silného. Vsadil bych to na vlkodlaka, ale nebyl žádný poplach na Centrále. Takže to muselo být něco jiného. Ale co? A proč? 

Všechny ostatní bytosti se po proměně umí ovládat což znamená, že to byla plánovaná vražda... Znala se oběť s vrahem? Pokud ano... Proč to udělat tak agresivně? Spíše to vypadá na vraždu v afektu... 

Třeba se žena bránila. Chtěl ji ublížit nebo dokonce byli role vyměněné a z původního vraha se stala oběť? Ach, první byl měl prohlédnout stopy než si vymýšlet tyto závěry... 

Takže muž byl zabit něčím silným, vypadá to na Měňavce. Podle stop na těle to bude něco velkého... Možná Berserk? To by odpovídalo...  

Svou teorii o původním vrahovy můžu vyloučit. Ještě teď vycítím z krve toho nebožáka strach a překvapení. Neměl tušení, že jeho slečna bude Měňavec. Muselo to být nemilé překvapení... 

Dveře koupelny jsou roztříštěné, odtud přišla naše vražedkyně... Ale tady je její krev... Je čerstvější než krev oběti. Zranila se po vraždě, ale proč? 

Zatím mám jen samé otázky a žádné odpovědi. Alespoň vím, s čím máme dočinění. Berserk. Jejich přeměna v medvěda je jedna z těch, která se nekontroluje. Dokážou se naprosto ovládat. Většinou jsou výjimky jen v případě mužů. Když se přemění ve vzteku jsou nezastavitelní... Proto také většinou berou prášky na zklidnění. Musím si popovídat s majitelem. Možná to nebyla žena? No, tady toho už více nezjistím... A také se musím vzdálit od té krve. Stačila by jedna kapka a vrátil bych se do Krypty na dalších několik let... 

 

“Tak co si zjistil?” Optal se Fred sedící na podlaze v chodbě. Právě si dokázal zpět přidělat ruku. 

“Máme tady běsnícího medvěda. Kde je Hubert?” 

Fred se postavil a oprášil se. Jako by to mohlo pomoct vylepšit jeho zvrácený vzhled. “Takže Berserk, jo? Hubert šel zjistit co všechno hlídka našla a zjistila. Měl tušení, že tobě by se moc nechtělo.” 

Thomas se pousmál a zamířil schody dolů. “Musíme vyslechnout majitele. Snad mi to odpoví alespoň na pár otázek.” 

 

“Už jsem všechno řekl hlídce, vampýre. A teď jestli dovolíš...” 

“Nedovolím vám nic, dokud mi neodpovíte na všechno, co budu chtít.” Thomas se zahleděl do očí majitele hotelu. Ten vystrašeně sklapl a polknul. 

“Řekněte mi všechno od začátku. A nic nevynechejte.” 

“Tak dobrá... Ráno jsem vstal jako obvykle. Hned jsem zamířil na záchod, jelikož konečně zabral ten lektvar na zácpu, co piju již druhý den, no a potom...” 

“Tohle přeskočte. Ti dva. Byli to dva muži, že?” Fred nechápavě pohlédl na Thomase. Copak zapomněl, že vrah je žena? 

“O čem to mluvíte? Byl to Ben s tou děvkou. Byl celej vyklepanej, ale taky se nemohl dočkat až se na ni vrhne. Musím přiznat, že byla fakt hezká. Dlouhý zlatý vlasy až po zadek, a to její tělo... Nedivím se, že si Ben vybral zrovna ji. No a co bych vám povídal? Prostě si pronajali pokoj a zmizeli nahoře. Čekal jsem, že během hodinky je uvidím spokojeně odcházet a místo toho jen křik a rány. Chudák Ben, jenom chtěl, aby se mu jeho kamarádi přestali smát, že je panic. A takhle to dopadlo. Už víte, co to bylo za zrůdu?” 

“Takže jste oběť znal?” Řekl Fred. 

“Ano. Hodnej kluk akorát takovovej tichej. Chtěl se přidat k hlídce, víte? Jen co by dodělal školu. Život je krutej.” Majitel hotelu vytáhl dýmku ze svého saka a druhou rukou hledal tabák ve zbytku kapes. 

Fred se podíval na zamyšleného Thomase a poděkoval za odpovědi. Majitel jen mávl rukou a nyní se již zaměřoval jen na hledání tabáku. 

“Tak co myslíš?” Zeptal se Fred, když vyšli na ulici. Na protější straně se právě dohadoval Hubert o něčem s hlídkou. 

“Uvidíme, co nám řekne Hubert. Zatím mě nenapadá důvod vraždy. Nedokážu si představit, že by kluk jako Ben někoho chtěl napadnout. Muselo to mít jiný důvod a já nevím jaký...” 

“Přijdeme na to, Thomasi. Nebo spíš ty. Nebudeme si nic nalhávat.” Zasmál se Fred. 

“Ale něčím stejně přispěješ. Potřebuji abys skočil za vrstevníky naší oběti. Zjisti všechno, co půjde. Mě by se moc svěřovat nechtěli.” 

Fred se musel pousmát. Thomas, elegantně oblečený vysoký muž budící autoritu. Tomu by se po správnosti měl chtít svěřit každý. Oproti tomu odpudivý a většinu času i páchnoucí Fred. A všechno kvůli původu jeho přítele. Jako by snad Thomas mohl za činy posledního Císaře... 

“Dobrá příteli. A co budeš dělat ty?” 

Thomas ukázal na Huberta mířícího jejich směrem. “To se dozvíme teď.” 

Hubert ukázal krabičku v jeho dlani. “Tohle je jediné, co našli. Bylo to v koupelně. Vypadá to jako krabička na léky? Nebo make-up? Těžko říci.” 

Thomas ji vzal. Jeho dlaň ihned začala vibrovat. Z krabičky byla stále cítit silná magie. Krvavá magie. 

“Krabička na léky. Tipuji na zklidnění...” Thomas nahlédl dovnitř a všiml si vyryté značky. “Tuhle značku znám. Vyrábí je Svobodní Mágové. Skočím se podívat do jejich dílny.” 

Hubert si všiml Thomasova podivného výrazu. Objevil se ihned po dotyku s krabičkou. 

“Všechno v pořádku?” 

“Ano.” Odpověděl Thomas tiše. “Pojďme do kočáru. Cestou si podáme všechny informace.” 

Odchod tří detektivů sledovalo mužstvo městské hlídky. S odporem sledovali upíra. 

“Jak se vůbec dostal z Krypty?” Ozval se jeden. 

“Asi se vyléčil... což je blbost. Podle mě olizoval všechnu krev v tom pokoji.” Řekl druhý a odplivl si. 

“Zasraný zrůdy... Měli jsme je upálit po pádu Císařství. Jako kdyby nám neudělali už dost zvěrstev, teď ještě musíme sledovat, jak mezi náma pochodujou...” 

 

Když si v kočáru předali všechno, co zatím věděli, cesty našich kolegů se rozešli. Hubert zamířil na Centrálu, zatímco Fred domů. Musel se připravit na setkání se spolužáky Bena Swimpa. Což znamenalo dostat co nejvíce ze sebe mrtvolný pach. Thomas zamířil do budovy Svobodných mágů. 

Po svrhnutí Císaře byli mágové po dlouhé době volní. Většina si zařídila vlastní podniky, většinou s lektvary či jinými kouzelnými předměty na prodej. Jedni z nich byli Svobodní mágové. Ti se zaměřili na vyrábění čehokoli, co by pomohlo s uklidněním či jinačí pomocí Měničů. Brzy byli jedni z těch bohatších občanů města. Ne, že by je to nějak zajímalo. Pro ně bylo nejdůležitější nové výzkumy a pokroky. Peníze pro ně byli jen milý bonus.  

Thomas vešel dovnitř obyčejné budovy připomínající knihovnu. Někteří mágové měli okázalé budovy, aby budili dojem... Svobodní neřešili nic jiného kromě nových objevů. 

Vevnitř bylo několik mágů skloněných nad knihami. Všichni ale zvedli hlavy a zaujatě hleděli na nového návštěvníka. Upír moc často nezavítal mezi mágy. A kdo by nechtěl prostudovat tak zajímavou kreaturu? 

“Potřebuji si promluvit s nějakým sdílným mágem.” Řekl Thomas staříčkovi sedícímu u recepčního stolu. 

“Ehm... Můžu to být klidně já, vampýre... Stačí když mi pak dáš kousek svého času na prostudovaní tvého těla a duše... Pokud tedy nějakou máš?” Uchechtl se stařík. 

“Na tvé blbosti nemám čas. Vyšetřuji vraždu, s kterou má něco společného vaše magie.” Thomas položil krabičku na stůl. Stařík nevěřícně hleděl na nový objekt. 

“Krvavá magie...” Zašeptal stařík a pak odtrhl zrak. “Pokud vím, tak tuhle magii ovládá jen jedno stvoření, a to stojí před mým stolem...” 

“Ale je to vaše krabička...”  

“A? Není nic jednoduššího než očarovat náhodnou krabičku, vampýre. A teď zmiz. Pokud mi nechceš dát ani trochu času na tvé prostudování tak jen s tebou ztrácím čas.” Stařík se během mrknutí oka vrátil ke své práci.  

“Slyšela jsem, že hledáte sdílného mága?” Jemný hlas za Thomasovými zády jej překvapil. Ženy moc často mezi mágy nezavítali. 

“A vy jste?” Když se otočil uviděl mladou ženu s rudými vlasy. Tvář ji zdobil milý úsměv.  

“Pro teď stačí Bella. Pojďte prosím za mnou. Tady je mnoho zvídavých očí a... uší.” 

Všichni mágové po poznámce sklonili své pohledy zpět do knih.  

 

Thomas sledoval svou společnici do malé místnosti. Usadila se do svého křesla za dubovým stolem a pokynula na dřevěnou židli naproti ní. 

“To nemáte strach? Sedět sama s upírem v jedné místnosti?” Optal se Thomas, když usedl. 

“To mi řekněte vy, Thomasi. Slyšela jsem, že dokážete vycítit, jak se člověk cítí.” Bella se usmála. 

“Cítím jen zvídavost. Což není novinka. Takoví jsou všichni mágové, ne? A také se vám líbím.” 

“No tedy... Vy si vážně věříte, co?” Bella zaujatě hleděla do upířích očí. Thomas slyšel tep jejího srdce. Její krev putující v těle.  

“Ženy nebývají často mágové... Spíše čarodějky. Co vás přimělo se k nim přidat?”  

Bella si povzdechla. “Vědomosti, Thomasi. Nic jiného. Také jsem ráda středem pozornosti. A jak jinak na sebe upoutat pozornost nežli se přidat k mágům, a přitom nosit sukně?” 

Její smích zaplnil místnost. “A teď mi ukažte tu krabičku.” 

Thomas položil krabičku na stůl a sledoval ladné pohyby ruky jeho společnice.  

“Hmm... Krvavá magie. Můj kolega měl pravdu. Nikdo kromě upíra ji ovládat neumí. A pokud vím, tak vy jste jediný, kdo opustil Kryptu. Nebo snad ne?” 

Thomas souhlasně pokýval hlavou. “To máte pravdu, Bello. Nebo jsem si to do dneška myslel. Ještě něco mi můžete říct o té věci?” 

Bella si několikrát prohodila krabičku z ruky do ruky. “Kromě té odporné magie z toho cítím pilulky na zklidnění. Hodně silné. Asi pro Berserka. Ale kdo ví, co s nimi udělala ta magie. Jinak nic.” 

Položila krabičku zpět na stůl. Thomas se po ní natáhl a ucítil parfém ženy. Ta jej stále zaujatě pozorovala. 

“Děkuji za váš čas, Bello.” Thomas se bral k odchodu, když Bella promluvila. 

“Počkejte ještě. Co takhle večeře, Thomasi? Pokud tedy jíte...” 

“Co si od té večeře slibujete, Bello?” Thomas pohlédl hluboce do očí ženy. Tep jejího srdce se zrychlil. 

“Jak jsem již řekla, chci vědomosti. A jak jste již sám nadhodil, líbíte se mi. Kdy končíte v práci?”  

“Já pracuji neustále, slečno. A teď když mě omluvíte...” Thomas odešel a nechal zklamanou Bellu sedět o samotě. 

 

Ještě před svítáním se Thomas vrátil na místo činu. Hlídka již opustila pokoj a nyní si dopřávala kávu s majitelem hotelu. Thomas se tiše vplížil do pokoje. Sledoval každou část. Tělo již bylo pryč. Zůstala jen krev na stěnách a podlaze. Věděl, že něco přehlédnul.  

Prošel každý kout ale stále nic. V koupelně také nic jen... ta krev. Krev vražedkyně. Stále nedokázal pochopit proč tady je. Proč by se zranila a jak zmizela? Žádná úniková cesta jen kapičky její krve... Že by to byla úniková cesta? Thomas slyšel kroky na schodišti. Rychle zmizel oknem. Slunce již začínalo svítat. 

 

Na Centrále bylo rušno. Vražda se dlouho neodehrála. Všichni chtěli přidat ruku k dílu. Ať už to byl člověk či jiná bytost. 

Thomas vešel dovnitř a kývnutím hlavy se pozdravil s několika kolegy. Tady jej nikdo neodsuzoval. Byl pro ně jeden z nejlepších vyšetřovatelů. Tady si Thomase vážili.  

Hubert si právě dělal svou další kávu z mnoha, když si všimnul upíra v kabátu. “Thomasi! Počkej na mě v kanceláři. Hned tam budu.” 

Thomas přikývl. Hubert se unaveně usmál a čekal až kávovar dodělá svou práci. Byl to jeden z jeho nejvíce oceňovaných vynálezů mágů. 

 

“Takže jsme v koncích?” Zeptal se unaveným hlasem Hubert a napil se kávy. Thomas právě vylíčil všechno co ví. 

“Zatím bohužel ano. Víme jen co za rasu byla naše vražedkyně. Jinak nevíme motiv ani jak utekla... Vážně si nikdo ničeho nevšiml?” Thomas slyšel venku cvrlikat ptáčky. Právě oznamovali nový den. 

“Majitel hotelu společně s hlídkou našel jen prázdný pokoj. Jeden muž z hlídky přísahal, že z okna kočáru, když přijížděl, viděl podivnou mlhu mířící od hotelu... Ale je to známý ožrala, takže...” 

“Proč si mi o tom neřekl dříve!” Thomas silně udeřil do stolu. Hubertův hrníček s kávou se převrhl a přepadl přes okraj stolu. 

“Já... Já...”  

“Promiň, Huberte. Je toho na mě moc. Všechna ta krev a... Omlouvám se. Udělám ti novou kávu...” Thomas se postavil a chystal se ke kávovaru. 

“Počkej. Mám pocit, že mi neříkáš všechno. Zmínil si Krvavou magii a ta mlha... Myslíš, že v tom má prsty nějaká upír? Všichni, co přežili jsou v Kryptě. A o žádném úniku jsem nebyl informován.” 

Thomas si povzdychl. “Všechno na upíra ukazuje. A díky té mlze už i vím, jak naše vražedkyně uprchla. Zřejmě ji pomohl upír... nebo ji spíše donutil. Podle mě s ním byla domluvena. Když dokončila své dílo přivolala jej svou krví. Pokud si ji ten upír označil tak ucítí její krev i několik kilometrů daleko. Pak ji jen vyzvedl a společně zmizeli.”  

Hubert pokýval nevěřícně hlavou. “Ale proč? K čemu by byla nějakému upírovy vražda nevinného kluka?” 

“To já nevím...” 

 

Žena se zlatými vlasy se probudila v temnotě. Byla slabá. Během chvíle si vzpomněla na všechno, co provedla. Jak svými ústy trhala maso toho nevinného kluka.  

“Konečně ses probudila zlatovlásko.” Hluboký hlas se ozýval v její hlavě. Měla z něj strach.  

“Udělala jsem všechno, co si chtěl. Teď pusť moji dceru. Nebo...” 

V temnotě se ozval smích. “Co mi uděláš, krásko? Nemáš dost síly na jednoduchý pohyb natož proměnu. V těle máš poslední zbytky krve. Měl jsem hlad a tvé dceři už toho moc v žilách nezbylo...”

“Ty stvůru! Slíbil si, že ji necháš na pokoji! Udělala jsem všechno, co si chtěl!” Žena se pokusila postavit, ale hned padla k zemi.  

“Posloužila si mi výborně. Již mám pozornost svého prince... Teď si již zbytečná...”  

Žena hlasitě vykřikla, když ucítila silnou bolest na svém hrdle. Ještě před tím, než zemřela společně se svou poslední kapkou krve mizející z jejího těla, si její oči přivykli temnotě. V koutě místnosti si všimla malého těla. Byla to její malá dcerka. Za několik dní by oslavila páté narozeniny. Nyní ji budou již navždy čtyři.