Shinobu-kapitola 1.-Úsvit lásky

Byl teplý,srpnový podvečer.Slunce pražilo na pšeničné pláně nedaleko od vesnice.Na cestách již byli vidět poslední lidé nesoucí na zádech svoji sklizeň.Mezi nimi i mladá,sedmnáctiletá dívka Shinobu,která přijela za dědečkem na prázdniny,aby mu pomohla.Už stačilo jen přejít kopec,na jehož vrcholu byl nádherný pohled na vesnici zalitou posledními paprsky zacházejícího slunce.Místo romantické podívané se ale Shinobu naskytl přímo příšerný pohled-celá vesnice,kde pobýval její dědeček byla v plamenech!Shinobu tedy nemeškala,odhodila svoje břemeno a rozeběhla se přímo směrem k požáru,doufajíce,že to její dědeček přežil.Nepřežil.Zbývající vesničané sice přiložili ruce k dílu a za několik hodin požár uhasili,ale bylo příliš pozdě-požár vše zničil.

,,Něco mám!"zakřičela náhle jedna žena.Jakmile to přeživší zaslechli,utíkali rychle za ní.Jakmile to Shinobu uviděla,vhrkly jí do očí slzy.Byl to dědečkův medailon!Přívěsek ve tvaru srdce,který se dědil z generace na generaci a měl brzy připadnout Shinobu.Žena rychle zjistila,že je to srdíčko duté,ale jakmile jej otevřela,následoval velký šok.,,Je tam vzkaz!"zakřičela žena tak,aby to všichni slyšeli a začala zprávu nahlas číst:,,Toto je varování pro ty,jenž se někdy postaví do cesty vladaři Sul Chánovi Elvenovi."Shinobu věděla,že její dědeček byl velikým odpůrcem tamního císaře Sul Chána,kterému záleželo výhradně na jeho vlastní kapse a tak si snadno domyslela,že výhružný dopis,který její dědeček Sul Chánovi poslal,byl tím,který měl za následek zhoubu většiny lidí z vesnice.

Do Shinobu se dal vztek,aniž by cokoliv řekla,obrátila se a utíkala vstříc svému osudu."Kamkoliv,kamkoliv jít,jen už nebýt tady!"To bylo to jediné,co se Shinobu honilo hlavou.Ubohá dívka už ani neslyšela hlasy,které na ni doléhaly odněkud z povzdálí,ani déšť,který se zpustil z oblaků,snad aby překryl slzy kutálející se Shinobu po tváři.

Od smrti rodičů byl její dědeček pro ni tou jedinou zpřízněnou duší na světě.A teď už neměla žádnou...

Noc je tmavá a Shinobu už klesají víčka.Posledním útočištěm se pro ni stává studená,temná jeskyně plná netopýrů,ze kterých měla Shinobu vždycky strach.Ale jí už je to jedno...jí už je to všechno jedno...

Je tu nový den a Shinobu vstává plna nadšení ze své pohádkově měkké postýlky-ale vraťme se k naší Shinobu(k té s fialovými vlasy,která se celá rozlámaná probouzí v jeskyni a s pištěním jeskyni opouští,neboť si teprve teď uvědomila,že se netopýrů bojí).Lidé z vesnice se mezitím schovali ve stínu lesních stromů,ale moc toho nenaspali,protože stále mysleli na své nejbližší,které už nikdy neuvidí,a začali nashromažďovat věci,které požár ještě úplně nězničil.Žena,která našla přívěsek Shinobina dědečka ho stále měla schovaný u sebe a doufala,že si pro něj Shinobu přijde.Tu se na kopci objevil známý vůz pana Franka,zábavného vozky s modrýma očima,blond vlasy a úsměvem od ucha k uchu,který se právě chystal odvést obilí do mlýna svého otce.Když ale viděl tu spoušť,úsměv mu zmizel z tváře.,,Co se stalo??"zavolal na lidi a ti mu všechno povyprávěli...

Po chvíli přemýšlení se mladý chlapec nad vesničany ustrnul:,,Dobrá tedy,vezmu vás na chvíli k otci,jsem si jistý,že s vámi bude mít slitování a dá vám nějaké přístřeší.",,Ještě ne!Ještě tu není Shinobu!"zakřičela žena držící v ruce přívěsek se srdcem,načež se jako odpověď ozvalo spod stínu stromů:,,Volal mě někdo?",,No...hm...jsme...jsme tu asi...asi všichni...nasedat!"zakoktal Frank.Frank byl totiž odjakživa do Shinobu blázen,dlouho se s ní kamarádil a nic jí o svém citu neřekl,ale od té doby,co se s rodiči odtěhovali do města a ona tam pak začala pracovat ji neviděl a najednou se mu zdálo,že je ještě hezčí,něž když ji zahlédl naposledy-když jí bylo 14 let.

,,Shinobu,ty jsi ale...vyrostla!"povídá Frank celý rudý.,,Ale to ty taky ne?"usmívá se Shinobu.,,P-pojď!Sedni si ke mně!Vzadu už není místo!"říká Frank a třesoucí se rukou pomáhá Shinobu na vůz.,,Tohle bude asi tvoje..."říká žena Shinobu a podává jí přívěsek se srdcem.,,Ale jak to víte?"ptá se Shinobu.Odpovědi se jí ale nedostává,možná zústane už navždy zakleta v záhadném žulovém kameni,který vyzařuje láskou.

Cesta je dlouhá a tak má Shinobu spoustu času na přemýšlení.Přemýšlení o kameni,dědečkovi,lidech z vesnice,krutém Sul Chánovi a...pomstě.,,Zastav!"zaječí Shinobu a Frank zabrzdí koně,až se vůz zapotácí.,,Shinobu,co ti je?"nyní i Frank vytušil,že něco není v pořádku.,,Promiň mi to,Franku,ale..."začíná pomalu Shinobu.,,...já musím jít!",,To tedy ne,Shinobu,pojedeš s námi a potom tě Frank odveze zpátky do města!"volá na Shinobu žena,která opatrovala její přívěsek a ostatním se to také zrovna nelíbí.,,Já musím...nechci nikam odjet!"říká Shinobu,mluví se jí ztěžka.Ale náhle se do řeči vkládá jediný člověk na světě,co Shinobu naprosto rozumí.,,Já vím že musíš..."říká Frank a líbá ji na rozloučenou.

Ti dva si vždycky byli blízko,ale nyní,když si uvědomili,co k sobě skutečně cítí se mezi nimi tvoří obrovská propast.Může znamenat dny,měsíce roky,nebo celou věčnost.Frank cítí Shinobiny pocity a Shinobu zas Frankovo a oba dva věří,že kdyby se tomu druhému mělo něco stát,budou včas na místě,aby si pomohli.Frankovi stéká z tváře jedna slza a Shinobu zas druhá,to se někdy stává,když se dvě srdce spojí v jedno a pak musí od sebe pryč.

Ale slunce zapadá dál a neúprosný čas se nezastaví ani kvůli Shinobu,ani kvůli Frankovi.A tak se cesty těchto dvou dělí,Frank jede do své dobře známé vesnice,zatímco Shinobu se vydává na novou cestu plnou nečekaných překvapení...