Shinobu-kapitola 2.-Plamen nenávisti

A tak Shinobu chodila a ptala se lidí na cestu,slunce jí v tom parném létě pálilo do očí a její šaty už byly pěkně špinavé,ale ona nic nedala na počasí,ani na svůj vzhled.A když už byla opravdu unavená a měla hlad,sedla si na rozpálený kámen,aby si odpočala.A aniž by si to uvědomila,někdo se na ni z povzdálí díval.

Starý tulák s jednou kapsou prázdnou a druhou vysypanou,dírou mezi zubama a dlouhým,šedým plnovousem si dívku prohlížel od hlavy až k patě a přitom si říkal:,,Chudák holka,potkal ji zřejmě stejný osud co mě.Ty šaty vypadají,že se každou chvíli rozpadnou a ani já bych si netroufl odpočívat na tak rozpáleném kameni.Jistě je velmi unavemá,půjdu a rozveselím ji."

Tulák se k Shinobu pomalu přiblížil a začal s ní komunikovat:,,Jakpak se jmenuješ,holka?"Shinobu se k němu obrátila se slovy:,,Copak na tom záleží?",,Ne,ne,máš pravdu,na jméně přece vůbec nezáleží...Můžu si k tobě přisednout?"rozpačitě dodal tulák,který se zalekl tónu,kterým s ním Shinobu mluvila.V tom se dívka odsunula kousek dál,aby si tulák moh sednout.

,,Nó,jó...ty nóbl lidi to je děs!Třeba náš císař Sul Chán,připravil mě vo živobytí,mizera!",,Prosím?"Skočila tulákovi do řeči Shinobu.,,Měl jsem krásné pozemky,slunce nás tam každé ráno vlídně budilo,ptáčci si prozpěvovali své písně,v jezírku plavali zlaté ryby,život se zdál být tak dokonalý...ale jednoho dne přišel císař Sul Chán..."v tulákovích očích se náhle objevily drobné plamínky nenávisti a jeho hlas už vůbec nezněl přívětivě,,...jednoho dne prostě přišel,ukázal si na náš dům a řekl:"Tak tenhle chci!".Samozřejmě nás chtěli vyplatit nějakejma směšnejma částkama,za který bysme nedostali ani polovičku toho,co jsme měli,tak jsem jim řek,že se odtamtud za žádnou cenu neodstěhujem!"tulák se při posledních slovech tak zadýchal,že se musel na chvíli odmlčet,,...ale pak přišli znovu.Vloupali se k nám,když jsem byl zrovna na návštěvě u mého takzvaného přítele.Odvezli si manželku a děti,císař dal potom postavit stráže ke vchodu a když jsem přišel,už se tam rozvaloval.Neměl jsem šanci něco udělat!Bylo jich na mě tolik.Jakmile jsem vše ztratil,moji přátelé se ke mně obrátili zády a ukázali mi svou pravou tvář-lstivou a bezcitnou.Celou tu dobu jim záleželo jen na mých penězích!"

Náhle si tulák uvědomil,že se na něj Shinobu dívá.,,Taky mi Sul Chán něco vzal.Zabil mi mého dědečka a vypálil celou jeho vesnici.Teď je čas mu to oplatit.Slibuju,že to udělám i za tebe."řekla Shinobu a objala toho ubohého muže.

,,Co to je?"Shinobu zjistila,že má muž u sebe nějaké lejstro.,,To si vem,je to mapa,která tě dovede k Sul Chánovi."tulák vrazil Shinobu do ruky potrhanou mapu.

,,Děkuji..."vyrazila ze sebe Shinobu.

Ten večer si ještě Shinobu přehazovala přívěsek se srdcem z ruky do ruky.Sálalo z něj teplo,ačkoliv to byl jen obyčejný,žulový kámen s dutinkou uvnitř.Tu Shinobu napadlo podívat se do toho kamene ještě jednou.Pomalu kámen pootevřela a aniž by se podívala,na co to vlastně sahá prsty šáhla do kamene.Ten byl však prázdný.Za chvilku si Shinobu už ani nedokázala vysvětlit co udělala,jak a proč a kvůli tomu nemohla dlouho usnout.

Až najednou:,,Vstávej holka!Koukej vstávat!!!"ze sna ji probudil nějaký muž,který s ní házel sem a tam.,,Kdo sakra jste?!"vykřikla rozzlobená Shinobu.,,Na jméně nezáleží!"odpověděl muž a jen co to dořekl,už ji vláčel za ruku.,,Jste snad blázen?!"křičela na něj celou cestu Shinobu,ale on neposlouchal.Šel jako očarovaný.,,Tady!Tady to je!"řekl tulák,když dorazili před osvětlenou jeskyni.,,On tu hoří oheň??"zeptala se Shinobu tuláka,ale ten už dávno utíkal pryč.Chování tuláka Shinobu sice zarazilo,ale bylo tu něco,co jí zaujalo tak,že na tuláka úplně zapomněla.

"To teplo...to já přece znám!"říkala si v duchu Shinobu a vkročila do jeskyně.Náhle se oheň v jeskyni ještě více rozhořel a na stěnách se objevily svíčky.Oheň se najednou začal chovat podivně.Kolem Shinobu se rozhořely drobné ohníčky.

Shinobu nevěděla,co se to děje,náhle zapomněla na všechno-na dědečka,na Franka,na to,proč tu je.Cítila,že jí ty plamínky nepopálí.Cítila se,jakoby splynula s ohněm,jakoby oheň byla!

Její tělo se náhle ocitlo v obrovském ohništi.Shinobina paměť se zcela vytratila,její fialové oči zrudly,oblečení zčernalo."Né!Něco se se mnou děje!!"křičela Shinobu v duchu.

Náhle se dívka probudila na zemi v jeskyni"Co?Kde to jsem??"Shinobu si nahmatala něco na krku."To je medajlon?Medajlon ve tvaru srdce...Ale co to s ním je??Je tak chladný...A proč mě tak příšerně bolí hlava?!"

,,Proč mě tak příšerně bolí hlava?!"nadáva si Frank kdesi v dáli a jeho otec mu odpovídá:,,To máš z toho,že pořád myslíš na tu holku!Jak jen jsi ji mohl nechat jít??Uvědomuješ si,že jestli se jí něco stane,vesničané to svedou na tebe?!Mimochodem,pusť ji z hlavy!Nedělá ti to dobře!Raději se zajímej o tu mladou dívku Keiko.Má pro tebe slabost!A je stokrát hezčí než Shinobu.Mimochodem,kdyby Shinobu na tobě záleželo,tak by tě neopustila!A teď se honem ustroj-rodiče Keiko nás pozvali na slavnost.",,Už nejsem malej kluk tati!!Nebudeš mi říkat co mám dělat a koho mám mít rád!Cpeš mi Keiko jen proto,že jsou její rodiče bohatí!Se Shinobu se něco děje a já ji v tom nemůžu nechat!"Frank vyběhl ven k vozu.

,,Počkej synku!Kam to jedeš?!",,Za Shinobu!",,Ale ta slavnost...",,Keiko se obejde beze mě.Alespoň bude mít víc času na počítání peněz!"Frank pobídl koně a vůz se rozjel zatímco Frankův otec tam jen nevěřícně stál a přitom si vyčítal,že měl být při výchově svého syna přísnější.

Frank netušil,co se s Shinobu stalo,ale přesto celou cestu cítil tu horkost v celém těle.Horkost,za kterou nemohlo stát nic dobrého.

Mezitím Shinobu v jeskyni zjistila něco hrozného:"Já...Co se to děje?!To nejsou moje ruce!To jsou dva rudé plameny!A moje šaty-co se to s nimi stalo?A proč mám tak ohořelé vlasy?Já..to nejsem já!!To je něco mocnějšího,silnějšího!Já-áááááááááááááááá!"