O tom, jak umírají nesmrtelní - ČÁST TŘETÍ

Takové úsilí a nic z toho nebylo.

Ten kulhající a ten snící stáli na okraji vyprahlého jezírka, které, jak Cye vydedukoval, bývalo kdysi Jezerem světel. Avšak nebylo zde žádné zářivé světlo, ani žádná neomezená moc. Byla to prostě obyčejná kamenohliněná prohlubeň, která někdy mohla být jezírkem.

„Jsi si jistý, že jsme tady správně?" zeptal se Nex překvapivě klidně a promnul si bradu.

Ten snící pokrčil rameny. „Myslím, že ano, ale co já vím..."

„Pokud si dobře vzpomínám...nebyl jsi to náhodou ty, kdo jako první přežil střet s jeskyním lophiusem právě zde v těchto místech?" zeptal se nevzrušeně Nex.

„Popravdě," zasmál se nervózně Cye, „víš...no, já si nic z toho dne jaksi nepamatuji...heh..."

„COŽE?" zaječel ten kulhající, až se celý jeskyní systém se otřásl. „Cože jsi to řekl?"

„No...řekl jsem, že si nic z toho dne nepa-"

„Já tě dost dobře slyšel! A teď mi pověz, co jsi si o sobě myslel, když jsi mě zavedl sem do útrob čehosi, co páchne jako kanál a neřekl mi, že nevíš, kde se nachází to blbý jezero!"

„Co já vím...neptal ses..."

„Já, že se neptal? Tak to mi řekni, jak jsem to mohl asi vědět!"

„Co já vím-"

„Ještě jednou mi řekneš, co já vím a zaudím tě na Slunci!"

„Tak dobře! Uklidni se už!"

Ten kulhající prudce oddechoval, jak se přemáhal nezabít toho snícího. Jen dýchej, říkal si, tak jak tě to učila víla kmotřička...

„Fajn," zamumlal Nex, jakmile si připadal poměrně vyrovnaný. „Takže můžeš mi říct, proč jsi mi to neřekl? Mě by to bylo jedno, kdyby jsi řekl, že nevíš. Jednoduše bych se ohlédl u někoho jiného, kdo ví, jak se sem dostat. Takže proč?"

Ten snící se znova nervózně zasmál. „Eh, můj původní plán byl tě sem zavést a nechat tě tu pěkně znít, ale..."

„Ale co?"

„Rozmyslel jsem si to," pokrčil rameny Cye, jakoby se nic nestalo.

„Dobré pro mě," zašklebil se Nex, pak ale jeho pohled zjihl. „Teď ale vážně, co teď? Budeme tady jenom čekat na zázrak, nebo co?"

„Asi prostě odejdeme bez úspěchu, slávy a moci jako obyčejní lidští lůzři," odpověděl zklamaně ten snící a potřepal s baterkou, která svítila jen z dobré vůle Dobré vůle.

Než stihl Nex namítnout, že on žádný lůzr není, se ze tmy ozvalo nepříjemné hrdelní zavrčení následované zvučným švihem šupinatého ocasu. V tu chvíli Nex připustil, že možná lůzr opravdu je.

***

„ÁÁÁÁÁ!" křičel Cye, když utíkal před obrovským temně rudým, ohněm chrlícím drákonem. Drákon do stěn mlátil ocasem, až se celý systém otřásal. Ten snící se pokoušel vyhýbat padajícímu kamení, padajícím stěnám a ostny porostlém ocasu jednoho velkého mýtického zvířete.

Asi před čtvrt hodinou – nebo už to bylo déle? - se rozdělil s Nexem do dvou chodeb s nadějí, že drákona zdrží a možná budou mít čas se odsud dostat. Plán se ale očividně nezdařil. Drákon se nenechal rozptýlit a hned vyrazil po stopách Cyeho. Kdyby vyrazil po stopách Nexe, tak by ten kulhající už asi dávno ležel mrtvý nebo spolknutý obrovskou tlamou drákona. Ale to zvíře vyrazilo po stopách Cyeho, a pokřikovalo na něj: Pamatuješšš sssi mě? Už jsssem ssskoro zapomněl chuť lidssského masssa...

„Udělalo by mi radost, kdyby to tak ještě nějakou chvíli vydrželo!" vykřikl udýchaně Cye. Nechápal, jak by mohl být udýchaný nebo znavený, když tomu jeho tělo vždy – vždy – odporovalo. Byl přece nesmrtelný.

Už poněkolikáté se ohlédl po jiné cestě, která se jakoby naschvál neobjevovala. Stejně už by tak zmatený, že by cestu z jeskyní nenašel.

Kdesi vzadu, v jeho důvěřivé části mysli, doufal, že se nějakým zázrakem objeví Nex, samotná smrt, a srazí drákona k zemi. Poté by se spolu, jako v amerických akčních filmech, postavili bok po boku a sprovodili by tu mýtickou potvoru z povrchů všech světů. V duchu se tomu zasmál. Nic takového se nestane, ani kdyby prosil všechny mistry na kolenou.

Nestvůra hlasitě zařvala, až se sesunula snad polovina krápníků. Cye pohotově skočil ke kraji a rukama si chránil hlavu. Věděl už co bude následovat. Poprvé mu drákon sežehl trochu vlasy, ale tentokrát ne.

Ten snící otočil hlavou a uviděl, že cesta pod drakonovýma je čistá – žádné padající stalagmity, stalaktity a kdo-ví-co ještě. Před chvílí totiž k Cyeho nohám dopadlo růžovo oranžové lízátko (musel se chvílí přemáhat, aby po něm nesáhl).

Drákon začal chrlit oheň, přesně v době, kdy se Cye skulil pod jeho šupinaté břicho. Nesmrtelný se roztáhl na zem, než popadl dech. Naštěstí si jeho zmizení nestvůra nevšimla, jelikož byla příliš zaměstnaná destrukcí zdejších jeskyní. Díky tomu měl ten snící dost času, aby se postavil na nohy a oprášil si ruce pokryté prachem. Jeho mozek zatím šrotoval a vymýšlel plán.

Utéct nebo bojovat? Všechny jeho nelidského smysly velely utéct a po zbytek života se už nezajímat o žádnou mystiku ani mýtické bytosti. Ale...

Pak se ta pancéřovým ocasem drákona ozval chraptivý křik. Bojový křik toho kulhajícího.

  Cye si už představoval, jak se Nex i drákon do sebe pustí v nelítostném souboji, ale nestvůra se ani neotočila. Ani nepřestala. Nex zůstal překvapeně stát, očividně si to také představoval trochu jinak.

Poté však zařval na strnulého Cyeho. „Tak pojď, ne?"

Ale Cye se ani nehnul – jeho mozek už plán vymyslel. Vytasil pravou ruku a zatnul ji v pěst. Doufal, že si tu frázi ještě pamatuje. „Sub levo ensis!"

Frázi si pamatoval dobře. Teď už stačilo rozříznout nestvůru vejpůl mocným mečem Aether.

***

Poté co se v Cyeových rukou objevil meč času, měl ten kulhající pocit, jakoby se potácel v mlze.

Cye probodl Aetherem drákonovi břicho, z kterého vytekla zlatá hustá krev. Potřísnila mu lískově hnědé vlasy a zatekla mu do temně zlatých očích.

Mýtická bytost bolestně zařvala a ohnala se po nesmrtelném svou mohutnou tlapou. Cye malátně uskočil. Drákon se však nevzdával a znova se rozmáchl tentokrát minul jenom o několik palců.

Nex to celé nehnutě pozoroval z dálky. S tímto nepočítal. Doufal, že se mu podaří odlákat nestvůru do svojí připravené pasti, ale Cye, jak se zdálo, to začal řešit jinak. Proto se k svému druhovi přidal.

Ten kulhající se podivně rozběhl a skočil na nohu netvora, jenž o něj nejevil sebemenší zájem.

Nech mě, moje sssvačinko! Tohle ssse nedělá. Zavřeštěl drákon a začal zmateně chrlit oheň, což byla Nexova šance se nepozorovaně dostat k jeho hlavě.

Nepředstavoval si cestu po netvorově hřbetě jako procházku v aleji rozkvetlých třešní, ale nedoufal, že si bude připadat stejně jako na horské dráze. I když na ni jel pouze jedenkrát, a i to mu stačilo. Hřbet se houpal, nadskakoval, každou chvíli narazil do stěny, a navíc byl rozžhavený, že i tmavé šupiny získávaly bělejší odstín (nohy ho opravdu pálily).

Jenže poté se drákonův zadek zvedl a Nex málem přepadl přímo do jeho, ohně chrlící tlamy. Na poslední chvíli se chytil jednoho malého rohu na drákonově hlavě a narazil tělem mezi jeho oči. Oči, které byli zavřené. Ten kulhající nakrčil obočí, proč by zavíral oči? Náhle mu svitlo v hlavě – žije v podzemí a oheň je moc jasný. Jeho vlastní slabina.

Drákon znenadání přestal chrlit oheň. Mmm, druhá sssvačinka.

Nexovi poskočilo srdce.

Kdesi z dálky zakřičel Cye. „Nestvůro, já jsem ještě tady!"

Nestvůra jej ani nezaznamenala, byla totiž příliš zaměstnaná. Olízla se a než stačila cokoliv udělat, ten kulhající se pustil jejího rohu a odrazil se z jejích nozder. A přitom vyslovil: „Lumen solis."

Z jeho rukou vytryskl pramen slunečního světla mířený přímo do široce rozevřených očí drákona. Zvíře zmučeně zařvalo a bolestně zavřelo víčka. Ne! Mé oči!

Nex zatím doskočil na zemi, i když jeho noha silně protestovala. Posbíral v sobě odvahu a natočil dlaň na nestvůru.

„Neco nervorum!" vykřikl nesmrtelný, jehož sluneční světlo už pohaslo.

Nestvůra znova zaječela, ale poté se se záškuby skácela k zemi. Nex jenom doufal, že je mrtvá.

Cye, s jedním z nejmocnějších mečů ledabyle přehozeným přes rameno, zapískal. „To se ti teda povedlo. Víš, jak budou mistři zuřit, když zjistí že jsme jim zabili jejich miláčka?" Ten snící napodobil Balenta, jak brečí a smrká do neviditelného kapesníku: „Ó, ne! Mé drahé zvířátko! Jak jste jej mohli zabít? Vždyť to byl takový milý hoch, že ano. Museli jste se o tom už určitě sami přesvědčit!"

Ten s tou opravdu bolavou nohou si založil ruce a pozvedl pravé obočí. „Takže my jsme toho drákona zabili?"

„Jestli chceš všem říkat, že jsem ho zabil jenom já nemám s tím problém. Myslel jsem si, ale že to bude neslušné, když jsi mi s ním pomohl..."

„Počkat, počkat, počkat. Nebyl jsem to náhodou já, kdo ho srazil k zemi smrtelnou ranou?"

„No, nevím, jestli se kouzla počítají..."

Nex sklouzl pohledem na druhův meč. „A tohle je co? Nějaká hračka z lunaparku?"

„Tak fajn," zamumlal nesmrtelný. Drákonova krev zatím stačila uschnout a Cyeova víčka byla těžká jako kameny ležící u jeho nohou.

Chvíli bylo ticho – Nex se neměl zeptat se na Aether a Cye měl zavřené oči, a proto mu byl okolní svět ukradený.

„Víš, Cye," začal ten bohatý nesmrtelný, „asi bychom se měli vrátit domů. Už bych si potřeboval dát nohy na stůl, a přitom popíjet piña coladu."

Ten snící se rozzářil. „Domů!" jásal jako malé dítě.

„Ale do vlaku tě takhle špinavého nevezmou..."

„Není to náhodou tvůj vlak?"

„No ano, ale kdo to má podle tebe uklízet? Nepotřebuji lidem platit přesčas jenom proto, že jsi zašpinil sedačku."

„A kde se, pane chytrolíne, mám podle vás umýt?"

Ten kulhající se zamyslel. „Zatímco jsi utíkal před drákon, našel jsem soubor jezírek...možná by jsi se mohl vykoupat tam."

„Tak mě tam už zaveď," vykřikl prosebně nesmrtelný, „umírám touhou po piña coladě!"

„Tak pojďme," řekl Nex a naposledy se ohlédl po nedýchajícím drákonovi. Musel se usmát – ne každému mu se povede střetnout se s mýtickou bytostí, a ještě ji zabít. Byli hold šťastlivci. (Pro tento dojemný okamžik se, prosím, nebudeme zamýšlet nad jeho zkrachovalým podnikem.)

„Konečně!" oddechl si Cye a, stále s mečem na rameni, vyrazil k jezírkům.

A Nex hned za ním.