čaroděj Honzík

 

Aplikovaná magie

V jednom z mnoha  paralelních vesmírů se odehrávají tyto příběhy.

Psací potřeba nestačila zaznamenávat jemné i hrubší nuance vysokoškolské přednášky a to čemu se říká pravá paže jevilo známky ochrnutí. Několik popsaných listů přednáškového sešitu, jehož obal již pamatoval více takovýchto útoků na svojí integritu, by to v jakémkoli soudním řízení bez problémů dosvědčilo.

Zívnul, protáhnul se. Kolega nakažený jeho zívnutím též rozšklebil svou tlamu a tak se tento mor století šířil po posluchárně. Nikomu se totiž nechce pracovat více, než musí. Pokud není nablízku nějaký bič, ovšem.

„Tak jděte spát !“ uzavřela vyučující ranní hodinu kursu účetnictví pro podnikatele.

 

 

Honzík zívnul ještě jednou a začal skládat sešit a skripta do tašky. Huh ! Za tři týdny se má psatá ten test, co se vyznačuje velkou mírou testovatosti jeho vědomostí a ještě to vůbec nemá v malíku. Což je u něj věc, se kterou ať bojuje jak chce, často nedokáže dodržet ty zatracené termíny, které si určuje někdo jiný. Což byla jeho dost podstatná vlastnost, jak pak tvořit ve spěchu. Nutno dodat, že v řadě případů velmi úspěšně.

A kdyby jenom to ! Naplánoval si dvě zkoušky, z matiky a z němčiny na které poněkud pozapomněl v minulém zkouškovém období. Kam byly přesunuty z předminulého zkouškového období. A kam až jeho paměť sahala, byl v tom nějaký časový skluz. Jeden rok ? Či dva ?? Nebo to snad přesouval déle ?? Raději to dále takto nezkoumal, mohl by snadno upadnout do časové deprese.

Ta léta studia se na něm pěkně podepsala. Už to není to, co bývalo, co dříve. Učení na rozdíl od prváku nezvládá, holku do postele nemá, peněz je také málo, maličkosti jsou problém, trpí úzkostí a depresemi, a cvičit musí…

„Ano, cvičit !“ projevil se nahlas. To pomyšlení v něm zapálilo novou jiskru. Nejednalo se totiž o jen tak ledajaké cvičení. Proběhl chodbou rychlostí vyšší než byla povolená s myslí naplněnou touhou a vzrušujícími představami. Odebral se na WC a zmizel v kabince. Víme, že tam se dají dělat různé zázračné věci…

„Teď už jen vydolovat z mozku to správné zaklínadlo, správně ho odříkat a …“

Přenesl se do jiné dimenze. Která patřila pouze jemu, jako jedinému z pozemšťanů.

 

Abychom si to hned zpočátku vyjasnili. Jeden nepříliš úspěšný čaroděj se rozhodl v té neznámé a nepochybně vzdálené dimenzi pověsit řemeslo na hřebík a přejít do pozemské dimenze. Tedy na Zemi.

Jenže si to s tím převtělením při přenosu poněkud popletl, neznal zdejší zvyky tak dobře, to víte, i čaroděj má po pětiset letech sklerózu. A objevil se zrovna na začátku honu na lesní zvěř v podobě velkého ptáka. Asi jako tetřeva. Myslivec měl munice nakoupeno habaděj. Myslivec byl navíc ještě střízlivý a tak se ten den zrovna netrefil do svého kolegy, ale do něj.

Pravdou je, že původně měl skončit v Honzíkově žaludku, který ho našel dříve než myslivcův honicí pes. Ten tetřev ale vypadal trochu divně. A především choval se velmi podivně. Což stálo za prozkoumání a sekerka raději ťala vedle jeho krku.

Byla s ním velká práce, vyléčit ho. Platit mu zvěrolékaře a tak podobně. Jak Honzík zjistil, s kým má tu čest, uzrál mu v hlavě neskromný plán. Který bez skrupulí realizoval. Dokonce mu ze skromných studentských příjmů zaplatil letenku do spojených států. Ale nejdříve mu bývalý čaroděj musel vlastní rukou podepsat předávací listinu na jeho panství a vydat přístupové kódy k magii.

A tak tedy tímto způsobem, za tu výpomoc Honzíkovi přenechal živnost na Dimenzi.

Tak si tu Dimenzi, planetu, či jak to nazvat, pojmenoval Honzík sám pro sebe. Podle jeho zvyku bez zvláštních nároků na dlouhé hledání názvů. Byla neskutečně krásná, až kýčovitá a ani stopa po mobilních telefonech, autech, továrnách a jiných nesmyslech.

Ale krutosti tu bylo obecně více než dost. Tu lapka, tu král kruťas, nějaká příšera, kterých je vždycky dost a tak podobně.

 

 

Přistál rovnou do křesla mistra. I když on zatím vůbec žádným mistrem nebyl. Což si při svých experimentech dost dobře neuvědomoval. Učednictví na půl století ho nějak nezajímalo, chtěl tvořit ihned. A z toho plynuly jeho četné úspěchy…

Ponurosti, která ho obklopovala, se vyrovnala jen ponurost venkovního prostředí. Na příjemné barvy a vybavení svého příbytku pan mistr poněkud nebyl. Přitom si stačilo přečíst pár listů z nějaké příručky o tom, jak pracovní prostředí má vliv na výkon. Že by tam neměla být přílišná tma, neboť ta uspává. Že by tam měly být jasné a příjemné barvy, které lahodí individuálnímu oku uživatele a které motivují k práci a nemělo by tam být vlhko, aby někdo nedostal revma. Takovou příručku patrně minulý pan mistr neznal. Což vysvětlovalo, proč se mu nedařilo myslet.

On pan mistr rovněž nebyl moc srdnatý a tak se radši na minulá dvě století ukryl do hlubokého hvozdu, okolo samá bažina a nechal své sídlo, přejmenované díky určitým charakteristickým rysům Honzíkem na Barabiznu, nechal prostě své sídlo značně zmizet pod povrchem země, ven koukala jen nepatrná část oproti dřívějšku. Ale stále to čnělo mezi stromy, protože Komise navigace letového provozu démonů a spol. trvala na zachování tohoto významného orientačního bodu…

A všude kolem, na loučkách i v lese, to byla samá past a démon. A už časem pan mistr zapomněl, k čemu vlastně co slouží. Tak přidával další a další věci, aby za ním nikdo nechodil nebo ho nikdo nenapadl, až se tam z toho začal sám bát a trpěl obludným strachem, ačkoliv byl proti tomu sám chráněn. Což si ale neuvědomoval.

Ve světě lidí mu však děs a hrůza až tolik nevadily. Odsunul se do již dříve zmíněných spojených států a obstojně se začal živit jako producent, režisér a scénárista horrorů. Výnosný džob.

Pro jistotu ho však Honzík hned prvním svým kouzlem přinutil zapomenout na jeho minulost. To aby ho jednou nenapadlo vrátit se nečekaně zpět. V tomhle byl Honzík totiž pěkný egoista…

 

Ale k věci. Honzíkovi bylo třiadvacet, měřil přes šest stop, měl tmavě hnědé vlasy a rozvaloval se v křesle a přemýšlel, co má udělat a co již měl udělat.

A protože se blížil konec týdne, musel obstarat peníze, aby mohl nakupovat.

Není to tak jednoduché, po nějakých měsících, co se učil ovládat magii, splnit své předsevzetí. Své podlé přízemní myšlenky. Je přeci jenom problém přičarovat si několik pětitisícových benkovek… Tedy bankovek…

No ovšem, říkáte si. Že se to nemá ? Problém je, když nestíháte studium, které se vám hroutí pod rukama, když máte zdravotní problémy jako zvýšený tlak krve, žaludek se vám pokouší strávit sám sebe a posléze i vás, tatínek se na vás vykašlal od chvíle, co vás v kolébce uviděl, a maminka pracuje ve sféře, která se jmenuje rozpočtová a každý ministr financí vám řekne, že na takové sféře je možné nejlépe ušetřit peněžní prostředky, které se hodí jinde.

 

Využil toho, že umí čarovat nebo se o to alespoň pokouší. Tolikrát už slyšel, že se každý má postarat sám o sebe, tak to dělal. Staral se sám sobě o budoucnost, takový selfmademan to byl. Alespoň neotravoval na úřadech práce.

 

„Jenom kdyby se mi také podařilo něco vyčarovat !“ zoufal si při svých pokusech, pravda nepříliš úspěšných. Vyčarovat peníze je jedna věc, úspěšně vyčarovat věc druhá. Použití duplikačního kouzla by mělo být jednoduché, jemu však dělalo stále potíže.

Originál mu ležel po levé ruce, pravou rejdil prstem v Lexikonu Aplikované Magie, který díl to je raději nezjišťoval, neboť by zjistil, že se svými kouzly předbíhá nejméně o jedno století. Než byla právě požadovaná praxe pod vedením skvělého mága. A on žádné vedení neměl. Ani žádnou předcházející praxi. Pokoušel se předělat zaklínadlo, aby vyrábělo pozemské peníze a zároveň měnilo jejich číslování a sériové kódy.

Zamumlal zaklínadlo a hle ! Půlka bankovky byla na světě, a dokonce i s ochranným proužkem. Což bylo vynikající.

„Hmm. Lepší než minule,“ zabručel. „To máš z toho,“ říkal si, „že studuješ furt něco napřed a ještě si úplně nezvládl svazky Úvodu do čarodějnictví, Obecné magie, Teorie magie, Základní postupy zaklínání, Zaklínání první a druhý díl, Teorie a praxe příšer, Démonologie – tedy nauky o démonech a Soubor elementárních kouzel pro každý den a mohlo by se pokračovat.“ Police byly plné knih a co teprve na zemi !

 

 

„Smím dále ?“ ozval se mu za zády hlas.

Pokaždé ho tohle vyděsí. To nemůže přijít tak, aby jí bylo více slyšet ? To se musí plížit potichu až k němu ? A tak místo bankovky si to tam kráčel po stole takový malý lvíček se dvěma ocasy a štítem v ruce. Prostě to leknutím úplně zvoral. Kouzlo provedlo zhmotnění jen částečně a ještě se mu do toho připletlo něco jiného, což patrně jinak vůbec neuměl. Hned si to proto zapsal, aby to mohl případně jindy využít.

„Sakra ! Říkal jsem ti, abys mě nerušila, když něco dělám.“ Ta věta patřila Michéle.

Michéle, jediná opravdová dívka, která mu v posledních dnech dělala příjemnou společnost, se přikradla těsně do jeho blízkosti.

Bylo jí něco přes dvacet, měla správně tvarovanou postavičku, ani tlustou, ani příliš vychrtlou, a krásné černé vlasy dlouhé po ramena..

„Jak to, že nespíš ?“ otázal se jí se zájmem. „Vždyť je devět dopoledne.“

„Víš, já jsem docela zvyklá i na obrácený životní rytmus.“

Ten, kdo to neví, tomu to prozradíme. Michéle je nefalšovaný upír, tedy upírka. Velmi jemné a příjemné povahy. Vynikající společnice, to už nyní věděl.

Zde nutno podotknout něco k evoluci u úpírů.Už dlouho jim nedělalo potíže pobývat na slunečním svitu. Prostě se přizpůsobili ! A rovněž mohli nasávat dle libosti, neboť si mohli vybrat jestli se někdo má při vyssávání zároveň stát upírem nebo bude trpět pouze chudokrevností a velkou únavou ! Takže opravdu šli s dobou a ani nemuseli zvyšovat své počty.

 

Ale zpátky k té roztomilé upírce Michéle.

To onehdy minulý týden koukal Honzík do kříšťálové koule a přitom studoval kouzlo přenášení živých a neživých předmětů. Měl pro to velmi závažný důvod, že si vybral zrovna tuto oblast. Jak se totiž nejlépe dostat pro diamanty v nějakém dole, kupříkladu. Bylo to pro něj velice praktické… a pak už jenom použít duplikační kouzlo a mít těch diamantů spousty.

Vzhledem k tomu, že se mu ten den podařilo přenést svou pokaženou písemku ze stolu pana profesora do své tajné Dimenze a na svůj stůl, kde si jí pak patřičně a k lepšímu upravil směrem k většímu počtu bodů a lepší známce, byl spokojený sám se sebou. Cítil se po tom skvěle a měl náladu činit dobré skutky.

Jak tak kouká do kříšťálové koule, vidí scénu, jak se žene po chodbě paláce krásná dívka a za ní chlap s kolíkem a kladivem. Už se vážně lekl, že je to srp a kladivo, protože ten chlap měl takový divný profil. Ale byla to pouhá hra stínů, žádný revolucionář.

„Tahle koule je báječná věc !“ říkal si a tak jako na videu vyhledal počátek celého právě probíhajícího příběhu a zrychleně si ho nechal promítnout.

A byl to zajímavý a poučný příběh. No uvažte, pokud je hlavou království král, co furt vybírá stále větší daně, aby mohl projídat co nejvíce plodů své země, a tak se nedostává na ostatní. A dává popravovat nevinné, také ve stále větším počtu a je na něj najmut upír, aby ho vyssál, tak byste asi také nejednali jinak, než jednal Honzík v oněch sekundách. Neboť nenáviděl dodržování zákonů tyrana. A neměl rád takové příšery, které se pyšní titulem vládce.

Přenesl onu upířici do své Barabizny na poslední chvíli, takže zmizela krátce před zabořením kůlu do srdce, což krále velice pobouřilo. Na kůl upadl sám a měl z toho poněkud mrzutou náladu.

I upíři umí být vděční. Takže upíří slečna Michéle se Honzíkovi od minulého týdne starala o domácnost.

 

Honzík na malou chvíli pustil kouzlení z hlavy a povídá: „Víš, Michéle, budu tě asi potřebovat…,“ začal. „Dneska jsem dal na program dvě zkoušky, které jsem nestihl minulý semestr. A protože jsem strašně zaneprázdněný a obě zkoušky se konají ve stejném čase, protože nikdo nebere ohledy na mé potřeby a já je potřebuji úspěšně složit zrovna dnes a teď.“

Honzík se usmál. „A tak mě napadlo… No prostě… A tak půjdeš místo mě na zkoušku z němčiny. Vykouzlím ti do hlavy nějaké ty znalosti a vědomosti. Já si nechám zkoušku z matiky. Jistě budeš souhlasit s tímto mým rozhodnutím.“ Úsměvem celý zářil. Vskutku demokratické rozhodnutí.

Michéle se naoko začala zlobit.

„To jsem si mohla myslet, že s něčím takovým vyrukuješ. Jsi to celý ty, a to tě znám jen krátkou dobu.“

Honzík se uculil podruhé. A jeho partnerka byla navíc poněkud netečná k dennímu světlu, což bouralo další mýty o upírech. A někdy se to hodí.

Protože celý týden studoval poctivě knihy, tedy ty magické, což bylo při jeho sklonu všechny věci si co nejvíce zjednodušovat podivuhodné, proběhlo vše bez problémů. Přesunul své jazykové vědomosti do její hlavy a pro jistotu přibalil také obsah celé učebnice a německého slovníku.

Michéle dostala také jeho podobu, což byl pro začátek jeho kouzlení vynikající úspěch. Neboť dle Knihy nejmladších čarodějů už neměl konkurenci, co se realizace prvního kouzla týče, byl úplně prvním, kdo dokázal něco vykouzlit po tak krátké době a nebyl při tom zničen, roztrhán démony nebo zaklet. Případně se nezbláznil.

Nutno podotknout jednu docela podstatnou věc. Honzík totiž dokázal provést zaklínadlo i tím způsobem, že na něj v mysli myslel a odříkal ho !!! Takových mágů bylo za celá tisíciletí jen velice malé množství. Aby toho nebylo dost, dařilo se mu i doplňovat chybějící části zaklínadel, vytvářet nová a v budoucnu dokonce dokázal udělat zaklínadlo do takového předpřipraveného balíčku, který se spustil klíčovým slovem. Jako příklad bylo velice mocné zaklínadlo, které vyžadovalo hodně času a dokonce různých ingrediencí a Honzík ho zvládal připravit zrychleně, s vynecháním ingrediencí a ještě uložit jako polotovar k okamžitému použití později. V tom se totálně odlišoval od ostatních, co provozovali magii. Byl jediný svého druhu za milióny let… Ještě si to ale nyní neuvědomoval a plácal věci jednu přes druhou, ale často úspěšně. A co víc. Brzy zjistil, že nepotřebuje pro lepší kouzlení ani kouzelnou hůlku...

Nyní ale zpět ke zkouškám

A šlo se na věc. Před přesunem na Zemi ještě shrábl tučný balíček bankovek, které se mu na poslední pokus podařilo zhmotnit. Nevěděl však, zda-li dílo bylo úspěšné.

 

Psal písemku a chtělo se mu hvízdat. To víte, ten bílý papír, co mu stále leží na stole není zas tak obyčejný. Pro normálního člověka je to kus bílého, nepopsaného papíru, určeného pro poznámky. Nic na něm není nápadného. Pokud si ho ovšem někdo pěkně začaruje, aby fungoval na principu obrovské počítačové databáze a uloží si na něj vše potřebné z teorie i praxe vědy zvané matematika... A pak už jen v mysli dává příkazy a ono se to objevuje a vidí to jenom on !! Cha chá !!

„Vždycky tak zvláštně koukáte do prázdna, když řešíte složité výpočty ?“ ptal se ho profesor matematiky, když viděl, jak tam tak sedí a mne si usilovně spánky. „Jakpak jste daleko se svou prací ? A jak tak bezcílně jezdíte prstem po tom prázdném listu papíru… No nenapadlo vás už vyhledat třeba psychiatra ??“

„Už jsem hotov, pane profesore, bylo to nějaké moc lehké.“ Honzík mohl být na sebe pyšný. Matematický antitalent předběhl své úspěšné kolegy.

Starý pán dost nevěřícně zíral na hustě popsané listy s četnými odkazy na možná variantní řešení, četné definice a možná doporučení ohledně využití té které metody v praxi. Jinak tomu sám moc nerozuměl. A aby měl klid přičaroval profesoru matematiky silnou škytavku, která velmi rušila jeho soustředěnost. Takže opisovat rázem mohl kdekdo.

Tentokráte se Honzík neklepal strachy jako vystrašený pejsek, který čeká na libovůli svého pána. Tentokráte musela kapitulovat katedra matematiky a vydat do jeho řádného průkazu o studia samotnou jedničku ! Byl na sebe velice pyšný, ale velmi. Ta jednička totiž mohla být udělena jenom jedna za celé zkouškové období vysokoškolského semestru, aby se neplýtvalo dobrými známkami.

Magií jde všechno líp…

 

 

Opojen úspěchem vyšel na chodbu a s hlavou v oblacích brouzdal po celé univerzitě.

„Já to dokázal !“ opakoval si pro sebe potichu. Pak se zase pěkně vyděsil, když na chodbě narazil sám na sebe. Opojen vítězstvím zapomněl na Michéle.

„Tak jak bylo na němčině ?“ Trochu se obával možných důsledků, protože to všechno bylo nevyzkoušené, jeden velký pokus a omyl. Její úsměv však dával tušit výsledek, ale přesto se zaradoval, když to uslyšel z jejích úst.

„Za jedna, prostě výborně ! Zkoušející se jenom trochu divila, že mám sklon mluvit v ženské osobě.“

Honzík popadl oba vysokoškolské průkazy o studiu a provedl jejich opětovné spojení. Předtím je totiž musel rozdělil, udělat z jednoho dva, aby měl vyučující tu skvělou možnost někam zapsat jeho úspěchy.

„Ty, poslyš,“ zeptal se Michéle, když studoval její zápis, „nějak se mi zdá, že to písmo je nějaké rozkodrcané, roztřesené.“ Díval se na zápis o zkoušce z němčiny a přemýšlel. „Nebyla ta němčinářka nějaká nalitá ??“ otázal se Michéle. Sice na tom moc nezáleželo, ale chtěl být v obraze. Co když by se potom vyprávělo, že byla pod vlivem alkoholu a třeba by někdo mohl chtít zkoušky opakovat.

„No alkohol žádný. Ale cholesterolu má asi habaděj !“ dodala znalecky jeho upíří partnerka v nekalostech.

„Aha. Coó ?!?“ Teď mu to došlo, o čem to vlastně mluví. Mělo ho to napadnout dřív, než ji sem vůbec bral. „Snad jsi ji propána nevyssála !?“

„Jen trošku,“ olízla se Michéle. „Už týden držím dietu a vůbec ! Slíbil si mi, že mě vezmeš do svého světa na občasnou svačinku nebo oběd. A navíc jsem si to za svou práci celkem zasloužila, nemyslíš ? Navíc je z toho v úplném šoku a nic si nebude pamatovat.“

„Pravda !“ zavrčel. Jak byl v dobré náladě, začal svůj slib i plnit. „Můžeš rovnou zkusit své štěstí, tady máš adresu.“

Michéle se po přečtení oné adresy párkrát olízla a vycenila své špičáky.

„Já ráda poznám elitu vašeho národa !“ uzavřela poté své přemýšlení o hektolitrech potencionálně prolité a především vypité krve.

Honzík se tak trochu děsil z jejího apetýtu. „Ale už po několikáté ti opakuji, aby nebyly žádné skandály !“ nezapomněl jí ještě po několikáté naposledy upozornit. „Je to do parlamentu naší republiky. A já nechci mít nic společného s politickými mrtvolami !!“

Napadlo ho totiž, že těm schopným mužům je třeba trochu pustit žilou, třeba jim to pomůže v myšlení a stanou se z nich osvícení panovníci jako někdy ve středověku, kdy se této metody s úspěchem a hojně používalo proti nejrůznějším neduhům.

„Bez obav !“ načepýřila se. „To zmáknu. Ty mají všude tuhý život, nic se jim nestane.“

Moc klidný nebyl.

Před školou si stopla taxíka a odjela. Měl takové tušení, že dnes to nebude taxíkář, kdo pustí někomu žilou. Michéle totiž zásadně odmítala za něco platit, soudě podle jejího pohledu na zmiňovaného drožkaře, dalo se soudit, že on bude splácet něco jí…

 

„Hej ! Ty máš bráchu ?“ ozvalo se za ním a on se jako vždy snadno vyděsil.

A jaj. Za ním stála jeho kamarádka Luci. Zapomněl totiž zbavit Michéle své podoby. Což bylo nutné napravit. Škoda, že neviděl, jak se tvářil onen taxikář, když mu proměna proběhla přímo za zády. Přivřel jen krátce oči, cosi stranou zašeptal a kouzlo bylo provedeno.

„Ne, to nebyl můj bratr,“ odvětil konečně Luci, která sledovala jeho trochu podivné počínání. „To byl bratranec, hodně vzdálený,“ dodal na vysvětlenou. „Byl se podívat, jak se zde vyrábějí ekonomové jako na běžícím páse“.

 

 

Nicméně vrátil se od svých vlastních teorií k objektu stojícímu před ním.

„Dnes vypadáš úžasně ! Je na čase pozvat tě taky jednou do restaurace !“ Z kapsy mu jen tak upadla pětitisícovka. Což vyvolalo u Luci velký kladný zájem.

Jak totiž po matice zjistil, měl opravdu mimořádně úspěšný den. Byla stejná jako její sestřičky. Tedy jako ta bankovka. Nefalšovaně magicky zfalšovaná !

 

 

Byl trošku napjatý, když od něj servírka v luxusní restauraci brala již druhou bankovku. Ale jeho dílo bylo dokonalé. Nikdy se na to ani v budoucnu nepřišlo, jenom centrální banka měla zamotanou hlavu s kdoví proč zvyšující se inflací, díky většímu množství oběživa v oběhu.

 

Ovšem tohle nebylo nic proti jeho úspěchu, kdy zmanipuloval výhru v celosvětové globální loterii, tedy tažení čísel a vyhrál sto miliard dolarů …..! a nějakým záhadným způsobem si ji nechal vyplatit celou, protože magií dosáhl osvobození své maličkosti od zdanění a to celosvětově…..! Potom se mohl věnovat svým vlastním projektům a využívání peněz a volného času.

Po nějaké době se jeho majetek dostal do výše jednotek kvintiliónů… Takové číslo, co má na začátku třeba jedničku a třicet nul k tomu… Stále se ale bohatým necítil.

A to i přes to, že potom měl ve svém vlastnictví celou planetární soustavu kdesi ve vesmíru. Tedy lépe řečeno celou galaxii, kterou podivným způsobem vyhrál v intergalaktické loterii spolu s kvintilióny vesmírných kreditů. Pár desítek miliard hvězd a planet v jeho majetku se vždycky hodí. Navíc obyvatele jedné planety zachránil před vyhubením, jiný výherce by je bezohledně prodal do otroctví na planetu úpírů, kde by byly dočita vyssáti.

Podnikl totiž výpravy do jiných Dimenzí a dokonce jiných paralelních vesmírů, kterých byly snad tisíce. To vše mu jeho magické schopnosti umožňovaly. Rád měl hlavně planetu, kde se povalovaly surové diamanty jen tak na zemi a stačilo je sebrat.

 

Ještě jedna podstatná věc zbývala. Vypátral velkého podvodníka, co okrádal lidi ve velkém. Skoncoval s ním rychle a bezohledně. Paralyzačním kouzlem ho znehybnil a potom mu dal ochutnat kouzlo pravdomluvnosti. Když na sebe přiznal úplně všechno a bylo jisté, že je vinen, proběhla proměna. Neřád skončil v podobě záchodové mísy… Což by samo o sobě nebylo tak hrozné. Ale tu mísu nainstaloval na velmi frekventované veřejné záchodky. Nutno dodat, že zakletý neřád vnímal vše, co prošlo záchodem, jako by to prošlo jeho vlastními ústy a krkem. Cítil a viděl úplně všechno … Honzík to považoval za svůj dosavadní vrchol úspěchu v magii, nechat neřáda ochutnávat sračky, a přitom nechat ho trpět velkým strachem z nečistot a baktérií. Opravdu obludný trest pro zločince.

 

Ten den v parlamentu odhlasovali poslanci obzvláště problematická ustanovení a zákony plné chyb. Zcela jistě za to mohla Michéle, která se občerstvovala, kde se dalo.

Teď byl pěkný slunečný večer. A on ležel ve své posteli. A nebyl rozhodně sám...

Jediné, na co si doposud úplně nezvykl, byly sexuální hrátky s Michéle….. Nalezli v sobě zalíbení nejenom psychicky ale i fyzicky. Taková jednota v rozmanitosti. Pokaždé, když po sexu vytáhla své ostré zuby z jeho krku a smyslně si olízla rty po chutném občerstvení, raději na sebe aplikoval léčivé protiúpíří kouzlo a něco proti chudokrevnosti. I když ona ho ujišťovala, že když nechce, tak ona z něj úpíra neudělá ! Opravdu složité milostné partnerské vztahy.