Čaroděj Honzík a Ostří Hoši

Anotace: Jak lehce nabyl přístup k magii, tak lehkovážně s ní nakládá. Druhá povídka o čaroději Honzíkovi

Ostří hoši

To víte, při podnikání a zvláště v jeho počátcích není na intenzivní studium magie příliš času. Člověk se musí spokojit s těmi elementárními znalostmi. No ano, jistěže, ten vynález, co přinesl spoustu zisku a umožnil mu vydělat miliardy během jednoho jediného dne, měl cosi společného s magií, ale …

Vše v rámci podnikatelské etiky. Kterou si přizpůsoboval individuálně podle svých potřeb pro blaho své maličkosti…

A tu vám najednou někdo pošle uprostřed toho snažení zdvořilý dopis, že by jste se měli takříkajíc pojistit proti působení jistých vnějších vlivů, které nebudou v případě vaší osoby rozhodně nahodilé, a které jsou schopny v případě nezaplacení udělat vám a z vás kůlničku se dřívím. Tím dřívím byly nepochybně myšleny jeho kosti.

Honzík, hrající si na podnikatele, se zamyšleně podrbal na hlavě a znuděně nechal sklouznout list přísně tajného obsahu o zasedání top managementu, tedy vrcholového řízení jisté firmy ohledně jejích strategických rozhodnutí na zem.

Byla vytvořena elementálem vzduchu, tedy duchem, který si to zapisoval přímo pod nosem samotného generálního ředitele, který spolu se svým bezpečnostním poradcem nabádal k opatrnosti před konkurencí. Však s elektronickými rušičkami a důkladným kontrolováním účastníků sezení byl na Honzíka krátký.

Tomu zprávu před chvílí doručil netopýr. A měla cenu pěkných pár miliónů pro někoho, kde investuje na akciovém trhu. Však nyní měl docela jiné starosti než se zabývat krásnou myšlenkou na její zpeněžení. A vymýšlení nových skopičin.

Teď však musel vymyslet plán, jak s zbavit noční můry placení poplatků za ochranu. Pohodlně se natáhl ve svém koženém křesle a dal si nohy na stůl, aby mohl lépe a kvalitněji přemýšlet.

Zombie u počítače s přehledem rutinního znalce vyplňovalo účetní knihy. Už jenom proto se konkurenci zdálo, jak on může tolik ušetřit na mzdových prostředcích a kupříkladu také na zdravotním pojištění. Každý znalec vám zajisté potvrdí, že platit za takové zombie zdravotní pojištění je čirý nesmysl.

K čemu by je totiž potřebovalo ? Sice mu občas upadne nějaká ta ruka či nohy, přinejhorším hlava, ale stačí je prostě sebrat a znovu nasadit na místo a ve spojení se zaklínadlem minimálně náročným na magii je vše zase v naprostém pořádku.

Proto měl Honzík tolik volného času pro vymýšlení svých podnikatelských záměrů. A snad proto už byl také milionářem.

Což, jak se ukázalo lákalo pozornost jistých individuí. „Jestli nebude na účtu číslo…a tak dále, jistá kulatá sumička, čekají vás problémy,“ stálo mimo jiné v tom dopise.

„Opravdu jednoduchá věcička a způsob, jak bez práce přijít k penězům ! Co on se s magií nadře, aby realizoval své záměry ! Co pokusů a omylů !“ Honzík přemýšlel nahlas. A vztekal se. A pak se ale rozhodl.

„Nebudeme to zbytečně dramatizovat.“ Naklepal příkaz k převodu z účtu do počítače, počkal, až elektronická mašina ověří jeho totožnost dle DNA, zadal přísně tajný kód sestávající z příšerně dlouhé kombinace písmen a číslic a celé to odeslal. Ve tváři se mu usadil škleb nad dobře vykonanou prací. V bankovních převodech byl expertem.

Kdesi daleko ruský medvěd mafián zařval: „Čto ? Cože !? Nět milionov ? Nět ?! Co je to za čáry !“ obořil se šéf mafie na svého podřízeného. „Tady je přece jasně vidět, že peníze na náš účet přišly, ale zároveň se najednou nějak ztratily ! Já potřebuji peníze na kandidaturu na ombudsmana, obhájce lidských práv a nějak to musím ufinancovat a uplatit. Co nato říká náš bankovní úředník ??“

Jeden z chrabrých hochů se zazubil.

„Držíme ho u ledu !“

Tím bezpochyby zamýšlel onu díru v ledě v ledové zimní řece jeho rodné vlasti. „Podle toho, jak už přiznal doslova všechno, včetně toho že šuká vaší ženu a peníze se neobjevily, soudím, že v tom bude mít prsty spíše ten Honzík.“ Jeho postřeh i logická úvaha byly fantastické, to se nedalo upřít. Z toho plyne ponaučení: „nedělejte si srandu z ostrých hochů. Oni jsou nejen ostří, ale i inteligentní. To jenom americké akční filmy je líčí jako zabedněnce.“

„Z nás si nikdo legraci dělat nebude !“ rozhodl to šéf. „A teď bystro k němu a ty peníze od něj dostanete, má si dávat lepší pozor při placení. Zodpovídá i za doručení, teď to zaplatí i s penále ! Bordel nám tady ve splátkách dělat nebude ! Měl by být rád, že může platit zrovna nám ! Taková pocta !“ Ruský mafián se nadul pýchou. „A bankovního úředníka můžete vysekat až na jaře. Když prý šuká i mou ženu, tak nemusíme s jeho vytahováním pospíchat…“

Zamračení pořízci se s přikývnutím dali na pochod…

„Nedali se zadržet !“ krčila rameny bezradná a vystrašená sekretářka. Honzíkovu pracovnu nyní okupovali dva drsňáci se samopaly značka Kalašnikov.

Elementární poučka zní, že k hostům se musíme chovat vždy uctivě, i když je potom vyhodíme. Honzík zprvu nechápal souvislosti.

„Dobrý den ! Posaďte se prosím.“ Usmál se na ně mile. Nechal se po pravdě trochu zaskočit. Tak rychlou reakci nečekal. To kouzlo zpětného převodu peněz je asi nějak podráždilo. Bude na to muset jít asi jiným, diplomatičtějším způsobem. Dalším krokem nemůže nic zkazit…

Vytáhl láhev. „Smím pánům vymahačům nabídnout vodku ?“

Setkalo se to se značným pochopením a uznáním. Zdálo se, že jsou lační po prvních sto gramech nápoje na každou končetinu. Kde zajisté nehodlali vůbec setrvat, neboť, kde je jedna láhev bude zpravidla i druhá.

„Vódku ? Da !!“ Rus podpořil svůj požadavek zarachocením závěru zbraně a Honzík se trochu lekl a zoufale se snažil rozpomenout se na zaklínadlo pro výrobu pancéřového ochranného plátu, který už dávno měl být mezi ním a těmi hlavněmi.

„Flašku sem, rychle !!“ pobízel ho netrpělivě jeho návštěvník, když se z výše uvedeného důvodu u Honzíka projevila určitá pomalost. Přitom ho samopalem šťouchal do břicha.

„Když jinak nedáš…“ Honzík mu podal flašku a nenápadně se odklidil co nejdále. Někdy je taková nárazová opice zlá… Protože to tak uměl, pomyslel na jedno složité zaklínadlo a tím ho spustil a čekal na výsledek...

Rus autoritativně odšrouboval uzávěr, přiložil láhev k ústům a pak…

Pak se děly věci ! Honzík si tam tuhle náhodou odložil jednoho z těch příšerných démonů, to když zpackal kouzlo na výrobu hračky pro dítě jedné kamarádky. Vůbec měl dojem, že v určitém období mu z nepovedených kouzel vycházeli démoni…

A přišlo mu líto toho dítěte, tak mu toho démona raději nevěnoval. Ale zároveň mu bylo líto i toho démona, když už ho takhle přivedl. Tak ho dal do láhve od vodky a zašrouboval. Myslel si, že se snad časem na něco bude hodit.

Démon zamžoural velkýma očkama, červeno- žlutě se mu tam zablesklo, zubama rozlouskal oba samopaly kalašnikov a náboje požil jako bonbóny. A pak zálibně jeho zrak spočinul na obou ruských bratrech členech mafie.

Ti z toho byli poněkud vyšinutí. Pařátem přejel po jejich oblečení a to postupně a potupně odpadlo. Trenýrky ke své škodě nenosili. Asi. Návštěva se tímto nezadržitelně blížila ke zdárnému konci. A to to na začátku vypadalo všelijak. Jenom ne dobře pro čaroděje. Leč taková magie je ve své podstatě mnohem příšernější než nejhorší mafie.

„Pozdravujte ode mne pana vrchního mafiána !“ zabručel Honzík, když návštěva definitivně odešla. Bez rozloučení.

„Groar !!“ To se nesl démonický řev budovou, smíšený se šíleným řevem štvaného člověka. Ta návštěva totiž vůbec neodešla dobrovolně. Byla spíše hnána. Pronásledována. A štvána. Démoní hon na lidskou rasu.

Honzík se bavil. Takové využití toho přítulného démona ho vůbec nenapadlo. „Pan šéf se má na co těšit. Taková splátka poplatků za ochranu mu nepřiběhne pod ruku každý den a sama !! Asi by měl začít šetřit na excortistu – vymítače ďábla !!!“ dumavě zakončil celou epizodu Honzík.