Čaroděj Honzík a Hrůza v počítači

Anotace: Třetí povídka kde se objevuje čaroděj Honzík. Tentokrát se pokouší odstranit počítačový virus magií a následky jsou nedozírné. Nakonec přichází šílené řešení situace.

 

Hrůza v počítači

 

„Znovu vám vážení přátelé říkám: Nepouštějte se do odstraňování počítačových virů, pokud nejste sami docela v pořádku a pokud to neumíte lépe než antivirový program !“

Ráno při probuzení se k němu přivinula ospalá Michéle s tím, že by stála o nějaký desert před večeří. Nedivte se, že pro takové krásné stvoření se sexy postavičkou a černými vlasy udělá člověk skoro vše. A pak je nějaký nesvůj. To víte, darovat pár deci krve po ránu ! Michéle je totiž jeho nevěrná upírka… Naštěstí byl jako čaroděj proti přeměně v upíra chráněn. Nehledě na to, že současní upíři zdaleka ne každého proměnili kousnutím v upíra, mohli to totiž ovlivnit. Jinak by už z parlamentu byl spolek upírů, protože Michéle tam chodila poměrně často uspokojit své nízké hladové pudy.

 

Honzík toho rána na školním počítači zjistil jakýsi virus se sídlem na univerzitním centrálním počítači. Kdo ví, jak se tam ten neřád dostal. Jak se později ukázalo, byl to nějaký lepší příbuzný toho, co se ozve, když je v půlce práce. Tedy v půlce vymazávání dat. Tenhle se ale zpravidla ohlásil teprve tehdy, když bylo dílo úspěšně hotovo. Done. Což pro vlastníka zmíněných dat představovalo potopení Atlantidy.

Procesor nezvládal počítač a antivirový program zase nezvládal virus a jeho odhalení a odstranění ze všech souborů a adresářů. Honzíkovi se prostě nechtělo čekat, až to bude odstraněné nějakým odborníkem na slovo vzatým.

Tak se do toho pustil s magií. Takové malé odstraňovací kouzlo to mělo být a velice prosté, jednoduché… pro toho, kdo magii dokonale ovládá. Chtěl prostě fušovat do všech oblastí.

Nicméně stalo se. Virus sice opustil bezpečí počítače a jiných síťových laskomin, ale zároveň se po svém odstranění zcela nepochopitelně zhmotnil v podobě démona barvy olejové skvrny u východu z počítačové učebny.

„Formátuje se !!“ zařval nelidským hlasem. Tím mínil jako, že vaše vědomosti buď zmizí, budou nenávratně ztraceny nebo nepředstavitelně přeházeny.

Honzík tak tak stačil vztyčit mentální obranné pole a beztak skončil otřesen spadlý ze židle jako zralá švestka, která stářím začala trpět závratí.

Tento příkaz znal z počítačové terminologie, ovšem, že virus bude schopen díky nepovedenému kouzlu mít jakousi podobu a působit na lidi, s tím by opravdu nikdy nepočítal. To byly ty jeho zatracené pokroky vpřed bez dokonalé znalosti ostatního.

Co za hrůzu vypuštěnou na svět to je pochopil totiž plně až za okamžik.. Nejvíce postiženo bylo kontrolní stanoviště u východu z učebny. Zmatený strážce počítačové sítě tvrdil, že k jistému počítačovému programu, tedy k jeho ovládání, není potřeba žádná myš. A pokud jí někdo tak nutně potřebuje, ať si prý dojde do železářství, kde mají pastičky.

„To pak můžete ulovit na akademické půdě vysoké školy dokonce i krysu !“ dodal s úsměvem a studentka zaprskala nad tou nehorázností jako divoká kočka.

„Nebo si jí můžete ulovit i sama, jako tedy tu myš !!“ chechtal se záchvatem smíchu stižený počítačový expert. „Na krysu asi nemáte dost sil !“

Kočka, dívka, která se chovala jako kočka, právě díky činnosti uprchlého viru, mu přejela svými deseticentimetrovými drápky – nehty po obličeji a prskající odešla.

Po vyslechnutí další debaty, kde student národního hospodářství tvrdil, že Marx byl jediným ekonomem na světě, na nic dalšího už nečekal. Situace byla nadmíru složitá a vážná.

Honzík si opravdu zoufal. Jako to mohl dopustit ! Ta jeho nedovařená magie učená na přeskáčku ! Tahle bestie lidem zamlžuje jejich znalosti, nutí je zapomínat či jim to v paměti pospojuje jinak. A produktivitu práce má dokonce lepší než v podobě pouhého počítačového viru. Nikdo se tomu totiž neumí bránit !

Otřásl se při představě toho slizu, ženoucího se chodbou. Rychle zformuloval svá obranná kouzla a posléze vyštrachal ze zákrutů svého ztrouchnivělého studentského mozku jedno, co tu bestii usměrní. Nedalo se však použít na dálku a bylo dost náročné na čas. Navíc nechtěl riskovat, že to zasáhne někoho dalšího. Musí toho bastarda dostat ! Dohonit a uštvat.

Budovou se ozýval řev, jak se démonická podoba počítačového viru hnala chodbou. Kdo byl po ruce, toho více či méně, na kratší či delší dobu zformátovala.

Není příjemné, když student před písemkou zjistí, že mu chybí část vědomostí. Či když učitel vyhodí půlku opravených písemek z okna, aniž by si poznamenal výsledky a tvrdí, že studenti písemku nepsali a dostanou tudíž jedničku.

Honzík viděl strašné následky, když pátral po tom zloduchovi. Otřesnou ránu zasaženou logice viděl, když proběhnul kolem matikáře, který tvrdil, že za znaménkem rovná se, už nic, ale vůbec nic není a tudíž, že rovnice racionálně lomené funkce se rovná zelené tabuli na níž je napsána.

„Pečlivý studenti si to jistě rádi ve svém volném čase ověří derivací a integrací ! Je to takový malý výpočet na sto listů.“ Sebral své poznámky, zavřel je do desek a šel.

Filosof zase přednášel smíšené třídě studentů a studentek, ke kterým měl jinak averzi, neboť umění přemýšlet bylo dle jeho názoru vlastní jen mužům.

„Existují jen ženy !“ tvrdil tuto hodinu s vážnou tváři, vysvětlujíce vývoj lidského rodu a filosofie. S láskou k moudrosti to toho dne vypadalo bledě…

 

 

V jídelně, kam doběhl se značným zpožděním oproti pronásledovanému, došlo k totálnímu přeházení údajů v databance magnetických karet, sloužících jako stravenky.

Jeden Evropan se cítil opravdu dotčen, když dostal africkou směs vybraných druhů červů, kterou si vůbec neobjednal a navíc byla drahá. Pokladní mu však tvrdila, že lže bezpochyby on.

„Podle karty jste Ali Hassan, váš otec je král, vaše matka čtrnáctá žena v domácnosti – rozumějme harému, a bydlištěm je čtvrtý baobab u cesty kdesi v Africe.“ Trvala si na svém pokladní. „Asi jste nemanželskej, no. Že nejste černej. Třeba to bude až v další generaci.“

To bylo na dotyčného moc. „Volejte lékaře ! Ona se snad pomátla. Tohle není škola, to je ústav !!!“

„Mám to tady napsaný v počítači !“ hájila se vehementně. „A počítač nikdy nelže. Co je psáno, to je dáno ! Třeba jste zapomněl, že jste si nechal vybělit kůži. A teď už si vemte ty vaše červy a jezte, nebo vám zasmrádnou a nás obviní z rasismu !!“

Bylo jasné, že se Honzík hnal po té správné horké stopě. Démon však záhy opustil univerzitu a hnal se ulicemi velkoměsta. A zdařile formátoval slušně vychovávané dívenky, jejich dobré vychováním, pohrál si s jejich sexuálním pudem a v běhu nebo s krátkými přestávkami uspokojoval své choutky.

„To by bylo něco na Guinesse: Při daném tempu by stačil za hodinu obsloužit více jak šedesát dívek. A to nejspíš počítám špatně !“ prognózoval další vývoj jeho řádění Honzík.

Leč to nebyl zdaleka konec. Když se ocitl u budovy parlamentu, zhrozil se.

„Zastavit !“ řval za démonem mizícím ve dveřích sněmovny. Ostraha však neměla žádnou šanci. Ten bídák je proměnil na čokly, tedy jejich rozum. Seděli tam na čtyřech a pokoušeli se neohrabaně výt. Jako malý kluci. Přitom bývalému ministru načůrali do bot.

Honzík už málem vyplivl plíce, jak byl vyčerpaný, přesto mu láska k vlasti velela pokračovat. Nebo spíše k prostému obyvatelstvu. „Dřív než se jim, poslancům, ten démon dostane na kobylku. Imunitu sice mají, ale na tu jim on kašle. Polovičaté zákony, občas s dírami od ementálu, už parlament produkuje nyní. A co teprve pak !!“ šeptal si s děsem v očích.

 

Situace však byla mnohem vážnější: Na programu bylo hlasování o vyslovení nedůvěry vládě !! Parlament měl pouho pouhých dvěstě poslanců, tak Honzík zpočátku nechápal, co za hlášení se to nese budovou. Vrazil do jednacího sálu a spatřil to na vlastní oči.

„Ze tří set přítomných poslanců bylo třistapadesát pro,“ stálo na informační tabuli s výsledky hlasování. A za ní se šklebil virus.

Vypukla bouře. Předsedové znesvářených stran se s laskavým přispěním pana Viruse zbavili poslanecké imunity per pusa a začali se drásat po sobě, tahajíce se přitom za kravaty. Dílo zkázy bylo dokonáno. Parlament byl v rozkladu.

„A mám tě !!“ zaječel vítězoslavně Honzík. Narazil na to monstrum v jedné z postranních chodeb parlamentu, v takové docela odlehlé chodbičce, jak tam svírá v pařátech kufříček s nějakými tajnými dokumenty. Neboť předpokládal, že ty dokumenty musí být tajné, když jsou na takové horké parlamentní půdě.

Ten nepřítel národa snad chystá nějakou aféru s tajnými dokumenty. Co když je schopen pomíchat i tištěná slova ? Honzík se otřásl a modlil se, aby jeho úsudek byl špatný. Leč ten byl dobrý jako ostatně vždy.

S hrůzou však sledoval, že ten zloduch je schopnější, než by se kdy mohlo zdát. Už totiž neplatila stará známá poučka o tom, že co je psáno, to je dáno. Právě ji totiž změnil.

Démon si v tom listoval, jako by neviděl razítka „Přísně tajné!“ Stránky kompromitujících materiálů určených k znemožnění politických rivalů se mu před očima měnily. Písmenka jakoby ožila a způsobem neodlišným od chůze, jako když mají nožičky, se přesouvala na jiná místa. A to dělala dokonce celá slova ! A navíc tvořil docela čitelné věty dávající smysl. Jako , že jeden z poslanců má erotický salón, kde zaměstnává jako pracovnice jiné poslankyně a celé to maskuje pod názvem Slepičinec. Nebo jednání o prodeji celé jaderné elektrárny islámským fundamentalistům. Virus se šklebil a pokračoval ve své dezinformační kampani.

Honzík, který se nemohl po předchozí námaze skoro nadechnout, nebyl schopen ihned zasáhnout. Bylo mu z toho na omdlení. Z toho by mohla být nějaká aféra ! ten cvok navíc začal hledat v ukradnutém notebooku nejbližší cestu do jaderné elektrárny a ke spojení s počítačovou sítí mínil použít mobilní telefon.

Navíc se přihnala ochranka.

„Vy jste určitě nějaký špión ! Ruce vzhůru a ani hnout !!“

Honzíka to velice deprimovalo. On, který se celou dobu odvracel od oněch tajných dokumentů a přivíral oči, i když popravdě řečeno, ten obsah byl velice zajímavý a mohl by být výhodně zpeněžen, On že má být zatčen ?

Než se na něco vzmohl, virus to provedl za něj. Jednotlivé části pistole ztratily soudržnost, vysypal se celý zásobník a náboj se vzpříčil v hlavni. Nějak to zasáhlo i samotného příslušníka, který si začal místo dalšího plnění služebních povinností zpívat: „Jsem papóušek máličký – ičký, pápoóškuji si rózkazy vždýcký – ický, tralala !“

Přitom se začal rukama po papouščím zvyku oškubávat, tak, že si brzy na hlavě vyškubal pleš. Byl vyřízený.

„Tak to by stačilo !“ vpadl do toho rázně Honzík po malé odmlce. „zanášíš věci do jiných hnízd jako kukačka a kradeš nápady jako straka !“ pokračoval ve své obžalobě.

Démon se zašklebil a zformátoval větší část Honzíkovi obrany s úmyslem uprchnout po telefonní lince. Honzík doloval to správné a poslední zaklínadlo, ač byl silně otřesen. Zachrání ale parlament a to mu dodávalo síly !!!

Virus se už z poloviny nasoukal do telefonního sluchátka, ven mu koukal jen hlava a část těla. Naneštěstí pro něj měla linka malou přenosovou kapacitu. Ale bránil se zuřivě.

Nicméně nakonec po lítém boji ho čaroděj spoutal myšlenkovými vlasci a odtransportoval ho k sobě domů. Kouzlo neviditelnosti se k vyklouznutí ven hodilo znamenitě, alespoň si jej pořádně procvičil. Parlament si mohl oddychnout.

 

Naládoval ho zpět do centrálního počítače, tentokráte vlastního a dumal, co s tou nebezpečnou věcí provede. Nakonec to vyřešil šalamounsky po svém.

„Můžeš mi říci něco na svojí obhajobu ?!“ zostra se dotázal toho darebáka a namířil na něj baterku, aby si na něj trochu posvítil a dodal celému procesu ten správný punc originality. Nesmí se před svým protivníkem ukázat jako příliš shovívavý.

„Ne ! Nenič mě !“ řval virus prostřednictvím zvukové karty, jejíž kvalita umožňovala správně rozpoznat emoce v jeho hlase. A mohutné reproduktory high endové hi-fi věže se staraly o zbytek.

„Jsem jen chudinka virus, který ani nezná svého otce, natož matku ! A kterého se každý snaží vymazat !“

I zželelo se mu ho. Vojenští stratégové také neničí pracně vytvořené smrtící viry. A tenhle navíc vznikl takovou náhodou, že by se příležitost nemusela více opakovat !!!

Honzík si jenom trochu pohrál s jeho podstatou, aby ho jeho výtvor propříště lépe poslouchal a mistrovské dílo bylo na světě ! poskakoval pak kolem počítače jako malé děcko, co dostalo novou hračku a už přemýšlí, jaké lotroviny s ní podnikne. Protože účel onoho viru nebyl nijak jen tak ledajaký…

Byl nasazen v počítači a síti jako ideologický spojenec pro šíření nepravd. Což během té krátké chvíle, co užíval svobody bezpečně ovládal.

„Pokud přijdou z berňáku, zamotáš jim kebuli !!“ mnul si spokojen pracky Honzík. A to nebylo všechno, co Honzík toho dne provedl, aby si získal jeho přízeň. „Vida, jak takové jmenování, povýšení do funkce Vrchního formátovacího Démona Viru udělá své ! Poskytnete tím pocit důležitosti a společenského uznání. Bude vám zobat z ruky ! Trochu odpouštět takovým hříšníkům nikdy neškodí !“

Virus se příjemně šklebil z obrazovky a Honzík se šklebil na něj.

„A za odměnu, když mi zformátuješ a rozlouskneš přístupové kódy k tajným informacím, nebo předěláš mozky mým nepřátelům, potom tě budu za odměnu pouštět do světa lidí a v jakékoliv podobě, třeba i lidské,“ uzavřel Honzík svou řeč.

Zrodil se Démon a Virus. Stručně Démonavirus.

 

Dá se říci, že jeho vlohy mohl vyzkoušet skoro hned. V jeho státě a okolních státech došlo k velkým povodním a škodám. Proto Honzík přemýšlel, jak pomoci. Poslal proto Démonavira, aby navštívil počítače a bankovní účty světových mafií a peníze na obnovu po povodních zajistil.

Démonavirus se dal s chutí do díla. Během několika hodin měl hotovo …! Dáno i tím, že v počítači se přemnožil na tisíce svých klonů, které jednaly samostatně.

Honzík jen zíral na miliardy peněz převalujících se na tajném sběrném účtu. Kdyby to měl takhle udělat čaroděj sám, trvalo by mu to nejspíš hodně dlouho. A mohlo se začít rozdělovat na dobročinné účely !

Aby se čaroděj dále ještě trochu procvičil, seslal na mafiánské počítače a mobily, které Démonavirus navštívil, kouzlo, které způsobovalo, že uživatel začal trpět velkým strachem z různých oblastí a posléze se bál zmáčknout i pouhé tlačítko klávesnice, protože trpěl utkvělou představou, že pokud ho zmáčkne, tak se něco špatného stane …! A věřil tomu tak, že byl v podstatě neschopný počítač či mobil používat.

Kolem lidí postižených povodněmi začali ale kroužit supi. Podvodníci jim nabízeli pomoc, ale mělo to háček, chtělo to menší přihlášení do internetového bankovnictví nebo zadání čísla kreditní karty pro registrační poplatek… Samozřejmě jim pak vybílili účet.

Tohle byla ale výzva. Honzík i Démonavirus se pohybovali v počítačových sítích i v signálech telefonních operátorů a zjednávali právem silnějšího změny. Což spočívalo asi v tom, že Honzík vykoukl z obrazovky počítače daného neřáda, co se snažil někoho okrást a dal mu na uvítanou pěstí. Pak ho div nezaškrtil a aplikoval na něj kouzlo pravdomluvnosti. Zmlácený neřád všechno na sebe sepsal a další kouzlo mu přikázalo jít na policejní stanici a tam se sám udat. Fungovalo to docela dobře. Démonavirus měl také velice dobré výsledky.

Zase takové podivné využití znalostí magie...