Čaroděj Honzík a Velká reformace

 

Velká reformace

 

Honzík právě s úspěchem zakončil pátrání po svém zaměstnanci. To víte, s některými pracovními jednotkami, které jsou v moderních teoriích personalistiky nazývány spolupracovníky, jsou neustálé potíže. Nedají si pokoj a nedají. Stále kradou, stále vynášejí informace a snaží se svého chlebodárce podrazit, místo, aby byli vděční, že nejsou nezaměstnaní. A pak ty konce…

 

Ve finále zmíněného zaměstnance našel a s ním i peníze, které mu ukradl. A pár přísně tajných informací. Ale popořadě. Toho spolupracovníka nejdříve mafie naložila do kyselinové lázně, patrně odměna za informace vynikající kvality, jejichž únik způsobil Honzíkovi nemalé starosti. Poté ho zalila do betonu, tedy ty zbytky a vydávala to za moderní umělecké dílo.

Ale hlavně, že ho našel. Žádný problém, takový rozhovor s mrtvolou…

„Takže, tak kam si mi ulil ty peníze a zašantročil informace ?! Stálo ti to za to ?!?“ obořil se na vzkříšenou mrtvolu toho nebožáka. „Před mafií máš pokoj, před policií taky, ale před Honzíkem nikdy, to si zapamatuj !!“ Inu lekce nekromantie se vždycky hodí. I když to chce silné nervy a odolné žaludky, je to přeci jenom užitečná součást magie. Byl z toho ten chudáček úplně vedle a vyklopil Honzíkovi vše do puntíku.

Mafiáni posléze trpce pykali. Poslal na ně Démonavira. Vrchního Formátovače, kterému žádný počítač nebyl svatý. Jejich bankovní účty zely po jeho návštěvě prázdnotou. V chudých zemích se pak strašně divili, kde se najednou vzalo tolik peněz na jejich účtech pro dobročinné účely, na vzdělání a tak.

„Jsi pašák !“ pochválil Honzík svého síťového společníka. „Mafie nemá ani na zaplacení řádných daní !“ A Vrchní Formátovač prozářil obrazovku počítače těmi nejveselejšími barvami.

 

Říkáte si, že i policii by se hodilo tak úspěšně řešit případy. Přijít k mrtvole, na chvíli si ji na dobu nezbytně nutnou k výslechu oživit a povídat: „Tááák ! Kampak jsme to strčíli ?! Kdo je váš komplic ?! Kdopak vám vrazil kudlu do zad ?!“

Hotovka. Dětská hračka by to byla. Ale Honzík nestál o komplikace a složité soudní řízení. Nehledě na to, že by jeho schopnostem nikdo nevěřil. Ale Honzík vždy dbal na ekonomickou teorii – vzácné zdroje je nutno dobře alokovat, tedy přidělovat, rozmísťovat. A jeho čas je drahý, jeho znalosti cenné. Dává je tedy tam, kde v peněžním vyjádření přinesou nejvíce…

 

Zrovna se někomu chtěl pokusit překazit globální burzovní hru pod názvem „Já beru vše !“, když přišla počítačová interdimenzionální zpráva. Tedy z jeho doupěte, Barabizny, kam prozřetelně umístnil počítač s vysílačkou s multidimenzionálním rozsahem a kódovacím zařízením výborné kvality, ve kterém se kromě prostého složitého šifrovacího algoritmu daná zpráva zaklela a pak jí nerozluštil ani nejlepší superpočítač.

Celkem si dovedl představit, jak domácí správce, řečený Skřet, protože to opravdu Skřet byl, kdysi zapřísáhlý lidožrout, kterého čaroděj převedl na vegetariánství, pečlivě naťukal tento vzkaz: „Místní král má potíže – pokladna, královna, milenky, čaroděj a ddrak. Stop. Prosí o pomoc. Stop. Vysoká odměna. Stop.“

Honzíkovi nezbylo nic jiného, než rychle nechat zastavit padouchův slibný kšeft, slibující zhroucení New Yorské burzy cenných papírů v jeho prospěch, tedy cenných pro tuto chvíli, vedený v padouchově  diáři jako „Černý pátek II.“ Zbytek dodělá v úterý...

Chystal si právě pár věcí na cestu, když dorazila také Michéle. Vplula na terasu jejich neskromné vily, smyslné šaty, sluneční brýle, postavička po prvním dítěti přímo k nakousnutí. Dům postavil za pár hodin pomocí duplikačního kouzla a stejné to bylo i s vybavením. Proč utrácet peníze, když to šlo takhle… ?

„Ale stejně asi tohle nikdy nepochopím a nezvyknu si na to. Pravé poledne, slunce svítí jak o život a upířice jde domů z nákupů !“ brblal Honzík. Inu úpíři se po tisíciletích osvobodili od negativních účinků světla a své oběti taky měnili na úpíry jen když chtěli.

„Jakpak se daří našemu děťátku ??“ zašveholila sladce Michéle při pohledu do postýlky.

„Je úplně v pohodě,“ odvětil a trhnul sebou. Nějak si na svou novou rodičovskou roli nemohl zvyknout. Stále se cítil moc mladý. Někoho vychovávat, o někoho se starat a převzít nějaký díl odpovědnosti. „Jen ta naše nová ošetřovatelka je zase poněkud znavená…,“ dodal ještě posléze.

Jejich upířátko, láskyplně zvané Drákulka, nemělo totiž žádné zuby, kromě masívních špičáků… Které používalo, no raději se neptejte na co…

„To po mamince,“ říkal Honzík. „Já měl zuby zkažené už v ranném dětství a ani magií se zatím opravit nedají.“

A malý, roztomilý upírek potřeboval přeci také růst, a ošetřovatelku nebylo možné nechat kompletně vyssát, tak ji museli dost často obměňovat. Měla to jako dárcovství krve. Nebo jinou dobročinnou činnost. Zaplaceno to měla vynikajícím způsobem a na konci jí vymazal na její působení u nich vzpomínky mocným kouzlem, takže ji to nijak v budoucnu netrápilo.

A pokud se někdo snad diví svazku upírky a ekonoma čaroděje a jejich potomku ? Inu vězte, že to jde, když se chce. Oddaní ale nebyli, stejně si furt byli nevěrní. Jak to konec konců odpovídalo jejich přirozenosti, za kterou se neměli co stydět. Jejich vztah byl založený na sexu a permanentní nevěře.

 

„Michéle, je na čase udělat pořádek v Dimenzi. Jdeš to toho se mnou ?“ Nezaškodí trochu si zároveň udělat rodinný výlet. Spojený s tučnou odměnou. Aby taky trochu normálně pracoval i když byl miliardářem. Tedy vlastně v současné době už spíše biliardářem, vícenásobným, vlastnícím i nějaké vesmírné soustavy a části galaxií a takové drobnosti, jak se na úspěšného čaroděje patří.

„Jak by ne … Víš, stejně si myslím, že u nás doma mají lidé lepší a výživnější krev. Tady je to samá takzvaná chemie.“ A znalecky se olízla. „A váš parlament potřebuje taky chvíli na zotavenou. Mám dojem, že po mém nasávání produkují vždycky nedokonalé zákony !“

Honzík vyběhl nahoru do své pracovny, kde přechovával svůj soukromý harém. „Na cestu musím mít inspirativní společnost…“bručel.

Milenky skladoval v několikaposchoďových vitrínách ve zmenšené podobě v lahvičkách, inu podobný systém, jako mají vodníci s hrnečky na dušičky. Výhodou bylo, že významně ušetřil na výdajích za jídlo a také se mezi sebou nehádaly a nekuly pikle. Pouze, když chtěl jejich smyslnou společnost , tak je vzbudil a uvedl do normální velikosti.

Měl tam velkolepý výběr dívek a žen ze všech koutů světa, všech barev pleti. Po určitém čase dá těmto dobrovolně najatým milenkám slíbenou odměnu a namíchá jim nápoj ztráty paměti. Začnou pak úplně nový a lepší život s mnoha miliony v kapse.

Pár kousků si vybral i nyní a uložil je k ostatním věcem do cestovního vaku. Takže mohli pomalu pomýšlet na odlet.

Ovšem přihrnula se Michéle.

„Mohl bys prosím tyhle moje lahvičky s milenci jako krevními konzervami trochu zmenšit ?? Nevejdou se mi do kufříku !“ Michéle totiž také zabalila pár desítek svých placených milenců na cestu. A aby taky měla do čeho kousat a pít krev, zajisté. Honzík jejímu přání rád vyhověl. Opravdu emancipovaná a sebevědomá Michéle !

 

„Jsme všichni ?“ otázal se Honzík, dřív než vstoupil do magického kruhu usnadňujícího přenos.

Z notebooku se ozvalo souhlasné zavrčení, stvrzující, že Démonavirus, kombinace počítačového viru a démona, je připraven. Zavrčení proto, že neměl rád stísněné prostory. Trpěl klaustrofóbií. Nejlépe se cítil v sítích obtáčejících svět a na terrabajtových discích a jejich biliónových násobcích.

Michéle si zálibně prohlížela žílu na Honzíkově krku, zatímco Drákulka cvakal špičáčky. Pravda, ošetřovatelku vyssával už před delší dobou a měl tedy patrně znovu hlad.

Sestavu doplňoval jejich domácí sluha, Zombie, zvaný Majordomus, který byl v neustálé depresi a pokoušel se o sebevraždu.

„Jak vidno, bude mu to ještě nějakou dobu trvat !“ kroutil hlavou nad jeho počínáním Honzík. „Ale jako Majordomus a organizátor je excelentní.“

 

Královský palác zažil šok. Celá tato sestava i s pár kufry a sudem vychlazeného národního piva, se zhmotnila bez upozornění přímo uprostřed velkolepého oběda. Nutno dodat, že při bližším ohledání to byly spíše nedělní žrací orgie. Až nato, že nebyla neděle.

„Humry já rád !“ řekl Honzík a bez představení se přitočil k hodovnímu stolu a rozlomil korýše. Okem zaletěl k Michéle. „Nemáš náhodou kratší sukni ??“ Spíše konstatoval stav věcí, než se ptal. V těch dobách ženy chodily hezky v dlouhých sukních a ona zvyklá pobytem v jiné společnosti si vzala mini. Asi tak na té úrovni, že bylo možné vidět její kalhotky. Pokud by tedy ovšem nějaké měla…

Král vyvalil oči. V sále to zajiskřilo. Drbny začaly žárlit. A všeobecně chtěli někoho popravovat. Nedalo se neuhádnout koho asi tak.

„Tady budou problémy !“ pomyslel si Honzík. „Předělejte jim poslední vzpomínky, pane Formátovači !!“ přikázal Démonavirovi, neboť měl ruce i pusu plnou jídla. Což i při jeho sklonu všechno obcházet značilo, že by asi nekouzlil moc dobře. A proč se namáhat hned na začátku.

„Rozkaz !“ A Démonavirus se pustil do práce.

Honzík tak šetřil magií. Nebylo totiž nutné, aby všichni viděli, jak přiletěli a jak se chovali. Tedy spíše, aby si to pamatovali. Krále navíc Honzík mentálně popostrčil k tomu, aby dal vyklidit sál. Na nadcházející jednání musí být klid.

 

 

„Takže, máte mě tu. Honzík, jméno mé. A promiňte, že to jednání bude tak trochu neformální. Nemám totiž pražádnou úctu před kdejakým monarchou, víte ?! A tohle je můj doprovod,“ ukázal rukou na své společníky. „Mé finanční požadavky jsou vám jistě dobře známy, ale pro jistotu, zde na tomto papíře je ta cifra… Co je tedy za problémy ??“

Král se z toho poněkud zakuckal. Snad z té částky či ze způsobu jednání toho mladého nevychovance. Nicméně začal si vylévat srdce, bylo vidět, že je opravdu v úzkých.

„Manželka mi přišla na milenky. Bez kterých ale já nemohu vládnout. Přinášejí mi tolik potřebnou inspiraci,“ začal.

„O.K.“ Honzík na to. „Zavedeme systém lahviček. Včetně jedné pro vaši ženu. Jednoduše je tam přenesete a zavřete. Nebudou vás otravovat a zase je podle chuti vyvoláte. Prodám vám celou sadu, budou začarované a stačí jen říci klíčové slovo. Samozřejmostí je návod k použití. Za případné doplňkové školení se platí samozřejmě zvlášť. Stejně jako za zapomenuté klíčové slovo. A pokud jich budete potřebovat příliš mnoho, zvýším vám cenu, to je samozřejmé,“ dodal, když viděl, jak král kroutí nechápavě hlavou. Po jeho celém proslovu jí kroutil ještě více.

„Co dál pane králi ??“

„Z dcery je sup, tedy supice.“

„A sakra ! Byl někdo v rodině spřízněn, ehm, s tím opeřencem ?? Blbá otázka, já vím,“ zažertoval Honzík. „Pravděpodobně dílo nějakého zlého mága.“

„Právě,“ začal král. „Jeden, pěkně odporný zlosyn si chce dát obnovit knihovnu na náklady království. A peníze nechce.“

„Co má knihovna společného s tímhle ??“ zeptal se se zájmem čaroděj. Nějak mu totiž nedocházela příčinná souvislost. A patrně by asi měla.

„Chce mojí dceru vyměnit za velké množství pannen. Víte potřebuje přepsat rozpadající se svitky, a tak, aby to vydrželo nějaké další tisíciletí, potřebuje nějaké panny, tedy jejich kůži jako pergamenový list…“

„Odporné, zavrženíhodné, hnus !!!“ rozčílil se Honzík, který zvyknutý na miniaturní disky a jiná záznamová média či přinejhorším na papír, si uvědomil význam tohoto poznatku.

„A stahovat je chce zaživa, při měsíčku v úplňku, mumlat si magické formulky a tak, hmm, tohle jsem někde četl. Dějiny černokněžnictví, tuším hned v prvním díle v kapitole Skladování zaklínadel napsaných na lidské kůži,“ přemýšlel o tom nahlas. „Tomu se rozhodně musí udělat přítrž !!“ V rozčílení snědl královi celou mísu pudinku označeného jako královský pudink. „Hmm. Nebylo to špatné !“ dodal mlsně. „Pokoje máme připraveny ?“

Král souhlasně přitakal. „Ještě jsem se váženému čaroději chtěl zmínit o stavu pokladnice…“

„Já vím,“ skočil mu Honzík do řeči. „Máš toho plnou hlavu. Něco s tím provedu.“ Než si v králově hlavě přečetl mapu hradu, aby se správně přenesl do svých komnat, jak se na čaroděje patří, dodal: „Hmm, ale ten pudink by stejně lépe chutnal bez té přísady. Tvůj personál má divné zvyky !“

„A jaké prosím ?“ otázal se z míry vyvedený král, který čekal alespoň nějakou omluvu za to vybraně nevybíravé chování.

„Myslíš, že jedovatá zinková běloba je běžnou přísadou ? Já tedy ne ! Doporučil bych tvému katovi přebrousit sekeru. Zdá se, že v brzké době by jsi měl dát někoho popravit !“

Král na to jen zíral, oči celé vyvalené. „Travičství ??! Zde ?!!! Moóóórd !!“

„Ještě, že jsem imunní…. !“ dodal Honzík na odchodu. A stejně byl ten pudink dobrý.

 

Komnaty byly velkolepé. Pan král jim alespoň v tomto dal opravdu pohodlí. Zabral si jen pro sebe postel s nebesy. A tvrdě si to obhajoval.

„Tak tohle jsem vždycky v pohádkách obdivoval,“ prohlásil zasněně. „A nikdo, a to zdůrazňuji, nikdo mi sem lézt nebude. Ta postel je jen moje !!“

Michéle jeho problémy vůbec nezajímaly, spíše si prohlížela komorného, se kterým pak strávila nějaký čas v koupelně. Soudě podle jeho opilecké chůze, dostal co proto, chudinka. To pana čaroděje ale vůbec nezajímalo. Na svoji nevěrnou hladovou upírku si zvykl.

Přišla služebná s mlékem pro nemluvně, pro Drákulku.

„Obávám se, že ten náš cvrček má zcela jiné chutě !“ smál se jí a jejímu snažení Honzík. „To ale brzy poznáte, já si jdu zaběhat.“

Děťátko už odstrčilo zmíněnou láhev plnou čerstvého mlíčka a snažilo se najít tu nejlákavější žílu na ruce nebohé dívky. Která ani v nejmenším netušila, že tou svačinou pro dravého kojence je ona sama.

Michéle se již před chvílí vyplížila ven s tím, že král by měl zhodnotit, zda jí černé šaty sluší více než červené. Ty druhé si vzala sebou, aby je mohla na místě vyzkoušet.

Honzík si o tom myslel své. Z lahvičky ještě vykouzlil opálenou Jihoameričanku. „Budeš mi zahřívat postel, má milá !“ a dlouze jí políbil. „A vonná koupel s masáží mi též potom příjde k duhu.“

 

Člověk by řekl, že při běhu, především při tom rekreačním, se vám nemůže nic stát. omyl. Poté, co u králova komorníka nechal lahvičky a v zapečetěné schránce zaklínadlo a přitransportoval vynaložením obrovského kvanta magie pár metráků zlata – to k velké nelibosti lakotných permoníků, co královi dlužili na daních, pak narazil na další problém. Princezna vzdorovala jeho úsilí o odekletí a po tajemném mágovi nebylo ani stopy.

Opravdu s zdálo, že bude nejlepší jít si trochu provětrat plíce. Vzduch byl v Dimenzi velice čistý. A přitom trochu popřemýšlet. Když něco nejde, má se to na chvíli pustit z hlavy.

Ale ouha !

„Stát ! Ukažte doklady !“ ozvalo se mu najednou za zády. Vyděsil se. To na něj musí každý takhle vybafnout ? Vždyť je to leknutí, ze kterého by se mu mohlo zastavit srdce !

Zastavil a otočil se. Aby zhlédl toho darebáka. Tak tohle tady ještě nebylo !

Čtyři floutci mávající mu před očima nějakým odznakem a identifikační kartou. Čarodějnická policie !!

„Ukažte nám svou licenci a osvědčení o způsobilosti k provozování magie !“ došlápl si na něj hned jeden z nich.

„A prosím též o zapůjčení potvrzení o zaplacení členských poplatků za vedení v registru čarodějů !“ kontroval druhý.

„Jaká je vaše povolená specializace ?“ otázal se třetí. „Nápoje lásky, kletby na zakázku, odeklínání ? Chtěl bych vidět i doklad o řádném ukončení studia, doplňkových a rekvalifikačních zkouškách a pár doporučení od vašich předchozích klientů !“

„Patříte do kategorie čarodějů konajících dobré nebo zlé skutky ?“ chtěl vědět ten čtvrtý. „Nebo jste snad jdoucí s dobou a poskytujete jako jeden z mála služby všeho druhu ? A pak bych ještě měl zájem vidět vaše pojištění odpovědnosti za škodu a pár dalších drobností !“ ukončil konečně svoji řeč.

„Pánové, na to si musím sednout,“ prohlásil Honzík, kterému z těch požadavků běhali duchové po sítnici oka. Kouzlem je odehnal a pokračoval. „Víte, já vůbec nic takového, ale vůbec nic takového nemám ! Jsem čaroděj samouk, ale za těch pár let jsem se myslím stačil naučit celkem dost, možná více než mnozí z vás za celé století !! Takže si myslím, že vám nic nemůžu a ani nechci předložit ! Je to můj skromný názor na kterém si tvrdě trvám !!!“ A myslel to zcela vážně. A tvářil se na ně přiměřeně strašně.

„Budete pohnán k zodpovědnosti !!“ ječeli na něj. „Půjdete k soudu, před Magický tribunál a do vězení !! Půjdete okamžitě s námi !“ Horečně se dohadovali o té nevýslovné drzosti a hrůze provozování magie bez příslušných vědomostí a osvědčení.

„Mně se ale vůbec nechce !“ prohlásil sice trochu vystrašeně, ale co je důležité, odhodlaně Honzík a začal spřádat svoje ochranná kouzla. Která by měla zajisté fungovat, jak on chce.

„Naše magie je lepší !“ vytahovali se. „Máme řádné zkoušky u nejlepších mágů. Naše diplomy jsou opatřeny řádným otiskem úředního razítka ve tvaru netopýří pracky obklopené démony ! Jsme proti tobě naprosto chráněni.“ A vyvíjeli jakési aktivity, které dle jejich mínění měly být magií toho nejlepšího a posvěceného druhu. Protože na to měli papíry.

„Tohle že jsou ty vaše kouzla ?“ dobíral si je úplně námahou zbrocený Honzík. „Vždyť mladá rozjívená čarodějnice toho umí více !“ brnkal jim na nervy, protože mezi čaroději a čarodějnicemi panovala a byla odvěká rivalita. Jemu samotnému to ale nevadilo, protože čarodějnice docela obdivoval. Takže byl velká vyjímka.

Jeho soupeři, ti z toho byli celý paf, že se jim ho nepodařilo hned na první pokus proměnit v hlavu dubovou. Asi na důkaz jeho paličatosti. Zdálo se, že znejistěli. Oběť, která se brání, není ani pro magii snadným oříškem.

„To máte z přemíry znalostí a neustálých zkoušek !“ posmíval se jim. „Jste pak z toho celý nervní a otravujete takové poctivce jako jsem já ! Co dřou a snaží se, aby něčeho dosáhli. A aby to netrvalo zase tak dlouho. To já jsem už dokonce vymyslel nové kouzlo !!!“ dodal s patřičnou dávkou hrdosti. „Přitom v jedné poučce stojí, že se to nikdo nemá pokoušet před dovršením osmdesátého roku studia magie !“ To byla úplná pravda a nebylo to jenom jedno kouzlo. A také, že tuhle málem srovnal se zemí půlku města, když se mu to vymklo z rukou. Ale o tom taktně pomlčel. Proč s chlubit svými neúspěchy ?? Všichni prezentují jen tu lepší stránku.

Vysmáli se mu. A nevěřili ani slovo. „Tak si něco zkus a uvidíš. Jsme totiž nejlepší !!“

„Jóó ? Opravdu ? Rád se tom přesvědčím !“ dodal temně. A poslal celou tu bandu do jím vytvořeného anti – kouzelnické kobky. Spolehlivě je odložil jako odpad, kupříkladu jako takové jaderné palivo. Žádná magie ven, ani dovnitř. Takže je jen tak někdo neobjeví. A ven sami nemohou. Bude mít dost času rozmyslet se, co s nimi dál. Jen co se trochu zlepší v magii. „Já vám dám, otravovat mě s vašimi předpisy !“ hromoval. Opět kouzlil bez mumlání zaklínadel nahlas, čímž je dokonale vykolejil. Inu patřil k mizivé hrstce mágů, kterým byla taková schopnost dopřána a navíc měl ještě něco, o čem ani on sám ještě plně netušil.

Nicméně dokázal je přemoci a eliminovat už nyní, což byl úspěch. Proti přesile. A bez řádného studia. Pokud by řádně četl prováděcí předpisy o provozování magie, zjistil by, že v jednom ustanovení se píše cosi o zvláštních skutcích. A mimochodem jeho kouzlo bylo na úrovni jedné za závěrečných zkoušek. Naštěstí si to nepřečetl a tak mu to nevlezlo do hlavy. A studoval magii dále, v domnění, že je beznadějný případ a příliš mladý na nějaké pořádné znalosti.. Což mu nevadilo. A proto byl tak dobrý.

 

Jak byl rozrušený, nedával příliš pozor a cestou ještě zakopl o draka. Respektive, šlápl mu na špičku ocasu… !

„Šlápl jsi drakovi na ocas !“ ozvalo se hromově zhůry. „Za to tě usmažím, ty pozemský červe !“ Drak opravdu neměl dobrou náladu. Už už se náš dráček nadechoval, aby lépe začal chrlit plameny…

Zkusíme trochu diplomacie, pomyslel si nervově vyšinutý Honzík.

„Draku ! Nepal, nenič, nesmaž ! Máš problém. Já řeším tvůj problém ! Draku !“ pokračoval, „ty potřebuješ něhu, péči, lásku ! Ty potřebuješ sex !! Draku, ty prostě potřebuješ dračici !!“ A Honzík vytasil katalog volných dračích slečen.

Drak se vážně zamyslel. „No posledních třista let jsem stále sháněl zlato do svého pokladu a o dračici jsem ani nezavadil. Že bys měl pravdu ?“

A tak drak dostal dračici. Absence milé partnerky, to byla příčina jeho mrzuté nálady. Tak ji dostal. Jak jen děkoval. Sám si ji vybral. Takovou milou a něžnou podle obrázku.

Dračí lady mu pak připálila jeho steak, což se jemu samotnému nikdy nestalo. Držela mu hlavu pod vodou, div mu nevyhasl oheň a tajně si listovala v seznamovacím časopise a hledala draka milence pro „hezké chvíle.“

Dostal, co chtěl. Byl drak pod pantoflem. Aspoň půltunovým…

 

Honzík se pokojně vracel do svých komnat, pln zážitků a nově nabytých zkušeností. Když tu přilétla ohnivá koule a chystala se ho pozřít. Mávl rukou a poslal jí do rybníka.

Co hůře ! Za chvíli černá kočka mu přešla přes cestu ! Samé lepší věci.

„Tady se musí něco udělat !“ Chvění magie kolem jasně svědčilo o tom, že si ho někdo oťukává. Magické souboje neměl rád a když mu před očima obživl škorpión, kterého předtím úspěšně rozšlápl, zapátral v paměti. Potřeboval nějakého spojence.

„To, co se dá zrušit mečem a ocelí, o to se musí někdo postarat. Někdo, kdo má zároveň instinkt vycítit magii dříve než já. Takže tedy asi nějakého alergika. Nebo cholerika ??“

A tak si z jiné dimenze a jiného času přičaroval kopii proslulého válečníka. Přiletělo to v krabici s nápisem „Neskladné, ničivé ! Nedráždit !!“

Jeho očekávání nebylo zklamáno.

„Co chceš, ty pse ?!“ zařval barbar Conan, jen co zprovodil ze světa onu bednu, která jeho pocitu volnosti opravdu překážela. Vítěz mnoha bitev, obávaný Cimmeřan, stál opravdu zde.

„Klídek Cimmeřane ! Kilo zlaťáků, palácové služky a králova kuchyň jsou ti plně k dispozici. Jenom ti nedoporučuji jíst dnešní pudink,“ vysvětloval mu celou věc a základní fakta Honzík. „Potřebuji bodyguarda.“

„Cože ?!“ Tato slova se nezdála býti moc srozumitelná. „Chystáš snad nějaký pekelný obřad a potřebuješ moji oběť ?“ Barbar monstrózních tělesných proporcí sevřel obouruční meč a v očích se mu zablesklo.

„Táhni do pekel, čaroději !“ Conanova náklonnost k magii byla všeobecně známá: Magie s neúprosnou pravidelností a s četnými šrámy vyklízela pole.

„Klíííd ! To znamená, že mi budeš dělat osobního strážce. Prostě všechno, co ti bude zavánět magií nebo to bude jinak nebezpečné, po pečlivém zvážení rozsekáš na cucky.“ Chtěl mu to vysvětlit co nejlépe, aby nedocházelo k nějakým sporům. „Rozumíš ?! A teď běž do kuchyně, ať mi nezhubneš !“

Na tohle nebyl Cimmeřan zvyklý. Honzík se ocitl ve vzduchu, mávajíce nohama a řval kletby. Jeho ochranka ho jednoduše zvedla ze země a patrně mu v nejbližších chvílích mínila zlámat vaz.

„Pusť měééééé !“ řval Honzík a začal vážně přemýšlet o barbarově transformaci v nějaký kámen. Přihnala se Michéle, řádně unavená sváděním krále a zírala na tu podivnou situaci.

„Honzíku, na slovíčko.“ Stěží potlačovala úsměv. „Odkdypak se necháš přeprat takovým, no řekněme přerostlým neandrtálcem ??“

„Snad si na mě nepozveš ženu !“ smál se drsně obr.

„Ne, to opravdu ne.“ Honzík si přilil něco síly do svého zakrnělého svalstva a celkem úspěšně se s ním postrkoval. Dokázal být silným. Takže dokáže celkem snadno vítězit.

„A ty,“ dodal k Michéle, „mu laskavě neříkej neandrtálec. Je totiž na podstatně vyšší vývojové úrovni.“

„Co je to ten neandrtálec ??“ optal se nenávistně Conan a zesílil stísk. „Jste mi pěkně podařenej páreček lidského rodu.“

„Malá oprava. Ona je upírka !“

Překvapený svalovec ho pustil.

„A támhle je náš Drákulka,“ pokračoval Honzík a masíroval si bouli na hlavě. „Ten na tebe bude úplně stačit, když už jsme v tom měření sil !“

„Ten ??“ Conan se rozřehtal na celé kolo. „To škvrně ?“ A přistoupil blíže, aby se na toho bojovníka v plenkách podíval.

Důvěra ve vlastní schopnosti bývá občas zrádná. Bojovník ho chtěl poškrábat na hlavě…

A upířátko se mělo k světu. Po pár doušcích se velký válečník už ani nevzpouzel. Klouček spokojeně vrněl, evidentně takovou pochoutku a navíc výživnou ještě nepil.

„Pěkná rodinka !“ odplivl si válečník a hledal na kterém boku má pověšený svůj meč. „Radši mi dejte celou armádu mužů, kterou bych měl porazit, než tohle ! Radši jdu zkontrolovat tu kuchyň,“ dodal filosoficky, když viděl, že Honzík rozhodně nepřipustí likvidaci svého syna. „U Croma !“

Hned za rohem však narazil na supici a jeho srdce nikdy nemělo blízko k těmto okřídleným krasavcům. Zakroutil jí promptně krkem. Žádná škoda. To se však ukázalo být na ono zaklínadlo, které tolik trápilo Honzíka, velmi účinným prostředkem.

„Myslím, že se mi tu začíná líbit !“ dodal o chvíli později, poté, co se s uzdravenou a především svlečenou princeznou odklidil na nejbližší pohovku. Která toho dne zažila věci nevídané.

 

 

Chybička se vždycky vloudí. A tak to Honzík pěkně schytal. Mág Magnus Magnificentus Veliký, též přezdívaný „Odporný“, mu nastražil odpornou past, která bez většího odporu sklapla.

Honzíkovi se hned zdálo podezřelé, že v jeho pokoji jsou toho večera dvě dívky místo jedné. Uprostřed vášnivých hrátek pak následoval tvrdý magický útok a dívka se změnila v odpornou stvůru, která ho téměř paralyzovala a odnesla pryč.

„Měl bych být ve výběru svých partnerek trochu pečlivější,“ dumal Honzík. Takže teď byl spoutaný a otřesený u mága ve sklepě v jeho residenci. Tedy magicky spoutaný. A začalo mučení.

Mentální útoky Honzík odrážel hravě. Tak hravě, až uváděl svého velmi zkušeného protivníka k šílenství. Ten musel začít listoval v knihách, aby vymyslel něco účinnějšího, neboť běžná kouzla selhávala.

„Že bych se tak zlepšil ?“ ptal se čaroděj sám sebe. Ale kouzla mu zatemňovala mysl a tudíž se nevzmohl ani na pořádný útok ani na osvobození.

Sice tu byla možnost, začít s fyzickým mučením. Ale Magnus se blíž nepřibližoval, protože Honzík sebou tak cloumal, že by mu to třeba mohl spočítat ručně, kdyby provazy a magie nevydržely. Tak se prozatím spokojil s tím, že na něj pumpoval ledovou vodu.

Konečně se zlý mág zatvářil vítězoslavně

„Ale copak to tu máme ? Nabodneme ti rodinku na kůl !“ vysmíval se mu a mnul si pracky. Tomu zloduchovy se totiž podařilo přivléci Michéle s Drákulkou ! A ti se netvářili zrovna šťastně.

Situaci se pokusil zachránit královský papoušek Lori, kterého mág omylem zajmul také. Nasycen výživnou ovocnou přesnídávkou, po svém zvyku vysral svoji ne zcela strávenou snídani a kompletně ohodil Magnuse, čímž ho zcela popletl. Ruce se mu přilepily k sobě a zápach, jak se zdálo, vůbec neprospíval jeho učenému mozku.

Honzík využil, či lépe zneužil situace a zavolal si na pomoc notebook. Otevřel ho a…

„Zase se mi pleteš do cesty !“ nevrle zavrčel, když ho mág opět dostal. Utáhl čarodějnické smyčky kolem jeho vědomí. Zdálo se, že není úniku.

„Tak fajn,“ povzdechl si. „Všechno, co chceš vědět, zaklínadla a tak, najdeš v té krabici, co leží tady přede mnou. Stačí zmáčknout ten obdélníček s nápisem „enter“.“

„A nešiješ na mě nějakou boudu ?“ zatvářil se jeho protivník přísně. „Co když je to past ?“ Náhlé rezignování jeho protivníka bylo podezřelé, protože se bránil až moc úspěšně.

„Jak by mohlo takové magické nemehlo jako já nastrčit něco na takového vynikajícího mága, jako jste vy !“ Honzík zcela kapituloval. Tedy navenek.

Mág se odporně zachechtal. „A mám tě !“ jásal. „A stejně ti je napíchnu na kůl ! A ty mi k tomu budeš hrát na klavír. Když tvoje magie povolovala, tak jsem to zahlédl v tvé hlavě. Prý ti říkali oslíčku, když jsi se vzpouzel opakovat nemelodické etudy !!“ Mága, kterého celá tahle záležitost ukrutně bavila a zaměstnávala a tak úplně zapomněl na elementární pravidlo, které neznal ač ho mohl znát, které znělo: „Nehrabejte se Honzíkovi v jistých vzpomínkách nebo ho ukrutně, přeukrutně naštvete.“ Stalo se.

Honzík naprosto nepříčetný takovou neomaleností zaťal zuby a vyslal mentální pozdrav plný deprese s přáním všeho nejhoršího. „Já ti dám oslíčka !!“ zařval a provazy se přetrhly.

Mág zakvikl a sednul si na zadek. Něco takového vůbec nečekal. Rozhodně ne od takového nedochůdčete. Inu zlost odjakživa násobí síly, ty magické nevyjímaje. A u Honzíka zuřivost působila mnohem silněji než u ostatních pokud chtěl něčeho dosáhnout.

Potácel se na hranici života a smrti drcen Magnusovými kouzly. Nicméně vztek ho hnal kupředu a drtil jednu překážku za druhou. Spražil mága pohledem a s nevýslovně odporným šklebem stiskl Enter.

„Formátuje se !“ zařval Démonavirus, který vylezl z počítače a dal mágovi okusit své medicíny, která měla na každého tak zhoubný vliv. Dost mu přeházel vědomosti. To stačilo Honzíkovi na to, aby realizoval druhou část plánu. Přenesl si jednu velice účinnou věc z daleké budoucnosti. V těhlech kouzlech na přenášení vynikal obdivuhodnou rychlostí.

„Likviduje se !!“ procedil mezi zuby temně. A přispěchal svému druhovi ve zbrani na pomoc. Které bylo velice zapotřebí. Démonavirus se už začal působením Magnusových kouzel poněkud rozplývat, což nebylo možné strpět.

Však si také Honzík nevykouzlil nic menšího a málo ničivého jako desintegrátor, který všechno rozložil na molenkuly, Jeden fialový záblesk. A z příšerného mága zbyly jen skromné pozůstatky.

„Nestalo se vám nic ??“ zajímal se hned starostlivě o své blízké s dlouhými zuby.

„Přivítat a pohostit nás mohl opravdu lépe. A ten nepořádek kolem ! To si říkal mág ? Vždyť ty máš ve své pracovně takový pořádek a čistotu !“ komentovala jeho družka Michéle situaci. „Tedy od té doby, co si tam uklízíš poctivě sám.“ Dokonce najdeš občas i mé zatoulané kalhotky ...

Drákulka mezitím chytil myš a věnoval se hostině. Vůbec nebral ohledy na to, že je to zlá mágova mluvící myš, kterou dotyčný neřád posílal, aby po nocích děsila děti po domech. A ani neposlouchal, co to říká o svých nemocech. Dočista ji vyssál.

„Aspoň někdo je tady naprosto klidný,“ liboval si při pohledu na svého synka Honzík. Byl čas vypadnout pryč odsud.

Když opustili mágovo sídlo, bylo nutné udělati ještě jednu věc.

„Připravena ??“ otázal se přísně Honzík.

„Ja !!!“ řekla německy ta věc. Tedy ano.

Spokojen s takovou odpovědí zatáhl za příslušnou šňůru. Ozvala se hrozivá rána a tak to šlo hezkých pár minut. Přitáhl si totiž ještě dělo zvané Tlustá Berta a z dálky rozstřílel ten prokletý mágův stánek. Spokojen pohledem na ruinu přenesl se zpět do královského paláce.

 

 

Zdálo se, že mise se úspěšně blížila ke svému konci.

Honzík shrábnul odměnu a té noci stačil ještě prověřit pár královských děveček a služebných. „Zasloužily by certifikát za výbornou kvalitu a znalost problematiky oboru !“ liboval si po ránu.

Poté ještě dvakrát musel mírnit královu zlost. To bylo těsně před odjezdem.

„Víš králi, nevidím to jako dobrý nápad, abys chtěl nechat popravit toho chrabrého bojovníka !“ Ukázal na vražedně tvářícího se Conana, který si prohlížel, celkem bez vzrušení, kterého asi ze stovky mužů stojících proti němu má zapíchnout nejdříve.

„On to zpravidla nemívá rád, a věř mi, ztráta panenství tvé dcery nestojí za to, nechat si vyvraždit většinu armády. Už tak dost neschopné.“

„To je ale moje celá armáda !“ zděsil se král. „Chceš snad říci, že on je schopen …??!“

„Právě,“ nahlodával ho čaroděj. „Dej mu nějaké zlato na cestu, jako tvou odměnu. On se bez tvé dcery určitě obejde a tebe nechá na pokoji ! Už jsi ho rozčílil až dost !!“

Tak se i stalo. Barbar si odvlékal pytel zlata do nejbližší putyky.

 

„Ale nyní si konečně schladím žáhu ! Našel jsem traviče, co mi vylepšil ten pudink !“ Králi hněvem blýskaly oči. Luskl prsty a přivedli štíhlou zelenookou krasavici z kuchyně.

„Setnout !“ poručil král.

Honzík se otočil ke králi. „Mohu vaši výsost požádat o laskavost a pohovořit si s ní, o tom, proč to udělala ?“

Král utrpěl šok, když slyšel, jak ho ten dosud nevychovaný čaroděj zdvořile žádá a najednou má před ním úctu ?! Nevzmohl se na odpor, natož na slovo, což si Honzík vyložil mnohem dříve jako souhlas.

I vydal se oslovit onu krásku.

„Pročpak jsi chtěla toho dobrého krále otrávit, mé dítě ?“

„Nechtěl mě do postele ! Je to lenoch, surovec jeden !“ její odpověď vyjádřila vše.

„A víš, že teď ti docela bolestivým způsobem bude ublíženo ? Kat vám dá hlavu na špalek. A sekeru, má ji navíc tupou, vůbec neposlouchal mé rady, aby ji dal přebrousit. Ale budete i tak rázem po několika nezdařených seknutích vypadat jako bezhlavý rytíř !“

Dívka zbledla. „Ano. S tím se nedá nic dělat.“

Takové bezmezné příjímání osudu se zase nelíbilo Honzíkovi a znovu se obrátil na krále, který téměř nic neslyšel. „Vaše nejjasnější milosti ! To, co jsem se dozvěděl, to by katova sekera ve zdraví nepřežila. S vaším laskavým svolením, vyřídím to s ní sám. Zaslouží mnohem přísnější potrestání !“

Nečekal až se monarcha vyžvejkne a zavelel : „Marš ! Ty jedna holka nezvedená ! Trest, jaká tě čeká není pro lidské oči obyčejných smrtelníků !!

Zkoprnělý král tedy definitivně přišel o radost sledovat nějakou popravu. Jedině, že snad ušetřil katovu sekeru a nebude muset kupovat novou.

„A co bude teď ?“ ptala se vyděšená dívka, když se s ní zavřel do zbrojnice. Od čaroděje se dá čekat všemožná hrůza ! A vybrané způsoby trýznění !!

„Abych tak řekl, musím zrevidovat tvé zanedbávané přednosti !!“ vysvětlil jí to Honzík a začal se věnovat jejímu vyvinutému poprsí. Řádili tam celou hodinu.

„Škoda, že už musím pryč !“ litoval toho.

I Michéle na ně už bouchala, aby toho nechali.

Navíc se po celou tu dobu ozývali ven příšerné nervy drásající skřeky svědčící o nesmírnému utrpení mučené oběti. To pro obalamucení královského dvora.

„Ještě ten trest ! Abych náhodou nezapomněl !“ zazubil se na dívku, která si evidentně myslela, že jí všechno projde. Zbledla, když zaujal zaklínací postoj.

„Nebude to pro tebe zase tak nepříjemné !“ uklidnil jí a proměnil jí v nádherně měkoučký polštářek. Aby mu byla každou noc nablízku. Po čase jí dá svobodu.

Vylezl ven a pravil: „Bude příšerně trpět ! tohle byla jenom rozcvička !“ řekl králi dost neurčitě o soudu té dívčiny. „Už vás nikdy nebude otravovat !“

 

 

Cestou zpět si chtěl Honzík užít pěkné krajiny a tak šli nějaký kousek cesty pěšky. Narazili na velmi podivnou věc. Předtím králi u piva doporučil, aby v zájmu hospodářského rozvoje snížil daně a zavedl státní manufakturní výrobu. A vůbec do těch rad pletl spoustu pravicového a levicového ekonomického učení. Ale všechno to mělo směřovat k blahu prostých občanů.

Takže ho dost překvapilo a vyvedlo z míry, když uviděl dělníky nesoucí transparenty jako: „Chceme vyšší mzdy ! Pryč s králem ! Naše vlastní zákony ! Vládu lidu !“

„Je ti něco, miláčku ?“ zeptala se ho starostlivá Michéle.

„Jde jenom o tom, že tady někdo přeskakuje kontinuitu ve vývoji. Vždyť se jim začalo dařit mnohem líp ! Proč tedy tyhle nesmyslné rebelie ?“ Byl z toho celý roztrpčený.

Která bije mu došlo za okamžik. Rolníci a dělníci a spol. poslouchali nadšeně přednášku o pracovní teorii hodnoty, přednášenou seriózně vypadajícím mužem s plnovousem…

„Tak mám takový dojem, že mé kouzlo na přenášení lidí z jiných prostorů a časů má nepříznivé vedlejší účinky ! A sice, že mi přeneslo, byť se zpožděním, rovnou dva exempláře ! A ten druhý se činí, co může, byť je tu teprve pár minut !“ dodal, když si to v hlavě spočítal.

„No tohle, to je přeci sám Marx !!“ kroutil na tím hlavou udivený Honzík. Tento politický ekonom se mu neustále pletl do cesty. To nestačilo, že jednou z něj propadl u zkoušky ?

Měl tenkrát plnou hlavu moderních teorií liberalismu a zkoušející předmětu Dějiny ekonomických teorií se zeptal na teorii nadhodnoty. A na rozdíly mezi prvním a třetím dílem Kapitálu, stěžejního díla jistého Karla Marxe. Takže tehdy nevěděl, co bylo základem učení, které bylo použito pro první socialistickou, komunistickou revoluci na světě. Ale od té zkoušky to věděl zcela přesně. A ten původce stál téměř před ním.

„Nějaký transdimenzionální posun ve spojení s mou špatnou magií.“ Jinak se nedala jeho přítomnost vysvětlit.

„Mám toho šaška setnout, u Seta ?!“ procedil mezi zuby Cimmeřan, protože dav začal být stále dotěrnější a nadával Conanovi, že moc žere, když má takové svaly a na chudáka potom nic nezbyde.

„Snad ani ne.“ Věci se mají řešit mnohem mírnější cestou.

A poslal je radši oba zpět do jejich časů. „Každý má své místo v dějinách a navíc hrát si s globálními změnami, před tím varuje už Stručný magický příruční slabikář.“

Honzík nebyl tak dobrý čaroděj, aby se pouštěl do předělávání minulosti. Co když by přišel někdo horší ??

Zajímavé, že tenhle Marx se vyskytoval skoro v každém paralelním vesmíru, který později navštívil.

 

„Hej zombie, přestaň tam pod hladinou hledat ty ryby !“ obrátil řeč jiným směrem, aby odlehčil vážnost minulé situace. Mělo tam hlavu opravdu moc dlouho i na to, že bylo zombie.

Dobrák Majordomus se omlouval. „Já se stále chtít utopit, abych pána nerozptyloval. Ale ono to nejde !!“

Tomu se všichni docela nasmáli.

„A ty Drákulko, přestaň okamžitě vysávat svého tatínka nebo nedostaneš snídani !“ dodal, když viděl, jak slunce zapadá.

Vrátili se zpět do své vily.

Naštěstí druhého dne vydoloval na burze pár miliard, což mu spravilo náladu, protože tím naplňoval své předsevzetí stát se nejlepším ekonomem na světě a zároveň nejbohatším. Ačkoliv, vzhledem k vynaloženým nákladům a obětovanému dni práce, to byl výsledek hrubě neefektivní. Ty peníze si mohl stejně dobře za minutu přičarovat… Nehledě na jeho nákupy pomocí duplikačního kouzla. Libo rohlík ? Stačí označit a pomyslet na zaklínadlo. Libo sporťák ? Stejně. Málo místa ? Dům s tisíci metry obytné plochy …! Žádný problém pro čaroděje, je pár sekund námahy. A to se stále jenom tak trochu učil a hrál si s magií.