Magie

Prodloužený víkend se státním svátkem se docela vlekl. Renata dokoukala svůj oblíbený fantasy seriál a pak si řekla, že se trochu projde po městě. Chtělo by to... něco zvláštního, neobyčejného. V jedné zastrčené ulici našla krámek, který ji zaujal: podivné knihkupectví.

Cinkání zvonku u dveří přilákalo prodavače, který vypadal jako elf či skřítek z nějaké pohádky. "Hledej, děvenko, hledej," usmál se.

Renata se prohrabávala spoustou knížek se zvláštními názvy, nakonec narazila na na jednu docela nenápadnou s titulem: "Almanach základů magie", autorka Alexis Stínová.

Knihkupec se zasmál: "Dobrá, děvenko, uvidíme, kam tě knížka povede." Renata nevěděla, co si o tom má myslet a spěchala domů. Bude čarodějkou, což vždycky chtěla, když byla malá.

Doma chtěla nalistovat nějaké kouzlo, se kterým by mohla začít. Tady: "kterak měniti libovolný kov ve zlato". Renata nasypala na talíř nějaké kancelářské sponky a šeptala nad nimi zaklínadlo. Nic se nestalo. Další kouzlo: "kterak lásku vyvolati". Nalistovala na mobilu fotky kolegy z práce, který se jí líbil, oddrmolila formule z knížky: opět nic. Najednou se cítila velmi unavená a švihla sebou do postele.

Když se ráno probudila, celý pokoj byl prorostlý růžovými keři se spoustou trnů. "Vstávej, Šípková Růženko," zaduněl nějaký ženský hlas. "Ta kouzla ti nefungovala, nemáš ještě dostatečně zostřenou vůli, amatérko. Ale zajímáš mě. Uvidíme, kdo s koho. Jsem Alexis Stínová, autorka té knihy."

Renata se prodírala keři, až se jí zakrvácely ruce. Náhle si vzpomněla, že měla ve stolku v zásuvce nůžky. Otevřela zásuvku: nůžky byly z perníku. "To bys měla moc jednoduché," zasmál se hlas. "Zdá se, že sis ukousla větší sousto, než jaké dokážeš polknout, cha cha cha." Objevily se stínové postavy, asi duchové. Renata byla vyděšená a vtom ji napadlo: proč si vlastně zahrávat s magií? Vždyť to proti lidem, kteří mágy nejsou, vůbec není fair. Zakřičela: "Bože! Lituji toho, co jsem zkusila, byla to chyba!" Najednou se okolí začalo rozplývat.

Renata se opět probudila. Zdálo se, že to byl jenom sen: žádní duchové, žádné trny... ale zopakovala si poučení: ve světě, v němž by divoká magie byla schopná zasahovat do života, by nikdo nevěděl dne ani hodiny: vše by bylo naprosto nepředvídatelné, chaotické, šílené. Cokoliv by se mohlo měnit, mágové by mohli přivolat nestvůry či duchy. Lidé potřebují svět, v němž alespoň nějak rámcově vědí, jak na tom jsou. Uvědomila si, že je dobře, že na svoji chybu přišla takto brzo: mohla se taky do magie zaplést a bylo by to horší. Oddechla si.

Druhého dne vrátila knížku do knihkupectví. Myslela si, že prodavač nebude rád, ale usmál se.