Bogar - Zkouška meče

Bogar Kapitola 1 – Zkouška meče

Úvod

6978 let po temném rituálu

Taloria byla zemí kontrastů a skrytých předsudků. Císařství Aldarion, největší a nejmocnější říše tohoto světa, bylo domovem lidí, ale poskytovalo útočiště i ostatním rasám, které se rozhodly stát součástí jeho společenství. Ačkoli Aldarion přijal všechny, kteří byli ochotni spolupracovat na obraně říše, vztahy mezi rasami nebyly vždy hladké. Nebyla to nenávist, spíše přetrvávající nedůvěra k rasám, jež se v Aldarionu objevovaly zřídka – především k elfům a orkům.

Elfové, kdysi mocný národ, se nyní na ostatní dívali s chladným opovržením. Před třiceti lety kolem své říše nechali vyrůst vysoké hory, které je měly chránit před světem, zejména před orky, které vnímali spíš jako zvířata. Elfové se vždy považovali za vyšší rasu, odmítali jakékoliv míšení krve, což je vedlo k jejich vlastnímu úpadku a postupnému vymírání. Orkové naopak, divocí a svobodomyslní, žili v nehostinných zemích mimo Aldarion, kde se pohybovali v hordách. Zvykli si podnikat nájezdy na hranice císařství, což byl pro ně způsob, jak vychovávat mladé bojovníky a získávat respekt. Tyto rituální výpady však u obyvatel Aldarionu budily nedůvěru a ostražitost.

Dalším zlověstným sousedem Aldarionu bylo temné království nekromantů. Před deseti lety podnikli devastující nájezd na Aldarion, při němž odvlekli tisíce lidí do otroctví, což říši tak oslabilo, že to vyvolalo občanskou válku. Přestože se Aldarion postupně zotavil, zůstáva stále ve střehu vůči temným silám kolem, které by mohly znovu ohrozit jeho obyvatele.

Jednou z tajemných ras, které žily na území Aldarionu, byli Narghalové. Tito zvláštní tvorové sídlili v mokřadech a bažinách na jihu říše, kde žili v těsném spojení s přírodou. S bledě šedou pokožkou, očima zářícíma světlem jako krystaly a jemnými krystalickými výrůstky na těle byli Narghalové vnímaní jako zvláštní spojenci císařství. Ačkoli byli formálně poddanými Aldarionu, udržovali si velkou míru nezávislosti a obvykle se drželi stranou. Když však došlo k ohrožení jejich posvátných bažin, Narghalové se dokázali proměnit v nečekaně silné obránce.

V tomto neklidném světě, kde různé rasy bojovaly o přežití, existovala nezávislá organizace zvaná Stínobijci – elitní bojovníci, kteří působili po celém císařství a zasahovali tam, kde běžné jednotky neměly šanci. Stínobijci nebyli vázáni na panovníka ani na armádu, financovali se ze svých vlastních operací a jejich počty byly omezené. Bylo jich jen pár stovek, ti nejlepší z nich měli magické meče. Tyto zbraně měly schopnost přizpůsobit se svému majiteli a získávat sílu z padlých nepřátel.

Mezi nimi byl i Bogar, napůl elf a napůl ork, válečník, který se stal součástí tohoto nezávislého řádu díky svým dovednostem a odhodlání. Ve svých padesáti letech byl díky svému původu stále mladý, ale díky své síle a cynickému smyslu pro humor si mezi Stínobijci získal respekt. Bogar právé získal svůj magický meč, jehož moc se teprve učil ovládat. Na zápěstí znak řádu – magické tetování, které ho dokázalo varovat před nebezpečím a spojit s dalšími členy řádu.

Kapitola 1 – Zkouška meče

Bogar se prodíral temným lesem, kde každý krok tlumilo vlhké listí a šero, které jako by pohlcovalo každý zvuk. Noční oblohu zakrývaly mraky, ale tu a tam prosvítal měsíc, jeho stříbřitý svit kreslil stíny mezi stromy a osvětloval cestu. Na zádech mu visel nový meč – zatím jednoruční zbraň, určená pro lidi. Pro jeho mohutné ruce působil spíše jako velká dýka. Bylo mu jasné, že tato zbraň, byť magická, mu zatím moc nepomůže; jeho meč se ještě musí přizpůsobit a vyrůst s ním.

Jeho tetování na zápěstí se náhle rozehřálo a tiše ho varovalo před blížícím se nebezpečím.

Mezi stromy se vynořila rudovlasá žena, jejíž vzhled byl až křiklavě provokativní – působila spíš jako pouliční děvka než jako někdo, koho by člověk potkal v temném lese. Její dlouhé červené vlasy jí divoce splývaly po ramenou, lemovaly tvář plnou výrazného líčení a úsměv, který přímo křičel po pozornosti. Tělo, obepnuté v těsném, téměř průsvitném oblečení, sotva zakrývalo její křivky, které vystavovala na odiv s nepokrytou hrdostí. Každý pohyb byl přehnaný a vyzývavý, jako kdyby měla potřebu přitáhnout pohled každého, kdo by jen zavadil očima.

Bogar okamžitě pochopil, že tahle žena vypadá spíš jako někdo, kdo by měl své místo v luxusním bordelu, než v temném lese. Věděl, že čarodějky jako ona kradou vzhled svých obětí a často své rysy nechtěné a někdy chtěně přehánějí – výsledkem byla tato přehnaná, skoro groteskní karikatura ženské krásy. Přesto bylo těžké odtrhnout pohled, jak tam stála, sebejistě vystavujíc svou vyumělkovanou krásu, která přitahovala jako zakázané ovoce.

Ty budes ten Bogar na kterého čekám,“ pronesla hlasem, který byl zároveň hluboký, pobavený i svůdný. Pomalu si ho prohlížela, její pohled přejížděl po každém detailu jeho těla a ani se nesnažila skrýt své zalíbení. „Přesně někoho takového jsem si přála potkat…“ řekla s úsměvem. „Myslím, že s tebou bude zábava až do úplného konce.“

Bogar se lehce ušklíbl a naklonil hlavu. „Za jiných okolností bych řekl, že jsi přesně můj typ, Eelarie“ pronesl drsně. „Bohužel jsem nekoupil čokoládu.“

Elaria se usmála a přimhouřila oči, v jejím pohledu bylo cosi zvířeckého, až lačného. „Ach, myslím, že to je v pořádku zabavíme se i bez čokolády.“ Naklonila hlavu a její výraz se stal ještě vyzývavějším. „Mohli bychom se... trochu lépe poznat. Mám ráda muže, kteří vědí, kdy je správné pokleknout.“

Uvidíme kdo před kým poklekne řekl Bogar ale v očích mu hrála jiskra pobavení. „ale musít přižnat že si rozhovor s tebou opravdu užívám škoda že tě musím zabít.“

Elaria se jen usmála, a pak se kolem ní začala formovat temná magie, která se jako vířící mlha stáčela do jejích rukou. S jiskřičkou šílenství v očích po něm vyslala kouzlo, které zasvištělo vzduchem. Bogar jej sotva stihl odrazit, ale cítil, jak mu každý zásah ubírá sílu.

Souboj pokračoval s divokou vervou a Elaria předváděla své kouzelnické umění s téměř taneční ladností. Každé kouzlo, které po něm vrhala, bylo silnější než to předchozí, a Bogar se s každým výpadem cítil víc a víc zatlačený do kouta. Jeho meč, přestože magický, byl zatím příliš malý a vyčerpaný, aby mu poskytl plnou podporu.

Bogar se snažil držet krok, ale nakonec byl zasažen silným kouzlem, které ho srazilo na kolena. Elaria k němu přistoupila s vítězným úšklebkem, její oči žhnuly divokým uspokojením. Zdvihla ruce a v jejích dlaních se začala formovat temná energie připravená k poslednímu úderu.

Bogar na ni shlížel s odevzdaným výrazem, jako by si svou situaci plně uvědomoval. „A co takhle poslední polibek?“ pronesl tiše, jeho hlas byl klidný a vyrovnaný, zatímco se mu v očích blýskalo.

Elaria se zarazila, zaskočená jeho reakcí. Myšlenka na polibek ji očividně zaujala, a jako nymfomanka, která nemohla odolat podobné provokaci, se k němu pomalu sklonila. Zavřela oči, ztracená v okamžiku, a přitiskla své rty na jeho.

V ten okamžik, kdy se Elaria sklonila a její rty se přitiskly k jeho, Bogar pocítil, jak její tělo ztratilo ostražitost. Její dech byl horký, jako by se zcela ponořila do okamžiku, bez podezření a bez obav. Okamžik, kdy se oddala polibku, byla její poslední chyba. Bogar, s rukou pevně sevřenou na jílci meče, využil situace. S přesností a silou zasadil rozhodující úder přímo do jejího srdce.

Elaria zalapala po dechu, magie pohasla a v jejích očích se objevil šok. Její tělo se chvělo v posledních okamžicích života, než bezmocně klesla k zemi. Bogar ji sledoval s klidným, téměř lhostejným pohledem.

Když bylo po všem, Bogar se pomalu postavil, nadechl se a zvedl svůj meč, který byl od začátku boje prázdný a bez energie. Jak Elaria vydechla naposledy, začala její životní síla proudit do zbraně. Bogar cítil, jak se meč poprvé plní mocí, jemné pulzování, které oživovalo ocel, mu dávalo pocit, že zbraň začíná být jeho skutečným spojencem.

Stál nad jejím bezvládným tělem a v duchu si uvědomoval, že tentokrát měl skutečně štěstí. Boj s Elarií byl náročný, jeho tělo cítilo únavu a každý sval mu připomínal, jak těžké to bylo. Přesto se mu na tváři objevil nepatrný úšklebek – porazil sám čarodějnici. To nebylo zrovna málo bez pomoci meče

V této chvíli byla jeho zbraň stále slabá, ale věděl, že s každou další bitvou bude sílit spolu s ním. Bogar se ušklíbl, otřel čepel o Elariino roucho a zastrčil meč zpět do pochvy. Otočil se k lesu, připraven pokračovat, když za sebou zaslechl lehké kroky, skoro jako šepot větru.

Jeho tetování na zápěstí se znovu rozehřálo, varování projelo jeho tělem jako elektrický výboj. Instinktivně sevřel jílec meče a otočil se, aby spatřil původce tichých, ladných kroků. Z temnoty vystoupila postava s dlouhými vlasy barvy slunečního světla, které v matném měsíčním svitu téměř zářily. Byla to elfka – vysoká, elegantní, s pohledem, který muže přimrazil na místě.

Elfka na něj upřeně hleděla a na tváři měla jemný, chladný úsměv s náznakem pobavení. „No, no, jaké to překvapení,“ pronesla hlasem, v němž se mísilo pobavení a odměřený klid. „Sledovala jsem vás. Vypadá to, že Elaria nakonec nebyla tak silná, jak si myslela.“

Bogar ji pozoroval s podezřením a jeho ruka zůstávala připravená na jílci meče. „A ty jsi kdo?“ zeptal se přímo, jeho hlas byl pevný, v očích se mu odrážela ostražitost.

Elfka se mírně ušklíbla, její pohled zůstal chladný, ale nebylo v něm nic výhružného, spíše odměřený odstup, jako by ho pozorovala s lehkou zvědavostí. „Na tom kdo jsem nezaleží , Bogare chci tebe.“



Bogar si ji měřil chladným pohledem, ale v očích mu blýskla podezíravost. „ Mě? A co přesně bys chtěla?“ pronesl s cynickým úšklebkem. „Nepřišla jsi snad také žádat o polibek, že ne?“

Elfka se krátce zasmála, její smích byl tichý, sarkastický, jako by ji jeho poznámka skutečně pobavila. „Věř mi, Bogare, mám v plánu mnohem zajímavější věci než polibek,“ odpověděla s klidným úsměvem. „Ale jestli chceš, můžeme začít malou předehrou.“

Elfka udělala několik kroků k němu, její pohled byl klidný a sebejistý, v jejím postoji nebylo ani známky nervozity. Kolem ní začala lehce pulzovat zlatavá aura, která se formovala do jemného, téměř neviditelného pole magie, připraveného k obraně i útoku.

„Musím uznat, že ses s Elarií popral lépe, než jsem čekala,“ pronesla s chladným odstínem obdivu v hlase. „Ale doufám, že máš dost sil i pro mě.“ Její hlas zněl klidně a přesně, bez emocí, jako by ji zajímala jen výzva samotná.

Bogar se zamračil a sevřel svůj meč pevněji, jeho tělo bylo stále vyčerpané z předchozího boje, ale neztrácel ostražitost. „Pokud se chceš přidat k Elarii, klidně pojď blíž,“ odpověděl s tvrdým úšklebkem. „Myslím, že jeden pohřeb za druhým zvládám docela dobře.“

Elfka se jen pousmála, jako by jeho slova považovala za sotva víc než drzé gesto. „To bych nedoporučovala podceňovat mě, Bogare,“ pronesla jemně, ale s nádechem pobavení. „Nejsme všichny stejné.“

V ten moment vyslala proti němu první kouzlo – rychlý, světélkující výboj, který mířil přímo na jeho hruď. Bogar se s vypětím sil vyhnul, ale magie ho zasáhla blízko ramene a zanechala za sebou slabý, pálivý pocit. Uvědomil si, že tentokrát čelí mnohem silnějšímu protivníkov.

Okamžitě přešel do protiútoku, jeho meč zasvištěl vzduchem, ale elfka se ladně vyhnula jeho výpadu. Na tváři měla stále ten klidný, odměřený úsměv, který ho začínal dráždit. Každý její pohyb byl dokonalý, jako by předem věděla, co udělá, a dokázala ho předčit.

Souboj pokračoval s nesmírnou intenzitou. Bogar odrážel její kouzla a vyhýbal se jejím útokům, ale cítil, že jeho síly ubývají. Každý pohyb byl vyčerpávající, každý její úder byl veden s přesností a silou, která ho postupně tlačila do úzkých.

Elfka si toho zjevně všimla, protože se na okamžik zastavila a pohlédla na něj s chladným obdivem. „Působivé, ale přiznej si, že tvé síly slábnou,“ pronesla s ledovým klidem, jako by pozorovala zajímavý pokus.

Bogar se zasmál, jeho úsměv byl tvrdý a plný odhodlání. „To je pravda, ale nevypadáš na někoho, kdo by jen tak odešel. Takže pojď – uvidíme, kdo vydrží déle.“

Elfka se jemně pousmála, v očích jí blýskla jiskra pobavení. „Dobře,“ pronesla tiše, téměř lhostejně. Zvedla ruku, v níž se znovu soustředila magie, a kolem ní se začala formovat světélkující aura, která přecházela od zlaté do stříbrné. Bez varování vyslala proti němu další silný výboj.

Bogar se pokusil kouzlu vyhnout, ale energie ho zasáhla do boku a srazila o několik kroků zpět. Přes bolest pevně sevřel jílec meče a postavil se znovu na nohy. Cítil, jak ho zrazuje únava, ale jeho odhodlání bylo nezlomné. Elfka mu nedávala ani vteřinu k oddechu, přistoupila blíž a připravila se na další útok.

Věděl, že jeho čas se krátí. Srdce mu prudce tlouklo a horečně přemýšlel, jak získat aspoň malou výhodu. Rozhodl se, že vsadí všechno, co mu zbylo. Cítil, jak energie v meči z boje s Elarií ještě trochu přežívá, a soustředil ji do svého těla, aby posílil svou rychlost. Jeho pohyby najednou nabraly novou hbitost a sílu.

Když elfka pozvedla ruku k dalšímu útoku, Bogar se bleskově pohnul a z posledních sil soustředil energii do jednoduchého kouzla. Z jeho dlaně vyšlehl oslepující blesk, světlo se rozlilo kolem něj a zasáhlo elfku přímo do očí.

Elfka na okamžik zavrávorala, oslepena bleskem, a zakryla si oči rukou. Byla zjevně překvapená, na takový manévr nečekala.

Bogar využil jejího zaváhání, na tváři se mu objevil lehký úšklebek. „Tak třeba příště, krásko!“ vykřikl s ironickým pobavením, otočil se a bez dalšího pohledu zpět se vrhl do stínů lesa.

Prchal mezi stromy, cítíc, jak ho v těle pálí bolest, ale nezastavil se. S posledními zbytky sil se prodíral temným lesem, dokud se necítil dostatečně daleko od elfky. Jeho dech se zklidňoval a v hrudi mu zůstávalo něco mezi úlevou a vyčerpáním.

Zatímco Bogar mizel v temnotě, elfka stála na místě, stále se zčásti vzpamatovávajíc z oslepujícího kouzla. Pomalu si sundala ruku z očí a sledovala prázdnou cestu před sebou. Přimhouřila oči, na její tváři se objevil smutný úsměv. Tohle není konec Bogare.