Zkouška ohněm a Ledem

Kapitola první: Cesta

Po letech klidu a míru se na poklidném nebi objevily bouřlivé mraky, jenž zvěstovaly příchod těžkých chvil. Lidský mág Eufran, který byl vyloučen z učení za to, že praktikoval zakázanou magii. Přísahal všem lidem za to strašlivou pomstu. Jednou ukradl spolu se svým věrným společníkem Jenke loď.
Vydali se na jih, do míst kam se jen málokdo odvážil. Mezi mořeplavci a obchodníky se šeptalo: na jihu není nic jiného než jen voda, žádné pevnina nic. Eufran ale věřil v opak, tvrdil, že daleko na jihu je doposud neobjevená země plná magie. Chtěl proto všem nevěřícím dokázat opak a zároveň se jim všem pomstít. Po moři se plavili několik týdnů, až se konečně v dáli začal konečně rýsovat břeh neznámé pevniny. Opatrně vstoupili na běh. Eufranovi zářili oči nedočkavostí nad tím co uvidí, za to Jenke jen mlčel a rozhlížel se kolem, jako kdyby čekal odkud přiletí nepřátelský šíp neboť mu zde vše připadalo podivné a jaksi nepřátelské. Eufran si vychutnával atmosféru, jenž ho obklopila. Jenke se díval na lesy kolem. Před ním se rozkládal borový les, připadalo mu to jako Anshavalle, ale bylo to temnější a tichejší a jakoby bez života.
Po chvíli váhaní se oba dva vydali směrem do nitra země, jak tak procházeli všude bylo jen děsivé ticho, nikde ani živáčka ani ptáci nezpívali, žádná zvířata se nemihla kolem. Po dlouhých hodinách pochodu narazili na opuštěnou vesnici. Stála v neporušeném stavu, ale bez života.
Jak se tak poohlíželi po vesnici, Eufran u jedné zdi domů narazil na podivní text, mávnutí rukou téměř okamžitě přivolal svého přítele. Jenke v tom poznal řeč Titánů. Tajně po mnoha let už odmalička studoval jejich řeč a písmo u trpaslíků.
Stálo tam: Každý, jenž procházíš touhle zemí měj se na pozoru! A vyhýbej se nitru země, jinak tě stihne kletba! Nehledej poklady v něm ukryté…. Další text byl nečitelný. Eufran horečnatě přemýšlel, co by s tím pokladem, o kterém se zde píše podniknul. Věděl, že Jenke s tím souhlasit nebude, ale na druhou stranu ho potřebuje, aspoň do té doby než se k němu dostane.
Jenke se rozhodl jít brzy spát, věděl že je bude čekat dlouhý pochod do nitra země. Nebe si už dávno obléklo svůj noční plášť posetý hvězdami. Když Jenke konečně hluboce usnul, Eufran vstal a z pod šatů vyndal ukrytí vlastnoručně vyrobení artefakt. Pojmenoval ho Kyvadlo vnímání. Stál nad svým spícím druhem a viděl jeho hluboké a mělké oddychování, mával nad ním kyvadlem, v mysli si mumlal své vlastní zaříkávadlo. Po chvíli se kyvadlo rozzářilo rudým světlem, pak pohaslo. Eufran po tichu pronesl: ,,Vstaň a přines mi vodu!“. Náhle se Jenke vymrštil a uháněl pryč, ani ne za minutu byl zpátky a v ruce měl misku s vodou. Eufran se jen spokojeně usmíval a mnul si ruce radostí nad svým činem i nad budoucími skutky, jenž hodlá vykonat.